logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Poslední rekord

Poslední rekord

Emilovi už to zdaleka neběhá tak jako dříve. Jistě, patří stále do světové špičky, ale ty tam jsou doby jeho jednoznačné nadvlády. Pominuly časy, kdy se pořadatelé občas až mrzeli nad jeho účastí, závody ztrácely na atraktivitě, mohlo se tak leda spekulovat, kdo doběhne na druhém místě, prvenství už bylo předem dané. Nyní se na jednacím pořádku špiček národní tělovýchovy stává Emil Zátopek jedním z hlavních projednávaných bodů: „Co s ním?" Dá se předpokládat, že půjde výkonnostně už jen dolů.

Dosavadní národní ikona by neměla svými prohrami poškozovat dobré jméno socialistického sportu. „Zákaz účasti na závodech!“ to je názor extrémistů, kteří si nechtějí zvykat na prohry bývalého šampióna. Nakonec ale kupodivu zvítězí zdravý rozum: „Od počátku vždy říkal, že běhá pro radost a ne pro vítězství. Tak ať si běhá dál, když ho to baví!“

Rokem 1955 dochází ve vytrvaleckých disciplínách ke změnám, je učiněn výrazný krok ke specializaci, končí doba starších univerzálů Zátopkova typu. Na kratších tratích se prosazují běžci lehčí konstituce s vynikající technikou, orientovaní daleko více na rychlost. Celodenní tréninková dřina už není výjimkou, ale požadovaným standardem. Emil vzpomíná na festival v Bukurešti. Než se Češi vyhrabali z postelí, byli už Maďaři v plném tréninku. Když naši opouštěli umývárny, končili domácí s první fází. Běhali i ráno v den závodu a odpoledne excelovali na většině tratí. Slavností závěrečná večeře se protáhla až do ranních hodin, rozespalá česká výprava s reptáním odchází v půl osmé na vlak, když potkají maďarské běžce. Nebýt ve sportovním, řekli byste, že přicházejí přímo z noční pijatyky. Ale oni se už vracejí z ranního tréninku.

Ukázkovým produktem maďarské tréninkové školy je Sándor Iháros, s Emilem se setkali v loňském roce na mistrovství Evropy v Bernu, kde Iháros skončil šestý na patnáctistovce. Iháros byl i součástí maďarského kvarteta, které překonalo světový rekord na 4 x 1500 metrů. Jeho hvězda však vylétla vzhůru až letos, v roce 1955. V květnu časem 7:55,6 zlepšil světový rekord na tři kilometry o celé tři vteřiny. V Helsinkách při utkání Maďarsko – Finsko na 1500 metrů dosáhl nejlepšího evropského času 3:40,8. Nyní v srpnu na Festivalu mládeže ve Varšavě se na tento atletický zázrak soustřeďuje i veškerá pozornost médií. Je to snad i proto, že Maďar pár dnů před festivalem o čtyři desetiny vteřiny překonal Kucův světový rekord. Na pět kilometrů se čeká veliký boj. Sándor potěšen zájmem novinářů přeruší rozcvičení, otře pot a ochotně odpovídá na otázky novinářů. Klukům, kteří se tam odněkud přichomýtli, poskytne pár autogramů. Emil postává kdesi v ústraní, nezájem tisku jako by se ho nijak nedotýkal. Dobře si je vědom své dnešní role outsidera. Ještě cestou na start Iháros poskytuje rozhovor rozhlasovým reportérům.

Iháros

Snad si byli Maďaři sami sebou příliš jistí, snad se jim zdálo, že karty jsou již předem rozdány. Szabó a Kovács svému krajanovi na trati nijak nepomohli, roli možná sehrály i osobní ambice. Jediným vážnějším soupeřem jim mohl být pouze Chromnik, ale oni jako by ho nebrali na vědomí. Přitom ve třech si s ním mohli snadno poradit. Iháros sám bez pomoci odtáhl celý závod, teprve když mu došly síly, strhl se mezi těmi čtyřmi vyrovnaný boj. Emil vše sledoval s více než stometrovým odstupem. V cílové rovince jakoby potlesk diváků vynesl před ostatní domácího Chromnika (13:55,2 a polský rekord), za ním Iháros v maďarském rekordu, následovali Kovács, Szabó a Krzislowiak. Zátopek na šestém místě za 14:11, 4. Na druhý den si Emil spraví chuť vítězstvím na desítce před sovětským Basalajevem. Nedělá si ale žádné iluze, závod nebyl nijak kvalitně obsazen.

Osud rekordu na pět kilometrů dál pokračuje. Iháros jej nedokáže udržet, dosud fenomenální Kuc ho překoná o celé čtyři vteřiny. Maďar zmobilizuje síly a rekord zlepší o těžko pochopitelných šest vteřin. Z původních 13:51,2 se stalo neuvěřitelných 13:40,6. Emil dobře ví, že pětku pod čtrnáct už v životě nezaběhne.

Rošického memoriál, Emilova srdeční záležitost. Hlavním závodem je běh na pět kilometrů. Loni tu Emil vyhrál, letos už není jednoznačným favoritem. Účastní se atleti z dvaceti zemí, světová špička ale chybí. I tak jsou ve startovním poli běžci, kteří by mohli Zátopka ohrozit. Nebezpečný může být Page ze Švýcarska, kterému se téměř povedlo vyřadit Emila při rozbězích v Bernu, je tu i Němec Konrad a nikdo příliš neví, v jaké formě přijel Dán Nielsen. Deset tisíc lidí na tribunách ale hlavně s napětím očekává, co předvede letošní čerstvý držitel rekordu z Běchovic. Ivan Ulsperger překonal Huškův čas 31:44,2 z roku 1937 skvělým výkonem 31:07,2. Bude učeň lepší mistra?

Krátce po startu se zahraniční reprezentace octne až v druhé části běžeckého pole, chvíli se s menším odstupem od čela drží Konrad, ale i ten brzo odpadne. Očekávání diváků se naplnila, od prvních okamžiků závodu započne souboj Emil – Ivan. Ti dva se dobře znají z tréninků, oba běhají za ÚDA, mladší je pozorným žákem staršího a přebírá mnoho z jeho metod. Jsou přátelé, přesto si ale na trati nic nedarují. Ulsperger dokáže vzdorovat i Emilově osvědčené zbrani, odráží prudké nástupy a nedá se vyvést z míry změnami tempa. Publikum najednou neví, kam směřovat své sympatie. Dokud byl Ivan na druhé pozici, pohánělo ho povzbuzování celého stadionu. Když se ale dostal do vedení, povstaly tribuny a zabouřily skandovaným: „Zá-to-pek, Zá-to-pek!“ Bylo to krásné až k breku. Byla v tom úcta, obdiv, poděkování a možná i láska. Král, pod kterým se hroutí trůn a on si zachová tvář i velikost, zaslouží hold. Bojovali až do konce, ne o cenu a možná ani ne o prvenství. Jen o čest a hlavně také pro ten boj. Jeden z nich už před startem musel tušit, co se zde dnes odehraje, co ho čeká, přesto ale vložil do závodu vše, čeho ten den byl schopen. Dělal to tak vždy, dnes možná investoval i něco více, část sebe. Při jeho příslovečné vůli a schopnosti snášet bolest to jistě nebylo málo. Nebylo jeho vinou, že to nestačilo.

Strahov 1955 – foto Sitenský

V cíli se vítěz obrátil k poraženému: „Promiň, Emilku.“ Před tolika cizíma očima se nesluší projevovat nějaké velké emoce, unavený Zátopek jen na protest zvedne ruku a letmo se dotkne soupeřova ramene. Jednoznačné gesto: „Nic nevysvětluj, mluvit netřeba!“ Závěrečné ovace jednoznačně patří Emilu Zátopkovi. Už jednou mu takhle tleskali, jen tenkrát potlesk doprovázelo volání: „Näkemiin Satu-Peka!“ Stál tehdy na vrcholu a odtud, jak známo, vedou všechny cesty jen dolů.

Aby toho všeho ještě nebylo dost, na podzim se Emil dozví, že jeho rekord na 25 km překonal mladý sovětský běžec Albert Ivanov. S prohrami na kratších tratích se už dokázal smířit, ale ví, že na dlouhé ještě umí zaběhnout. Odvděčí se všem, kteří mu na Rošičáku tleskali. Těm ostatním ukáže, že je ještě třeba s ním počítat. A sám pro sebe si ověří, zda vůbec má ještě cenu připravovat se na olympijské hry. Protože mu všichni utíkají, rozhodne se uspořádat si závod sám. Poruší tradici a na místo do Houšťky si to namíří přes vodu do Čelákovic, kde mají novou atletickou dráhu. Vsadí na svůj obvyklý trénink, tři týdny běhá jednu čtyřstovku za druhou. V nohách ještě cítí rychlost ze závodů na pět kilometrů.

Pětadvacítka na dráze představuje především psychický výkon. Strašná otrava hodinu a čtvrt sólo kroužit konstantním tempem po ovále. Emil se ale ani nestačí divit, jak mu to odsýpá. Lidé ho povzbuzují a kupodivu ho ani nic nebolí. Necítí únavu a svěží vbíhá do posledního kola. Aniž by se příliš namáhal, protrhne cílovou pásku v čase 1:16:36,4. Ví, že je to jeho poslední světový rekord, však si ho také podle toho při běhu užíval. Zároveň zaplašil pochyby o své vlastní osobě a definitivně se rozhodl; v Melbourne to ještě zkusí.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 5647/5518×, 3 komentáře
Poslední rekord

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jirka | 8. 1. 2014 20.59 hod. | 37.48.42.xx
Krásný čtení, díky..jen to začíná být trochu smutný..

dav | 8. 1. 2014 18.44 hod. | 89.176.226.xxx
Moc díky!

MartiNo | 8. 1. 2014 17.27 hod. | 89.250.103.x
Jako vždy moc pěkné čtení, díky :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků