logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nic neočekávej – Beirut Marathon

Nic neočekávej – Beirut Marathon

„Crrrrrrrrrrrrrrrrr …“ vyzvání mi mobil v kapse. Kouknu na displej a na něm vidím „Martin Drábek PIM.“ „Co je? – bleskne mi hlavou. Cirkus je za námi, do Hervis ½maratonu ještě nějakých 5 měsíců. Mačkám příjem a na druhém konci se ozve otázka: „Chceš letět na marathon do Beirutu?“

„Kdo by nechtěl letět do Libanonu a do Beirutu, a ještě k tomu na marathon, taková nabídka se nedostává každý den a když už, tak většinou jednou za život“, probleskne v příští vteřině hlavou a tak s koncem otázky ihned odpovídám: „Jasně, že chci.“ No a je to. Ani se neptám kdy a jak, to jsou takové nepodstatné věci. Martinovi moje odpověď v tuto chvíli stačí a zavěšuje.

No a tak za pár dní přijde e-mail přímo z české ambasády v Beirutu s prvními informacemi, kdy, co, kde a jak. Nejdůležitější ze všech informací je, že musím mít pas, v němž není izraelské vízum. Naštěstí jsem ještě v Izraeli nebyl a tak se mě tahle poznámka nijak nedotýká. Ne, že bych o cestě do Izraele neuvažoval, ale zatím se mi to nepoštěstilo a Beirut byl zkrátka rychlejší. Vždycky musí být někdo rychlejší, tak už to prostě v životě chodí. Postupně dostávám další informace o cestě včetně té, že se běží na Mikuláše, tedy na den, kdy má svátek brácha, pro ty, co už odrostli dětským střevíčkům a ztrácejí se v čase, je to 6. prosince.

Alespoň se trošku v tom zimním čase ohřeji. Uvažuji o tom, že bych si tam mohl zaběhnout slušnější čas než v Praze, kde jsem běžel jako vodič za 5 hodin, na alpských maratónech jsem to taky moc nevyhrál, ale z těchto úvah mě vyvede třítýdenní chřipka nebo nachlazení. Co to bylo, ví jen čert, protože teploty jsem neměl, ale bylo mi pěkně blbě a pár dní byste ze mě nedostali hlásku, spíš jsem vydával jen tlumené skřeky, když jsem se snažil, aby něco hlasivkami prošlo. „Aspoň si to užiju a nebudu se nikam hnát“, smiřoval jsem se postupně s myšlenkou, že se vydám do mnohatisícihlavého davu jako běžec – turista. „Prohlédnu si pěkně město, podívám na snědé holky, poslechnu jinou muziku, dopřeju pár dní dovolené a možná se i ohřeju“, říkal jsem si v duchu. I když, i když vloni se tam chystal Haile Gebreselasie zaběhnout světový rekord a ačkoliv tam prší jeden den v roce, připadlo to vloni zrovna na den, když se běžel marathon, a tak mu uplaval mezi blánami, ehm, mezi prsty. Ale to se mně stát nemůže, já jsem dítě štěstěny, ostatně co byste čekali od nedělňátka :).

Doufám, že jsem to touhle hláškou nezakřiknul a nedostanu za to od pořadatelů na kokos, i když tam rostou asi jiný palmy a hlavně libanonské cedry, které si nechal král David posílat královnou ze Sáby na stavbu chrámu svého boha v Jeruzalémě. Nakonec ho dostavěl až jeho syn Král Šalamoun, protože David byl příliš marnivý a na holky a bůh ho za to potrestal tím, že mu nedovolil chrám pro něj dostavět. Bohové se někdy chovají nevypočitatelně, i když se jim chceme zavděčit stavěním chrámů. Spíše by nás spálili na popel, než by dopustili, abychom je znesvětili, tedy je, ne ty chrámy, tím, že by jim někdo něco vystavěl a byl před tím znečištěn. Takže si dejte bacha, až budete chtít někomu stavět chrám. Pokud nebudete čistí, je to marný, je to marný, je to marný, bude vám to pořád padat na hlavu!

Ale to jsem trošku odskočil.

V tuhle chvíli, kdy vy si čtete tyto řádky, nejspíš vydupávám svýma nohama rytmus do ulic města, které je nazýváno, nebo spíše bylo, Benátkami dálného východu, nebo Švýcarskem východu či jinými podobnými přízvisky. Co na nich je nebo bylo pravdy, vám brzo povím. V tuto chvíli, co to píšu, se jen těším na neznámo. Raději nic neočekávám, protože očekávání většinou kazí jakýkoliv dojem, protože naše očekávání bývají zpravidla vyšší než je pak skutečnost. Takže se těším a nic neočekávám.

Máte pravdu, kecám :).

Očekávám! Rozhodně očekávám, že uvidím něco, co jsem ještě neviděl, že na mě dýchne neznámý, dosud nepoznaný svět. Bude mě a vše kolem ozařovat slunce pod jiným úhlem, než svítí u nás, neboť Beirut neleží na stejných polednících a rovnoběžkách jako naše otčina. Očekávám jiné vůně, jiné zvyky, jinou architekturu, jinou historii a hrozně moc se na to těším … a to si pište, že si to vše budu fotit a ukládat do paměti, abych z toho mohl příštích pár měsíců a možná i roků žít …

Miloš Škorpil foto
Nic neočekávej – Beirut Marathon Nic neočekávej – Beirut Marathon

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

sam | 7. 12. 2009 9.57 hod. | 82.119.253.xx
Miloši, nezkoušel on Gebrasilasie ten světový rekord v Dubai?
Já myslím, že by do Libanonu asi nejel. Oni by ho ani nedokázali na rozdíl od Dubae zaplatit.

fotoMiloš Škorpil: Same, máš pravdu, Gebrasilasieho to odplavilo v Dubaji, v Beirutu by ho to ale odplavilo v neděli taky a navíc, jak jsi sám napsal, by to měl ještě zadarmo. Vůbec to byla exotika, ale o tom až se vyspím :)

12Honzade | 6. 12. 2009 17.34 hod. | 80.243.103.x
Milosi, jestli je to tam tak „bojovne", jak se rika, tak si urcite udelas osobak:)! To vis bezet v nebezpecnem prostredi to je dobre byt na spici:)!
Tak at se vede a tesim se na fotky!

fotoMiloš Škorpil: Honzo, na osobák to sice nebylo, ono když dva měsíce skoro neběháš, tak je to o přežití i normálně, faktem je, že ve čtvrti, kde sídlí hisbaláh jsem neměl odvahu vytáhnout foťák, i když černejch-rozježenejch objektů se samopalem bylo na každém rohu hafo, vše ještě korunováno občasným maskovaným panceřovým vozidlem :). Ale nafotil jsem toho i tak dost (asi 800 fotek), takže za týden určitě bude dlooooooooohy článeček.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví39
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice108
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou37

kde se diskutuje

  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Je to malichernost, ale jak dobře Vám rozumím ... :-) »
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků