logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Emil Zátopek a jeho druhý olympijský maratón

Emil Zátopek a jeho druhý olympijský maratón

1. prosince 1956, Melbourne, 15:15 místního času.

Chvíle, na kterou se tak dlouho připravoval, chvíle, které se tak bál, ta dlouho očekávaná chvíle je tady. Do uší jim třeskl startovní výstřel, dlouhé pole běžců dvakrát obkroužilo stadion Cricket Ground a po necelém kilometru se běžci ocitli v ulicích Melbourne. Dýchají horký městský vzduch a boty se lepí do rozměklého asfaltu. Vedoucí skupina se pokouší diktovat rychlé tempo, v čele se střídají Keňan Kannuti a Lee z Jižní Koreje, hned za nimi Jihoafričan Davies. Méně zkušení běžci se derou o čelo od prvních metrů, jako by chtěli prokázat oprávněnost své olympijské nominace, profil trati jim nahrává, prvních osm kilometrů je po úplné rovině. Trať se začíná vlnit až na desátém kilometru. Poté přebírají vedení ti ostřílenější, favorizovaní sovětští běžci Filin a Ivanov, Fin Kotila, na čtvrté pozici Mimoun, za ním Karvonen. Oba naši, Zátopek a Kantorek, se drží v první skupině. Kantorek si věří, jeho maratonské časy ho řadí k elitě a před pár dny si na desítce ověřil, že rychlost mu nechybí. Emil běží svůj druhý maraton v životě. Přestože jeho tréninky svou délkou často nejdelší atletickou trať převyšují, od Helsinek se na start oficiálního maratonu nepostavil. Není běžeckým specialistou, nechá ostatní držet tempo, šetří silami, hlídá si čelo. Přesně jak říkal kamarád Mimoun: „Při maratonu se musí umět čekat!“

První malé převýšení, Emil se již několik kilometrů drží vedle Perryho, před čtyřmi lety ve Finsku spolu svedli boj na pětikilometrové trati. Angličan si pečlivě na stopkách kontroluje mezičasy: 15 kilometrů za 50:37, vede Filin před Mimounem, Emil je jedenáctý, Kantorek na třináctém místě. Druhé převýšení začíná po patnáctém kilometru, běžci na dalších pěti kilometrech překonávají necelých padesát metrů. Perry si stěžuje na bolest pod bokem: „Ruce dolů a dýchat!“, velí Emil, rada možná dobrá, ale Angličan za chvíli odpadá. Brzo i Emil má své vlastní starosti.

Zvláště pro tento závod si vyšetřil běžecké boty, sice už zaběhnuté, ještě ne ale úplně ošoupané. U nás nedostupné, dovezené ze západu. Měkká poddajná kůže a pružná podrážka, přesně na jeho nohu. Krátce je ještě otestoval na jednom z posledních tréninků a asi někdo přespříliš horlivý si toho všiml. Přišel rozkaz shora: „Je nepřijatelné, aby reprezentant komunistického tábora běžel v kapitalistických botách“. Nic nepomohly jeho protesty, nafasoval nové boty, kádrově prověřené a původu politicky korektního. Jenže šmejdy. Kretonové vložky odspoda vystavené teplu z rozpáleného asfaltu a shora vlhkosti z běžcovy zpocené nohy nevydrží, vytvoří žmolky, chodidlo po nich při každém kroku popojíždí tam a zase zpátky. Brzy má otlučené prsty a paty odřené do krve. Ten tam je uvolněný dlouhý krok, došlapuje strnule, je křečovitý, odraz veškerý žádný. Tam a zase zpátky, pořád dokola. Dvacátý kilometr za 1:08:03. Na obrátce už ví, že na vítězství dnes nedosáhne, rád by ale obstál co nejčestněji. Ještě se nechce vzdávat.

Horko buší do závodníků, zdá se, že Zátopek je jedním z mála, kteří mu dokážou odolávat. Bolí ho každý krok, ale přesto jde dopředu. Z vedoucí skupiny odpadají další běžci. Emil předbíhá soupeře za soupeřem a probojuje se na páté místo. Mladšího Kantorka už mezitím postihla krize, aby předešel křečím, musel několikrát přejít do chůze a propadl se kamsi dozadu. Mimoun je v čele, pochopil, že jeho starý kamarád na tom není dnes nejlépe, za ním Karvonen a Mihalič. Z třicátého kilometru přichází na stadion zpráva, v čele běží Alain Mimoun, zatím v čase 1:41:47, svůj náskok navýšil na více jak minutu na čelní skupinu. Ještě v té chvíli je část publika přesvědčena, že helsinský vítěz doteď šetřil síly a chystá se ke svému pověstnému nástupu. Emil ale pomalu vadne. Ještě před chvíli zahlédl Mimouna nedaleko před sebou, teď se mu ale definitivně vzdaluje. Jeho pověstná bojovnost ho opustila. Jde přes něj Joshiaki Kawashima a on neudělá vůbec nic. Nemá sílu zareagovat, ať si ho třeba k čertu předběhne celé Japonsko. Je mu všechno jedno. Tam a zase zpátky. Naštěstí je už ale sám, nikde nikdo, s kým by musel o svou pozici bojovat. Je to osamělost jiného druhu, než jakou zažíval při svých pověstných únicích, ale není mu nepříjemná, zavřel se kamsi hluboko do sebe a je za ni vděčný. Nohy má do krve, tam a zase zpátky.

Alain Mimoun

Zatím v cíli obecenstvo ani nedýchá napětím, před chvílí přišla zpráva z poslední kontroly, na čtyřicátém kilometru stále v čele Mimoun, ale od té doby diváci tonou v nejistotě a upřeně vyhlížejí prvního běžce. Když se konečně objeví, vydechnou všichni úžasem. Je to ten, který vždy dobíhal na druhém místě za Emilem, až se mu začalo přezdívat Zátopkův stín. Ten, který věděl, že si při maratonu musí počkat a také si na své vítězství počkal..., několik let. Strávil valnou část své běžecké kariéry v Emilově stínu a přestože mohl být on králem dlouhých tratí, byli přáteli. Vítězem maratonu na XVI. letních olympijských se stal Alain Mimoun v čase dvě hodiny a dvacet pět minut.

„Běžel jsem sice v čele, ale strašlivě jsem trpěl. Když jsem ale nikoho neslyšel za sebou, uvědomil jsem si, že ostatní musí cítit stejnou únavu jako já. Bylo velké vedro, nohy mě bolely více a více a já musel vynaložit veškeré své síly, abych udržel tempo.“ Těsně před startem za ním přišli se zprávou, že je hrdým otcem dvojčat, na trati na něj jeden z členů francouzské výpravy křikl, že má syna. V cíli konečně vše uvedli na pravou míru, ale on je tak zblblý, že už nevěří ničemu, ani svému vítězství. Zastaví se pár kroků za cílovou čárou a otáčí se k vchodu na stadion.

Mimoun a Zátopek

Probíhají Mihalič se ztrátou minuty a půl, za ním Karvonen, Lee, Kawashima. Karvonen kolabuje a musí na kyslík. Přitom to není žádný maratonský zajíc, mistr Evropy z roku 1954 a toto je jeho třicátý maraton: „Byl to můj zatím nejtěžší závod, vadilo mi nejvíce velké vedro. Ke konci jsem myslel jen na jediné – doběhnout do cíle!“ Pak se Mimoun roztleská, odpoutá tím pozornost od dění na ploše a zpustí pravou bouři ovací. Běžec, který vbíhá na stadion toho má zjevně dost. Na šestém místě dobíhá Emil Zátopek, vyčerpaný, zničený, se ztrátou více jak čtyř a půl minuty na vítěze, ale Australané mu dopřejí uvítání hodné vítěze. V cíli stojí s otevřenou náručí Mimoun: „Emile, já mám dceru!“ Oba se obejmou, i když jeden z nich se tomu druhému do náručí spíše zhroutí. Patnáct závodníků vzdalo, Pavel Kantorek doběhl na 27. místě a Američan Kelly do cíle závodu vyčerpaně došel.

Emil Zátopek po maratonu

Olympiáda je u konce, Čechoslováci se loučí s Austrálií, naše výprava si veze domů stříbrnou medaili zásluhou gymnastky Evy Bosákové, další dvě druhá místa si zajistili cyklisté Fouček a Machek, a aby těch druhých míst nebylo málo, přidal ještě jedno ze střelby Hořínek. Letadlo se chystá ke startu, všichni už sedí na svých místech, motory se rozeřvou naplno, když tu najednou jejich výkon poklesá a kapitán hlásí poruchu. Všichni znejistí, do nastalé nervozity někdo propagandou už úplně zpitomělý vykřikne cosi o sabotáži a všichni se hrnou ven z letadla. Závada je opravena, ale vedení výpravy se rozhodlo využít situace k politické agitaci, poruchu označí za politický komplot a pokus o atentát. Marné jsou všechny námitky sportovců i vedení letecké společnosti, už je rozhodnuto. Československá výprava se do vlasti vrátí se sovětskými přáteli po moři lodí Gruzia. Bude to cesta, na kterou někteří z nich do smrti nezapomenou a bude trvat plných třicet jedna dní.

Alain Mimoun a Emil Zátopek v cíli olympijského maratonu v Melbourne

Ondřeji díky za odkaz na záznam z olympijského maratonu v Melbourne, který si můžeme nyní po přečtení Davova úžasného zpracování ještě více vychutnat. Takže, dámy a pánové zasedněte k obrazovkám, olympijský maraton v Melbourne právě startuje

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 12262/11608×, 18 komentářů
Emil Zátopek a jeho druhý olympijský maratón Emil Zátopek a jeho druhý olympijský maratón Emil Zátopek a jeho druhý olympijský maratón

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (27 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

MartiNo | 17. 3. 2014 12.39 hod. | 89.250.103.x
Teda ty boty, to by se jeden vážně vzteknul! Článek jako vždy vynikající, díky :-)

Michal | 16. 3. 2014 12.09 hod. | 213.192.12.xx
Já ho ještě neviděl--pouze ukázky a recenze.
Každopádně jsem ale včera večer posílal Milošovi ten odkaz o dopingu, co mi sem nešel vložit. Miloš se na to podívá a případně to sem někam dá. Jsou tam odtajněny záznamy o těch, kdo dopoval a rozhovory s lékaři, kteří o tom věděli i se sportovci. Samozřejmě, že spousta lidí bude různě mlžit a nebo budou tvrdit, že nevěděli co berou, ale z toho příspěvku je zřejmé, že ten kdo dopoval, to věděl moc dobře.

dav | 15. 3. 2014 22.41 hod. | 89.176.226.xxx
Film jsem viděl (před chvílí) a že by odhalil nějakou nové skutečnosti...:-(, tedy nic, co by bylo urážkou dobrého vkusu filmového diváka, ale mám z toho pocit nevyužité příležitosti...

Michal | 15. 3. 2014 19.52 hod. | 213.192.12.xx
O filmu vím a už se na něj těším.
Já sem bohužel nedokážu vložit internetovou adresu velice zajímavého článku, který jsem objevil. Je tam i reportáž z ČT1 právě o lidech a s lidmi, kteří se v dopingu angažovali. Jen mi to sem nejde vložit.

dav | 15. 3. 2014 9.50 hod. | 89.176.226.xxx
Michale, na tohle téma si netroufám, mám něco v záleze, ale ještě nevím, zda se mi to podaří realizovat :-) Nicméně co se týká téma dopingu, od Sedláčkové jde nyní do kin film Fait play...

Michal | 14. 3. 2014 19.20 hod. | 213.192.12.xx
To Ondřej: paráda--dík!
TO Dav: Já vím, že ještě není hotovo jedno a já už mluvím o dalším, ale já to spíš myslel jen jako takové popíchnutí. Každopádně si ale myslím, že velice zajímavé by bylo popsat, z dřívějších materiálů, například dopingové martyrium za socialismu.............ale to mě jen tak napadlo:-)

fotoMiloš Škorpil: Michale, k tomu dopingu za socializmu, kde by si chtěl čerpat informace? V té době to bylo tak, že mnozí sportovci opravdu nevěděli, že jim v jakékoliv formě něco dávají, prostě slepě věřili svým lékařům a trenérům, a ti co by mohli říct, nic neřeknou: jako hrob Jindřichu, jako hrob :)

Dušanbe | 14. 3. 2014 16.04 hod. | 89.29.99.xx
Měl jsem tu čest potkat se s Emilem na jedné akci v době první běžecké vlny někdy počátkem osmdesátých let.Tenkrát mu ta pusa ještě jela jako kulomet.Díky Tvému povídání,Dave,jsem si uvědomil,kterak si vážím a cením jeho autogramu.

dav | 14. 3. 2014 15.18 hod. | 89.176.226.xxx
...šmarjáá, to mi ulítlo.., stydím se a za opravu dík

fotoMiloš Škorpil: Opraveno, už jsme zase bratři, tedy alespoň v tomto díle o životě Emila Zátopka, bohužel v běžném životě to není tak jednoduché.

Milos | 14. 3. 2014 9.59 hod. | 195.168.52.xxx
Valmi pekny clanok, Emil je zarucene inspiratyvny clovek... a nie len pre bezcov... len jedna poznamocka.. Ceska vyprava v 56? to si snad autor roby srandu nie?

fotoMiloš Škorpil: Milos, Dav to určitě nemyslel špatně, jen holt už po těch letech samostatnosti zapomínáme, že jsme byli pár let jedna ródina :)

dav | 13. 3. 2014 21.01 hod. | 89.176.226.xxx
to Ondřej: Díky za odkaz!
to Michal: Nepředbíhat, jedno po druhým :-)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Emil Zátopek

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků