logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

NÁVRAT KE KOŘENŮM

NÁVRAT KE KOŘENŮM

Zpověď člověka, který potřeboval utéct z civilizace a z virtuálního světa, od lidí a dokonce i od přátel, od závodů a běžecké komunity, protože čím dál víc cítil, že v tomhle velkém světě plném lákadel a možností realizace ztrácí sám sebe. Nakonec už ani nevěděl, co vlastně sám doopravdy chce či nechce, jezdil v zajetých kolejích zkušenějších kolem, ale zároveň agresivně vzdoroval, neb podvědomě cítil, že nekoná v souladu s hlasem srdce. Toho se však stále nemohl doslechnout, bouřlivě hledal, kopal kolem sebe, aniž by si uvědomil, že ten, kdo křičí, přece nemůže slyšet šepot.

návrat ke kořenům

A tak jsem se vytáhla ze zásuvky. Nejen že se mi daří vracet k sobě samotné a mému autentickému smyslu běhání, ale objevila jsem trail a jeho mocný účinek. Jestli je běh léčivý a euforizující, o co víc asi je v ohromující přírodě? Je-li běh tréninkem, o kolik účinnější asi bude v kopcovitém terénu s výraznými nerovnostmi povrchu?

návrat ke kořenům

Ráda čtu v mapách, sestavuji si trasy, na které se mohu těšit, a to zvlášť, jsem-li nemocná. Na mapě jsem si všimla, že hned za naší vesnicí je malý les, za ním další a další, a pak už začínají Brdy. Nevím, kde se ve mně vzal ten předsudek, že pořádný les je možná tak na Šumavě, ale tady na Plzeňsku nemám čekat majestátné porosty a divočinu, kouzlo přírody, které by mohlo ohromit. První ponaučení: i lesík 5 mm čtverečních mapy může skrývat Boubínský prales. Borovice lesíku za humny mě dostaly.

návrat ke kořenům

Navykla jsem si na páteční/sobotní 2,5 – 3 h výběhy a tak si naplánovala na uplynulou sobotu trasu v Endomondu. Druhé a třetí ponaučení: v reálu je kilometráž daleko větší a to, co se jeví jako silničky, může být štěrkovitou či bažinatou stezkou. Každopádně jsem totálně prokoučovala obuv. Lesní asfaltky z Enda se nekonaly a já riskovala kloubní aparát v silničkách se značně ošoupanou kluzkou podrážkou. Luxusní trailovky odpočívaly v předsíni. Jak často si já na ně vzpomněla!

návrat ke kořenům

V třetině trasy potkávám manžela a spícího syna v autě u studánky, jeli nabrat do barelů pitnou vodu. Dozvídám se, že malej měl k obědu Carbo snack. Muž je cyklista a synovi jsou 2 roky. Hodím oči v sloup a běžím dál, vybavena úžasným běžeckým batůžkem s vodou a nějakou tou živinou.

návrat ke kořenům

Na 10. km potkávám krásného dravého ptáka, poskakuje přede mnou na pěšině, občas vzlétne na strom a zas se ke mně vrací. Usmívám se na něj a je mi s ním hezky. Následuje dlouhý štěrkovitý seběh, při kterém se soustředím na techniku nohou z obav o mé kolenní vazy. Všimnu si, že se mě snaží dohnat velký tmavý dešťový mrak typu „hrad" a to je prvně, co začínám vnímat „indiána" ve mně, pračlověka, netknutého civilizačním či výchovným vlivem. Utíkám před deštěm v tempu 4 min/km a užívám si let nad zemí.

návrat ke kořenům

Pokračuji v seběhu k říčce bahnitou stezkou, ignoruji komáry. Neřeším ani to, že pěšina se mými odrazy částečně drolí do potoka, půda je velmi podmáčena a těsně na břehu. Říčka mi zkříží cestu. Jindy bych to od ní považovala dokonce za drzost, tentokrát jsem ale silně vnímala to, že ona je tady Paní a já jen hostem v jejím lese. Respektuji a brodím. Pak se ve mně zas probudí nějaké pudové nutkání seběhnout ze značené pěšinky a držet se jen plánovaného směru. Vyškrábu se nahoru, kde místo očekávané silnice je rozsáhlé již zelenající se pole. Šťastná z nabyté svobody se rozběhnu měkkým polem a vůbec mi nevadí nepřecítitelná močůvka.

návrat ke kořenům

Přede mnou se najednou objeví poskakující srny. Směju se od ucha k uchu na jejich bílá pozadí a běžím dál. Ale pak, jako by mě zasáhl blesk, se ze mě stala lvice ze Serengeti, která vidí stádo migrujících pakoňů, vzpomněla jsem si, že jsem tohle už kdysi zažila, a sprintuji za večeří. Sice bez úlovku, ale běžím dál polem už v pomalém tempu, překvapena oním šelmím převtělením, tak přirozeným, samozřejmým. Otevírá se mi otázka, jak žít v civilizaci a neztratit přírodu v sobě, nezadusat ji v dětech.

Dalo se čekat, že zabloudím. Jasně, měla jsem se držet turistického značení. Ale to bych neběhala tak, jak právě potřebuji, nestala se šelmou v savaně, ani indiánem, který si v zbloudilé situaci umí poradit. Slyším vlak, z tohohle směru a je blízko, slunce je ještě relativně vysoko, stihnu to domů do tmy.

Na 17. km mě čeká výsměch měření tempa, namalovaným trasám a silničkám na mých nohách. Prudký svah s listím a ztrouchnivělými stromky jsem sjela z větší části po zadku, porazila při tom pár stromků a málem dopadla na střechu nějaké chatky. Chataři naštěstí nebyli přítomni a já jim zahradou proběhla k lávce přes potok. Po tom sešupu jsem uvítala turistické značení červené barvy. Pokračuje po asfaltu, vidím na obzoru sousední vesnici. Civilizace je blízko a já mám smíšené pocity. Sice mě vítají rozčilené kozy, apatičtí koně a odpočívající ovce, ale už cítím dlouhé prsty civilizace, jak se mě snaží sevřít do dlaně a já opět přemýšlím, zda je možné být i ve městě tím, kým jsem byla v lese.

Dobíhám domů plná dojmů a otazníků s necelými 24 km v nohách. Ve sprše mi dochází, že tenhle výběh ve mně něco změnil, docela převratně. Že už nechci mít názor. Bývala jsem vždy dost vyhraněná, hájící své názory, nahlas vyjadřující nesouhlasy a bouřila se při sebemenším náznaku nespravedlnosti, povrchnosti, účelovosti. Jsou různé možnosti volby a každého daná volba někam dostane, není třeba nesouhlasit či kritizovat, každý si sám ponese ovoce svého konání, sladké či hořké. Nové osvobozující prázdno vyvstalo v mém životě, skýtající odpočinek a úsporu energie. Svobodu běžet ultra trail i silniční pětku, užít PIM i vesnický závod s čistým svědomím a v souladu. Je to šťastné prázdno podobné tomu meditačnímu? Možná. Vyrážím na skvělou grilovačku se sousedy a užívám života plnými doušky:-).

Tak zase za týden! Šelmou, indiánem… sama sebou.

Monika Chocová foto
  • přečteno: 6452/6305×, 7 komentářů
NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM NÁVRAT KE KOŘENŮM

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (29 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Hanka | 20. 5. 2014 9.28 hod. | 90.183.139.xxx
Krásné Moniko :) Ty pocity jsou mi tak důvěrně známé... Jaký byl můj život před těmi dlouhými osamocenými běhy v přírodě?

Pavla | 27. 3. 2014 9.49 hod. | 194.213.41.x
.... moc pěkný článek. Mám to podobně. Přeju hodně pohody a energie...

markéta | 26. 3. 2014 15.15 hod. | 93.153.16.xx
děkuji za článek, mluví asi mnohým z duše.

Jitulina | 26. 3. 2014 10.13 hod. | 85.71.155.xx
Moni, mnohokrát za dobu, kdy tě znám (?) jsem si říkala, že jsi neuvěřitelná a když jsi se odpojila ze zásuvky, tak jsem tě chápala. Budu ráda sledovat tvoji cestu. Jdu ji podobně včetně toho odpojování :) a bez samostatných dlouhých běhů bych už asi nemohla být živa? Živa ano, ale spokojená? Ne každý to vždy pochopil, že i družný tvor chce být sám a já stála před otázkou, zda obhajovat svoji potřebu a vysvětlovat, že jen sama za běhu nacházím to, co tolik hledám. Drž se děvče a těším se na tebe

Miloš | 26. 3. 2014 8.25 hod. | 109.80.67.xx
Vyhraněnost předchází prozření. Člověk musí mít nějaký názor, aby mohl učinit poznání. Moni, vítej do klubu :).

Zdenka | 26. 3. 2014 8.20 hod. | 193.165.74.xx
Moc hezky napsané. Už se taky moc těším na svoje dlouhé výběhy. Jenže po měsíčním pobytu s antibiotiky v posteli zatím neuběhnu ani 6 km v kuse.

Ondrej | 26. 3. 2014 6.51 hod. | 213.81.197.xxx
Veľmi pekný článok, už sa teším na pokračovanie......
Sám prežívam podobné pocity...Ondrej

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One24
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike60
Salming359
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»
  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků