logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Desítka v Melbourne bez účasti Emila Zátopka

Desítka v Melbourne bez účasti Emila Zátopka

V roce 1956 není sport pouze sportem, není to nějaké nezávazné soutěžení, nezávodí se jen tak pro radost. Sport je jakousi výkladní skříní toho kterého způsobu života a případný neúspěch není neúspěchem jedince, ale vrhá stín na celé politické uskupení. Profesionální sportovci existují pouze v táboře kapitalismu, jsou obětí vykořisťování, proradný buržuj využívá jejich popularitu k propagování vlastních idejí a parazituje na výsledcích jejich sportovních úspěchů.

Naproti tomu sportovci ze socialistického bloku svým usilovným tréninkem napomáhají budování komunismu, kvalitními výsledky na poli sportovním bojují za světový mír. Co na tom, že ti nejlepší sportovci jsou většinou profesionální vojáci, armáda je živí, šatí a nabízí jim k tréninku ty nejlepší podmínky. Na oplátku nevyžaduje pouze tvrdou tréninkovou kázeň, ale i poslušnost a politickou loajalitu. Do zahraničí nevyjíždějí pouze s úkolem reprezentovat svou vlast na poli sportovním, často mají i jiné úkoly. Ostatně v tomto ohledu si obě mocenská uskupení nemají příliš co vyčítat.

Emil Zátopek se neúčastní olympijského běhu na deset kilometrů. Skutečnost velmi těžko pochopitelná a ještě hůře vysvětlitelná. Přitom žádný větší podnik se bez něho v posledních letech neobešel. Po celou poválečnou éru dodával lesk mezinárodním atletickým mítinkům i prachobyčejným pouťákům. Jeho vítězství se počítala na stovky, prohry byly senzací a těžko by je sečet‘ na prstech jedné ruky. Vleklá zranění v průběhu předolympijské přípravy způsobila tréninkové manko a částečně ho připravila o rychlost. Co se týká účasti na olympiádě, sám byl ještě před měsícem na vážkách, ale v posledních dnech cítí výrazné zlepšení. Je si vědom, že už nemá na ty nejlepší, ale co na tom, účastnit by se chtěl. Dokázat i tady daleko za mořem, že česká lokomotiva ještě neztratila páru. Požádal vedení výpravy, aby ho nominovali, ale nepochodil a rozešel se s nimi ve zlém. Chtěl by běžet třeba jako jeho kamarád Mimoun, kterému také na desítce nedává nikdo velkou šanci na úspěch.

Vždy běhal pro radost, jen to mu dovolilo snášet obludné tréninkové dávky a podmínky, ve kterých by nechtěl žít ani pes. Závodění mu nepřineslo bohatství, jeho hmotná situace se nijak nevymyká obecnému průměru, jiní si nahrabali mnohem více. Vyhrával jen nevkusné poháry a špatně namalované obrazy. Obojího se rychle zbavoval. Pravda, je do jisté míry prominentem a je i slavný. Ale už ví, že sláva je spíše na obtíž a přízeň politických pánů po zajících skáče.

Běhání zasvětil svůj život a dokázal mu dávat více než ostatní. Dřel z touhy po vítězství a ne pro výhru samotnou. Je si vědom, že je součásti systému a nijak mu to nevadí, protože je přesvědčen, že systém sám o sobě je dobrý. Špatní jsou pouze někteří lidé, kteří jsou jeho součástí. On by své zemi sloužil do roztrhání těla a už mnohokrát to dokázal. Tak proč mu nedovolí dělat, co má ze všeho na světě nejraději? Tak vybouchne, no a co? Na rozdíl od sportovních činovníků se nedomnívá, že by horším umístěním nějak poškodil svou vlast. Oni ale bedlivě střeží jeho věhlas a nedají padnout národní sportovní ikoně. Řekli mu, že se má soustředit na maraton. „To je Emilku tvůj vrchol, tam všem ukážeš, co v tobě ještě je.“ Možná mají pravdu a možná ji nemají, co na tom záleží, je voják a dostal rozkaz. Je voják, zkušenosti už ho naučily držet krok a hubu. Závodníky volají ke startu, jeho oblékli do representačního saka s vlaječkou a posadili s Danou na tribunu. Ona celá v bílém, Emilovi proletí hlavou vzpomínka na Indii, kde je právě bílá barvou smutku. Cítí se jako starý pes, který zdáli zaslechl psí smečku na lovu. Navzdory ponížení, kterého se mu dostalo, nohy sebou samy od sebe šijí a vzrušením se mu nedostává dech. Třese se předstartovní horečkou, adrenalin mu teče i ušima a on poprvé v životě neví, co s ním. Proč ho krucinál nenechají závodit?

Dana a Emil Zátopkovi na tribuně při běhu na 10 kilometrů

Vybíhá dvacet čtyři běžců, ale jsou jen dva, na které je upřena pozornost. Ti jako by chtěli potvrdit předpovědi, okamžitě jdou do čela. Kuc hned od prvních metrů, za ním se startovním polem prodere Pirie. Zbytek je od prvních vteřin postaven do role komparsu. Kuc začíná zostra, snad aby všem ostatním vzal chuť do pronásledování, první čtyřstovka za 61,4. Běží usilovným krokem, Pirie jako by se za ním lehce vznášel. Mezičasy obou naznačují, že by dnes mohl padnout světový rekord. Už v pátém kole se Kuc pokusí o dvousetmetrový trhák, protože ale poté neudrží tempo, stačí se Pirie ještě zachytit. Tři kilometry za 8:24. Na čtvrtém kilometru jsou oba více než třicet metrů před zbytkem startovního pole. Pětku mají za 14:06,6, stejný čas před čtyřmi lety v Helsinkách stačil Zátopkovi na první místo na pětce v olympijském rekordu.

Kuc se ani nepokouší držet pravidelné tempo, střídá rychlé úseky, pak zvolní a jako by odpočíval. Jako by soupeře vyzýval, jen ať si něco zkusí. Vypadá to na Emilovu školu, dovedenou ovšem do krajnosti, a o to nemilosrdnější k soupeři. Kuc jako by testoval Pirieho psychickou odolnost, jako by se ptal, jak na tom je s dechem a zdali ještě dokáže zrychlit a akceptovat nasazené tempo. Patnácté kolo má Kuc zničehonic o pět vteřin rychlejší, pak zase přepustí první dráhu soupeři a rukou ho vyzývá, aby šel do vedení. Napoprvé Pirie tuto nabídku odmítne, ale ve dvacátém kole už přijme a na chvíli jde do vedení. Je to ale poprvé a naposledy, kdy mu Kuc dovolil převzít iniciativu. Nebo šlo o taktiku a on se chtěl jen definitivně ujistit, že vlastně už nemá soupeře? Chtěl snad Pirieho ještě více vyčerpat a připravoval si půdu pro závěrečný úder? Zátopek by v takovou chvíli prostě svým pověstným způsobem kopl do vrtule a soupeři zčistajasna zmizel. Rus naopak pouští Angličana nakrátko dopředu, po pár metrech ale jakoby chtěl přede všemi vyjádřit nespokojenost s jeho tempem, jde opět do vedení. Dokázal soupeře ponížit, sám tím ale ztratil šanci na světový rekord.

souboj Kuc – Pirie

I Emil je na tribuně zcela pohlcen běžeckým soubojem, na rozdíl od většiny v publiku dokáže už uhodnout výsledek. Vedoucí dvojice se právě chystá předběhnout jednoho z opozdilců o celé kolo, Emilova se ruka sama sevře v pěst a právě v ten moment Kuc nasadí k závěrečnému trháku. Na několika desítkách metrů získá rozhodující náskok a ani se neohlédne, jak si je jistý. Pirie jako by se v tu chvíli zlomil, v 21. kole má už Kuc více jak sto metrů k dobru a nešťastného Angličana dostihlo několik dalších běžců. V závěru se ještě Rusovi dokázal přiblížit Kovács, ale to už Kuc s více jak padesátimetrovým náskokem v čase 28:45,6 protínal cílovou pásku. Kovács za 28:52,4, lépe než kdy v životě zaběhl. Lawrence na třetím místě v novém australském rekordu a čtvrtý Krziskowiak v rekordu polském. Na dalších místech Norris a Černavskij, všichni v lepších časech, než Emil v Helsinkách. Zdeptaný Pirie na osmém místě, za ním Shade a Sando, jedenáctý náš Kantorek, půl vteřiny přes třicet minut a minutu před svým osobákem. Předběhl Mimouna a Stephense.

Těžko odhadovat, jak by v té konkurenci dopadl Emil Zátopek. Racionální úvaha napovídá, že by skončil kdesi ve středu startovního pole. Skeptik zase oponuje: „Zraněné tříslo by zátěž nevydrželo, Emil by odstoupil a neúčastnil by se maratonu!“ Je nesmírná škoda, že o odpověď na tuto otázku nás připravilo rozhodnutí veskrze politické, kdy se na misky vah vkládají argumenty jiné, než jsou ty lidské. Když se už sám rozhodl jít s kůží na trh, měli mu dovolit bojovat. Mnohokrát už dokázal, že to dovede a určitě by se i tentokrát rval o poslední metr, jak to dokázal jen on sám. Zlato by téměř jistě neobhájil, ale kolikrát je důležitější obhajoba sama, než medaile na krku. Emil polkne pocit hořkosti, nikdy se nedokázal zlobit dlouho, a jde blahopřát Kucovi, prohodit pár slov s Mimounem a pogratulovat Kantorkovi. Je sice v obleku, ale cestou lehce poklusává. V hlavě mu už víří myšlenky na maraton, jeho poslední velký běh.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 6850/6723×, 8 komentářů
Desítka v Melbourne bez účasti Emila Zátopka Desítka v Melbourne bez účasti Emila Zátopka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal | 1. 3. 2014 19.27 hod. | 213.192.12.xx
Super!!....jako bych tam na té tribuně seděl. :-)

MartiNo | 27. 2. 2014 9.35 hod. | 89.250.103.x
Je to neuvěřitelný příběh! ...taky se už těším na maraton ;)

dav | 26. 2. 2014 20.43 hod. | 89.176.226.xxx
to Jirka a Jarin a ostatní: slibuju, maraton bude příště, dýl už Vás napínat nemůžu :-)
A moc díky za kladné reakce!

Jirka | 26. 2. 2014 20.19 hod. | 37.48.39.xxx
Už z minula jsem se těšil na maraton a teď je celý článek zase jen návnada..ale překrásně napsaná..jako bych tam byl také..

Matěj | 26. 2. 2014 18.38 hod. | 109.72.12.xx
Jako vždy parádní čtení ;-) Skvěle si přiblížil atmosféru na stadionu, až se mi ježily chlupy na zátylku...jen mě mrzí, že Emil nemohl běžet, i když ne o placku, tak proto aby zbytku ukázal, že bojovat prostě uměl...díky a těším se na maraton ;-)

dav | 26. 2. 2014 15.31 hod. | 89.176.226.xxx
Díky za pochvalu, jsem rád, že při čtení máte podobné pocity, jako já, když to píšu :-)

jarin | 26. 2. 2014 15.19 hod. | 93.99.179.xx
Perfektní práce, při čtení sem byl přímo na tom stadionu. Díky za pokračování a už nenapínejte, těším se na ten Emilův maraton.

running turtle | 26. 2. 2014 13.01 hod. | 193.228.234.xxx
To zas bylo napínavé a dechberoucí. V tom textu je snad slyšet i řev tribun. Díky, díky moc. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků