logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Není maraton jako Marathon

Není maraton jako Marathon

Po absolvování mého druhého Pražského maratonu mi moje rodina navrhla, ať zkusím do třetice všeho dobrého (ne snad zlého) uběhnout ten nejklasičtější ze všech, tedy Athénský.

Návrh padl někdy koncem května, kdy jsem byla ještě v euforii po maratonu, který jsem zvládla o 19 min. lépe než loňský maraton a tak jsem souhlasila s tím, že je to až za hodně dlouho (10.11.) a dál jsem to neřešila. Uběhl červen a další dva letní měsíce, kdy jsem skoro vůbec neběhala a najednou tu byl začátek září a já si uvědomila, že registrace do Athén byla již dávno odeslána a že bych měla začít trénovat. Abych byla více motivována, přihlásila jsem se stejně jako vloni na  Běchovice, dále na běh 5 km pořádaný DBK Kladno a poté i na Hradecký půlmaraton.

Ten mi vlastně doporučil Miloš a udělala jsem dobře, že jsem ho poslechla, já ho ale vlastně poslouchám vždy, neb jsem pilná žačka Běžecké školy. Jak jsem ho zvládla, jsem psala v minulém článku Konečně na bedně.

Povzbuzena výsledky z těchto závodů jsem se stále více těšila do řecké metropole a jak to vše zvládnu. Asi 3 týdny před odletem mě braly strašné křeče od chodidla k nártu a delší běh byl problém. Hořčík, který jsem brala již měsíc, nezabíral a tak jsem šla na rtg, kde zjistili, že se mi zbortila klenba, mám příčně plochou nohu a začaly se tvořit tzv. kladívkové prsty. No asi normální stav běžce, jak by řekl zkušenější běžec, ale dost mě to vykolejilo. Honem jsem nastudovala možné a nejrychlejší podpory klenby, navštívila několik zdravotnických potřeb, koupila několikery sportovní vložky, ale nakonec mi nejvíce pomohlo tzv. srdíčko. V podstatě celých 14 dní jsem chodila a běhala se srdíčkem v mé běhací botě, do práce, se psem, snad i do divadla bych v nich šla, aby si chudák nožička zvykla. Přeci to nevzdám, takovou výzvu!

Do Athén jsem přiletěla v pátek se svou největší podporou a oporou, mým mužem. Další členové mého podpůrného týmu byli řečtí přátelé, kteří se o mě úžasně starali a poskytli mi 100% servis a zázemí. V sobotu jsem si zvykala na horko, které zde stále panovalo, byli jsme se podívat do muzea pod Akropolí, pak do Expa pro startovní číslo a nasát atmosféru, která zde byla opravdu hustá a úžasná. Dále jsme ještě jeli zkontrolovat start v Marathonu a obhlédnout trať, která se z auta zdála docela v pohodě. Silnice se sice vlnila od 11. kilometru a vrcholila na 31. kilometru, pak ale začala zvolna klesat směrem ke středu Athén.

Nejvíce jsem se ale těšila na cíl na proslulém stadionu Panathinaikos, který má hlediště z bílého mramoru a byl zrekonstruován z trosek starověkého řeckého stadionu pro olympijské hry v roce 1896. Dráha závodu v podstatě věrně kopíruje trať z r. 1896, jen povrch je nový silniční. Po chutné těstovinové večeři a pár deci místního červeného vína (které mi nahradilo šťávu z červené řepy a také se po něm lépe usínalo) jsem vstávala v neděli brzy ráno a se mnou vstala i celá moje doprovodná skupina, ač jsem jim říkala, že stačí, aby byli v 9:00 na startu. Byli velice solidární a chtěli se mnou zažít celou předstartovní atmosféru. Ta tedy byla! 11 tisíc závodníků ze všech koutů světa, kteří chtějí složit v tomto závodě hold historickým běžeckým legendám.

Plápolající maratonský oheň, u kterého se všichni chtěli vyfotit (ještě, že jsem tam byla včas). Snad stovky TOIek a krásný stadion na rozběhání, vč. úžasné scenérie kolem. Hudba na rozproudění, no která asi – Řek Zorba! Po složení maratonského slibu vypukl ohňostroj a rozlétly se stovky balonků. Rozbíhala jsem se ze 4. bloku (ze 7) a myslela na všechny, co mě dovedli až sem, co mě povzbuzovali a zažívali mé přípravy a na radu Miloše „Natrénováno máš, ale nepřepal začátek, je to skoro celé do kopce“.

Byl to jeden z nejemotivnějších momentů. Prvních 10 km byla v podstatě taková aklimatizace a příprava po rovině zatím jen ve 20-ti stupňovém teple. Na 11.km začala stoupat nejen silnice, ale i teplota, slunce pálilo, obloha bez mráčku. Jak se říká, že krize a tzv. maratonská zeď bývá na 35. km, já ji měla již na 15. km! Na to vedro se natrénovat nedalo a jen silou pevné vůle jsem běžela dál do kopce s cílem se nezastavit a nějak to přežít.

Občerstvovačky byly na každém třetím km, vody, nápojů, tyčinek, všeho bylo dost, i gely byly k dispozici, organizace výborná. A těch diváků okolo tratě! Najednou slyším: „Vera bravo, Vera go!” Že by mě tady někdo znal? Nebo snad už blouzním? Pak jsem si uvědomila, že čtou mé jméno z čísla na hrudi a strašně mě to nakoplo.

Na 30.km mi už bylo hej, kopce za mnou, přibližující se cíl přede mnou. Poprvé jsem zažila na občerstvovačce oficiálně podávanou Coca Colu a ta mi strašně pomohla, vzala jsem hned 2 kelímky a vychutnávala je jak manu nebeskou. Proběh Athénami byl docela ještě náročný a nekonečný i nepříjemný kopeček se objevil, ale diváci a děti byli skvělí, takže jsem se najednou ocitla v cílové rovince na stadionu. A to byl další emotivní, neopakovatelný zážitek. S časem jsem byla spokojená, rovnal se času mého prvního pražského maratonu. V tom vedru (třicet stupňů v poledne) jsem poslouchala své tělo a vyplatilo se mi to. Samozřejmě, že jsem měla a mám doteď z toho bolístky, o kterých se nezmiňuji, protože zážitky jsou silnější.

V pondělí odpoledne, v den odletu, byl veselý pohled na lidi na letišti, kteří se v podstatě rozlišovali jen na levé straně spálené a sotva se šourající (slunce pralo zepředu a zleva), tedy na maratonce, a pak na ty ostatní.

Doma se mi od dětí a pejska dostalo nejvřelejšího uvítání, jaké jsem kdy zažila. Hlavně, že byli rodiče doma a bude zase rodina fungovat normálně, hlavně maminka ať konečně plní všechny úkoly a neběhá.

Rovněž v práci mě kolegyně uvítaly a koupily dárek – hádejte co? Knížku Maratony nejvýznamnější a nejvyhledávanější. Myslela jsem, že už asi nikdy maraton nepoběžím (říká se do třetice všeho dobrého…), ale jak listuji touto knihou, mám opět šílený nápad, že by třeba v…

Trochu těch obrázků

V sobotu, kontrola startu
V sobotu, kontrola startu

Cíl před startem
Cíl před startem

Můj řecký podpůrný tým
Můj řecký podpůrný tým

Před maratonským Expem se startovní taškou
Před maratonským Expem se startovní taškou

Hrdá Češka
Hrdá Češka

Ráno u maratonského startu
Ráno u maratonského startu

Sobota – stále pohodička
Sobota – stále pohodička

Ať už jdou raději do koridorů
Ať už jdou raději do koridorů

Je tu těsno, ale veselo
Je tu těsno, ale veselo

Ta medaile je pěkně těžká a tvrdá
Ta medaile je pěkně těžká a tvrdá

Věra Dudová foto
  • přečteno: 6209/6028×, 2 komentáře
Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon Není maraton jako Marathon

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pavlos | 3. 12. 2013 10.01 hod. | 188.95.60.xx
Milá Věro,
díky za sdílení zážitků z letošního marathonu v Athenách. Protože jsem ho i já (se svoji ženou) letos běžel, nedá mi to abych nepřidal pár řádek. Byl to náš první marathon v životě a proto nemáme srovnání s ničím jiným. Takže moje pocity jsou čistě subjektivní, zaujaté a emotivně zabarvené.
1) atmosféra – pro mě naprosto fantastická. Už od srazu u autobusů ve středu města jsem měl pocit, že jsme všichni běžci jsou vlastně hrdinové už ted. Když autobus přijížděl do Marathonu tak při každém sjíždění z kopce to jen tak v autobusu zašumělo (při představě, že se to bude běžet obráceně-tedy do kopce). Ve startu na stadionu byla úžasná atmosféra a moderátor, který tam byl, několikrát vyvolal emoce a slzy. A ta podpora na trati byla naprosto fantastická. Jelikož umím řecky tak jsem nejenom hodněkrát slyšel svoje jméno ale také pokřiky jao: Jsme na vás hrdí, Běžíte i za nás, Jste naši hrdinové a podobné…. . No a doběh do cíle byl něco neskutečného. U mě se smísil pocit obrovské euforie s obrovskou bolestí.
2) sportovní stránka. Já vlastně kvůli tomuto marathonu začal loni běhat. To jsem samozřejmě vůbec nevěděl o čem marathon je a tento Aténský už vůbec ne. Takže přestože jsem minimálně 100 x četl že nemám přepálit začátek, přesto jsem to přepálil. Na 1/2 jsem měl skoro stejný čas jako, když jsem běžel letos v červnu 1/2 marathon v Olomouci. Prostě jsem se nechal strhnout atmosférou, tím, že se ze začátku běželo tak lehce a nevím čím ještě. A asi na 22.km to na mě přišlo. Napřed malá křeč do zadní strany stehna (a to křeče skoro neznám). Když jsem se zastavil abych se protáhl, tak mě najednou projela křeč celou nohou a já se skoro nerozběhl. Tak jsem si řekl, že už se nesmím zastavovat. Ale to bylo ještě 20 km do konce a největší kopec před námi. Prostě kombinace toho vedra (které bylo zrovna v den závodu), kopcovité trati, moje nezkušenost a to že jsem si nenaplánoval kde a co pít a sníst mě dostali do situace, že ta zeď přišla mnohem dřív. Pak už to byl souboj ducha s tělem. Vždycky jsem si říkal, že musím doběhnout aspoň k další občerstvovačce. Když jsem ale viděl jak kolem mě projíždí autobusy plné běžců, kteří maraton nedokončili (z 10500 jich doběhlo cca 8000), tak jsem si říkal, že když už jsem tady, tak to dokončím stůj co stůj. Samozřejmě ta podpora lidí na trati ale hlavně všech, kteří nám tady doma drželi palce nám neskutečně pomohla.
3) organizace – dokonalá. Nevím co by mohlo být lepší. Já měl pocit, že se o všechny běžce starají jak o elitu.
My zůstali v Aténách o něco déle a proto jsme po závodě potkávali ve městě lidi, kteří také běželi. Okamžitě jsme se poznali – podle prkené chůze a podle a podle toho jak si kdo sedá, jde do schodů atd. I když jsme se nebavili se všema tak jsme se vždy minmálně pohledem pozdravili s porozuměním, že všichni víme o co jde.
Byl to pro mě i pro moji ženu obrovský zážitek a určitě nás to obrovsky posunulo. Samozřejmě nejenom sportovně. Po tomto marathonu si říkám, že člověk je schopen zvládnout takřka všechno pokud se pro to rozhodne.
Ještě jednou díky za článek.
Pavlos

Slávek | 3. 12. 2013 7.55 hod. | 195.122.211.xxx
Milá Věro. Naše běžecká skupina Run the World si vyzkoušela Athens Classic Marathon o rok dříve,takže s Tebou soucítím a úplně chápu Tvé nadšení. Tvoje fotky jsou milou vzpomínkou.Zároveň musím podotknou, že to byl asi jeden z nejtěžších maratonů, takže klobouk dolů, držím palce a jen tak dále. Slávek.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice95
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou31

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků