logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Předem prohraný závod

Předem prohraný závod

Nejdříve se o tom spekuluje jen v zasvěcených kruzích, nic pro uši veřejnosti. Šeptanda se ale šíří tempem lesního požáru, takže za chvíli si to tajemství cvrlikají i vrabci na střeše: „Emil neběhá!" V listopadu, v prosinci a ještě v lednu 1953 netrénuje. Blíží se kvalifikace na přespolní běh L´Humanité, Zátopek je pozván. Začátkem února vybíhá od nuly, po týdnu pozvolného tréninku vystupňuje dávky do maxima. 22. února přes bolesti v kloubech zvítězí v kvalifikačním běhu.

Zdravotně si tím ovšem nijak nepolepší, sotva chodí, znovu nucená pauza v tréninku, běhá už jen po nemocnicích. Zkoušejí na něm iontoforézu, diatermii a solux. Nyní je konečně dopřáno sluchu těm, kteří prorokovali, že se Emil svými nadměrnými dávkami předčasně zničí. Začátkem dubna mu lékaři povolí první lehké běhy, on ovšem vlétne naplno do tréninku. Osvědčených 5 x 200m, 40 x 400m a  5 x 200m prokládá dvousetmetrovými meziklusy. Po měsíci dá pětku za 14:33, další ještě lepší v čase 14:26,8, v utkání proti CDNA Sofie už jde za 14:22,6. Na přeborech republiky vítězí na pět tisíc metrů v čase 14:11,4. Kdo by si ale myslel, že tím konečně zaťal tipec všem pochybovačům, ten je na omylu. Fámy se šíří dál, odborníci ho už odepisují: „Zátopek je vyřízený!“ Málokdo věří, že je schopen obstát v mezinárodní konkurenci.

Začátkem srpna odjíždí na světový festival mládeže v Bukurešti. Nemůže cuknout, sám se podepsal pod výzvu k setkání světových atletů, která má manifestovat jejich touhu po přátelství a světovém míru. Spíše než naděje ho doprovází nedůvěra a místy i politování. Co může dokázat atlet nad třicet let? Jen domovník mu věří, přišel ho vyprovodit a popřát šťastnou cestu: „Všechno vyhrát, jako v Helsinkách!“ „To nemáte tak jednoduchý, už jsou tu mladší a lepší“, dělá si předem alibi Emil. Ví, že Kovácz už letos zaběhl 14:07 a Anufrijev dokonce dvě vteřiny pod čtrnáct, jen čtyři desetiny za světovým rekordem Hägga. A to prý ještě není v Sovětském Svazu nejlepší, objevil se nový vytrvalec, nějaký Kuc.

V Maďarsku panují vedra, jaká málokdo pamatuje. Emil si první tréninky plánuje na ráno, s blížícím se závodem však své běhy posouvá do nejteplejší části dne. Podsaditému Kucovi nedává příliš šancí, sovětská naděje pochází z Leningradu, kde po většinu roku panují teploty rozhodně jiné, než místních čtyřicet stupňů. Více se obává Kovácse a Anufrijeva. Okamžitě po startu na pět kilometrů to však Kuc napálí, jako by nikdy neslyšel o pravidelném vytrvaleckém tempu. Rychle získá náskok celých sedmdesát metrů a nechá ostatní, ať se za ním štvou. Honička trvá celé první tři kilometry, než se Emilovi podaří ho dotáhnout. Jde přes něj s myšlenkou, že Kuc je už zralý a psychicky nalomený. Námořník z Leningradu se ale předběhnout nenechá, vyrazí ke krátkému sprintu a rázem má k dobru celých třicet metrů. Teď propadá beznaději Emil. Býval to vždy on, kdo ničil soupeře nevyrovnaným tempem, teď mu někdo dal ochutnat jeho vlastní medicínu. Věděl, že je jen otázkou času, kdy mu někdo mladší ukáže paty, jen to nečekal tak brzo. Smiřuje se stříbrem, vbíhá do posledního kilometru, když tu diváci na tribunách zahučí. Jako by nebylo ještě dost zle, předbíhá ho ještě domácí Kovács. Když něco rychle nevymyslí, bude ze stříbra bronz. To se bude domovník divit! Ví, že Kovácz zná jeho taktiku s poslední rychlou čtyřstovkou, rychle se tedy rozhodne nastoupit už dvě kola před cílem. Jediné, co neví, jestli těch osm set metrů vydrží, ale není co ztratit, musí riskovat. V cílové rovince nasadí k dlouhému trháku. Jak se dalo čekat, Kovácz se jen tak nedá, zavěsí se, ještě vystupňuje tempo, celé kolo se bijí rameno na rameno. Publikum je u vytržení, je slyšet jen ryk, ani není poznat, komu fandí.

Vladimír Kuc v čele startovního pole
Vladimír Kuc v čele startovního pole

Zvonec do posledního kola, Emil se ždímá, co to dá, tři sta metrů před cílem Kovács odpadá. Stříbro má Emil jisté. Jak se soustředil na souboj s Kovácsem, ani nezpozoroval, že se přiblížili Kucovi na necelých deset metrů. Chtěl by si odfrknout, ale nedá mu to. Navždycky by si musel vyčítat, že to aspoň nezkusil. Přichází mu na mysl londýnská pětka. Ještě na dvoustovce má ztrátu pět metrů. Teď se ukáže, co s Kucem udělalo vedro. V poslední zatáčce jde Emil do čela a už ví, že do cíle se na tom nic nezmění. Vítězí v „předem prohraném závodě“ nejlepším časem svého života,

o vteřinu před Kucem, který dobíhá za 14:04, dvě desetiny za ním Kovács v novém maďarském rekordu. Výkony prvních třech jsou lepší, než Zátopkův čas z Helsinek. Emil vidí, že definitivně pryč jsou časy, kdy se tady před závodem mohl nacpat hroznů a ještě všem utekl o půl kola.

O čtyři dny později se běží deset tisíc metrů a teploty se drží stále vysoko nad normálem. Kovács neběží, Kuc je na vítězství na delších tratích ještě moc mladý. Emil si trať rozpočítá na 29:10. Vezme na sebe v tomto závodě roli vodiče pro Dava Stephense, který se chce pokusit o australský rekord na pět kilometrů. Stephens cestoval na závody do Evropy lodí celých osm týdnů. Několik dnů před závody trénoval společně se Zátopkem a ti dva se stihli za tak krátkou dobu spřátelit. Mladší Dave se snažil Emila ve všem napodobit, do budoucna se rozhodl trénovat po „zátopkovsku“. Samostatná pětka by byla na Australana příliš rychlá, ale na desítce se mezičas 14:35 jen o málo opožďuje za národním rekordem. Plánuje zavěsit se za Emila, v polovině závodu zaspurtovat a nahnat potřebných pár vteřin.

obrázek
Zátopek a za ním Dan Stephens

Ani start na deset kilometrů neproběhl zcela v klidu. O vzrušení se pro změnu postaral Anufrejev, který vyběhl výrazně rychlejším tempem, než ostatní. Kuc se zpočátku drží Emila, ale po třech kolech neudrží nervy na uzdě a vydá se samostatně stíhat svého kolegu. Emil je nechá, ať sami bojují s vedrem a únavou a v poklidu se drží své role vodiče. V polovině závodu má Stephens ještě sílu na zrychlení. Dobíhá za 14:31, rekord padne, on udýchaný opouští trať a nevěřícně sleduje Zátopka, který dál pokračuje stejným tempem. Ten závod trochu připomíná staré dobré časy, Kuc i Anufrejev se sami uvaří, Emil svým strojovým tempem stupňuje náskok, s velkým odstupem a nikým neohrožován za 29:25,8 probíhá cílem. Kucovi nadělí téměř stovku, Alexandru Anufrejevovi rovnou dvě.

O několik týdnů později se Emil v novinách dočte o novém světovém rekordu na šest mil (9654 m), jeho čerstvým držitelem je právě Australan Stephens. Zároveň Emil obdrží dopis s australským razítkem. „Nemohu tomu uvěřit, připadám si jako v pohádce. Předloni jsem ti stačil sotva polovinu závodu a dnes jsem nejlepší na světě. S díky za naše společné tréninky na Festivalu, tvůj Dave.“ Emil si pomyslí, že by se se světovým rekordem na deset kilometrů také mohlo něco udělat.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 10053/9728×, 1 komentář
Předem prohraný závod

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (34 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 3. 10. 2013 22.46 hod. | 89.24.231.xx
Davide, díky!! opět výborné počtení!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běh je jen jeden a je pro všechny. Život má své zákony a ty platí na všechny. : Ahoj všem, zajímavé, ale proč neběhat Pro něco ? Pro lepší zdraví, pro zážitek, pro klid a čistou…»
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Tak všechny trasy jsou již dávno vyprodané »
  • Emoce a sport : Je někde ke shlédnutí ten zmíněný pořad? Díky předem za info. »
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Karolíno, napadlo Vás někdy, že lámat věci/ osud/ lidi přes koleno, je nesmysl? Vy evidentně ńejste…»
  • Maraton změnil miliony životních příběhů : Miloš píše tak podmanivě, že být v tu chvíli někde na trati, cestě, chodníčku, kdekoliv, tak se…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků