logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

První vítězství roku 1954

První vítězství roku 1954

Běh svatého Silvestra konaný v brazilském Sao Paulu každoročně startuje těsně před půlnocí posledního dne v roce, takže vítěz dobíhá už na Nový rok a stává se tak prvním tabulkovým vítězem pro tento rok. Když časopis Gazeta Esportiva na počátku dvacátých let uspořádal první ročník, účastnilo se necelých šedesát běžců.

V roce 1936 to už bylo více než čtyři a půl tisíce závodníků. A v devětačtyřicátém ozdobil závod svou účastí slavný Viljo Heino, který také pochopitelně na sedmi a půl kilometrové trati zvítězil. V roce 1953 slaví Sao Paolo 400 let od svého založení a půlnoční závod se má stát součástí oslav. Účast Emila Zátopka jako světové vytrvalecké jedničky má propůjčit závodu slavnostní ráz, ale je také pochopitelně velkým lákadlem pro média i pro temperamentní jihoamerické diváky.

Slavnostní uvítání Emila Zátopka v Riu de Janeiru

Když Emil v Riu de Janeiru vystupuje z letadla, vedro ho téměř srazí zpět. Jako by ho do obličeje uhodili horkým mokrým hadrem. Ještě než seběhne po schůdkách, už z něj leje. Jeho účast na závodě nebyla do poslední chvíle československými orgány potvrzena, čehož hbitě využily místní noviny. Světová jednička mezi vytrvalci, navíc z komunistické země! Novináři do poslední chvíle udržovali čtenáře v napětí. Přijede? Nepřijede? Už proto ho na ploše čekají nejen desítky reportérů, ale i stovky diváků. Oslní ho blesky fotoaparátů, hned má před ústy mikrofon a jak se prý cítí a jestli se těší na závod. „Cítím se dobře, jen doufám, že při závodě nebude tak pražit slunko!“ Slunce při půlnočním běhu opravdu nehrozí, ale je tu jiný problém, z rozpálených domů a ze silnice ještě dlouho do noci sálá teplo, takže to není o mnoho lepší než ve dne. Naštěstí leží Sao Paulo o 800 metrů výše, takže je tam klima o něco přijatelnější.

Další dvě hodiny letu nad zeleným peklem do Sao Paula, už je natěšený na tichý hotel, který mu slíbili. Projíždí městem, skoro na každém rohu plakát s jeho jménem. Přemýšlí, co s ním udělá vedro a nadměrná vlhkost, na kterou není zvyklý. Bojí se, aby se nestal obrovskou reklamní bublinou, která skončí ještě větším výbuchem. Při vstupu do pokoje jen tak tak, že nezakopne o natažený kabel, televizáci tu právě rozbalují své náčiní. „Jsem unavený a je mi vedro, dejte mi prosím všichni pokoj!“

„Emil Zátopek právě pozdravil naše diváky!“, překládají pohotově reportéři. Když už Emil vidí, že se jich jen tak nezbaví, snaží se informovat na možnosti tréninku, ale s tím mu nikdo neumí poradit. Naštěstí je v hotelu i vídeňský běžec Adolf Gruber: „Večer, až se ochladí a ustane provoz, proběhneme si celou trať!“ Emilovi se to zamlouvá, trénink a zároveň prohlídka trati. Jen si říká, že to taky Gruber nemusel vyžvanit před novináři.

Strat silvestrovského závodu v Riu de Janeiru

V deset večer už na startu čekají Zátopka pořadatelé, běžet že prý nemůže, co kdyby ho něco přejelo.

„Proč zrovna mě, vždyť je tu taky Gruber!“, chce se hádat Emil, ale neuspěje. Prý musí počkat, než se dostaví policejní doprovod. Z dálky se ozvou sirény, najednou před nimi stojí osm Harleyů i s rozsvícenými majáky a jestli jsou prý ready? Než stačí kývnout, zase s řevem v oblacích kouře zmizí. Emil hned vyrazí za nimi, v těsném závěsu Gruber, novináři naskáčí do aut a celý konvoj se vydá do ulic města. Policie naštěstí čeká hned za dalším rohem. Dál už jedou pomaleji, jen sirény pustí naplno. Čtyři Harleye vlevo, čtyři vpravo, mezi nimi šněrují hlavní třídu dva běžci. Auta jim uhýbají na okraj vozovky a jako mávnutím kouzelného proutku mizí z křižovatek.

„Bitte, bisschen langsamer!“ ozývá se odkudsi zezadu Gruber, ale Emila už ten půlnoční cirkus přestává bavit. Na chvíli zpomalí, ale pak se zas vrátí ke svému tempu. Adolf ještě chvíli škemrá, pak ho to také přestane bavit a naskočí si na motorku.

„Víte, za kolik jste běžel?“, ani po doběhu mu reportéři nedají pokoj. Je mezi nimi i olympijský vítěz v trojskoku Da Silva. Emil ale trénuje bez stopek. Novináři naměřili 24 minut a televize hned hlásí, že je možno očekávat nový traťový rekord. Emil na to, že teď ještě někdo musí ten rekord zaběhnout, ale nikdo ho už neposlouchá. Je mu to jedno, hlavně že už konečně může padnout do postele. Na druhý den si zatrénuje mezi palmami, v klidu, sám, bez přítomnosti zástupců médií.

Poměry vládnoucí v Brazílii a vlastně v celé Jižní Americe jsou pro Evropana v mnohém nezvyklé a těžko pochopitelné. Tím pádem je jasné, že i závod bude mít svá specifika. Jugoslávec Fraňo Mihalič učí Emila vybíhat s rukama za zády. Loni ho při startu kdosi chytil za trenýrky a než se znovu uvedl do běhuschopného stavu, bylo již celé pole běžců před ním. Také pořadatelé objasňují Emilovi startovní pravidla. „Před půlnocí je nástup závodníků, zazní brazilská hymna a bezprostředně po jejím skončení vystřelí prefekt z pistole. Okamžitě vyběhněte, než vás stačí pohltit dav!“ Hymnu má Emil naposlouchanou, její poslední takty mu pouštěli v redakci Gazety Esportivy několikrát.

„Se svým číslem se stejně nedostanu do čela“, brání se Emil, dostal číslo 2040 a vůbec se mu to nelíbí. „Všichni zahraniční běžci startují z první řady“, ubezpečí ho pořadatelé.

Gruber má ale jiné zkušenosti: „Jak hymna skončí, na nic nečekej a okamžitě vypal! Mně také říkali, že až po výstřelu, ale v půlce hymny se někdo utrhl a tu lavinu lidí už nikdo nezastaví! Pustí stopky a už se jede. Start se opakovat nedá a proto je závod považován za odstartovaný a výsledek je regulérní!“ Sotva se setmí, na ulicích se strhne pravá kanonáda. Emil už nyní chápe, o čem byla řeč. Temperamentní jih slaví příchod nového roku.

Na startu je živo. Osm set tisíc diváků podél trati. Transparenty, novináři, fotografové, reportéři, reportáž ze závodu přenáší tři televizní a padesát pět rozhlasových stanic: „Řekněte něco pro posluchačem Rádia Panamericana!“

„Je mi z toho nějak horko!“, povídá Emil česky, ale reportéra z míry nevyvedl. „A granda tricampeao olimpico e rekordista mundial Emil Zátopek da Checoslovaquia je připraven i dnes k novému rekordu! V Sao Paulu se mu líbí a zdraví posluchače naší stanice!“ A už jsou tu další, Radio Bandeirantes, urugvajské Montevideo, Radio Brasileira a další a další. Prchnout před nimi není kam, Emil ustupuje, ustupuje, až se octne za startovní čárou. Tam se na něho zase pro změnu vrhnou pořadatelé. Musí za lajnu, jinak by prý závod nebyl regulérní. Nakonec ale reportéři vyklidí pole a závodníci se konečně mohou trochu soustředit na start.

Je tři čtvrtě na půlnoc, přichází chvíle ztišení. Emil si ještě v rychlosti potřese rukou s prefektem. Nastává čas na projev. Na startu v první řadě samí hosté zpoza velké louže: Švéd Nilsson, z Německa Eberlein, Fin Taipale, Francouz Vernier a Belgičan Thays. Hned vedle dva Emilovi známí Mihalič a Gruber. Všichni napjatí, přikrčení, hlídají jeden druhého, jen jen vyrazit. Najednou protrhne ticho výstřel a odkudsi z davu vypálená červená raketa osvětlí tisíce nedočkavých snědých obličejů natlačených u startu. A už se to hrne! Bez projevu i bez hymny! Emilovi to přijde celé nějaké hloupé, ještě se ohlédne, jestli by se to nedalo zastavit, ale není naděje. Padneš a saň s dvěma a půl tisíci hlavami tě ušlape. Vyrazí, jako by ho střelili, ostatní jsou už kus před ním. Soustředí se na Mihaličova záda, ten je dnes jeho největším soupeřem. Někteří z reportérů se pokouší běžet spolu se závodníky a pro mikrofon ulovit aspoň slovíčko, hlasitější vydechnutí a krok běžců. Světlo jak ve dne od myriád vystřelených raket, pod nohama vysoko nastláno od konfet. Zvláštní závod! Trvá mu pět set metrů, než se propracuje do čela. Pak už jen běží sám úzkým koridorem, který mu ponechali diváci, trať se často stáčí, tu vlevo, tu vpravo, když tu najednou je tu cíl.

Traťový rekord překoná o dvě a půl minuty, Mihalič, kterému se podařilo překonat vlastní čas, zůstal o čtyři sta metrů pozadu. Čeká se na stupně vítězů, poslouchá dlouhé projevy. Obecenstvo mu uspořádá ovace jinde nevídané, on sám musí také řečnit. Překřtí ho na „Žaktopek“, na druhý den se dozví, že „žakto“ znamená v portugalštině tryskáč. Ani z toho nemá radost. Po závodě se dlouho nemohl převléknout, přišla horečka, musí polykat penicilin, aby se mohl připravit k dalším závodům. Počasí se zhorší, za deště startuje na desítce na stadionu v Pacembů, rozum dá, že žádnou díru do světa na blátivé trati neudělá, přestože pořadatelé ohlašují světový rekord. On už je ale myšlenkami doma, stýská se mu po Daně, po kamarádech, po dráze v Houštce. Musí se zase dostat do formy, v březnu ho čeká běh L´Humanité ve Francii.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 6236/5982×, 1 komentář
První vítězství roku 1954 První vítězství roku 1954

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 25. 10. 2013 14.04 hod. | 89.24.231.xx
..to jsem si zase pěkně početla!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků