logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

NÁVRAT KE KOŘENŮM

NÁVRAT KE KOŘENŮM

Zpověď člověka, který potřeboval utéct z civilizace a z virtuálního světa, od lidí a dokonce i od přátel, od závodů a běžecké komunity, protože čím dál víc cítil, že v tomhle velkém světě plném lákadel a možností realizace ztrácí sám sebe. Nakonec už ani nevěděl, co vlastně sám doopravdy chce či nechce, jezdil v zajetých kolejích zkušenějších kolem, ale zároveň agresivně vzdoroval, neb podvědomě cítil, že nekoná v souladu s hlasem srdce. Toho se však stále nemohl doslechnout, bouřlivě hledal, kopal kolem sebe, aniž by si uvědomil, že ten, kdo křičí, přece nemůže slyšet šepot.

návrat ke kořenům

A tak jsem se vytáhla ze zásuvky. Nejen že se mi daří vracet k sobě samotné a mému autentickému smyslu běhání, ale objevila jsem trail a jeho mocný účinek. Jestli je běh léčivý a euforizující, o co víc asi je v ohromující přírodě? Je-li běh tréninkem, o kolik účinnější asi bude v kopcovitém terénu s výraznými nerovnostmi povrchu?

návrat ke kořenům

Ráda čtu v mapách, sestavuji si trasy, na které se mohu těšit, a to zvlášť, jsem-li nemocná. Na mapě jsem si všimla, že hned za naší vesnicí je malý les, za ním další a další, a pak už začínají Brdy. Nevím, kde se ve mně vzal ten předsudek, že pořádný les je možná tak na Šumavě, ale tady na Plzeňsku nemám čekat majestátné porosty a divočinu, kouzlo přírody, které by mohlo ohromit. První ponaučení: i lesík 5 mm čtverečních mapy může skrývat Boubínský prales. Borovice lesíku za humny mě dostaly.

návrat ke kořenům

Navykla jsem si na páteční/sobotní 2,5 – 3 h výběhy a tak si naplánovala na uplynulou sobotu trasu v Endomondu. Druhé a třetí ponaučení: v reálu je kilometráž daleko větší a to, co se jeví jako silničky, může být štěrkovitou či bažinatou stezkou. Každopádně jsem totálně prokoučovala obuv. Lesní asfaltky z Enda se nekonaly a já riskovala kloubní aparát v silničkách se značně ošoupanou kluzkou podrážkou. Luxusní trailovky odpočívaly v předsíni. Jak často si já na ně vzpomněla!

návrat ke kořenům

V třetině trasy potkávám manžela a spícího syna v autě u studánky, jeli nabrat do barelů pitnou vodu. Dozvídám se, že malej měl k obědu Carbo snack. Muž je cyklista a synovi jsou 2 roky. Hodím oči v sloup a běžím dál, vybavena úžasným běžeckým batůžkem s vodou a nějakou tou živinou.

návrat ke kořenům

Na 10. km potkávám krásného dravého ptáka, poskakuje přede mnou na pěšině, občas vzlétne na strom a zas se ke mně vrací. Usmívám se na něj a je mi s ním hezky. Následuje dlouhý štěrkovitý seběh, při kterém se soustředím na techniku nohou z obav o mé kolenní vazy. Všimnu si, že se mě snaží dohnat velký tmavý dešťový mrak typu „hrad" a to je prvně, co začínám vnímat „indiána" ve mně, pračlověka, netknutého civilizačním či výchovným vlivem. Utíkám před deštěm v tempu 4 min/km a užívám si let nad zemí.

návrat ke kořenům

Pokračuji v seběhu k říčce bahnitou stezkou, ignoruji komáry. Neřeším ani to, že pěšina se mými odrazy částečně drolí do potoka, půda je velmi podmáčena a těsně na břehu. Říčka mi zkříží cestu. Jindy bych to od ní považovala dokonce za drzost, tentokrát jsem ale silně vnímala to, že ona je tady Paní a já jen hostem v jejím lese. Respektuji a brodím. Pak se ve mně zas probudí nějaké pudové nutkání seběhnout ze značené pěšinky a držet se jen plánovaného směru. Vyškrábu se nahoru, kde místo očekávané silnice je rozsáhlé již zelenající se pole. Šťastná z nabyté svobody se rozběhnu měkkým polem a vůbec mi nevadí nepřecítitelná močůvka.

návrat ke kořenům

Přede mnou se najednou objeví poskakující srny. Směju se od ucha k uchu na jejich bílá pozadí a běžím dál. Ale pak, jako by mě zasáhl blesk, se ze mě stala lvice ze Serengeti, která vidí stádo migrujících pakoňů, vzpomněla jsem si, že jsem tohle už kdysi zažila, a sprintuji za večeří. Sice bez úlovku, ale běžím dál polem už v pomalém tempu, překvapena oním šelmím převtělením, tak přirozeným, samozřejmým. Otevírá se mi otázka, jak žít v civilizaci a neztratit přírodu v sobě, nezadusat ji v dětech.

Dalo se čekat, že zabloudím. Jasně, měla jsem se držet turistického značení. Ale to bych neběhala tak, jak právě potřebuji, nestala se šelmou v savaně, ani indiánem, který si v zbloudilé situaci umí poradit. Slyším vlak, z tohohle směru a je blízko, slunce je ještě relativně vysoko, stihnu to domů do tmy.

Na 17. km mě čeká výsměch měření tempa, namalovaným trasám a silničkám na mých nohách. Prudký svah s listím a ztrouchnivělými stromky jsem sjela z větší části po zadku, porazila při tom pár stromků a málem dopadla na střechu nějaké chatky. Chataři naštěstí nebyli přítomni a já jim zahradou proběhla k lávce přes potok. Po tom sešupu jsem uvítala turistické značení červené barvy. Pokračuje po asfaltu, vidím na obzoru sousední vesnici. Civilizace je blízko a já mám smíšené pocity. Sice mě vítají rozčilené kozy, apatičtí koně a odpočívající ovce, ale už cítím dlouhé prsty civilizace, jak se mě snaží sevřít do dlaně a já opět přemýšlím, zda je možné být i ve městě tím, kým jsem byla v lese.

Dobíhám domů plná dojmů a otazníků s necelými 24 km v nohách. Ve sprše mi dochází, že tenhle výběh ve mně něco změnil, docela převratně. Že už nechci mít názor. Bývala jsem vždy dost vyhraněná, hájící své názory, nahlas vyjadřující nesouhlasy a bouřila se při sebemenším náznaku nespravedlnosti, povrchnosti, účelovosti. Jsou různé možnosti volby a každého daná volba někam dostane, není třeba nesouhlasit či kritizovat, každý si sám ponese ovoce svého konání, sladké či hořké. Nové osvobozující prázdno vyvstalo v mém životě, skýtající odpočinek a úsporu energie. Svobodu běžet ultra trail i silniční pětku, užít PIM i vesnický závod s čistým svědomím a v souladu. Je to šťastné prázdno podobné tomu meditačnímu? Možná. Vyrážím na skvělou grilovačku se sousedy a užívám života plnými doušky:-).

Tak zase za týden! Šelmou, indiánem… sama sebou.

Monika Chocová foto
  • přečteno: 6808/6648×, 7 komentářů
NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (29 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Hanka | 20. 5. 2014 9.28 hod. | 90.183.139.xxx
Krásné Moniko :) Ty pocity jsou mi tak důvěrně známé... Jaký byl můj život před těmi dlouhými osamocenými běhy v přírodě?

Pavla | 27. 3. 2014 9.49 hod. | 194.213.41.x
.... moc pěkný článek. Mám to podobně. Přeju hodně pohody a energie...

markéta | 26. 3. 2014 15.15 hod. | 93.153.16.xx
děkuji za článek, mluví asi mnohým z duše.

Jitulina | 26. 3. 2014 10.13 hod. | 85.71.155.xx
Moni, mnohokrát za dobu, kdy tě znám (?) jsem si říkala, že jsi neuvěřitelná a když jsi se odpojila ze zásuvky, tak jsem tě chápala. Budu ráda sledovat tvoji cestu. Jdu ji podobně včetně toho odpojování :) a bez samostatných dlouhých běhů bych už asi nemohla být živa? Živa ano, ale spokojená? Ne každý to vždy pochopil, že i družný tvor chce být sám a já stála před otázkou, zda obhajovat svoji potřebu a vysvětlovat, že jen sama za běhu nacházím to, co tolik hledám. Drž se děvče a těším se na tebe

Miloš | 26. 3. 2014 8.25 hod. | 109.80.67.xx
Vyhraněnost předchází prozření. Člověk musí mít nějaký názor, aby mohl učinit poznání. Moni, vítej do klubu :).

Zdenka | 26. 3. 2014 8.20 hod. | 193.165.74.xx
Moc hezky napsané. Už se taky moc těším na svoje dlouhé výběhy. Jenže po měsíčním pobytu s antibiotiky v posteli zatím neuběhnu ani 6 km v kuse.

Ondrej | 26. 3. 2014 6.51 hod. | 213.81.197.xxx
Veľmi pekný článok, už sa teším na pokračovanie......
Sám prežívam podobné pocity...Ondrej

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků