logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Procitnutí, aneb jak jsem strhala sporttester

Procitnutí, aneb jak jsem strhala sporttester

Svoji momentální běžeckou náladu bych nazvala jako takové „procitnutí“. Došla jsem k závěru, že jsem usnula na vavřínech a podle toho taky mé tréninky a výkony vypadají – nic moc. Není to žádná hrůza, ale vzhledem k tomu, jak dlouho a jak často běhám, by mnozí jiní byli na úplně jiném levelu. Poznala jsem to na Desenských kopcích a tento týden se mi to potvrdilo.

Kamila, Běžecká škola a Dámský běžecký klub vás zvou k účasti na 1. ročníku Hradeckého půlmaratonu.

Vyrazila jsem se proběhnout s běžeckým kroužkem a byl to mazec. Netušila jsem, do čeho jdu, nikoho tam neznala a neměla prakticky žádné reference. Sleduji stránky Dámského běžeckého klubu a připadalo mi jako skvělý nápad se k nějaké skupině připojit. Rozhodla jsem se zkusit tu jabloneckou, která se schází každé úterý u přehrady. Přes týden jsem obvykle v Praze, a tudíž vyhlídky na pravidelné výběhy nepřichází v úvahu. Aspoň mám nějakou výmluvu, proč už nepřijdu.

Sešli jsme se čtyři. Obvykle se běhá pod taktovkou Martina, který byl nemocen a tak ho zastoupil Honza. Kromě Honzy se zúčastnil ještě jeden klučina, abych tak řekla dle mého, stejně jako Honza, namakaný superborec. Čtveřici uzavírala paní, tipuji tak o dvacet let starší než já a o 20 km za hodinu rychlejší než já. Ještě před vyběhnutím mi ale řekla, že vlastně vůbec neběhá, čímž ve mně vzbudila iluzi, že na tom budeme podobně, nebo spíše, já lépe (vzhledem k tomu, že na rozdíl od ní běhám několikrát týdně). Na úvodní rovince jsme se tak trochu seznámili, v tu dobu jsem ještě zvládla jakž takž konverzovat. Po pár minutách ale přišlo stoupání, které tvořilo velkou část naší trasy. Tempo, které jsme nasadili, pro mě bylo vražedné (a nemyslím teď důchodce v obchoďáku). Měla jsem tepovku asi 195 a vůbec jsem nestíhala. V takovém nasazení mě začala bolet hlava... Kluci vždycky počkali, zatímco paní běhala tam a zpět do kopce a z kopce za mnou. Obdivuhodné. V jednu chvíli mi tepovka začala ukazovat 237 a na tomto čísle se zastavila. Přesně tak jsem se cítila, na 237 tepů za minutu.

Všichni na mě byli hodní a milí a zvali mě na příště. Byla jsem na tom oproti ostatním podstatně hůře a brzdila jsem je. Ne že by mi to zas tak vadilo, je to prostý fakt. Doma jsem si poté říkala, že mám nyní dvě možnosti. Můžu se nechat demotivovat a běhat méně či vůbec, nebo se do toho můžu opřít. Pak je tu vlastně ještě jedna možnost, zapomenout na to a běhat jako doposud.

Další neklid mi přineslo bližší prostudování tréninkového plánu. O víkendu jsem měla běžet 90 minut, což jsem taky udělala, ale běžela jsem podstatně nižším tempem, než jsem měla. Byla jsem ráda, že jsem tak dlouho vůbec dokázala běžet, natož běžet v rychlém tempu. Běžela jsem si spíš lážo plážo. Na netu jsem našla, že kondice se zvyšuje právě okolo těch 170 tepů. Začínám se bát, jak to na tom půlmaratonu se mnou dopadne. Podle dosavadních výkonů jsem zatím kondici asi fakt moc nezvýšila. Ze svého prvního půlmaratonu jsem měla velký respekt, takže jsem běhala, co to šlo. Dopadlo to dobře, takže jsem si až do teď říkala, že hradecký už bude jednoznačně rychlejší. Začínám o tom trošku pochybovat.

Svoji obvyklou trasu běhám stejně pomalu, jako jsem ji běhala před rokem a půl, když jsem začínala. Začetla jsem se do „O čem mluvím, když mluvím o běhání“, kde Haruki Murakami píše, že za vážnější běhání považuje každý den trasu 10 km. Cítím, že bych se do toho měla obout a běhat vážněji, rychleji a lépe, nebo se Hradecký půlmaraton stane noční můrou. Autor také píše (tím mi udělal velkou radost), že jednou při maratonské vzdálenosti koukal pouze tři metry před sebe a měl vztek na všechny a na všechno. Naivně jsem si myslela, že je to jen moje doména. Na Desenských kopcích jsem si nevšímala malebné krajiny, koukala jsem před sebe do země a přála si, ať to skončí. Nedokázala bych říct, kudy jsme běželi. Murakami také psal, že jednou položil vrcholnému sportovci dotaz, zda má také někdy dny, kdy se mu vyběhnout nechce. Dotázaný zvedl oči v sloup a řekl mu, že samozřejmě. Uff, nejsem v tom sama, už jsme minimálně tři – mám to tak skoro denně.

Kalendář mi právě nemilosrdně řekl, že do Hradeckého půlmaratonu zbývají dva týdny, to už toho asi moc nestihnu vykouzlit:/.

Kamila Kosinova foto
  • přečteno: 6253/6086×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Kamila | 27. 11. 2013 20.10 hod. | 195.113.21.xxx
Ahoj Aleši,
mam radost že tě to pobavilo :)
Bylo to sice krušnější, ale když nad tím teď s odstupem přemýšlím, tak bych klidně znovu vyrazila. Nicméně jsem fakt v Praze... Ale fakt jste byli o level jinde :)
Uvědomila jsem si, že se nezlepšuju, protože běhám pořád stejně a pořád pomalu. Ale takhle mi to vyhovuje a asi to nebudu měnit.
Jinak Janovskou 11 jsem si náramně užila, byl to krásný závod!
Také ti držím palce a třeba se při nějakém výběhu potkáme :)

Aleš Bobek | 24. 11. 2013 12.44 hod. | 85.119.91.xx
Ahoj :), jsem klučina, kterého jsi označila superborcem :o), za kterého se rozhodně nepovažuji, mé maximum je Janovská 11 v čase 57min. Když jsem si to přečetl, dostal sem záchvat smíchu asi na 5minut a stále mě to rozesmívá(za což děkuji). Aby jsi věděla jaká je skutečnost, byl jsem rád, když jsme čekali, měl jsem totiž možnost také vydechnout. Teď jsem byl pákrát s jednou partou a ti na mě musejí čekat mnohem více, takže s nimi budu běhat jen občas – je to na mě moc ostrý tempo. Držím palce ať Ti to vydrží a věř tomu, že máš naběháno mnohem více než já. Určitě pokud budeš v úterý v Jablonci, tak si můžeš od přehrady v klidu zaběhnout ;-). Zdraví Aleš

Kamila Kosinová | 2. 10. 2013 10.42 hod. | 193.84.56.xxx
Děkuji za reakce. Určitě bude dobrá atmosféra, což hrozně moc pomáhá. Věřím, že si to všichni užijeme a budou to velké emoce :) Hlavně se těším, že tam nebudou jen profíci.

Štěpánka Vopatová | 30. 9. 2013 20.08 hod. | 194.228.20.x
Jejda, jako bych to psala já :-)! Takovou paní z Vašeho článku potkávám na každém závodě a i přes věkový rozdíl mi to pokaždé nandá o dobrých 10 minut a nutno říct, že s grácií dámy, která se ani nezadýchá :-))! Je mi velkým příkladem a odhodláním, že čím starší, tím to bude lepší :-))))!Děkuju za článek :-)!

running turtle | 30. 9. 2013 13.00 hod. | 193.228.234.xxx
Hlavně hlavu vzhůru. :) Běhej si svým tempem, teď do půlmaratonu už stejně nic nedoženeš, zato zkazit by to šlo hodně. Příští týden naber síly a na startu se do toho vrhni s chutí a úsměvem na rtech. Je to o hlavě.:) Užij si při běhu atmosféru závodu, fandící lidi, mávej a usmívej se a najednou budeš v cíli. A i kdybys měla být poslední ze všech – mám zkušenost, že právě ti poslední jsou na tom nejlépe – diváci jim fandí jak o život a skoro je do cíle donesou. Držím palce. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků