logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka

Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka

17. listopad je prostě revolučním dnem a nemám tím na mysli jen ten sametový z devětaosmdesátého. Je to den, který nutí lidi se semknout, každoročně na Národní třídě, Albertově, Václaváku a všimněme si, že už ani ne pro upomínku slavné československé události, ale čím dál víc pro sílící revoluční touhy v nás. To datum nás probírá z letargie a smířenosti se systémem, z lenory i strachu, nutí otevřít oči a trávit těžko stravitelnou pravdu. Připomínáme si Havlova slova o vítězství lásky nad nenávistí. Vnímáme tu obrovskou propast mezi atmosférou konce roku 1989 a nynější, mezi větami disidentů a současných politiků, až to bolí.

Do sílící beznaděje a „blbé nálady společnosti" proniká ostře a hlasitě hieroglyf FL24h. Skrývá se v něm hřejivá naděje, sálající radost ze života a z přátelství, ochota sebrat se a pomoci, kde je třeba a to nejlépe v běžeckých botách. Právě nyní, kdy nadáváme na zvrácené hodnoty doby, můžeme sledovat tento malý zázrak dobrovolníků měnících svět. Běžecká rodina, kterou nešlo ve Františkových Lázních o minulém víkendu přehlédnout, křičela do světa radost ze života a z běhu po boku přátel. A to nemají ten život nijak lehčí oproti bědujícím, jen objevili léčivou sílu běhu a přátelství.

450 nadšenců se zapsalo ke startu okruhového běhu, aby pomocí zaběhnutých kilometrů směněných za peníze podpořili DOZP Pata u Aše, tedy aby si Paťáci zahráli divadlo s Cirkusem Paciento. Nejeli jsme lámat rekordy ani závodit, většina z nás se těšila na shledání s přáteli, se kterými se společně proběhnou pro dobrou věc a část z nás si i chtěla sáhnout na vlastní limity.

Organizace proběhla na jedničku s hvězdičkou. Lucie Poláková poletovala u stánků jak naspeedovaný ptáček, sršela energií a v pruhovaném tričku se srdcem na hrudi ukázala, jak vypadá perfektně odvedená práce. Velký počet dobrovolníků se o nás krouživce pečlivě staral u stánků i na trati, kde nabízeli svezení v invalidním vozíku, plácali nás, u cíle stál vždy někdo s mísou čokoládek, pil se zázvorový čaj i svařák, v zázemí hotelu vynikající polévky, káva, místnost pro odpočinek, no prostě full service.

A kroužilo se. Hodně se kroužilo, většina z nás víc, než kolik jsme si představovali, že asi tak zvládneme. Hodně jsme se přitom nasmáli, popovídali, seznamovali, společně prožívali červánkový západ slunce, mlhavou chladnou noc úplňku, i svěží ráno, kdy se na trať začali vracet spoluběžouni (termín Aleše Příborského).

Osobně jsem měla vytyčené tři nevyřčené cíle: užít si tuhle výjimečnou událost s kamarády, nespat ani minutu, zaběhnout stovku. Podařilo se! Mí nejbližší přátelé se předvedli v plné parádě (na ně ještě dojde řeč v dalším článku), náš Taťka Tonda nám dělal skvělý support. Spát jsem nepotřebovala, opravdu jsem nepocítila ani moment únavy za celých 36 hodin bdění, a stovka pohodlně padla už v neděli ráno. Kdybych si neudělala několik asi dvojhodinových společenských přestávek v zázemí, tak jsem vlastně klidně mohla v noci spát, jenže to bych se velmi ochudila. Ty dlouhé prostoje mezi běhy stály za to – seznámila jsem se s fajn lidmi stejné krevní skupiny a poučila jsem se od zkušenějších – to nezapomenu, jak jsem se ptala Michala Vítů „bolí mě šlachy nad nártama, ale fakt se soustředím na to, nejít přes patu a nevytáčet nohy, tak nevím proč“, a Michal „kolik máš uběhnuto?" „chybí mi devět kol do sta kilometrů" „no tak co se divíš" a hned nato mi odpověděl ještě Štefan Krč, výrazná postava krouživce noční mlhy, se slovenským přízvukem „teď už neřeš styl a jdi jen tak, jak to nejmíň bolí“.

A vůbec si myslím, že kdo šel spát, tak se o dost ochudil, zvlášť ti, kteří zaspali půlnoční meditaci faráře Petra Hrušky o Totalitě v nás. Je to tak, máme na současné společensko-politické situaci podíl, jsme buďto naivní a nevidíme, že je zle, nebo nejsme naivní, ale jsme lhostejní a jsou nám problémy společnosti ukradené, neb máme svých starostí dost, nebo jsme připosraní a do této kategorie bych se zařadila i já, vidíme problémy, nejsou nám šumák, ale bojíme se s tím něco udělat, způsobit revoluci, co bychom se do něčeho montovali a vystavili kůži na trh, nebo můžeme být i odvážní, ale mít blízko k nenávisti k těm na opačné frontě. Napadlo mě, že tyto čtyři prvky jsou vlastně vývojová stádia jedince: když jsem měla jít k prvním volbám, tak jsem si nemyslela, že to tu je nějaké špatné a viděla jsem hlavně pozitiva, pak jsem sice vystřízlivěla, ale politická situace a společnost mě nezajímala, měla jsem své existenční a studijní starosti, s dětmi mi už nebylo lhostejné, co se kolem děje, ale nebudu se nikde vystavovat a něco riskovat, když mám malé děti, a teď hlavně nepřejít do důchodové nenávisti k poslancům, kterou vnímám při dopoledních nákupech v hypermarketech.

Ještě o něco se spící ochudili – o tu téměř apokalyptickou úplňkovou noc. Hustá mlha sotva dovolila lázeňským kandelábrům prodrat trochu světla, různě potácející se či snad ještě běžící postavičky se zničehonic objevovaly a zas rychle v mlze mizely, tak, že člověk silně pociťoval osamocenost, svůj dech a jako by se každou chvíli měl někde zjevit Cháron na voru. V uších Nabucco, Verdiho slavný sbor žebráků, umocňoval hororové panoptikum a já byla maximálně šťastná.

Něco málo k té mé stovce: věděla jsem, že na ni mám hlavu i srdce, ale ne tělo. Šest týdnů jsem prakticky nevyběhla, až na pár výjimek, dostávala jsem se z nemocných průdušek a hlavně nemám vůbec naběháno, jsem začátečník tohoto léta. Stihla jsem už ale jeden půlmaraton, maraton v rámci štafety Aš – Košice, a teď to malé ultra proložené delšími pauzami. Byla jsem velmi zvědavá na své limity. Po 83. km začaly bolet šlachy nad nárty, chůze bolela víc než běh (na čemž se nás k ránu shodlo víc spoluběžounů), přesto jsem začala střídat běh s chůzí v rámci každého okruhu, jen styl chůze byl raněného čápa. A teď to obrovské dilema – poslechnout tělo, protože ho mám ráda a chci od něj, aby sloužilo i další dny, nebo to do té stovky nějak doklepat? Nohy mají bolest, já ne, a když to vydrží do stovky, tak se o ně budu luxusně starat celý další týden a takové šílenosti s nimi budu vyvádět jen maximálně jednou ročně. Navíc jsem jim slíbila, že příště už budeme trénovanější. Poslední kilometr jsem slavnostně odchodila ruku v ruce a nohu v noze se svými nejmilejšími spoluběžouny Hovnivály, my totiž kutálíme společně, v dobrém i zlém, a máme na to i vlastní trička!

Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovkaRevoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovkaRevoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovkaRevoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka

I když jsem popsala několik svých postřehů, tak stejně jsem nepopsala ani třetinu všech těch situací, rozhovorů, vtipů... to se prostě musí zažít. Jsem moc ráda, že se ta má běžecká rodina tak rozrostla, že mám už tolik opravdových přátel. A co si budeme říkat, když jsem před pěti měsíci prvně v životě vyběhla a neudýchala ani dva kilometry šnečím tempem, tak bych měla záchvat smíchu, kdyby mi někdo vykládal, že do pár měsíců zaběhnu půlmaraton, maraton, i sto kilometrů. Vím, že v mém případě je to převážně o hlavě, kterému tělo ještě nemá na to vystačit, ale učím se trpělivosti a těším se na zimní trénink. Uplynulý víkend byl plný radosti, sounáležitosti, přátel a poučení. Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka je důkazem, že dobrou věc měnící společnost lze realizovat, není to žádná pohádková utopie.

Monika Chocová foto
  • přečteno: 5956/5753×, 10 komentářů
Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka Revoluční Františkolázeňská dvacetičtyřhodinovka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Monica | 23. 11. 2013 6.17 hod. | 85.93.116.xxx
Něco mě tomhle nedorozumění mrzí hodně – že anonym bude někdo, koho považuji za přítele :(

Monica | 23. 11. 2013 4.57 hod. | 77.48.200.xxx
Nebo jestli to nakonec přeci jen načetlo, tak jsme o tom nevěděli, a nebyl úmysl nahnat kolečko navíc, chodila jsem se ptát k počítači u každého kolečka, kdy nenaskočilo mé jméno, ale až někdy v druhé půlce. Naivně jsem si do té doby myslela, že to musí přece fungovat dobře. Ten pán – Luděk? by vám to mohl potvrdit.

Monica | 23. 11. 2013 4.39 hod. | 77.48.200.xxx
Vysvětlení nejednoho podobně napípaného kolečka:
několikrát se stalo, že jsem proběhla čipovou čáru a nenačetlo to kolečko, zočátku jsem si myslela, že se to jen nezobrazuje na panelu jmen, ale že někde v počítači to jistě načetlo, tak jsem něhala kolečka navíc, která ovšem doopravdy se nezapočítala, což jsem zjistila až opravdu po dlouhé době a začala jsem to tedy pak víc sledovat, stávalo se to dost často, už jsem pokaždé ani nechtěla chodit k pánovi u počítač se ptát, jestli zase to nenačetlo, a jen se pak vracela na trat po přestávce přes čáru. A totéž se stalo na posledním stém kilometru (naběhala jsem koleček víc než na sto km, když bych měla počítat všechna ta nezapočítaná), což mohou všichni Hovniválové i s Tondou potvrdit, že to nenačetlo, dokonce se vypnul panel úplně a když začaly zběsila naskakovat všechna jména najednou, tak u našeho nebylo poslední kolo započteno, ověřili jsme si to a přešla jsem jen čipem čáru, proto má poslední kolečko asi jen 4min, což bych samozřejmě nikdy tak rychle neuběhla. Ale než jsme vyběhli na to nezapočítané kolo, tak jsem čáru před tím nepřekročila a šla za Tondou nebo nahánět partu, at to odchodí se mnou.

jitulina | 22. 11. 2013 18.52 hod. | 89.176.237.xx
Miloši, likla bych ti to :) A když jsem nad tím přemýšlela, tak se hlásím k jednomu podvedenému kolečku! Vždyť jsme v sobotu startovali před čárou a v neděli jsem končila za čárou...že bych požádala o přepis diplomu? :) :)

fotoMiloš Škorpil: Ale zase jsi běžela určitě navíc to kolečko na vyklusání, po ukončení běhu, takže žádný přepisování nebude :).

jitulina | 22. 11. 2013 17.09 hod. | 85.71.155.xx
Vysvě¨tlení pro ty, kteří tam nebyli: na chodníku byla "čára", kde se načetlo další kolo (1.150 m). Z trati se dalo sejít do zázemí před čárou anebo proběhnout přes čáru a jít na WC, na polívku atd. až poté. Absolutně nechápu, jak anonym "ti, kdo byli u toho" může vědět, zda kdokoli před odchodem do zázemí prošel přes čáru anebo ne. Toť jen technické vysvětlení :) Děkuji Monice za to, že je! A je skvělá! :) A nehádejme se, dělejme raději dobré věci, které pomohou nám samým i ostatním :)

fotoMiloš Škorpil: Jitko, díky že jsi níže napsané komentáře napsala, já k tomu dodám tolik, že když jsem šel ze zázemí, tak se se také několikrát přistihl, že bych si připočetl kolo, ale včas jsem se zarazil. Vím však o případech, kdy si to uvědomili až za, tak to vyřešili tím, že po uběhnutí kola prostor s čipovou bránou oběhli, a bylo to srovnáno. Stejně jako ty jsem přesvědčen, že tam nikdo nejel závodit, a pokud se v článcích vzájemně s jinými týmy či štafetami lidi pošťuchují, není to z důvodu ctižádostivosti, ale prostého přátelství.

jitulina | 22. 11. 2013 17.05 hod. | 85.71.155.xx
Neznámý rýpale! Proč sem vůbec takovou blbost píšeš? Ty jsi tam byl na závodech, že ti to vadí? Monika je tak čistá duše, že nevěřím, že by to udělala a ty jenom potvrzuješ, že nenávist je v nás. Jsi natolik připosraný, že to napíšeš jako anonym! A navíc, i kdyby si Monika odpípla více kol, tak proč to řešíš? Když bylo potřeba nepřerušit štafetu Aš – Košice, sedla matka maličkých dětí Monika Chocová do auta a jela z Plzně do Vysokého Mýta a uběhla životní rekord. A dodnes nechápe, že udělala něco výjimečného, Mluví o tom jako o skutku, který "by přece udělal každý". Chtělo by se mi zeptat "kde jsi ten den byl ty?". Ale neptám se tě. Anonym by neměl nikomu stát ani o těch pár minut, které jsem věnovala psaní tohoto textu. Napsala jsem ho však proto, že hned následující komentující ti snad uvěřila? Lidi, neblbněte a znova si přečtěte ty naše články. A jestli jste necítli to, co my, tak jste velcí tvrďáci. Jitka Matějcová Dohnalová (podpis přidávám, přestože si myslím, že je můj nick známý, ale nechci nikdy být anonymem!)

Míla | 22. 11. 2013 16.42 hod. | 85.70.33.xxx
no to je síla!!! Kde je tedy pravda? Přece nebylo potřeba podvádět?

ti kdo byli u toho | 22. 11. 2013 16.04 hod. | 144.36.132.xxx
bohužel hustá mlha o půlnoci nezakryla to, že si vaše běžecká parta odpípla minimálně jedno kolo hned po návratu ze zázemí – čili jedno neuběhnuté kolo. no vidíte a my mysleli, že se k sobě budeme vzájemně chovat fér...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků