logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Bezpodmínečná láska

Bezpodmínečná láska

Není neděle jako neděle. Minulou neděli, tedy tu neděli po Františkolázeňské 20ti hodinovce, se mi splnilo jedno velké přání. Přání, které mi v mysli proběhlo jen pár dní před tím. Přání setkat se osobně s člověkem, o němž jsem poprvé slyšel v cíli ½maratonu z Chebu do Waldsassenu od Petra Hrušky, když tlumočil jeho poselství o přátelství a vzájemné pospolitosti člověka s člověkem. Přání setkat se osobně s člověkem, který až neskutečně pochopil, že běh – běh bez hranic, je tím, co může velmi rychle zbourat všechny hranice, které kdy lidi mezi sebe postavili. Setkat se s Františkem Radkovským – biskupem plzeňským.

Kdo mě zná, ví, že církevní hodnostáři, až na papeže Jana Pavla II. a pana kardinála Františka Tomáška, u mě moc neobstojí. Vážím si ještě Sváti Karáska a teď najednou se v několika dnech setkám se třemi, kteří mi dokonale převrátili smýšlení o nich. Začal to Petr Hruška na ½ maratonu z Chebu do Waldsassenu, umocnil to plzeňský biskup František Radkovský a korunovalo několik vyměněných vět s Petrem Bauchnerem, kolegou farářem Petra Hrušky, z Chebu.

Určitě se na změně mého smýšlení o lidech oddaných víře odrazilo i těch 20 hodin, které jsem měl možnost 16. a 17. listopadu prožít. Přečtete-li si kterýkoliv článek, napsaný účastníky tohoto běhu bez hranic věnovaných Centru Paraple, věnovaných vzpomínkám, jak to tenkrát byl, vycítíte v nich lásku, lásku a vděčnost, že mohli prožít takový život jaký prožili. U nikoho jsem nezachytil jedinou myšlenku výčitek. Jakoby nikdo nikdy nic zlého neprožil. Ptáte se, proč tomu tak bylo? Jednoduchá odpověď. Láska je všechny rozpustila a přetavila ve štěstí. To je kouzlo, které dokáže jen láska – BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA.

Je to úžasné, i když by to člověk prožíval snad po tisící, si znovu uvědomit, jak je běh osvobozující záležitostí, když při něm člověk není zaměřený na výkon, ale koná jej jen jako meditaci. ANO, jako meditaci, protože meditace je jen jiný výraz pro volné plynutí myšlenek naší myslí. Myšlenek, které nám plynou myslí, jako obláčky na obloze. V jedné chvíli máte v hlavě černého mračouna a v další už mezi jemným chmýřím nadýchaného obláčku pozorujete sluneční paprsky, které vás lechtají pod nosem a na vaší tváři vyvolají spokojený úsměv. Kouzlo – kouzlo běhu – běhů bez hranic.

Nevěříte? Věřte. Pokud vám nestačí jen slovo „věřte“, tak si přečtěte jiná slova, slova napsaná člověkem, který před dvěma měsíci neměl ani ponětí, že by měl kdy myšlenky na běh, na běhání a dnes už shání kvalitní běžecké boty. Přečtěte si slova Petra Hrušky – chebského faráře, přečtěte si něco o Jen takových šílencích

Pokud vám to ještě nestačí, tak si k tomu přidejte Deset momentů od Jirky Kolafy či vzpomínku jak ne-běhala, ale chodila a šmajdala Jana.

Nevím jak vás, ale mě tohle všechno doslova a do písmene nabíjí. A to jsem vám ještě ani nestačil nic říci o dalším Běhu bez hranic – Poutním maratonu.

Tenhle nápad uzrál v mé hlavě před čtrnácti dny, kdy jsme si vyjeli s Danou v neděli dopoledne trošku se projít. Zavezl jsem ji na Kappel. Což je tři kilometry nad Waldsassenem. Je to úžasné místo, z nějž je krásný výhled k zemi české – výhled,

které vás donutí se zastavit, zacílit svůj zrak a v němém úžasu stanout před obrazem, který dokáže vykouzlit jen sama příroda – sám život. Odtud pak vede krásná cyklistická – lovecká stezka až do Waldsassenu.

Pod klenbou starých stromů, obklopen zelení, dole i nahoře, zelení, jíž prosvítalo nebo jíž ozařovalo podzimní slunce, uprostřed kouzelných obrazů, které vytvářela stromořadí

houbiček, z nichž by měli radost čtenáři Castanedova Dona Juana, mi vytanul na mysli nápad na uspořádání dalšího běhu bez hranic – Poutního maratonu.

Šel jsem, povídal jsem si s Danou a v mé hlavě už se to rojilo jak hejno včel, chystajících se vyletět ze starého hnízda a založit s novou královnou své nové království, trasa dalšího běhu bez hranic. Běhu, jehož účastníci si budou moci udělat krásný pozdně jarní výlet. Výlet pěšmo, běžmo či kolmo a přitom se podívat na Maria Loretu u Starého Hrozňatova. Zastavit se u Lourdské jeskyně (vybudované kousek od Waldsassenu. Posedět a podívat se do barokní klášterní basiliky ve Waldsassenu a nabrat síly na tři kilometry do kopce ke Kappli.

Odtud se pak vydat přes Münchenreuth a Pechtnersreuth směrem na Horní Hraničnou ke zřícenině kostela sv. Anny. Odtud se zase pokochat výhledem na kopečky a přírodu v sousedním Německu a se zapadajícím sluníčkem sejít, sjet či seběhnout do Chebu. No neláká vás to už nyní obout boty, napumpovat kola a vyrazit?

Možná až budete o tom rozjímat, zasteskne se vám po zemích vzdálených, pokud ano, můžete se do nich vydat prostřednictvím fotografii Radka Burdy, možná vás jeho fotografie budou natolik inspirovat, že se třeba někdy vydáte s ním na nějakou zajímavou cestu do světa, kde člověk postavil mezi lidi hranice, které se zdají nepřekonatelné a nezbouratelné, kde postavil člověk hranice mezi člověka a přírodu, o nichž platí to samé. Ale víme už sami ze svých vlastních zkušeností, že všechny tyto hranice jsou jen umělé, všechny je možné rozpustit v lásce, jen musí přijít člověk-misionář, přinést myšlenku vzájemné lásky, tu zasít do myslí lidí ochotných naslouchat, ochotných přemýšlet, ochotných se obětovat pro myšlenku, pro člověka, pro přírodu, pro život …

Ochotných podílet se na směřování člověka k člověku, člověka k přírodě, člověka k sobě samému …

V tomto posledním kroku je schováno a obsaženo vše, pokud chceme milovat láskou, která nemá hranic, LÁSKOU BEZPODMÍNEČNOU … JE TŘEBA SE VYDAT NA CESTU K SOBÉ – DO SEBE …

Mem

Miloš Škorpil foto
Bezpodmínečná láska Bezpodmínečná láska Bezpodmínečná láska Bezpodmínečná láska Bezpodmínečná láska

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Novotný | 9. 12. 2009 16.39 hod. | 89.103.74.xxx
Bezvýhradně souhlasím se vším,co je výše napsáno, promlouvá to mi ze srdce.Mrzí mě, že nejsem poetou slova,abych mohl paralelně posat krásu kraje, ve kterém už řadu let žiji a který mám rád, ač tady nemám kořeny. A je mi také trochu líto,že už nemám léta na to, abych mohl obout běžecké boty a zúčastnit se maratonu po svých. Ale těším se, dá-li Bůh zdraví, že pojedu na kole.Určitě

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků