logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

A zjevil se Miloš....

A zjevil se Miloš....

Pamatuji si na ten okamžik docela jasně. Seděla jsem na rohu vany se studenou vodou. Měla jsem ponořený oteklý kotník a fyzioterapeutka mi právě zapnula vířivku. V ruce jsem držela knížku o běhání a zažívala jsem pocit „vím, že nic nevím.“ V tu chvíli mě napadlo: Chtělo by to trenéra! Od toho dne mé běhání dostalo směr.

Měla jsem za sebou první běžecké pokusy, které trvaly asi dva měsíce. Zvládala jsem střídat chůzi s během a běh nikdy nebyl delší než minutu v kuse. Nic moc, ale já byla nadšená. Bylo to víc, než jsem kdy dokázala.

Pak ale přišel pád ze schodu (jednoho, ne množné číslo). V hlavě jsem měla trochu šampaňského a popravdě řečeno i pořádný zmatek. V šeru jsem přehlédla poslední schod a přivodila si těžký výron kotníku. Týden jsem se plazila a čekalo se, zda budu muset na operaci. Nakonec to skončilo nechodící sádrou. Byla jsem na sport natolik nabuzená, že jsem s ní jezdila na rotopedu. Alespoň něco. Pak mi ji sundali a já sotva udělala krok. Touha běhat mě ani po dvou měsících neopouštěla. Pochopila jsem, že o běhu nic nevím a že to bude chtít odborníka. A tak se zjevil v mém životě Miloš.

Popravdě až zpětně jsem pochopila, s jakou ikonou mám tu čest. Nečetla jsem jeho knihu a znala jsme ho jen z internetové poradny, kde jsem čerpala informace. Dostala jsem nabídky od tří odborníků a on byl nejsympatičtější (červenáš se, když to čteš?) a jako jediný měl zkušenosti i se začátečníky.

V mém životě udělal velký třesk. Na rovinu přiznávám, že nebýt jeho, asi bych už neběhala. Z počátku to ale bylo jak setkání s mimozemšťanem. No dobře, tak z jiné planety Miloš není, ale rozhodně pocházel, z jiného světa než já.

Vezměme si takové tykání. Běžci si tykají, já jsem zarytý vykač. Miloš byl první opravdový běžec, se kterým jsem se setkala. Jeho bezprostřednost mi způsobila kulturní šok. Prvního půl roku jsem mu zarytě vykala, přestože on mi tykal. Nestrannému pozorovateli musely naše hovory připadat komické. Já se úctou k němu skoro klaněla a on mluvil, jako bychom byli už roky kamarádi.

Na první tréninkový plán jsem se vyloženě těšila. Má první reakce při jeho shlédnutí byla: „To si snad dělá legraci?!“ Byl mírný. Byl tak mírný, že jsem si říkala, zda mi stojí vůbec za to, oblékat se do běžeckého. Z mého běhu a chůze 1:1 jsem udělala pořádný krok zpátky. Miloš po mně zpočátku chtěl jen tři minuty běhu proložené pětiminutovými bloky chůze. Byla to taková pohoda, že jsem u tréninků nudou skoro zívala.

Přiznávám, že jsem i trochu prudila (tatínek vždycky říkal, že nemám úctu k autoritám). Proč tak málo, ptala jsem se. Miloš mi vysvětlil, že jsem každý sport v minulosti vzdala, protože jsem do něj šla moc hrrr. Musím začínat pomalu a jedině tak mám šanci vydržet. Zpětně přiznávám, že fakt měl pravdu.

Sedávala jsem nad plánem a kochala se tím, co mě čeká: „Na Vánoce už budu běhat půl na půl. Jééé taky v únoru už mám dvacet minut běhu v kuse. To jsem zvědavá, jestli to dokážu.“ Byla to doba, kdy deset kilometru pro mě byla obrovská a těžko dosažitelná meta. Bojovala jsem s každou minutou navíc. Opravdu. Týden od týdne se mé běžecké bloky prodlužovaly o minutu. Těch 60 sekund navíc mi přišlo jako velký skok. Mé tělo nezvyklé na jakýkoli sport bylo v šoku, co to po něm chci.

Poprvé jsem deset kilometrů dala na běhátku začátkem letošního února. O dva týdny později jsem to zopakovala i venku. Pokaždé s časem okolo 65 minut (na tom se vlastně do dneška nic nezměnilo). Stále to bylo střídání chůze a běhu, ale cíl, který jsem si za pomoci Miloše vytyčila, se zdařil.

Půl roku jsem se připravovala na závod dlouhý deset kilometrů. Nakonec jsem je uběhla jen v tréninku. Před závodem mě skolilo nachlazení a já ho odpískala. Závodům jsem dodneška nepřišla úplně na chuť. Jsem člověk, pro kterého je cesta cílem a závod jen nutnost pro zvýšení motivace. Příště vám povyprávím, jak jsem začala se souvislým během (aneb chůzí už ani krok), jak dramaticky dopadl můj první závod a jak jsem se dostala mezi titány.

"Titánka" Peggy foto
  • přečteno: 9768/9722×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 5. 12. 2009 22.35 hod. | 80.243.103.xx
peggy. moc se tesim na tvoje hezke postrehy, ale jeste vic me posledne zaujala ta „jiskriva“ diskuse s tematem svatebniho behu a tak:)
Nezapomen nas drzet informovane i o vyvoji v tomto smeru, aby vsichni mohli trenovat na tolik ocekavany svatebni beh:) s Pyjarem..:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků