Miloš ležící, spící aneb z Aše do Košic den první
6:00, debil mobil mě probouzí z nejhlubšího spánku. Spát, spát, spát, vzpouzí se vše ve mně, leč v 8:00 musím být před ašskou radnicí, abych vyběhl na běh z Aše do Košic pro Achillovu Patu.
Původně jsme měli být v Aši za 5 minut 8. Pak však napsala Lucka Poláková, že přijede ČT a že by bylo dobré, kdybychom já a Petr Hruška přijeli už v půl 8, abychom natočili rozhovory a v 8 mohli vyběhnout. Fakt jsem dělal, co jsem mohl, ale pak jsme se museli těsně před odjezdem s Danou vystřídat v rychlém sledu v „koupelně“. Zkrátka na nás padla vážnost chvíle:).
Do Aše jsme dorazili v 7:50. Na nás docela výkon. Všichni už tam byli. Natočili jsme rozhovory, Petr Hruška běhu požehnal, už to mi vhánělo slzy do očí, a pak jsme vyběhli.
Česká televize – události z regionů
Za 40 minut jsme byli na PATĚ, přivítání jaké jsem nikdy nikde nezažil. Ale posuďte sami. Dalo mi hodně práce potlačit slzy. Nevím čím to je, ale tyhle lidičky mám opravdu rád, nejspíš je to proto, že tihle lidičkové nebyli „obdarováni“ falší, když mají radost, projeví ji tak, že by vás umačkali, když mají zlost, projeví ji tak, že by vás zabili, přitom v tom není nic osobního, jen zkrátka nechávají naplno projevovat své city. Jsem moc rád, že jsem se rozhodl běžet pro ně.
Na Patu nás běželo či jelo na kole 7, z Paty už jsem to nespočítal. Běželo se mi skvěle, nic mě nebolelo. V Jokeru jsme dali výborný oběd. Moc mě potěšil Milan Kalousek, který zde zastoupil i Ivanu Sekyrovou, která bohužel musela v tu dobu učit, jinak by se též přidala. Na skok se zastavil i ing. Kralik alias Milan Kůtek a Zdeněk Dančo.
Po 12. hodině jsme se vydali na další díl cesty, začal jsem pozorovat, že místo abych se rozbíhal, začínám pomalu a jistě usínat. Zkoušel jsem to ze sebe setřást, střídal běh s chůzí, dal si Colu, hroznový cukr, a furt nic, místo toho, abych cítil, že energie přichází, tak jsem cítil, jak s každým krokem začínám přecházet víc a víc do stavu hibernace. Takto jsem se doslova doploužil na 40. km, do Žandova, vlezl do auta, že si na chvíli dáchnu a došlo mi, že prostě tělo mi pro dnešek říká: „Dej si pauzu, vyspi se a zítra pokračuj dál.“
Jak je mým dobrým zvykem, poslechl jsem ho, vystřídal za volantem Danu, která také stejně už skoro spala, a jel domů. Dopsal příběh dnešního dne a šel spát. Zítra ráno dojedu do Stříbra a budu pokračovat dál po vytýčené trase.
Takže pří-běh nekončí, běží se dál, jen Miloš si dal šlofíka:-).
Vložit komentář
Ondřeji, Od hradu poběžím do Letenských sadů. pak přes most k Hiltonu a odtud pak po cyklostezce směrem Vysočany. Počítám, s tím že obědvat budeme v pizerii Carlino, u metra Křižíkova. Odtud pak se vrátím na cyklostezku, poběžím k Rokytce a dál na Hloubětín a Černý Most, Pražský les, Klánovice, Úvaly
Rád bych se zítra v Praze připojil, někde mezi Vltavou a Klánovicemi, ale nevím, kde bych měl čekat, abychom se potkali.
Ď.
Ahoj Miloši,
jsme s Tebou, ale kdyby šlo o zdraví nezapomeň, že Tě tu ještě dlouho potřebujeme. Tak se drž.
Šťastnou cestu!!!
Jsem o víkendu mimo, takže (přestože jsem moc chtěl) s tebou nebudu moci běžet "pražskou" etapu :-((. Tak aspoň na dálku držím palce, ať se daří splnit cíl pouti!
Pěkné! Moc držím palce, aby se dobře běželo, a aby jsi si to co nejvíc užil.
