logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

UUU50 – 2. ročník

UUU50 – 2. ročník

Příjemná pohoda akademického prostředí, perfektně značená trať a ideální povětrnostní podmínky pro běh, takový byl otevřený univerzitní přebor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v trailu na padesát a sto kilometrů. Závod proběhl na svátek sv. Václava a traťový rekord na kratší trati byl z loňských 5:06 doslova sfouknut jako svíčka na 4:02, které zaběhl Tomáš Bystřický. Nutno dodat, že Tomáš běžel „něco delšího" poprvé. Velmi hodnotný je i čas Oto Louky, jenž triumfoval na stovce za parádních 12:40. Mezi dámami pak excelovala Štěpánka Dančová, která finišovala v čase 5:39.

Pěkně popořadě: rád bych na tomto místě poděkoval svým dvěma dobrým kamarádům Barnabáši Školoudovi a Martinu Voseckému, kteří mi poskytli, jako je tomu už pravidlem, prvotřídní servis a strávili se mnou dobrou půlku svátečního dne. Kvůli startu závodu ve čtyři hodiny ráno toho též moc nenaspali. Za perfektní pořadatelský výkon pak děkuji Jiřímu Kostínkovi, který se postaral o hladký průběh akce od přihlášení až po vyhlášení výsledků. Neznámé slečně vzkazuji, že těstoviny po závodě chutnaly jako nektar s ambrosií. Moc jste se podceňovala. Pokud totiž naservírujete ultrařům po závodě těstoviny, a to jakékoli, budete hvězdou. Ještě jednou děkuji.

Bavíme-li se o dalším vývoji závodu, poradil bych možná ucházet se o větší zapojení univerzit, bude-li zájem. Tady na VŠE v Praze určitě informaci rozšířím a třeba vyjde i nějaká menší beseda. Pokud je odhadovaná propustnost trati někde u čísla 80 účastníků a letos byla bojovníků jen čtvrtina odhadovaného maxima, určitě jsou ještě kapacity pro další zájemce.

Trať je obrátková a měří 25 km. Z Hoření se vybíhá na vrch Kočkov, odkud se cesta vine dále přes Žežice až pod hrad Blansko, kde se nachází první občerstvovačka. Hned po startu jsem se samozřejmě nacpal dopředu, takže nějakých 7 km jsem běžel společně s Tomášem a Pavlem. V prvním stoupání se mi ale začal nějak „zadírat motor“, což jsem vyhodnotil jako rizikovou situaci. V hlavě se mi ozvala známá Milošova mantra, že v ultra rozhodně není ostuda přejít do krpálu do chůze, a tak jsem tentokráte uposlechl.

Byla nádherná noc bez mráčku, a tak jsem na chvilku mohl vypnout čelovku (běželo se zrovna po silnici) a pořádně se pokochat. Páni, to vám byla nádhera. Sám jsem na to nepřišel, přečetl jsem si to v jisté chytré knížce u ultra. Když někoho chcete za tmy dohnat a je to jen trochu možné, vypněte čelovku a snažte se pohybovat co možná nejtišeji. Chtěl jsem dohnat kluky, ale místo toho jsem dostal něco lepšího: nádherný zážitek z krás běhání v podzimní noci. Díky za to!

Z Blanska vede trať klání přes obec Lipová až do Čermné, kde je další občerstvovačka. Kousek za ní jsem dostihl Pavla, který si musel odskočit. Běžel jsem tedy přes Libouchec až do obrátky v obci Tisá, kde jsem měl ztrátu na vedoucího Tomáše okolo 10 minut. Cítil jsem se sice dobře, ale bylo dosti zřejmé, že vítězství je z říše loutek. Hlídal jsem si na kamenité cestě došlapy a víceméně volně běžel nazpět. Za Libouchcem je stoupání nejpříkřejší, ale tentokrát jsem, sice pomalu, ale přece, kopec vyběhnout zvládl. V Čermné mi kluci na občerstvovací stanici sdělili, že náskok vzrostl na čtvrthodinku až dvacet minut. Neprodléval jsem tedy, olízl trochu soli, zalil to dvěma kalíšky Coca-Coly a ve skvělé náladě pokračoval dále.

Asi nejkrásnější zážitek z celé akce mám z louky před Blanskem, kdy se běží přesně proti vycházejícímu slunečnímu kotouči zalévajícímu celý kraj pozitivní žlutavou září. Nížeji položené části Ústeckého kraje se ještě topily v mlze, zatímco my na vrchovině jsme si již užívali nádherného jitra. Kvůli takovýmto okamžikům ultramaratony běhám. Tady totiž zažiji štěstí v jeho surové formě. Jó v té písničce se to zpívá dobře: „Uvidíš věci, který si nekoupíš.“

Závěrem děkuji Světlu pro svět, že jsem mohl běžet opět v našem žlutém trikotu. Jeho obléknutí pro mě vyjadřuje vděčnost za to, že mohu sportovat. Uvědomuji si, že toto není stav samozřejmý, ale stav velmi požehnaný. Za toto požehnání lze vděčnost vyjádřit například tak, že nám nejsou zcela lhostejné osudy lidí v rozvojových zemích, kteří mají velmi omezené možnosti, co se zdravotní péče týče, v tomto případě péče oftalmologické.

Během prázdnin jsem se zavázal uspořádat ve Světle několik běžeckých akcí. Tyto se nakonec vůbec neuskutečnily, neb jsem byl příliš zaneprázdněn tréninkem mladých vodnolyžařských talentů. Za toto se hluboce omlouvám, jakož i za neúčast na zářijové Grand Prix, která kolidovala s Beskydskou sedmičkou. Rozhodně však svoji morální podporu Light for the World Czech Republic nezastavuji a pokusím se vám to vynahradit, drahé kolegyně a drazí kolegové. Slovo závěrem – už jste také přihlášeni na Pražskou stovku?

Zdeněk Kolman foto
  • přečteno: 8737/8576×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků