logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

ŠUM. Český Spartathlon

ŠUM. Český Spartathlon

Slyšeli jste něco o českém Spartathlonu? Ne? Tak se v tomto předvánočním čase chvilku zastavte a nechte si o něm vyprávět. Třeba vás to vyprávění vyprovokuje přichystat si něco podobného, což je samozřejmě to nejlepší, co se člověku může stát, zvláště má-li toulavé nohy a toulavého ducha.

Miloš Škorpil a Jiří Krejčí před startem ŠUMu

Je pět minut před osmou hodinou ráno 10. května 2003 a na startu prvního ročníku Šumavského ultramaratonu stojí čtyři vyzyvatelé, kteří se chtějí pokusit zdolat nástrahy asi nejtěžšího běžeckého závodu, který byl v České republice dosud pořádán. Zatímco já a Martin Hunčovský jsme rozhodnuti zvládnout celou trasu 204,7 km, Jirka Krejčí si sem přijel ověřit formu před 100 km během v Itálii a Vladimír Černý chce alespoň takto symbolicky předat štafetu těm, kteří ho chtějí následovat poté, co jako první tuto trasu absolvoval v roce 2002 ve čtyřech dnech.

Zatímco Jirka usedá do doprovodného vozidla, Vláďa, Martin a já vyrážíme vstříc prvním kilometrům. Je nádherné ráno, chladný vodou prosycený vzduch prozařují sluneční paprsky a sluníčko se směje, jak zase převezlo naše rosničkáře, kteří předpovídali, že jej budou celé dva dny zakrývat mraky a nás skrápět vydatný déšť. Jsme zhruba na 3. km, když se ptám Vládi, jestli po té cestě vlevo nebo po asfaltce vpravo. Vyhrála varianta číslo jedna. Zhruba po 500 metrech se ptám znovu, jestli si Vláďa pamatuje, že tu loni běžel. Odpověď je záporná a tak se vracíme. Nu což. Takových přídavků ještě bude.

Miloš Škorpil a Martin Hunčovský na vrcholu Plechého

U Schwarzenberského kanálu jsme načas. Trochu orazíme. Vláďu vystřídá Jirka Krejčí a běžíme dál. Pohled na lehkonohého Jirku mě nutí běžet rychleji než bych měl, a tak mu říkám ať si běží podle sebe, vysvětluji mu trasu a chvíli zůstávám s Martinem. Trať podle kanálu je ideální. Měkká travnatá cesta je balzámem na naše chodidla. Mírně stoupáme a ani se nenadějeme a jsme v Zadní Zvonkové. Dáváme polívku, navlékáme camelbacky a vyrážíme vstříc nejnáročnější části závodu. Prvních 11 km ještě jde, ale pak prudká zatáčka vlevo a svět kolem nás se mění. Z upravené cesty se dostáváme přímo do divočiny. Cestu zde tvoří koryto potoka a tak skáčeme z kamenu na kámen, abychom se po dvou kilometrech dostali k Plešnému jezeru. Odměnou nám je skvělý pohled. Trocha občerstvení a protažení a cestou ještě strmější a kamenitější pokračujeme na vrchol Plechého.

Malý oddych si dopřejeme na Schopenhauerově vyhlídce, kde se můžeme pokochat panoramatem Lipenského jezera a částí šumavských vrcholů, které se táhnou na severozápad od něj. Pak ještě kilometr a jsme na nejvyšším místě běhu na Plechém (1372 m nad m.) Pár nezbytných fotografií a stáčíme se za západ směrem k Trojmezí a k Třístoličníku. Ještě z loňska si pamatují, že běžet se tu moc nedá, ale vydatné deště a následné větrné vichřice tuhle cestu ještě o notný kus ztížily a tak kromě klopýtání po kamenech a kořenech, přeskakování mokřin, přelézáme co chvíli nějaký vyvrácený strom. O tom, že bychom se tady mohli pohybovat „rychlostí“ 8 km/hod, si můžeme nechat jenom zdát. Nejvíc nám pak dodal jeden malej špunt, který s námi takto skotačí asi půl hodinky, jednoznačně se tím baví, lehce nám utíká a stále opakuje „Že se vám chce tak daleko běhat?“ Holt z toho ještě nemá ten rozum.

Konečně jsme dole pod Třístoličníkem a můžeme zase normálně běžet. Máme zhruba tři hodinky manko oproti plánu a tak si dopřáváme lehčí občerstvení v Novém Údolí. Dáváme si polévku, pivo a kafe, oblíbenou to ultramaratonskou kombinaci, a běžíme dál. Ve Strážném Jirka končí. Jdeme na večeři, konečně si dávám oblíbené těstoviny, samozřejmě to jistí pivo a kafe. Zatímco sedíme v útulné restauračce, tak venku začíná pršet. Přizpůsobujeme tomu oblečení, ale jak se za chvíli ukáže, tak zcela zbytečně, protože po pár minutách jsme promočení na kost. Za této situace by bylo zcela zbytečným riskováním běžet po původně vytýčené trase a tak hledám v mapě, kudy to vzít, abychom měli doprovodné vozidlo co nejdostupnější. Nabízí se jedna cyklostezka vedoucí před Horní Vltavici. Tu však nemůžeme najít, tak běžíme po žluté rovnou do Vltavice. Představuje to sice nějakých 12 km navíc, ale zato je to bezpečné. Nejvíc tohle rozhodnutí oceňujeme, když ani po třech hodinách nepřestává pršet.

Citelně se ochladilo a vypadá to pomalu na pěkné nastuzení. Zalézáme do auta. Bereme na sebe suché oblečení a přemýšlíme, jak dál. Nakonec se dohodneme, že to rozhodne čtvrtá hodina ráno. Pokud do ní nepřestane pršet, tak to balíme a v červnu to zkusíme znovu. Popravdě řečeno, tahle varianta mě moc netěší, protože se mi moc nechce lézt po opičí dráze z Plechého na Třístoličník. Chvíli před druhou přestává pršet a tak vybíháme dál. U Modravy nám cestu křižuje liška, jinak se nic neděje. Docela dostáváme zabrat na cestě mezi Prášily a Železnou Rudou. Jednak je to zprvu (prvních 11 km) pěkně do kopce, a pak u jezera Laka je odbočka vedoucí k němu. Jelikož už ho dobře znám, moc se mi k němu nechce, a tak se rozhodnu pokračovat dál po cestě. Říkám si „Stejně se ta červená po 200 m zase vrátí na tuhle cestu, tak alespoň ušetřím pár metrů.“ Červená se ale nevrátila. Jelikož je dneska to značení takový zmatečný, člověk neví, zda jde zrovna po turistický nebo cyklistický stezce a dál vedla červená cyklistická, tak jsem běžel po ní dál. Po 2 km koukám, že se jakoby vracím zpět do Prášil. Zpátky se mi nechtělo a tak jsem to vzal po žlutý. Ta mě zavedla zpět na červenou turistickou.

ŠUM a běží se dál

Naběhal jsem 5 km a při napojování na tu správnou červenou zjistil, že ta, zatímco já takhle běhal dokola, ukrojila jen 1,2 km. Trochu mě to rozhodilo, hlavně proto, že jsem s sebou už neměl pití, které jsem nechal již dříve ležet na cestě pro Martina, neboť byl kus za mnou a vlastní si nenesl. Tak si v duchu říkám „Za dobrotu na žebrotu a pak, že se dobrý skutky vyplácí.“ Na druhou stranu jsem byl ale rád, že se mnou ve chvíli, kdy jsem kufroval, Martin nebyl, protože jinak by si ty 4 km přidal taky a ve stavu, v jakém se zrovna nalézal, by to nebylo pro něj asi moc dobré. Běžel jsem dál a uvažoval, jak už si Martin v Železné Rudě užívá, a najednou ho asi 3 km před ní vidím před sebou. Moje oznámení, že jsem 4 km zakufroval a vědomí, že i přesto jsem ho dohnal a vzápětí předhodil, už samotné pro něj bylo dost silnou kávou, z které se pak probíral ještě další dvě hodiny. V Železné Rudě by se na to nejraději vybodnul, ale nakonec zas nedalo tak moc práce ho přesvědčit, že máme ještě před sebou celý den, a že i turisticky to musí zvládnout. Zatímco já jsem v 10 hodin vyrážel dál, Martin ještě půl hodinky sbíral síly a pak vyrazil za mnou.

Cesta k Čertovu jezeru je sice stále do kopce, ale po kvalitní asfaltce, takže není problém se k němu dostat. Ovšem další 2,5 km mezi jezery stojí zato. Tady se na běh nedá ani pomyslet. Nejdřív se drápete přes kameny a kořeny vzhůru, abyste se za chvíli spustili z náramného krpálu vymletého vodou dolů. Pak už to zase jde. Nahoru – dolů – nahoru – dolů – nahoru – nahoru – nahoru a pak dlouho dolůůůůůůůůůů. A je tu Svatá Kateřina. Útulná hospůdka. Frankfurtská polívčička, pivínko a kafe. Před sebou posledních 15,5 km. To už bude brnkačka. Je 16:51 hod a jsem v cíli ve Všerubech. Celkový čas je 32:56 hod. Martin dobíhá za hodinu a 36 minut za mnou. Paráda. Máme to za sebou a můžeme se těšit na další podobné šílenosti.

Fakt je, že takhle omlácené nohy jsem snad ještě v životě neměl. V chodidlech cítím při každém pohybu, jako by mě tam štípalo tisíce mravenců, ale jinak jsem v pohodě. Martin chodí typickou chůzí ultramaratonců po závodě. Široký, pomalý, houpavý krok. Pokud byste se mě zeptali, čím mě tento běh obohatil, pak musím říci, že mě naplnil naprosto dokonalým klidem, který na vás dýchá ze všeho, co můžete na Šumavě spatřit: stromů, keřů, květin, mechu, vody, ale i zvířat a skalisek a kořenů. Prostě kam padne váš zrak, tam je dokonalá souhra. Neznám krásnější místo, kde by si člověk odpočinul na těle a na duši, než je Šumava. To, že jsem z ní odjížděl naprosto vyčerpaný, ale mělo taky své plus, protože jsem si ověřil, že i v takto opravdu extrémních podmínkách, když máte s sebou vynikající přátele, se dá taková akce uskutečnit.

Miloš Škorpil foto
ŠUM. Český Spartathlon ŠUM. Český Spartathlon ŠUM. Český Spartathlon

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků