logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další?

Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další?

Na maratonu je príma, že je každý jiný, neopakovatelný a hlavně dopředu neodhadnutelný, jaký bude.

Ne, že bych byla přes ně takový odborník. Za sebou mám zatím jen dva-). Srovnat je ale s něčím kratším, jako je např. půlmaraton, je naprosto nesrovnatelné. Na ten není třeba kdoví jaká příprava a odběhnout se dá. U celého nikdy nevím, jak se tělu zrovna v ten den bude chtít. Maraton je nevypočitatelný a to je na něm to, co mě lákalo zaběhnout si ho znovu. Po pěti měsících jsem si jako č. 2 zvolila Drážďany. Cílem mise bylo běžet ho kvůli Páje. Nemohla si odběhnout květnový, který jsme šly všechny Gazelky, tak jsem jí přislíbila podporu při její premiéře. Zlákala jsem i Romana (bývalého trenéra) – běhnu ultramaratonskou. Práci s přemlouváním jsem měla nulovou, řekl hned „Jedu“.

Asi víte, jak vypadají všechny sliby, plány, když se pro něco takového rozhodnete. Z chyb minulých jsem se chtěla poučit a předsevzala jsem si například toto:

  1. shodit nějaké to kilo, ať se nemusím se svou sloní váhou tahat
  2. dostatečně spát
  3. dostatečný pitný režim (v podobě vody samozřejmě)
  4. pravidelná a pestrá strava
  5. pořádně a pravidelně trénovat
  6. pořádně a dostatečně odpočívat

Jak to vypadalo o 5 měsíců později…

  1. Nějaké to kilo šlo dolů, jupííí, částečně splněno, ze slona jsem se stala hrochem:-)
  2. Nesplněno. Léto za oceánem mi nedovolilo spát déle než 5 h (v průměru)
  3. Splněno. Pitný režim v podobě vody jsem si hlídala.
  4. Částečně splněno. Většina mé letní stravy se skládala z ovoce a salátů s kuřecím masem – rychlé, jednoduché a jedině poživatelné v zaoceánských podmínkách.
  5. Částečně splněno. Od poloviny června a srpna jsem nabíhala kilometry, jak to jen šlo a pravidelně posilovala. Postupem času se přeci jen dostavila únava a já polevila
  6. Nesplněno. Nebyl čas:-)

Dva dny před odjezdem řešíme způsob dopravy. Ano, ano, vše na poslední chvíli:-). Dáváme přednost vlaku před autem. Jistota, že bude kde parkovat, není dostatečně vysoká, cena by měla být přibližně stejná. Rozhodnuto. Sraz v sobotu ve 12 h na nádraží. Protože nemám u sebe ani Euro, vstávám v daný den dřív (vše na poslední chvíli:-)) a po směnárně mířím na Hlavák, abych zjistila, zda jsou vůbec ještě nějaké lístky. Internet hlásil, že bude asi plno. Lístky jsou, ale jaké! Ceny ČD jsou vysoké, sleva pro naši „skupinu“ žádná a za 650 Kč jedna cesta se mi moc jet nechce. Posílám sms Páje. Je stejného názoru, navrhuje volbu dopravy dle plánu A – autem z Proseka v čele s Romanem. V tu chvíli dorazí Roman. Proti plánu A nic nemá.

Cesta do Drážďan byla rychlá a milé překvapení nastalo, že jsme měli hnedle kde zaparkovat. Ubytovali jsme se a ihned zamířili vyzvednout startovní čísla. Náš orientační smysl trochu selhal a místo 30 min nám cesta trvala zhruba hodinu. Vyzvednutí čísel bylo rychlé, ale trochu chaotické. Museli jsme na tabulce vyhledat své jméno, kde jsme měli přiřazeno startovní číslo. Ne že by nám ho nezaslali do mailu, ale např. Páje nesedělo. Nikdo po nás nechtěl doklad totožnosti, tak bychom klidně příště mohli jít zadarmo:-). Záloha na čip 30 éček s tím, že nám vrátí po doběhu 25. Proč ne. Zašli jsme na pasty party. Zdeněk Pohlreich by z toho radost neměl, ale my měli hlad:-)). Okolo 18. h jsme se vraceli zpět na hotel s „malou“ procházkou po městě. Trochu jsme se opět zatoulali. Plán ZAJDEM NA JEDNO jsme vyměnili za JEDNO V POSTELI. 20.10. 7:00 (neděle) ráno nás probouzí zvuk budíku. Těla nás bolí, venku to vypadá na sluníčko a ani jednomu z nás se nechce. Roman se jde ještě proklusnout a my protestujeme. Proběhneme se ještě dost. Snídáme Nutellu, energie bude třeba. Pája je prý nervózní, já jsem v klidu. Cítím na sobě, že tenhle den není tím pravým pro běh tolika km, ale o tom maraton je. Nikdy nevíte, jak to půjde. Cítím každý sval, tělo se nestačilo po divokém létě zregenerovat, ale to mě netrápí. Těch několik km by bolelo i tak, jen by ta krize přišla později:-).

V 10:00 vybíháme s Pájou z koridoru C, Roman je mezi borečky v Áčku. 10 000 běžců není málo, takže nám dlouho trvá, než se protlačíme mezi ty „rychlejší“. Cestou fotím a natáčím, pojala jsem to výletně. Upřímně, na víc jsem neměla:-D. Trasa je krásně zvolená, máme celou dobu nač koukat. Potkáme loňskou PIMku, která se na trase od nás odpojuje a běží s dalšími půlmaratonci. Tahle část nás s Pájou obě překvapila. Uprostřed cesty stojí chlápek, někoho pošle vpravo, někoho vlevo a někoho nepošle nikam. Kdyby se Pája pořádně nekoukla, běžely bychom špatným směrem. Občerstvovačky jsou často, to mi vyhovuje. Mám pořád žízeň. Můj oblíbený déšť nepřišel a na mě bylo i tak dost teplo. Nevýhoda ranních startů pro noční běžce:-).

Kolem 25. km přichází krize. Přišla vážně brzy:-D. Odpočítávám každý km do konce a snažím se soustředit na lidi kolem. Euforie jako v květnu nepřichází. Úsměv se nedostavuje. Trpím, ale běžím. Po nějakém km na sebe máváme v protisměru s Pájou. Naznačuju pohyby prstu pod krkem, že jsem vážně KO. Pája jen chápavě kývne. Má to stejně. Vzpomenu si na Romana, jak jistě peláší podobným tempem Keňanů a sní o svém grilovaném kuřeti, které ho žene rychleji do cíle. Já nepřemýšlím nad ničím, možná jen nad tím pivem, co jsme si slíbili po běhu. Když uvidím čtyřicátý km, těším se víc a víc do cíle. Poslední 2 km jsou neskutečně dlouhé. Přichází závěrečná rovinka, slyším Romana, ale výjimečně nesprintuju. Cíl. Jsem ráda, že to mám za sebou a jdu zjistit, zda si Roman splnil limit, co potřeboval. Splnil, nechápu, ale u něj mě to nepřekvapuje. 2:58:38 s tréninkem 2x týdně 10 km. Asi si z něj vezmu příklad:-). V čase 4:10:04 dobíhá Pája. Můj čas 4:08:52 mi zajistil osobáček, ale pocity nadšení jako v květnu se nedostavují. Roman se umístil v kategorii Borců 12., my s Pájou v kategorii Looserů obsadily 13. a 14. místo. Zaslouženou odměnou byl pořádný steak a pár kousků piva. S odstupem pár dnů jsem opět zapomněla na to, jak těch mnoho km může bolet, jak těžká může být krize, a tak pomalu přemýšlím, kam se vydám za svým dalším a již třetím maratonem.

Tereza Bartošová foto
  • přečteno: 6811/6642×, 6 komentářů
Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další? Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další? Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další? Maraton v Drážďanech odškrtnut a který bude ten další?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Patrik Šlégr | 12. 11. 2013 16.37 hod. | 89.177.195.xx
Už se nemůžu dočkat, až si zkusím nějaký delší běh v horách. :) Nevíte, kde bych si mohl zkusit zaběhat aspoň ve 2 tisících metrech, aby to bylo blízko Čech a cenově přijatelné? Je to možné v Tatrách?

Tereza – budouci Ultragazela | 10. 11. 2013 17.15 hod. | 89.103.6.xxx
Patriku, dekuju a ke gratulacim se tez pridavam:) Dostat se pod 4h je pro me zatim jen sen:)) Priste se snad skutecne pripravim, aby i krize prisla pozdeji. Laka te ultra? To mi mluvis z duse!!! Je treba posouvat hranice, at ty casove, tak vzdalenostni;)

Patrik Šlégr | 1. 11. 2013 19.32 hod. | 89.177.195.xx
Ahoj, zajímavé počtení a gratuluju za osobáček. Já jsem také běžel a byl to můj úplně první maraton. Krize přišla na 36. km, kdy jsem musel zastavit a pak mě poplácal jiný běžec po zádech a já se znovu rozeběhl. Jak si lidé dokážou takhle pomoci, když to všichni táhnou spolu. Na 39. km jsem znovu musel zastavit a rozchodit to. Po rozběhu jsem uviděl toho běžce, který mi pomohl a zrovna taky už jen šel a já ho také povzbudil. Bylo to neskutečně dlouhé kór ten poslední kilák. Nakonec jsem to doběhl úspěšně za 3:26 a byla to pro mě životní zkušenost! Dál už budu vylepšovat a možná bych taky zkusil i ultra, hory mě také lákají. :) Běhu zdar!

Simona Vlašimská | 29. 10. 2013 12.16 hod. | 62.141.0.xxx
Gazelky, moc moc moc gratuluji k vynikajícím výkonům!!! Pájo, vítej v klubu! :-) Terko, zase jsem se nad tvým článkem pobavila, hi hi :-)

Tereza – budouci Ultragazela | 28. 10. 2013 10.27 hod. | 86.49.98.xx
Vito,dekuji:)ono to bude lepsi a lepsi,az zacneme obe pravidelne trenovat. O Romanovi nemluvim,ten ani nemusi a stejne mu to beha:D

Víťa Drtinová | 28. 10. 2013 8.49 hod. | 89.103.5.xxx
Terezko, oběma vám moc a moc blahopřeji k výkonu, je nádherný.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků