logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka

Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka

Délka maratonské trati nebyla dlouho standardizována a měnila se v závislosti na trase. Přestože vzdálenost z historického bojiště u Marathonu do Athén měřila kolem 38 km, vytyčili pořadatelé první novodobé olympiády v Athénách trať dlouhou asi 39 kilometrů. Ono magické číslo 42 195 metrů, 26,2 míle, neboli 45 760 yardů, se zrodilo až roku 1908 v Londýně a vzniklo z pouhého rozmaru tehdejších královských veličenstev.

OBSAH]

Budoucí královna Mary, manželka budoucího krále Jiřího V., se rozhodla dopřát svým dítkám pohled na start závodu z terasy zámku Winsdor, zatímco panující královna Alexandra zase trvala na finiši přímo před její královskou lóží. Co na tom, že se tím běh prodlouží, však oni to už ti „sportsmeni“ zvládnou! A přestože na dalších dvou olympiádách v letech 1912 a 1920 se trať ještě odlišovala, od her v Paříži stanovil Mezinárodní olympijský výbor délku nejdelšího z olympijských běhů přesně v souladu s přáním britské královské rodiny na 42 195 metrů.

27. července 1952, poslední den olympijských her v Helsinkách, den, který je vyhrazen maratonu, závodu všech závodů, nekorunovanému králi všech dlouhých tratí. Na trať se chystá i Emil Zátopek, vítěz na pět a deset kilometrů. Přestože, anebo možná právě proto, není odborníky považován za favorita. On sám, přestože je si vědom svých slabin, není schopen udržet pro něj „pomalé“ maratonské tempo a není zvyklý běhat na silnici, je rozhodnut běžet na vítězství. Zvolí taktiku pro něj velmi neobvyklou, rozhodne se spolehnout na tempařské schopnosti jiného závodníka. Za favorita je všeobecně považován Angličan Peters běžící s číslem 187. Emil se ale musí přesvědčit sám, vyhledá stoosmdesátsedmičku ještě před startem: „Are you Peters?“ Dostane kladnou odpověď a sám se také představí, aby mu Angličan neměl to obtěžování za zlé. Teď ho jen neztratit z očí. Sleduje ostatní, jak se rozcvičují. Pestrá paleta dresů, čepičky, šátky, vytrvalci jsou individualisté, kteří se nedají spoutat konvencemi. Neměl by se také rozcvičit? Pružní Japonci dokonce dělají kotouly! Nakonec jen pomalu kluše přes celou plochu stadionu, aby se před startem vyčůral. Šetří síly, sotva zdvihá nohy, ale přitom pečlivě provádí inventuru celého těla, každého i toho nejmenšího svalu. Lehce zacupitá, zakroutí hlavou, zatne ruku, pružně si poskočí. Je spokojen, cítí sílu, námaha minulých dní se na něm podepsala méně, než by očekával. Očima hledá na tribunách Danu, možná se mu i podařilo ji v tom lidském mumraji zahlédnout.

15:32, všech 68 běžců se řadí za bílou čáru. Startér ho postavil sice do první řady, ale na vnější okraj, bude muset rychle sbíhat. V krátké chvíli napětí stačí pomyslet na všechny ty kilometry, které naběhal v přípravě na olympiádu, ty tisíce tréninků, které už natočil za celou svou běžeckou kariéru. Všechny jako by směřovaly právě k této chvíli, do tohoto bodu. Výstřel. Ví, že dřel poctivě, co ale neví, zda to bude stačit na světovou elitu. Vybíhá zlehka, nejraději by se nad dráhou vznášel, ve volání z ochozů rozezná své jméno, má radost, že mu tady někdo věří, ale ruku nezvedne. Raději zamává, až poběží zpátky. Začíná se těšit na souboj na vzdálenosti, kterou běží poprvé v životě.

Peters, jako by chtěl ukázat, kdo je tu dnes pánem, napálí to hned od prvního metru a než se klubko za ním vymotá ze stadionu, má už na ostatní dobrých sto metrů. Pokud ho Emil nechce ztratit z dohledu, chtě nechtě musí za ním. Stejný nápad ale dostane ještě asi desítka dalších běžců. Vnímá vedle sebe Švéda Janssona, oči upírá na bosé paty Aslama z Pákistánu.

Ženou se za Petersem a Emil cítí, že je to rychlé. Je to sakra rychlé, na to se ani nemusel učit běhat pomalu. Časomíra na pátém kilometru hlásí Petersovi výtečných 15:43, těsně za ním jeho krajan Cox, v závěsu pak Jansson, Zátopek a Moskačenko. Probíhají Helsinkami, pro Finy je favoritem jejich „Satupek“, sem tam se ozve i čeština, členové Fučíkova souboru se rozestavili po trati a povzbuzují veselými veršovánkami zase „svého“ Zátopka: „Věříme ti Emilku, vrátíš se nám za chvilku!“ Emilovi to ale vůbec legrační nepřijde, nemusí mít vyhraněný maratonský cit pro tempo, aby cítil znepokojení. Taková rychlost, vždyť by se to dalo jet na kole, Peters přepálil a uvaříme se tu všichni.

Opustili předměstí, párkrát se zhoupli na terénní vlnce a ocitli se uprostřed nádherných lesů. Angličan má desítku pět vteřin pod třicet dva minut, necelých dvacet vteřin za ním se kontrolou proženou Jansson se Zátopkem, Cox už zaostává, Corno se připojil k hlavní skupině. V čele další skupinky Finové Puolakka a Hietanen. Jsou tu doma a zkušení Argentinci a Japonci se spolehli na jejich vedení. Stoupání na čtrnáctém kilometru, Peters stále v čele věří ve zlato pro Británii, jako by však byly vidět malé trhliny v jeho dosud vyváženém a úsporném tempu. Emil se přes jazykovou bariéru pokouší spolupracovat s Janssonem, střídají se ve vedení. Emil by se chtěl pokusit dostihnout vedoucího běžce, ale Jansson nerozumí, nebo rozumět nechce. Na Peterse ale brzo stejně dojde, na patnáctém kilometru mu už dělá Jansson společnost a Zátopek se drží těsně za nimi. Emil si pořád nevěří, rád by od Peterse zjistil, zda nejsou příliš rychlí, ten však jen zahučí cosi jako že vše OK, že se to tak běhá a přesune se na druhou stranu silnice. Běží dál ve třech, od osmnáctého kilometru ale začne Angličan vadnout, jeho krásný styl ztrácí rytmus, krok se krátí. Emil by se nerad zbavoval zkušeného spoluběžce, tak ještě Peterse pobízí a ukazuje mu, že „together“, že poběží spolu, ale ten už nemá síly. Tím se Emilovi jeho obavy potvrdí, opravdu to bylo rychlé, ale co teď s tím? Dopadne jako Gailly?

Dvacítka jen o dvě minuty horší, než nedávno překonaný rekord na 20 km. Na obrátce jsou už Zátopek s Janssonem v čele, Peters o deset vteřin zaostává. Teď Emil teprve pochopí příčinu vynikajících mezičasů, foukalo jim celou dobu do zad, ale nyní se z větru stává společník nadmíru nepříjemný. Vyhrne si aspoň tílko, aby se zchladil. Celý další kilometr z protisměru potkávají ostatní závodníky, někteří z nich běží se stopkami v rukou. Patří k světové elitě, Vanin, Moskačenko, Choi, spočítali si, že takový fofr nemůže nikdo z vedoucí trojice vydržet a ještě cítí šanci na medaili.

Pětadvacátý kilometr, pořadí stále Zátopek – Jansson – Peters, s odstupem za nimi ještě tři Argentinci. Probíhají občerstvovačkou, Jansson sáhne v rychlosti po citrónu. Emil by se také rád osvěžil, ale neví, co by to s ním udělalo, nikdy si při tréninku příliš nedopřával. Dovolí tělu jen malou úlevu a ono se vzbouří a hned bude chtít další. Po chvíli Jansson začne zaostávat, jestli to nebude tím citrónem. Emila to zamrzí, zvykl si na nemluvného společníka, samotnému se mu dopředu nechce, ale odstup se začíná zvětšovat, čekat nemůže, musí dopředu sám. Také Peters už ztrácí a Cox se za chvíli v těchto místech zhroutí.

Třicátý kilometr, Zátopek 1:38, Jansson půlminutku za ním, Peters už ztrácí celou minutu, zezadu se ale blíží Corno, Fernandez a Cabrera. Předjíždí je autobus s novináři, sledují Emilův neuvěřitelný výkon a napíší si: „Běží bez známek vyčerpání.“ Nevnímají přes skla autobusu protivítr, který se závodníkům zakusuje do nohou a bere jim sílu, necítí bolest natlučených chodidel, ani první naskakující puchýře. Na třiatřicátém vzdává Peters. Nurmi jako jeden z mála předpovídal Zátopkovo vítězství, ale i on s podmínkou: „Vyhraje, pokud se pod ním do třicátého kilometru nepodlomí nohy!“ Ani netuší, jak se svou předpovědí blíží pravdě.

Předměstí Helsinek, 35. kilometr a první hloučky diváků. Jansson ztrácí už sedm set metrů. „Hyvä Zatopek!“, ozývá se podél silnice. Přišli ho pozdravit i jeho soupeři ze závodů na pět a deset kilometrů. Emil už neví, jestli běží on po silnici, nebo silnice proti němu. Každý krok mu v hlavě zaduní jak rána kladivem. Chtěl by zvolnit, ale tuší, že se za ním rozpoutala honička. Nastupuje Corno a Cabrera, domácí nechtějí zůstat stranou, skupinu dotáhl Korejec Čilčoi, ve hře ještě zůstává Jansson. Emilovi spadlo tričko, ale už nemá sílu si ho znovu vyhrnout. Buď ho dohoní teď, nebo všichni ti specialisté se stopkami v rukách zjistí, že proti Zátopkovi se nedá běžet podle hodinek.

Čtyřicátý kilometr, Corno využil momentální Janssonovy slabosti a je na druhém místě. Burácející davy nyní tvoří souvislý špalír, Emil se domníval, že jeho mozek už dávno vypnul, ale zvuková bariéra, kterou se musí probíjet, ho probouzí k životu. Z ubíjejícího stereotypu si vytvořil hradbu, za kterou se schoval, oni ho násilím vrací zpátky do skutečnosti, zpět k bolesti, která mu trhá hlavu na kusy: „Lidi, proboha vás prosím, neřvěte tolik!“ Mezi tisísecerými křičícími ústy rozeznává známé tváře svých soupeřů Mimoun, Reiff, Pirie. Bolest mu buší ve spáncích. Tady ho vítají fučíkovci s další veselou říkačkou. „Polibte mi…“, pomyslí si Emil. Vidí už věž stadionu, jen úzká ulička zbývá mezi diváky, milují ho, chtějí ho povzbudit a dodat mu sílu, místo toho jako by ho křikem zatloukali do země.

Těsně před bránou stadionu malý, ani ne stometrový kopeček, jindy by ho slupl jak malinu, nyní ho vnímá jako výzvu. Jako by mu kopeček říkal: „Předveď se, chlape, ukaž, jestli si tu třetí olympijskou zlatou opravdu zasloužíš!“ Zvedne rukavici a brdek slupne jak malinu. Na stadionu ho čeká sto tisíc lidí, všechny ostatní soutěže byly přerušeny. Diváci sledovali průběžné zprávy z trati, vědí o boji mezi Zátopkem a Cornem, nejčerstvější informace však ještě nemají. Uvítají Emila, jak se sluší na olympijského vítěze, ten se usměje, nejvíce však z radosti, že zpod nohou zmizel nelítostný povrch silnice a objevila se měkoučká dráha. Pohlazení a úleva pro ztýrané nohy! Celý svět zmýlí tím úsměvem, domnívají se, že doběhl svěží, obdivují lehkost, se kterou vpadne do cíle. Má toho plné zuby, jak to napsali novináři, když doběhl Shade? Nohy se odmítají zastavit, doběhne za Danou, ale tam se na něj vrhnou novináři. Dvě a půl minuty za ním dorazí na stadion Corno.

Stojí na stupních vítězů, vyhrál v novém olympijském rekordu 2:23:02,2. Vedle něj se na celý svět mračí Corno, po druhé ruce naopak září štěstím Jansson. Závidí Švédovi, měl by být také šťastný, vlastně ještě šťastnější, ten pocit se ale zatím ne a ne dostavit. Stojí úplně nejvýše, kam až ve své sportovní kariéře mohl dojít. Ztěžka polkne, když si to uvědomí. Uvažuje střízlivě, je mu třicet, ví, že dosáhl úspěchu, který už nikdy nemůže zopakovat. Je za zenitem, i kdyby nohy vydržely a on trénoval jako šílený, bude jeho hvězda už jen klesat. Zalévá ho smutek a padne na něj strašná únava. Něco krásného končí a není sám, kdo to cítí, publikum se s ním loučí: „Sbohem, pohádkový Péťo!“ Zdvihne ruku a váhavě zamává: „Näkemiin, kamarádi!“

Helsinský maraton v obrazech

Peters zaostávásami s Jassonemobčerstvovačkaposledních 17 kilometrů už běží Emil Zátopek sámobrázekEmil Zátopek se stává olympijským vítězem v maratonuna stupních vítězů

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8070/7822×, 6 komentářů
Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka Näkemiin Satu-Peka! Nejslavnější den Emila Zátopka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (26 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Šárka | 17. 8. 2015 11.34 hod. | 185.91.165.xx
Neběhám. Ale všichni máme vlastní závody a občas potřebujeme dodat sílu, odvahu, vytrvalost či sebedůvěru. Tyhle články to dokážou. Díky za ně.

dav | 12. 9. 2013 9.00 hod. | 78.102.206.xx
Lidi, moc díky!!
Jen prosím vězte, že tady už velký díl práce odvedl Ota Pavel, jeho povídky mám vypálený do hlavy, přestože se snažím vyhýbat se krádežím, tady se mi to až zas tak úplně nepovedlo....

12Honzade | 12. 9. 2013 8.31 hod. | 88.131.62.xx
Dave, parada... Moc hezky...Nadherna atmosfera.. DIK! 12:)

Don Miro de Sitges | 11. 9. 2013 21.16 hod. | 80.254.154.xx
FANTAZIE!!!

Karolína | 11. 9. 2013 15.20 hod. | 89.24.231.xx
..já taky,,:-)..vždycky to čtu a mám pocit že ke konci zrychluju a zrychluju!!!..Davide, díky!!

running turtle | 11. 9. 2013 13.25 hod. | 193.228.234.xxx
...........mám slzy v očích.......... :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas85
Asics115
Brooks17
Inov-850
Icebug5
Hoka One21
Mizuno49
Newton4
NB21
Nike50
Salming332
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků