logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přes desenské kopce

Přes desenské kopce

Ani netušíte, jak jsem ráda, že to mám za sebou. Jakmile jsem jednou nahlas vyslovila myšlenku, že bych se mohla závodu Přes desenské kopce zúčastnit, již nebylo cesty zpět. Neměla jsem se na co vymlouvat. Přípravy ani nervozita předem neproběhly. Neměla jsem představu, za jak dlouho bych to „měla" uběhnout, ani jsem neměla kamarádku, se kterou bych mohla „závodit“. Myslela jsem si, že to prostě bude pohoda. Trasa byla dlouhá 12 km s 250 m převýšením.

Kamila, Běžecká škola a Dámský běžecký klub vás zvou k účasti na 1. ročníku Hradeckého půlmaratonu

Ráno jsem se vzbudila a pršelo. Špatné počasí mě neodradilo. V průběhu závodu již nepršelo, ale vše bylo mokré a byla mlha. Cestou v autě jsem si uvědomila, že jsem doma zapomněla sporttester. A to bylo jedině dobře. Na start se nás postavilo asi 50. Vzhledem k tomu, že jsem doposud absolvovala pouze dva masové závody, to pro mě bylo sakra málo. Připadala jsem si v tom zástupu profíků poněkud nepatřičně, naštěstí jsme se rychle rozutekli a já už je od té doby neviděla. Vyběhli jsme a já již od začátku byla poslední. Velice rychle mi došlo, že asi celý závod poběžím úplně sama, neznámým lesem a byla jsem trošku demotivovaná. Respektive jsem dostala strach, abych vůbec trefila do cíle. Závod pro mě tedy již od začátku byl trošku stresující, snažila jsem se za každou cenu držet dvou holčin přede mnou. Nebýt jich, tak bych to nejspíš vzdala, přecházela do chůze a určitě bych měla mnohem horší čas. Jsem jim tedy moc vděčná.

Krize přišla na prvním, druhém, třetím, čtvrtém a každém dalším kilometru. Stoupání byl nářez. Nevzala jsem si s sebou vodu, což byla chyba. Běžela jsem do kopce tak pomalu, že by podle mě bylo výhodnější jít a šetřit síly. Pořád jsem ale měla na očích holčiny přede mnou a snažila se jich držet. Myšlenky jsem měla čím dál černější. Po úctyhodné době jsem narazila na organizátora a ptala se ho, jestli už jsem nahoře. Řekl mi, že už je to jen 300 m na silnici, čímž mi udělal obrovskou radost a já najednou měla mnohem víc energie. Takhle jsem si chvíli radostně běžela s myšlenkou, že nejhorší mám již za sebou. Po chvíli mi došlo, že jsem sice nahoře, ale na pokraji svých sil a do cíle pořád zbývá asi 7 km. Na občerstvovačku jsem se těšila jak na oázu v poušti. Moje kolegyně jí ale proběhly. Věděla jsem, že když je ztratím, tak asi nedoběhnu, takže jsem se velice rychle napila a mazala za nimi. Teď už nás čekalo jen klesání, které nebralo konce. V běhu mě udržovala myšlenka, že už přece musí být konec. Mít sporttester a vědět, že jsem na omylu, to by byl můj amen. Jedna z holčin, které mě vytáhly nahoru, se evidentně z kopce bála, zde tedy začala trochu ztrácet. Já využila příležitosti a z kopce jsem pálila jako raketa, protože mě to nestálo příliš sil. Zpětně si ale uvědomuji, že to v tom terénu bylo trochu riskantní.

Jakmile jsme přiběhly k prvnímu stavení, zaplesalo mi srdce, že teď už musíme být u cíle. Ani omylem. Mám dojem, že jsme Desnou proběhly několikrát skrz naskrz, než jsme přiběhly do cíle. Po cestě jsem se ptala dalšího organizátora, jak daleko to ještě je. Řekl mi, že za 15 minut jsem doma. Ta odpověď mě málem porazila, 15 minut běhu pro mě v tu chvíli bylo hrozně moc. Pak mě napadlo, že to pán třeba myslel jinak, že za 15 minut již budu v teple domova, s čajíkem a pod dekou. Bohužel to tak nemyslel. Na posledním kilometru jsem chtěla zastavit. V tu chvíli proti mně vyběhl jiný běžec a začal fandit, čímž mi zabránil zastavit, i jemu patří velký dík. Cílem jsem proběhla jak smyslů zbavená s časem 1:11:30. Podle mě je to super výkon, všichni jsme byli hrozně rychlí. Jen škoda, že pořadatelé u trati a kolemjdoucí vůbec nefandili, člověku to hrozně moc přidá.

S odstupem pár dní mám velikou radost, že jsem to dala a že jsem měla odvahu se na start postavit.

K fotografii: Zástup běžců mi naháněl strach. Já jsem ta fialová nejvíc vzadu. Zdroj: Naše Jablonecko

Kamila Kosinova foto
  • přečteno: 7415/7136×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Kamila | 20. 9. 2013 14.34 hod. | 78.136.173.xx
Děkuji za příspěvek :) Mám snad ještě větší radost než z běhu z toho, že jsem vůbec šla na start :) Myslím, že být nás pomalejších víc, bude to víc o pohodě.

running turtle | 20. 9. 2013 12.31 hod. | 193.228.234.xxx
Tleskám, úžasný!!! :) Super, že jsi do toho šla, jen tak dál. A i kdyby jsi nakrásně byla poslední: nedávno v jedné diskusi, když jsem trochu snižovala své úspěchy tím, že nás bylo málo žen v kategorii, mi bylo odpovězeno: nikdy neměř úspěch tím, kolik vás stálo na startu, ber to tak, že ostatní si netroufly, prostě zůstaly doma. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků