logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

BOLEST JE JEN V TVÉ HLAVĚ?

BOLEST JE JEN V TVÉ HLAVĚ?

„Sport je sobecký a sportovec musí být sobec, aby byl schopen bojovat a trpět, aby miloval osamělost a peklo. Aby se zastavoval, kašlal, mrznul, necítil nohy, zvedal se mu žaludek, zvracel, bolela ho hlava, byl otřesený, krev mu tekla dolů po těle. Máš něco lepšího, co bys mi nabídl?“- Kilian Jornet

Pouštím se zcela úmyslně do poněkud kontroverzního tématu – jak se stavět k bolesti během závodu a dlouhých přeběhů. Kdybychom se oprostili všech nabízených úhlů pohledu a faktorů hrajících roli v tomto tématu, tak by jeho holá kostra zněla: poslechnout sebeprotektivní signál vysílaný tělem – bolest, únavu – nebo si zopakovat v duchu omílanou běžeckou mantru „Bolest je jen v hlavě" a pokračovat v euforizující sebedestrukci?

Nechci se stavět do bohorovné soudící role nebo se drze vrhat do oponentury nevídanému fenoménu Kilianovi. Přemýšlím nad odlišnostmi situací a motivací, při kterých si sami sobě položíme onen dotaz „mám to vzdát nebo se kousnout?" A kdyby nás napadl často kladený dotaz „Co by řekl Miloš?“, tak nelze si nevzpomenout na Běh pro Achillovu Patu z Aše do Košic, kdy Miloš dělal ve správný čas přesně to, co dělat měl – spinkat:-). A jaké ovoce přinesl tento odstup z trati už víme všichni.

Podělím se s vámi o vlastní zkušenost ze slavné františkolázeňské 24hodinovky, kdy jsem zaběhla a odchodila celkem 100 km. Od 84. km mě začaly bolet šlachy v oblasti, kde nárty přecházejí v holeně. Jsem nedostatečně trénovaný začátečník s vyšší než optimální hmotností, což je přesně to, co jsem si měla v duchu říkat, když začaly šlachy bolet a ne to ohrané klišé „Je to jen v hlavě“. Tělo by se poslechnout mělo, ono si nic nevymýšlí a bolest je silným výrazem jeho slovníku, takto se nám snaží sdělit něco hodně důležitého. Když budeme jeho volání ignorovat, sami sobě ublížíme. Přivezla jsem si kromě diplomu, krásných vzpomínek a ještě krásnějších nadějí ještě zánět šlach, který se hojí velmi pomalu. Nemůžu se jít ani volně vyklusat a nadávám si za tu zbytečnou stovku, z které se nedokážu radovat. Mám v mysli slova kamarádky, pro kterou bylo největším vítězstvím tohoto roku ukončit kroužení na trati oné 24 hodinovky mnohem dřív než loni a než na kolik má. Ukončení považuje za vítězství a ne za prohru! Můj běžecký parťák říkal, že jedu jako stroj. Jenže jako máte být s motorkou jedno tělo, tak jsem přesně já nebyla – tu disociace hlavy od těla považuji za průserovou. Je to vlastně začátečnická chyba a jsem za tu zkušenost ráda, jsem z ní snad dostatečně poučena – už teď se těším na FL24h 2014, kdy se hlava radostně sveze na trénované mašině, bez potřeby si něco dokázat, jen si užít tu krasojízdu!

Teď se mi ale nabízí otázka, zda je zdrojem radosti běh samotný nebo částečná sebedestrukce pomocí běhu. Lidé s masochistickými sklony budou možná šťastnější, když závod doběhnou jako první, avšak pozvracení se zakrvácenýma nohama, na rozdíl od těch neumístěných na předních místech, kteří se ale radují ze skutečného absolvování závodu, bez výrazných nežádoucích účinků a s pohodovým výklusem druhý den místo návštěvy lékaře. Například ukončit účast na Spartathlonu se dá také různě – ve stádiu relativního zdraví nebo až při selhání životně důležitých orgánů, tedy z mého pohledu moudře nebo hloupě. Je to ješitnost? Zakomplexovanost? Sadomasochismus? Nebo na vrcholové úrovni už normalizovaný samozřejmý jev, kdy se počítá s tím, že po hlavním závodě sezóny ať klidně přijde potopa? Závodník se má vyždímat klidně až do úplného dna sil s tím, že tým špičkových fyzioterapeutů a lékařů dá zas brzy onu atletickou hvězdu dohromady? Já si pod pojmem „Je to v hlavě" představuji už úplně něco jiného – ne tu sebelživou paličatost, ale moudrost hlavy souznějící s tělem. Ne mozek překřikující sval. Samozřejmě je nutné se znát a být k sobě upřímně vnímavý, jsou různé typy bolesti znamenající různě závažné stavy.

Poslední kilometr na maratonu se nechodí, i když běh už bolí? Člověk se má umět překonat a posouvat hranice? Bruslením na tenkém ledě může být moment určení stopky. Ten ideální moment je vysoce individuální. Chtějme se pravdivě vnímat a zkoumat – nebaštěme automaticky slogany „Když už nemůžeš, tak přidej" nebo obměny profláknuté věty o bolesti přítomné jen v hlavě, jako by ta měla být pouze dutou koulí.

Teď jsem ovšem největším pokrytcem já sama, neb při dokončování tohoto článku jsem již přes 40 h vzhůru – náhlá nemoc dětí + pracovní resty. Za poslední tečkou v článku tělu vyhovím. A ne za zásluhy, za perfektní výkon, ale protože se mám ráda, bezpodmínečně.

Monika Chocová foto
  • přečteno: 8601/8395×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (26 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Moništajn | 21. 1. 2014 21.19 hod. | 77.48.200.xxx
Začátečník znamená, že jsem prvně v životě vyběhla 10.6.2013 za původním účelem shození kil po druhém těhotenství. Za 3 měsíce jsem běžela 3 závody v jeden den bez potíží (25km celkem), měsíční objem 120-150km, za 3.5 měs jsem zaběhla soukomý půlený maraton (v půlce byla cukrárna), za 4 měsíce od prvního výběhu oficiální půlmaraton 2:17 (2:20), no a pak tahle "nadbytečnost. Kdybych odstoupila na 84.km věřím, že by nežádoucí následky nebyly, do té doby nic nebolelo. Po dvou měsících stále pokulhávám a nadávám si.

strejda6 | 4. 12. 2013 11.07 hod. | 46.135.37.xxx
Já si nemyslím, že sportovec musí být sobec. Blahopřeju ke stovce:-). Zajímalo by mě,co znamená začátečník ,jak dlouho a kolik měsíčně běháš. Udělal bych to samé, chtěl bych 100(je to můj cíl na rok 2014) jako by nestačily dva maratony)

SlavoK | 3. 12. 2013 16.12 hod. | 15.203.137.xx
Priznam se ze na ultramaratony nechodim. Na kratsich bezeckych zavodech do delky maratonu jsem jeste pobliteho a zakrvaceneho viteze nevidel. Naopak vecsina z nich by me druhy den po zavode hrave predbehla, i kdyz ja bych byl uplne odpocatej a v nejlepsi forme.

dav | 3. 12. 2013 15.51 hod. | 78.102.206.xxx
Bolest třeba umět rozlišovat. Kdybych to se mnou někdy nějakým nedopatřením vypadalo na bednu, tak klidně doběhnu, jak píšeš, poblitý a se zakrvácenýma nohama, ale asi bych vypustil, pokud by měly být ohroženy a po závodě dlouhodobě postiženy šlachy a klouby.

Péťa | 3. 12. 2013 15.32 hod. | 37.48.43.xxx
Pěkný článek. Souhlasím s tím, že všechno je to o hlavě, ale tělo se má poslouchat a odpočinek je důležitý ;-)
Ať ti to dál krásně běhá a nic nebolí :-)

MartiNo | 3. 12. 2013 12.49 hod. | 89.250.109.x
Díky za pěkné zamyšlení :) Jo. Taky o tom kolikrát přemýšlím, protože není pro mě problém jít přes bolest, ale pak si nesu zdravotní následky, které bych si raději bývala ušetřila.
Domnívám se, že se tu u konkrétního člověka (tím myslím, že je to individuální) setkává několik věcí:
1) schopnost odlišit bolest signalizující blízkost vážného zranění nebo kolapsu od únavy nebo snadno napravitelných škod typu sedřená kůže, namožený sval...
2) citlivost na bolest
3) schopnost regenerace
4) zkušenosti
A všechno se vyvíjí s věkem. Osobně – za mlada jsem si žádné bolesti nevšímala, a případná máločetná zranění se pak hojila rychle, teď k padesátce už musím brát větší ohledy, protože zranění přijde snáze a pak se hůře hojí :(
Každopádně heslo "bolest je jen v hlavě" si vůbec nikdy neříkám, protože jsem tak přednastavená, naopak si musím připomínat: "tohle už by nemuselo dopadnout dobře".

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků