logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

1000 mil okolo ČR – Krušné hory si nic nezadaly se svým jménem

1000 mil okolo ČR – Krušné hory si nic nezadaly se svým jménem

Ráno jsme vyrazili jako obvykle po sedmé hodině, abychom ukrojili další díl z našeho svátečního koláče. Po cca 20 km běhu se dostáváme k Prosečnické přehradě. Podle plánu bychom ji měli mít na levé straně. Těsně před ní se rozvinula mezi mnou a Martinem plodná diskuze. „Hele, Martine, tu přehradu budeme mít zprava?" „Ne, zleva." „A proč ji teda máme zprava?" „Tak to nevím, ale máš pravdu, je zprava.“

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Přirozený běh je ladný jak běh šelmy a běží vám v ústrety

tohle slunce moc nezahřeje

No nic, běžíme dál, zprava, zleva, stejně ji musíme oběhnout. Na konci přehrady stojí u silnice mužík v šatu údržbáře silnic. „Kudy tudy na Boží Dar?“ Ptáme se. Tudy, panáčkové, tudy, úplně na druhou stranu, než jdete. Pěkně poděkujeme a v duchu si říkáme: „Dřív to býval dědeček či babička, kteří ukázali Jeníčkovi správnou cestu, dneska je to údržbář silnic, inu – časy se mění.“

Jen co nabereme správný směr, střetneme se s dvěmi laněmi, které vyrazily přes silnici deset metrů před námi. Jedna to prala tak rychle, že jí podklesla kolena a pěkně sebou chudinka na silnici řízla.

pavučinky babího léta oplétají běžcovi nohy tak, že zapomíná cesty domůZačínáme opět závodit. Martin nasadí své zdrcující tempo, a tak se jej snažím chvíli držet, nakonec mu odbíhám a do Kovářské dobíhám s mírným náskokem. Martin jde na jedno, já pokračuji dál. Po hodině dostávám SMS: „Vyrážím z Kovářské, beru to zkratkou po zelené.“ Vzápětí následuje další SMS: „Bloudím, ale jinak krásná cesta, Klínovec stojí, kde má, tak se neztratím.“ Už ty jeho zkratky neřeším, raději volím bezpečné delší cesty, mající pevný cíl.

Na Božím Daru mě vítá Mirek Skuhrovec, člověk, který mi kdysi vnukl svým nápadem běžet z Frankfurtu nad Rýnem do Prahy myšlenku, že si podobné akce může člověk organizovat sám. Ještě větší radost mi udělá, když prohlásí, že nás s Martinem bude provázet na trase až do středy či čtvrtka, a zabezpečí nám doprovod, jak má vypadat.

proč to děláš, ty blázne?

Vybíháme z Božího Daru a po 12 km se dostáváme na místo, kde je namalovaná cesta vedoucí po červené. Cesta je však zarubaná vývraty. Vracíme se na silnici a o 200 m dále zabíháme do lesa po lepší cestě. Napojíme se na červenou a razíme si cestu vysokou travou, bahnem, potokem a dalšími vývraty. Opakuje se něco podobného, co jsme si užili na Pěnivém potoce. 2,5 km nám trvá hodinu. „Sláva, silnice.“ Konečně zase můžeme běžet. Jsme celý promoklí a prochladlí. Konečně začalo po deseti dnech horka pršet. Na místě, kde měl Mirek čekat, není po něm vidu ani slechu. Signál taky není. No nic, vyrazíme po cyklostezce na Vlčí horu. Tam se snad s ním nějak spojíme. Oba máme hlad, že bychom dlabali hřebíky. Okolo nás bublá říčka Rotava, nad ní krásné přírodní scenérie a vůbec celé to působí hloubavě a zadumaně. Běžíme, ani nedutáme a užíváme si míru a klidu a nasáváme přírodní síly do svých znavených těl. Vybíháme na silnici, o kousek dál vidíme stavení obce Rolava. Před jedním stojí auto. „Tam budou určitě hodní lidé, kteří dají vyhládlým poutníkům skývu chleba a sklenici vody,“ uvažujeme v duchu. Nakonec jsme ale svůj úmysl, požádat místní obyvatele o dobrý skutek, nebyli nuceni uvést ve skutečnost, neboť vidíme, jak k nám jede zářící Mirek. Zářící štěstím, že nás našel.

Do Kraslic dobíháme o půl deváté v noci. Chvíle hledání ubytování, umýt, masáž, večeře a jde se spát. Za masáž musíme poděkovat Tomáši Mirovskému, který za námi vyrazil odpoledne až z Prahy, aby trochu uvolnil naše unavené údy. Aby mu nebylo smutno, tak s ním přijel i Ondra Uher. Kluci, dík, bylo to od vás úžasné, jet takovou dálavu jen proto, aby jste nás dvě hodinky viděli.Tady by mohl dnešní příběh skončit. Leč nekončí. Ještě zbývá dodat, že náš skvělý organizátor neví, kde budeme zítra spát, protože je mu divné, že někdo neslyší na to, když rezervaci pro 15 lidí potvrzuje 24 hodin před tím, než hosti dorazí. Ještě že mám v okolí Tachova tolik dobrých známých. Takže nebojte, každopádně my s Martinem, Mirkem a Lenkou spát pod stromem nebudeme.

obrázek

Přirozený běh je ladný jak běh šelmy a běží vám v ústrety

Tímto článkem vás zveme ke spoluúčasti na dalším Milošově běžeckém dobrodružství. Využijte jedinečné příležitosti Milošovy konzultace k vašemu běžeckému stylu za příspěvek na dobrou věc. To se přece vyplatí. Přidejte se k běhu Aš – Košice – 895 kilometrů za 10 dní na MMM Košice a pro „Achillovu Patu“.

Miloš Škorpil foto
1000 mil okolo ČR – Krušné hory si nic nezadaly se svým jménem 1000 mil okolo ČR – Krušné hory si nic nezadaly se svým jménem 1000 mil okolo ČR – Krušné hory si nic nezadaly se svým jménem

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků