logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný

Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný

Helmut, Stefan a Milan mi při náhodných rozhovorech prozradili mnoho tipů a triků ze života ultramaratonců. Přesto, že je Stefanovi teprve 30 a Milanovi 32 let, jsou to již zkušení běžci dlouhých tratí. Helmut patří mezi vůbec nejlepší běžce na 24hodin.

Ještě necelé tři dny před startem Transameriky 92 se stal mistrem Evropy v běhu na 24 hodin s více jak 255 uběhnutými kilometry. Jeho účast v závodě byla až do samého začátku závodu nejistá, neboť zaměstnanci německé pošty zrovna stávkovali a tak byla každá korespondence z Německa opožděná. A tak Helmut jednoduše sedl do letadla, přiletěl do Los Angeles a objevil se mezi námi. Když se představil jako Helmut, mysleli si Michael a Jesse, že jsem to já. Až když se Helmut zmínil, že nemá žádný doprovodný tým, pochopili svůj omyl. Protože jej nemohli ani potrestat za to, že neposlal včas přihlášku, vystavili mu okamžitě povolení ke startu. V době závodu byl nezaměstnaný a neměl ani žádnou podporu od státu, takže působil vlastně jako profesionál. V roce 1971 za podpory své ženy už jednou přeběhl Spojené státy, také z Los Angeles, ale jižnější trasou. Podle vlastních slov z velké části absolvoval svou trasu chůzí a na zdolání 4656 km potřeboval 59 dní 10 hodin a 20 minut. Od té doby stále doufal, že se snad uskuteční opravdový běh vedoucí napříč USA. Proto taky dělal vše pro to, aby se mohl závodu zúčastnit. Pro něj byl každý den závodu pracovním dnem. Každý den si rozebíral trasu, propočítával pravděpodobný čas, který bude potřeba k jejímu zdolání a pak konstatoval: „To bude 6ti, 8mi nebo 10ti hodinový pracovní den.“

Andreas Stefan byl také profesionálním běžcem, pro něhož se stal běh doslova náboženstvím a životním postojem a který se doslova snažil přeběhnout celý svět. Takovéto extrémní běhy jsou jakoby stavěny přímo pro něj a když není žádný takovýto běh v dohledu, uspořádá si alespoň svůj šestidenní běh.

Oba dva se velmi rádi podílejí o své zkušenosti s ostatními, Helmut se suchým humorem a Stefan spíše jadrnými svéráznými výroky: „Jen když cítíš bolest víš, že ještě žiješ,“ je jedním z jeho oblíbených rčení. Kdyby to platilo, pak bychom museli být den ze dne živější a překypovat energií. Helmut nedělá během dne téměř žádné delší pauzy, naproti tomu Stefan má pauzy naopak velmi rád. Milan je klidnější povahy, ale člověk se s ním opravdu od srdce zasměje už jenom kvůli jeho švýcarskému dialektu. Je to herec od narození. Ani on nepotřeboval dlouhé přestávky a nejraděj pil Colu. Jakým je vynikajícím běžcem ukázal, když se v závěru dokázal, poté co zvítězil v osmi po sobě jdoucích etapách, propracovat z pátého místa na druhé.

Závod jasně ukázal, že počínání jednotlivých běžců se od sebe liší jako noc a den. Dave běžel téměř stále svým rovnoměrným vysokým tempem, promýšlel každý další den a zvítězil celkem zaslouženě. Šetřil chytře své síly, nestaral se o to jak běží ostatní, neplýtval energií bojem o dílčí vítězství! Jeho problémy s kolenem nebyly tak velké, aby ho vyřadily z boje o prvenství.

Tom, přezdívaný Young Stallion, cválal bez ohledu na ztráty v hojnosti svých nevyčerpatelných mladých sil a nebýt včasného zásahu lékařského týmu, docválal by do své záhuby. Podobně na tom byl Ed, který chtěl rozhodnout vše na samém začátku, ale poté co dostal v poušti za vyučenou, běžel pak dlouho velmi opatrně. Až teprve v závěru zase přidal, ale nenechal se vyhecovat Emilem k sprintérskému dvojboji a vcelku v poklidu mu přenechal páté místo. Přezdívali jsme mu „Hollywood“, jednak proto, že zde bydlel a také proto, že se velmi podobal Omaru Sharifovi.

Richard běžel až do svého zranění rovnoměrným tempem, pohyboval se na špici a dokonce i jednu etapu vyhrál. To se mu vlastně podařilo až v závěru závodu a jeho vítězství bylo i podnětem k rozčilení Emila a jeho následné rozepři s vedením závodu, ale o tom už jsem se zmínil dříve. Měl opravdu štěstí, že se mu podařilo překonat následky zranění, a že našel v osobě Shelly opravdu obětavý doprovod. Shelly si dobyla svým šarmem a obětavostí, snad kromě Emila, srdce všech. Richard dostal přezdívku „Whippet,“ což je něco jako kříženec chrta a teriéra.

Emil, přezdívaný „El Diablo,“ získal svou přezdívku jednak kvůli svému vzhledu, ale hlavně kvůli svému nekontrolovatelnému hněvu. Závod rozbíhal dosti pomalu. Zpočátku se staral také o Serge, až když bylo i na něj ale jeho stálé nadávaní moc, ponechal ho jeho vlastnímu osudu. Emil si dal v závěru za cíl předběhnout co nejvíce Američanů. V životě jsem snad neviděl běžce, který by byl tak plný nenávisti. Vše, co mělo nějaký vztah k vedení závodu nebo k jeho organizaci, bylo pro něj jak pro býka červený šátek.

Peter byl jediný běžec, kterého nedokázal nikdo předem odhadnout. Někdy etapu vyhrál a v další byl zas naprosto vyřízený. Mluvil zastaralou angličtinou, která nás všechny i Američany přiváděla k zoufalství. Vypadalo to ale, že si to uvědomuje, přesto mu to vůbec nevadilo, i když musel všechno 2x až 3x opakovat a ani pak mu nikdo nerozuměl. Dostal přezdívku „Alien Warrior,“ tedy bojovník-mimozemšťan. Tuto přezdívku dostal jednak kvůli svému oblečení, ale zároveň i kvůli svému stylu běhu. Měl u sebe prostěradlo, z kterého si pravidelně kus odstřihl a tento přichytil ke své čepici a tím si chránil zátylek. Takto upraven však běžel i za deště a mlhy, takže mu to nesloužilo jen jako ochrana před sluncem. K tomu si namazal obličej a nohy silnou vrstvou bílého krému a nosil výhradně hedvábné košile a místo běžeckých ponožek si oblékal dámské nylonové punčochy. Levou paží pohyboval běžným způsobem podél těla, pravá se pohybovala naprosto nekontrolovaně. Prostě byl to pohled pro bohy.

Mártymu jsme říkali buď „Easy Going“, bezstarostný nebo „Fly Killer,“ létající zabiják. Za prvé proto, že nikdy neběžel rychleji a jeho styl vypadal jako by se vznášel a za druhé, protože byl prvním, kdo si opatřil plácačku na mouchy a stal se jejich neúprosným lovcem.

John Wallis byl „John Relentless,“ muž, který nikdy nepomyslel na to, že by vzdal, přestože byl dosti často stíhám různými zraněními. Nikdy si nestěžoval, bylo jedno co ho právě bolelo, nebo mu nějak nevyhovovalo. Sympatický, klidný, stále přátelský partner, jakého si může člověk při takovém běhu jen přát. Bylo mu jedno, zda běží nebo jde, nikdo jiný to nemohl takto kombinovat (jedině snad Honza Šourek, ale ten tam nebyl).

John (Sudryk) byl nepochybně maskotem závodu. Jeho znamením byla kempinková židlička, kterou měl u Daleho v autě a kterou mu musel Dale při každé pauze vyndat, aby si na ní mohl odpočinout. Nebyl si jednoduše ani po polovině závodu jist, zda to vydrží až do cíle a každý den byl překvapen, že to opět zvládnul. Dlouhou dobu měl tu čest bojovat se Sergem o poslední místo a často dorážel do cíle etapy jen několik minut před vypršením limitu. Pak se ale začal den za dnem zlepšovat. Snad jak se snižoval počet dní, který ještě zbýval, mu síly přibývaly. Pravdou je, že v posledních etapách dobíhal do cíle s předstihem několika hodin na limit. Proto si také vysloužil přezdívku: „Sasquatch Bull“ (bytost, která je napůl člověk a napůl zvíře), tedy něco na způsob Yettiho.

Serge posbíral během závodu, na základě různých příhod, tolik jmen, že je nemohu ani všechny vyjmenovat. Běžel z dobročinných důvodů a chtěl za každou cenu běžet do cíle coby účastník v Competetive Division. To co si předsevzal není téměř možno popsat. Do cíle etap docházel neustále jako jeden z posledních, měl již od prvních dnů běhu všechny možné potíže. Každý den využíval Oliverovu pomoc a pomalu ho tak přivedl téměř k zoufalství. V den, kdy byl přítomen Andy se svým lékařským týmem, dokázal zaměstnat všechny tři lékaře. Jak už jsem říkal, nemluvil vůbec anglicky, stále bloudil, neustále potřeboval něčí pomoc, přesto ale dokázal každý den splnit předepsaný limit. Přitom by na něj nikdo nevsadil ani penny. Jeho výkon však nedokázal převážit všechny jeho výstřelky, zejména ten, kdy si poručil extra večeři. Po tomto svém „výkonu“ si vysloužil přezdívku: „Mon Hamburger,“ „můj Hamburger.“ Přezdívka, která byla pro něho jako ušitá byla „To lose le trek.“ K tomu je ale potřeba vědět, že Serge pocházel z Toulouse, odkud také pochází známý malíř Toulouse Lautrec, a že „to lose“ znamená ztratit jako „la trek,“ cestu.

Samozřejmě, že ani já jsem neunikl tomu, abych nedostal nějakou přezdívku. Protože všichni věděli o mé minulosti, respektive o mém běhu v horách, byl jsem již na začátku závodu překřtěn na „Mountain man,“ neboli horský muž. Druhou přezdívku jsem získal díky svému rčení: „Bez snídaně žádný běh,“ takže tato přezdívka pak zněla „Mr. Breakfast,“ pán snídaně. Tyto přezdívky si vymýšlel Al, který tím dokazoval, že není jen vynikajícím běžcem.

Miloš Škorpil foto
Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr | 4. 12. 2009 9.32 hod. | 94.113.123.xxx
Mám dotaz spíte vůbec pane Škorpil a kolik hodin denně ?
Prosím neberte to osobně !

fotoMiloš Škorpil: Petře, spím a docela dost, tak 6 – 8 hodin denně. Pokud se ptáš proto, že články pravidelně vychází o půlnoci, tak to proto, že v administraci si je mohu vložit kdykoliv s tím, že určím předem hodinu, kdy se mají na stránce objevit.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Běh napříč Amerikou

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Míšo, lehká chůze by mohla pomoc, se sporty je to bída, ale mohlo by pomoci veslování na veslařském…»
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Zdravím, mám natržená svalová vlákna na bérci, nemůžu tedy pokračovat v tréninku na půlmaraton a…»
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : Dobre jste zpracovani systemem,mak ma napr.10krat vice vapniku nez kravske mleko,dale vsechny druhy…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků