logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Dala jsem Beskydskou sedmičku

Dala jsem Beskydskou sedmičku

Za všechno může PIM Women‘s Challenge

Když někdy na začátku února přišel můj kamarád Tomáš s tím, že chce jít Beskydskou sedmičku a nemá parťáka, jen jsem nechápavě vykulila oči. Ještě loni tvrdil, že takové „masovky" nejsou nic pro něj. A najednou takový zájem:-). Můj aktivní manžel ihned zareagoval „Kačka, ta s tebou půjde, ona teď trénuje na ten maraton, tak to spolu zvládnete“. Málem mě kleplo. To snad nemyslí vážně?? Vždyť běhám sotva 3 měsíce, jsem na začátku, zkušenosti mám tak sotva s 10 km a ještě po rovině a co se týká kopců a hor, tak jsem nadšený turista, ale žádné šílenosti a divočiny… A B7, to je extrémní závod dlouhý 94 km s převýšením 5430 m přes 7 beskydských vrcholů!

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Trénujeme
  2. Už je to tady

Ťukala jsem si na čelo, ale semínko zvědavosti a zájmu už klíčilo v mé hlavě, a protože jsem, coby letošní PIMka, trénovala pod vedením Miloše Škorpila na maraton, říkala jsem si, že bych snad do září mohla být schopná zvládnout takový závod. Byla to pro mě velká výzva, takže po pár dnech rozhodování jsem poslala Tomovi krátkou sms „Jdu do toho s tebou“. A hned jsme se zaregistrovali a když už, tak už, takže rovnou do kategorie sport. Prostě plná palba:-).

Trénujeme

Tak to začalo. K tréninkovému plánu, který jsem měla od Miloše, jsem přidala i naše společné tréninky v horách. Vzhledem k tomu, že bydlíme oba přímo v Beskydech, nebyl to žádný problém. Vyráželi jsme většinou v sobotu nebo v neděli brzo ráno na Lysou nebo na Smrk. Začátky byly pro mě docela krušné. Tom nasadil svoje tempo a často se stávalo, že jsme šli vlastně každý zvlášť. Nebo jsem se doplazila pod sjezdovku a on už běžel dolů. Že na mě čekal, ale už mu byla zima:-). Tak se přehoupla zima do jara a jaro do léta. Mezi tím jsem zvládla svůj první ½ maraton i maraton a v rámci tréninku jsem šla Horský běh na Lysou a pak v červenci také Lysohorský 4lístek a Yesenický ½ maraton. Chtěla jsem se připravit co nejlépe a  vědět, co zvládnu fyzicky i psychicky.

Prázdniny utekly jak voda a září přineslo i tu správnou předstartovní horečku. Na poslední chvíli jsem začala stresovat a chtěla prchnout do kategorie hobby. Většina mých myšlenek se točila kolem B7. Dojdeme, nedojdeme, jaké bude počasí? Co když bude pršet? Co si vzít všechno s sebou, kromě povinné výbavy? Bude mi v noci zima? Co kolena? Vydrží to? Večer jsem usínala s B7 a ráno jsem s B7 vstávala. Se divím, že to moje rodina se mnou vydržela. Prostě mazec:-).

Už je to tady

Nadešel den D. S Tomášem jsme byli domluveni, že nejprve zajedeme k fyzioterapeutce, nechat se pořádně „zatejpovat“, a  pak na akreditaci do Frenštátu vyzvednout startovní čísla a čipy, ukázat povinnou výbavu a  frčet domů se ještě před závodem trošku vyspat a nabrat síly. Stejně se mi nepodařilo usnout, nervy už pracovaly naplno:-). Raději jsem tedy vstala a začala jsem se oblékat a důkladně mazat vazelínou všechno, co by se mohlo oprudit nebo zadřít:-). A nezapomenout povinnou výbavu! Několikrát jsem si překontrolovala, jestli mám všechno, co potřebuji, rozloučila jsem se doma a vyrazila pro Tomáše, abychom společně odjeli do Třince na náměstí, kde byl start.

Byli jsme tam kolem 20:30, a když ve 21 hod dojely vlaky z Frenštátu, náměstí se zaplnilo 3000 závodníky. Během té hodiny, která zbývala do startu, nám popřáli štěstí starostka Třince i starosta Frenštátu, pan farář, vyslechli jsme si netradiční žádost o ruku:-). Posledních 15 vteřin do 22. hodiny jsme všichni nahlas odpočítali a prásk!, bylo to tady. Tatra Karla Lopraise vyrazila do ulic a dav závodníků za ní. Tomáš se rozeběhl, nabral tempo a já se snažila udržet s ním krok. Na můj vkus běžel dost rychle. To jsem ještě netušila, že takhle to bude po zbytek závodu. Pod Javorovým mi hodil karabinku, že mě potáhne, ať jsme rychlejší. Funěla jsem i tak:-). Z Javorového dolů do Řeky se šlo lesem za svitu čelovek a nebylo to tak hrozné, čekala jsem to horší. Jsem schopná plesknout sebou i na rovné cestě, natož v noci v lese. A už tu byla černá sjezdovka v Řece. Tom mi opět hodil karabinu, ale jeho tempo bylo na mě v tom kopci i tak hodně rychlé, že jsem cítila, že asi dostanu křeč do lýtek. Na vrstevnici jsem do sebe kopla Magneslife a dál už pokračovala bez lana, sice pomaleji, ale víc na pohodu. Kurňa, budu muset víc trénovat.

Tomáš stoupá na Radhošť

Hurá, jsme v Ropici a pokračujeme dál na Morávku. Cestu dolů jsem schopná i běžet. Na Morávce jsme ve 2 ráno. Hodili jsme do sebe nějaké banány a meloun, doplnili zásoby pití a pokračujeme dál na Travný. Začalo to hezky, takový mírný kopeček, ale za chvíli zase hnusná sjezdovka a pak dlouhé stoupání kamenitým terénem. Travný byl pro mě nejhorší část trasy. Po těch šutrech se mi šlo fakt hodně blbě. Tomáš šel svým tempem a utekl mi dost dopředu a pak na mě musel čekat. Hodně lidí mě předešlo. Říkal mi pak, že se bál, že jsem to někde zabalila. Ne, to néééé, to bych neudělala. Jdu pomalu, ale jdu. Naštěstí i tohle stoupání jednou skončilo a začal sestup do Krásné. Kořeny, kameny, vlhká tráva… Klouzalo to a několikrát jsem sedla na zadek, jednou jsem i „chytala zajíce“. Ale dobrý. Jsem celá a jdeme dál. V Krásné jsme v 5 ráno a to jsme podle původního, velmi smělého plánu, už chtěli být na Lysé. No nic, po občerstvení a doplnění vody jdeme dál, na Lysou horu. V duchu si nadávám, že jsem lemra a že s namakanějším parťákem by to Tomáš zvládal rychleji. On naštěstí nijak nekomentuje moji rychlost a pouze se občas otáčí a kontroluje, jestli mě někde neztratil:-).

Je krásné, svěží ráno, rozednívá se a jasná obloha signalizuje, že bude krásný den. I když stoupák na Lysou byl dlouhý a táhlý, nevím proč, ale tohle byl pro mě nejkrásnější a nejpohodovější úsek trati. Asi proto, že tady to už znám, vím, co mě čeká a jsme relativně v polovině trati. Koberec na Lysé hoře procházíme ruku v ruce v 7 hod ráno. Seběh na Ostravici a šup do místní školy na polívku. Máme za sebou 46 km. Jsem trošku zklamaná, myslela jsem, že už to bude víc. Hodně lidí tady odpočívá nebo si dává šlofíka. Cítíme se dobře, takže se nezdržujeme dlouho a vyrážíme na Smrk.

te je ten puchejř

Smrk znám dobře, vždyť ho mám za barákem, ale nikdy jsem ještě nešla tím drapákem, po těch strmých schodech. Je to fakt drsné, zapírám se o hůlky a říkám si, ať už jsme nahoře. Cestou ze Smrku už cítím celkem dost stehna a taky mám pocit, že se něco děje v ponožkách:-), nějaké puchýře, ale raději nad tím moc nepřemýšlím, není to nic akutního. Tomáš mi zakazuje to kontrolovat se slovy „Všechno je ve tvojí hlavě, mrkneš se až ve Frenštátě, pojď, pojď!“. A tak jsme nějak po poledni dolezli na Čeladnou, kde byla další občerstvovačka a opět další melouny, banány, müsli, voda, ionťák a sůl… Tomáš mě nenechává moc odpočívat a brzy pokračujeme po asfaltce v serpentinách na Čertův mlýn. Ani nevím, že tady něco takového je. Tomáš rázuje a já se snažím, stále ještě se snažím, držet se co nejvíc u něho. Přemýšlím, za kolik to dáme a už se těším, až budu doma. Začíná to být únavné, kopnu do sebe speed a hned je to trochu veselejší. Ale i tak žádná velká hitparáda.

Na Čertově mlýně sedí na pařezu kluk a evidentně je už mu to všechno šumák. Ani obraz ani zvuk:-). Je to náročné. Pokračujeme na Pustevny a čím dál tím víc už to chci mít za sebou. Endorfiny nějak nejsou a asi ani nebudou:-). Polívka na Pustevnách mě trochu nakopla a dolů do Ráztoky jakžtakž klušeme, co kolena a stehna dovolí. Tomáš mi říká, že na příští rok mě pořádně vytrénuje, ať mu stačím a dáme to za… no, raději to ani nezveřejním:-).

Škrábeme se na Radhošť, kde vyloudím úsměv pro fotografa a nějací turisté říkají, že nahoru je to už jen kousek. Ten kousek jsem šla asi půl hodiny:-(. Bože, už chci být doma! Na Pindule je další a poslední občerstvovačka. Mají tady pro změnu chleba a salám Vysočinu... Mňam! Po všem tom převážně sladkém je to vážně dobrota:-). Vzhůru na poslední kopec!! To už musí jít samo přece! Ale ouha, není to taková pohodička a Javorník nás ještě pěkně potrápil, ale nakonec procházíme poslední koberec v 19 hodin. A teď už jen dolů do Frenštátu. Prý je to ještě asi 1,5 hodiny. Sbíháme lesem a pomalu se začíná šeřit. Nikomu už se nechtějí vytahovat čelovky, tak běžíme jen tak. Klušeme, co jsme schopni, vidina cíle nám dává energii. Z dálky slyšíme nějaký hluk. Že by už? Ne, to jen v místní restauraci nějaká oslava, ale náměstí už je blízko. Běžíme podle oranžových šipek. Už vidíme náměstí, už vidíme oblouk a schody K2. Mrkli jsme na sebe, chytli se za ruce a za potlesku přihlížejících diváků jsme doběhli na poslední koberec, který zaznamenal náš čas, 21:59.

Do Frenštátu jsme doběhli ve 20 hodin:-). Dostáváme pivo a náramky „Dal jsem beskydskou sedmičku“. Vytahuju mobil a posílám sms manželovi a známým a jsem šťastná. Unavená a zmordovaná, ale šťastná. B7 byla pro mě vrcholem letošní sezony, nejdelším a nejnáročnějším závodem. Zvládli jsme to. Každému se bohužel nepodaří dojít do cíle. Nás naštěstí žádné kóma nepotkalo. Žádná opravdu velká krize. Žádný úraz. Tomáš byl skvělý parťák. Měla jsem obavy, že nemá zkušenosti s žádným dlouhým závodem, ale jak jsem zjistila, u něho to nebylo podstatné. Byl jasně lepší a rychlejší a musel na mě čekat a jestli ho to štvalo, tak mi to nedal žádným způsobem najevo. Byl v klidu a v pohodě. A já díky němu taky.

Byl to silný zážitek. Intenzivní:-). Takže se těšíme na další rok, chceme pořádně trénovat a opět se zúčastnit a snad se také zlepšit:-).

Kateřina Nepovímová foto
  • přečteno: 12332/11904×, 11 komentářů
Dala jsem Beskydskou sedmičku Dala jsem Beskydskou sedmičku

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (22 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

strejda6 | 15. 9. 2013 21.45 hod. | 89.177.148.xx
smekám, blahopřeju a závidím! skvělé

Karolína | 15. 9. 2013 20.22 hod. | 89.24.231.xx
Kačko, krásně prožitý, krásně napsaný....Stejná místa, podobné zážitky,úplně jiný dojem :-)....je dobře že sis to užila!!..tak za rok ?? :-)

jemnounka Janinka ;) | 14. 9. 2013 20.44 hod. | 217.117.209.x
Kacka ,je proste borka ! Uz Te znaji i na zapade -vsem o Tobe vypravim ;)

Katka N. | 14. 9. 2013 19.14 hod. | 88.103.155.xx
Teri, to právě není jen o zajících :-) v ženách všechny tady ty naše ultra vyhrává Klára Rampírová a ta má 41 :_)

Katka N. | 14. 9. 2013 19.06 hod. | 88.103.155.xx
Ahoj všichni :-) Moc děkuji za vaše komentáře :-) Byl to pro mě krásný zážitek :-) Moni, on mi utekl takhle jen na tom Travném, jinak byl na dohled, cca 5-10 m. Já vím,,že je dost těžké přizpůsobovat dlouhodobě tempo někomu pomalejšímu. Pro mě to bylo v poho. A na těch lanech tam tahali hodně, jak jsem pak viděla v reportáži. On to myslel dobře. Já doufám že příští rok budu lépe natrénovaná :-)

Monika | 14. 9. 2013 18.12 hod. | 85.207.10.x
Je to obdivuhodný výkon a motivace,ale k tvému parťákovi mám výtku.Myslim si,že parťák je od toho ,aby byl se mnou v případe nouze a potřeby,aby mě povzbudil a né aby někde čekal ,nebo mě bral na gumu hned na začátku a riskoval že se zatavím

PavlaP | 14. 9. 2013 17.02 hod. | 94.112.88.x
Kačko, tobe se tím člankem skoro podařilo mne navnadit abych do toho šla taky !!! :) Blahopřeju a smekám!

Tereza-Budouci ultragazela | 14. 9. 2013 13.41 hod. | 216.214.185.xx
Kacenko,moc gratuluji a obdivuji tvoji chut a odvahu poustet se do takovych extremu;-)To,ze se do neceho takoveho pousti zajici neni nic neobvykleho,ale kdyz tohle zapaleni najdou i mamci,to je teprve frajerina!!!

Markéta Jansová | 14. 9. 2013 11.21 hod. | 5.102.48.x
Kačko, jak bys řekla Ty: Jsi borka!!!

Simona Vlasimska | 14. 9. 2013 8.28 hod. | 37.48.32.xxx
Gazelko, smekam, jsi neuveritelna! Jsem na tebe pysna!!!! ;-)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků