logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

CCC 2013 – maturita z ultratrailu

CCC 2013 – maturita z ultratrailu

Vše to vlastně začalo loňskou mrazivou Pražskou stovkou. Tři kvalifikační body, které vzešly z jejího tak trochu vydřeného absolvování, jsem se rozhodl přetavit k podání přihlášky na závod CCC, konaný v rámci každoročního svátku ultratrailu ve francouzském Chamonix – Ultra Trail du Mont Blanc 2013.

Jelikož zájem běžců o tento podnik několikanásobně převyšuje kapacitu, je třeba mít i trochu štěstí v losování. A to letos na jednoho blbce sedlo. Bylo tedy rozhodnuto, na dovolenou letos s Katkou pojedeme do srdce Savojských Alp – do Chamonix, které se choulí pod mohutným masivem ledového Mont Blancu.

obrázek

Do pěkného campu na předměstí Chamonix v Les Bossons jsme s Katkou dojeli s dvoudenním předstihem. Jednak kvůli odpočinku a aklimatizaci, pak i kvůli výletům do okolních překrásných hor. Vše také nasvědčovalo tomu, že letos bude počasí, na rozdíl od předchozího roku, účastníkům více než nakloněno. Sluníčko nás doprovodilo na Aquille du Midi, více než 3840 metrů vysokou skalní jehlu s úžasným výhledem na nejvyšší evropskou horu a její ledovce. Při následujícím treku k ledovci Mer de Glace jsme zase na stezce potkali natáčet své tréninkové kilometry ikonu současného ultrarunningu Kiliana Jorneta.

Po absolvování trochu stresující procedury (projde kontrolou má povinná výbava?) vyzvedávání startovního čísla jsme se byli podívat na doběh závodu TDS (119 km, 7200 m+) a to byla asi ta nejlepší motivace na můj páteční start.

obrázek

V den D se mi nevstávalo zrovna nejlépe. Začala mě do zátylku hryzat neodbytná nervozita. Nebyl jsem přílišný optimista? Mám dost natrénováno? Budou mi dosavadní zkušenosti stačit na takovouto taškařici? A co udělá ta moje prokletá, nedoléčená haksna…? Na start do italského Courmayeur běžce svážejí kyvadlové autobusy tunelem pod Mont Blancem. Naivně jsem se utěšoval, že z druhé strany hory ty kopce budou vypadat menší. Omyl, nevypadají!

obrázek

Devátá hodina se blíží a centrum města se plní běžci a fanoušky. Poslední fotka s Katkou, poslední pusa a zařadím se do svého koridoru. Začínám si všímat i svých běžeckých kolegů, hodnotím jejich ošlehané tváře a vyrýsovaná lýtka. Co tady proboha pohledávám?! Tohle nejsou žádná ořezávátka! Předstartovní atmosféra je krásně emotivní, až se z toho třesu. Vyslechneme si švýcarskou, italskou a francouzskou hymnu, tedy těch zemí, které trasa závodu protne. Minuta do startu, všech 1900 závodníků zvedá ruce a hole nad hlavu a společně odpočítáváme poslední vteřiny… tři, dva, jedna, go!

Masa běžců se za jásotu fanoušků rychle valí úzkými uličkami Courmayeur, aby se po „zaváděcím“ kilometru začala šplhat do prvního kopce, jehož vrchol na nás čekal po necelých deseti kilometrech ve výšce 2548 m. n. m, tedy o 1435 metrů výše než start.

obrázek

Na Tete de la Tronche jsem vyšplhal na 107. pozici za 1:51:23. Zatím bylo vše fajn, cítil jsem se dobře a užíval si fantastické výhledy na okolní velikány a modrou oblohu, kterou občas proletěl vrtulník s kameramanem. Následuje seběh po úzkém hřebeni a vyšlapaným korytem stezky na první občerstvovací stanici na chatě Bertone, odkud se pokračuje v mírném seběhu až do Arnuvy na 28. kilometru. Při tomto dlouhém, na místní poměry nepříliš prudkém klesání však začínám pociťovat následky zjevně přepáleného prvního kopce. Nohy dost těžknou a není to prostě ono. V Arnuvě (1771 m.n.m) mě vítají ve špalíru fantastičtí fanoušci, kteří mě pak budou dodávat morální sílu i v pozdějších fázích závodu. Slyšet je křičet mé jméno krásně francouzsky zkomolené a to jejich bon courage! či bravo! je nepopsatelný pocit. Tak jim na oplátku ukazuji palec, tleskám či zvedám hole a to je ještě víc motivuje k fandění. Jen za tohle to všechno určitě stálo, to jsem nikde nezažil.

obrázek

Čeká mě však druhá těžká prověrka – vrchol Grand Col Ferret (2527 m. n. m.) na 32. kilometru, kam se doslova dovleču s jazykem na vestě v čase 5 h 32 min. Spadl jsem na 213. místo a už teď vím, že dnes prostě nemám ten správný den a bude to těžký boj. No co, dal ses na vojnu, musíš bojovat! A navíc – tohle je teprve začátek, takový warm-up, a to nejtěžší máš ještě daleko před sebou.

Naštěstí přichází trochu volnější pasáž, celkem příjemných deset kilometrů k občerstvovací stanici v La Fouly. Škoda jen, že zraněná noha, kterou trápí dlouhodobě zánět šlach, nedovolí seběhy pouštět na „plné pecky“, opět tak ztrácím pozice. Do La Fouly přibíhám v čase 6 h 48 min na 222. pozici a moc příjemně mě tady překvapuje Katka, která se sem dostala na poslední chvíli autobusem pořadatele a dodává mi odvahu.

obrázek

Zanedlouho ji tak mohu vidět v Champex-Lac (1481 m. n. m.), krásném středisku u horského jezera na 56. kilometru. Musím se sem však doslova vyšplhat a na posledních dvou kilometrech překonat bolestných 400 výškových metrů. Potřeboval bych se najíst, doplnit kalorie, získat někde energii, která už je v těžkém deficitu. Bohužel se žaludek rozhodne až do konce závodu stávkovat a zatvrzele odmítá veškerou stravu včetně gelů. A to je moc špatné! Snažím se to alespoň trochu suplovat ionťákem, colou a později v noci i čajem s cukrem, ale to prostě nemůže stačit.

Přede mnou je ještě celých dlouhých 45 kilometrů a tři stoupání s celkovou kumulovanou výškou skoro 3000 metrů. Dost depresivní situace, zkouším si tedy dávat jen tradiční dílčí cíle v podobě doběhu na nejbližší občerstvovačku, kde na mě trpělivě čeká moje milovaná Katka. Ta další je v Trientu na 72. kilometru, než se tam však dostanu, je třeba překonat vrchol s chatou Bovine a tím také 800 výškových metrů. Tady mě zastihuje soumrak a nasazuji proto čelovku, se kterou se probíjím stádem krav, jejichž oči ve světle čelovky divoce svítí.

Již za tmy sbíhám cestičkou plnou kluzkých kořenů a kamenů do Trientu a líbám se tady s Katkou. Jsem zatvrzelý a rozhodnutý dostat se do cíle za každou cenu. Naliju do sebe čaj, doplním ionťák do camelbagu a s obrovským odhodláním vyrážím do kopce Catogne , jehož vrchol leží ve výšce 2002 m. n. m. Čeká na mě 826 výškových metrů. Dokonce získávám i nějakou tu pozici k dobru a do Vallorcine na 82. km dobíhám na 285. místě s trochu lepším pocitem. Už to přece není daleko!

obrázek

Tma je ale krutá. Dává mi možnost sledovat světýlka čelovek, která se jako had vinou nekonečně směrem nahoru do posledního kopce závodu – La Tete Aux Vents ve výšce 2116 m. n. m. Ten kopec je děsivý. Možná je to tím, že můj mozek již přestal pracovat v normálním módu. Hvězdy svítící na obloze si pletu se světly čelovek soupeřů, mám divné představy a myšlenky a občas vidím to, co vidět nemůžu. Čas jakoby se zastavil. Každý krok směrem vzhůru, každé zvednutí nohy s sebou nese záškub svalové křeče, ale ty již ani nevnímám, beru je prostě jako nedílnou součást toho všeho. Stezka vede v nekonečných serpentinách téměř kolmo vzhůru a já si musím několikrát sednout na kámen u cesty, abych se vyhnul zvracení. Pod vrcholem se terén mění na suťové pole, vyžadující maximální opatrnost a soustředění. Zrovna tady, na tom nejméně vhodném místě, mě začíná sužovat zánět šlach na pravé holeni do té míry, že na nohu nemohu došlápnout. Díky bohu za hole, pomocí kterých se s velkými problémy a bolestmi dostanu v čase 18 h 31 min a na 276. pozici až do La Flegere. Občerstvovací stanice na místě lyžařského střediska je na 92. kilometru ve výšce 1870 m.n.m. Ani se moc nezastavuji, odmítám Ibalgin od laskavého personálu stanice a mám již jen jediný cíl. Dostat se dolů do Chamonix, které svítí svými světly někde osm kilometrů přede mnou, ale taky o necelý kilometr níže. Seběh si ostatní běžci očividně užívají, ženou se kolem mě, pajdavého invalidy, s větrem o závod. Je to k vzteku. Další a další světýlka se dostávají přede mě a já jim odevzdaně uhýbám z úzké kamenité stezky. Sestup je nekonečný a bolestivý.

Konečně ulice města, konečně fanoušci, konečně snad již taky cíl. Snažím se běžet, ať si lidé nemyslí, že už nemůžu. Zatnu zuby a skoro mi tečou slzy. Bolest však již nevnímám, vedle mě běží Katka a za chvíli mě již objímá v cíli.

obrázek

Čas 19 hod 57 min. a 302. místo v absolutním pořadí. Dostavuje se zvláštní pocit. Ne euforie, té mi bylo dopřáno štědré množství již na trati. Spíš pocit uvolnění ze splněného cíle. Pocit, že jsem i přes překážky neselhal a splnil to, co jsem si předsevzal. Všechny prodělané útrapy se přetavily v příjemný melancholický pocit uklidnění. A hned jsem taky cítil, že se sem znovu vrátím. Ne abych si zlepšil čas nebo umístění. Ale právě pro ten pocit, který v sobě obsahuje ve zvláštní krásné podobě vše, co jsem tady za těch necelých 20 hodin prožil. Au revoir, UTMB!

obrázek

Největší míra díků patří mé úžasné Katce, která mi byla oporou v přípravě, motivací v závodě a odměnou v cíli.

Foto: autor + www.ultratrailmb.com

Jiří Petr foto
  • přečteno: 8016/7768×, 5 komentářů
CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu CCC 2013 – maturita z ultratrailu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12HONZADE | 6. 9. 2013 11.36 hod. | 77.48.73.xxx
Moc pekny... hezky napsany.. velka gratulace! Drzim palce na UTMB! Ultra zdar! 12:)

dav | 6. 9. 2013 9.57 hod. | 78.102.206.xx
Poklona veliká!

Honza Němec | 6. 9. 2013 8.09 hod. | 81.19.4.xxx
Ahoj Jirko,
neuvěřitelný zážitek! Hrozně si mě motivoval a jsem rozhodnutý, že tohle chcu zkusit taky :-D

running turtle | 6. 9. 2013 7.25 hod. | 193.228.234.xxx
Velká gratulace s poklonou až k zemi. Neuvěřitelný výkon. Přeji ještě hodně takových krásných zážitků.

1bubobubo | 6. 9. 2013 6.39 hod. | 194.50.64.xxx
Krásný bojovný výkon! Moc gratuluji a přeji úspěšné doléčení nohy a poté: Ať ti to ve zdraví a s radostí běhá dál!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas93
Asics133
Brooks19
Inov-856
Icebug5
Hoka One24
Mizuno56
Newton5
NB22
Nike61
Salming363
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers9
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»
  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků