logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ultramaraton v Kisberu (Maďarsko) 100 kilometrů

Ultramaraton v Kisberu (Maďarsko) 100 kilometrů

O účasti na prvním ultra závodě jsem uvažoval od doby, kdy jsem úspěšně absolvoval 20.1.2014 Misijní běh, při kterém jsem uběhl 77,25 km. Od té doby se mi běžecky dařilo, zaběhl jsem dva osobáky na trojce, dva na desítce, a po jednom na 25 km a 30 km, ale cítil jsem i dobré dispozice pro delší trati, zejména pak po úspěšném vystoupení na Bratislavském Hamburgu 15.3.2014, tedy 14 dní před tímto ultra závodem, kde jsem měl maraton za 3:01:42.

Pořadí: 14. z 29 (26 doběhlo), z toho v open závodu 3. z 12
Čas: 10:02:09
Rychlost: 9,96 km/hod (6:01 na km)
Průměrná TF: 148 tepů/min

Mezičasy

vzdálenost mezičas tempo na km průměrná TF
21,1 1:37:45 4:38 147
30 2:20:32 1:41 149
42,2 3:22:40 4:48 151
50 4:05:56 4:55 150
68,06 6:00:00 5:17 152

Profil: silnice, nepříliš vysoké kvality, 6x do dalšího města a zpět, zvlněný profil, převýšení 670 m
Počasí: postupné oteplování z cca. 10 na cca. 22 stupňů, slunečno
Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

tempo v průběhu závodu
Tempo v průběhu závodu

hodnoty tepové frekvence v průběhu závodu
Hodnoty tepové frekvence v průběhu závodu

Hledali jsme závod, který probíhá na přesně změřené trati a který se koná co nejdříve, abych ho uskutečnil ještě za chladného počasí (to ale moc nevyšlo), avšak moc možností nebylo – vybrali jsme nakonec Kisber v Maďarsku, který není z Brna tak daleko (250 km) a o kterém jsme měli reference, že už tam před několika lety běžel Dan Orálek. Měli jsme ovšem následně spoustu problémů, protože stránky závodu byly jen v maďarštině, organizátoři na maily nereagovali, navíc na různých stránkách byla různá data konání atd., takže teprve v úterý večer (3,5 dny před závodem) bylo jasné, že na závod pojedeme. Byl jsem rád, že se nabídli Alena Peterková a Mirek Peterka, že pojedou se mnou a zajistí mi potřebný servis, včetně dopravy, psychické podpory a pomoci s občerstvením během závodu. Zajistili jsme si ubytováni v pěkném hotelu od pátku do neděle, neboť závod začínal v sobotu už v sedm ráno. Bohužel jsem ale měl poslední dny před závodem nemalý stres ze závodů i dalších záležitostí, což vedlo mimo jiné k nekontrolovanému přežírání a také pochybnostem, zda na závod vůbec jet, ale rozhodl jsem se to vyzkoušet, když už jsme před tím tolik věcí zařídili:-). Ráno před startem jsem pak informaci dal i na internetové fórum, abych dal šanci sledovat můj výkon přes online výsledky těm, kteří se o to zajímají.

S ultra závody jsem neměl žádné zkušenosti, a nedokázal jsem ani odhadnout svou výkonnost. Věděl jsem ovšem, že bude dost teplo a slunečno, což se bohužel plně potvrdilo. I když jsem byl přihlášen na stovku, tak jsem se rozhodl, že zkusím využít časného startu závodu a zaběhnout za relativně slušného počasí dobrou padesátku, a pak vyzkoušet, kolik budu mít sil pro další běh. Trať byla obrátková, vedla 8,33 km převážně do mírného kopce a pak 8,33 km zpět, občerstvovací stanice byly na startu, uprostřed a na obrátce. Domluvili jsme se, že Alena bude na stanici uprostřed, kde kolem ní proběhnu při stovce 12x, Mirek bude na obrátce (proběhnu tam 6x) a v místě startu se obsloužím sám. Jako občerstvení jsem si přichystal vodu, sůl, čaj, oplatky, čokoládu, kaiserku a tvrdý sýr, tedy jen potraviny, na které jsem zvyklý, i když třeba kaiserku a sýr jsem při běhu nikdy nejedl:-). Nejdůležitější ovšem byla voda, pro pití a polévání. Nevěděl jsem, jak bude závod obsazený výkonnostně, protože některé ročníky byla výkonnost zúčastněných slušná, jiné byly časy vítěze výrazně nad 8 h. Letos byl závod obsazen velmi slušně, jak jsem zjistil záhy po startu. Jako základní cíl jsem si dal zaběhnout 50 km pod 4 hodiny, čím rychleji, tím lépe, s tím, že poté pravděpodobně odstoupím. Ráno jsem před startem měl nějaké žaludeční problémy, související pravděpodobně jak s nervozitou, tak s nadměrným stravováním i pitím, takže jsem před startem byl 3x na velké, a v prvních 16 km po startu potřeboval 4x na malou, což mě samozřejmě o něco zdrželo při běhu. Byl jsem trochu unavený, navíc jsem zjistil, že trať je zvlněnější, než jsem myslel, a navíc na poněkud nerovné silnici, takže jsem byl rád, že se mi podařilo tempo prvního kola běžet těsně nad 4:30/km. Překvapilo mě, jak nízko se v té době držel tep, ale nebyl jsem schopen běžet rychleji. Přesto jsem se držel na 5. místě, což nebylo špatné. V prvním okruhu jsem bral jen vodu, které jsem trochu vypil a zbytkem se polil.

Na 20. km jsem poprvé vzal i nějakou čokoládu s oplatky, poté jsem sice krátkodobě zrychlil, ale tep prudce skočil nahoru a už se na předchozí nízké hodnoty nevrátil. I na 25. km jsem vzal čokoládu s oplatky a vodu, na 29. km pak vzal preventivně i solný roztok a též dostal na vyzkoušení i kaiserku se sýrem. Bylo mi už dost teplo a věděl jsem, že to bude velký problém, po 30. km tempo kleslo někam k 5:00/km. Chtěl jsem, abych dal 50 km pod zmíněné 4 hodiny, což znamenalo mít průměrné tempo celého běhu 4:48/km, nicméně kvůli zpomalení jsem tento průměr dosáhl již na 42. km, kdy jsem byl na další obrátce. Mezitím jsem musel převázat pravou botu, protože se mi uvolnila tkanička, noha v ní plandala a tím se vytvořil i malý puchýř mezi palcem a ukazováčkem.

Při průbězích kolem Aleny i Mirka jsem říkal, že dám jenom padesátku a skončím, s tím, že je jasné, že nebudu mít ani tu padesátku pod 4 h, ale říkali mi, že když už jsem tady, tak ať v rámci testu pak zkusím ještě aspoň jedno další kolo. Říkal jsem si, že doběhnu do padesátky a uvidím, preventivně jsem ale neběžel posledních 8 km naplno a 50 km měl za 4:05:56. I tak to byl velmi slušný čas, dokonce rychlejší, než měl vítěz odpoledního samostatného závodu na 50 km. Průměrné tempo padesátky bylo 4:55/km, jako hlavní problém jsem vnímal přehřívání, i když jsem trochu cítil i ten puchýř. Také se mi do dalšího běhu moc nechtělo, protože jsem už 50 km dal, i když o něco hůře, než jsem plánoval, ale byla mi škoda nezkusit pokračovat dál. Jako zpestření běhu jsem už v té době vnímal přítomnost dětí, zejména slečen, které souběžně běhaly štafetový závod, z nichž některé to braly spíše jako procházku spojenou s konverzací, tak jsem se je vždy snažil pobídnout k běhu, což se mi asi u poloviny z nich podařilo:-). Jinak jsem běžel zcela osamoceně. Byl jsem přitom šokován, že jsem až na 8. místě, takže sedm lidí rozběhlo na čas do 8 h, jeden z nich dokonce 7 h. Očekával jsem, že na tom budu v pořadí po 50 km lépe, ale nevadilo to příliš. Nejhorší bylo to horko, které bylo na březen nebývalé, přičemž čím déle jsem běžel, tím bylo horší. Nakonec jsem se ale rozhodl, že když už jsem běžel 4 h, tak zkusím další kolo, abych dal šestihodinovku, kterou jsem nikdy neběžel.

Ve čtvrtém kole jsem tedy výrazně zpomalil, avšak přesto šla tepovka výrazně nahoru, hlavně ve dvou stoupáních po obrátku. Zhoršovala se i běžecká technika, přestože jsem se snažil ji aspoň trochu korigovat, například tak, že jsem běhal podél středové čáry vozovky, abych držel dopředný směr pohybu a dopadal nohama rovně, bez extrémního vytáčení, či jsem hlídal kadenci apod. Cítil jsem ale i ztuhlost nohou, tak jsem se rozhodl po obrátce před 60. km pro zásadní opatření, kterým bylo, že jsem se zastavil a protáhl se, což nebylo dostatečné, tak jsem se za chvíli ještě jednou zastavil, lehl si na zem, zacvičil si s nohama a pak vstal a pokračoval v běhu. Také jsem zkusil pár rychlejších kroků, vše vedlo k výraznému zlepšení stylu a ke skokovému zrychlení, které sice vydrželo jen pár km, avšak tepovka začala klesat, což bylo fajn, i když problém přehřívání zůstával. Snažil jsem se zaběhnout zmíněnou šestihodinovku, přičemž tu jsem dal na začátku 5. kola, uběhl jsem 68,06 km při průměrné TF 152, tempo 5:17/km. Zajímavé je, že průměrný tep 6 h mi vyšel o 9 tepů vyšší než aerobní práh, tempo pak vyšlo o 18s/km pomalejší, ale to bylo přirozené, neboť dnes byly horší podmínky – např. teplo a zvlněný profil. S výsledkem 6 h jsem byl nicméně i tak velmi spokojený.

Po zaběhnutí 6 h jsem uvažoval, co dál, viděl jsem však slušnou šanci na to, že bych mohl dát 100 km pod 10 hodin, tak jsem se rozhodl pokračovat v závodě, přestože zejména stoupání pro mě byla náročnější. Věděl jsem však, že mi stačí běžet tempem kolem 7:30/km, aby mi to vyšlo. Rozhodl jsem se i trochu zaexperimentovat a část stoupání vyjít chůzí, což nebylo zas o tolik pomalejší než běh, přitom to nohám dalo trochu jiné podněty, takže byly ochotny dále běžet. Na občerstvovačce na 75. km jsem ale udělal chybu, když jsem dostal chuť na ovoce. Dal jsem nějaký pomeranč a jablko, ale záhy poté začal mít žaludeční problémy, měl jsem pocit nafouklého břicha, samozřejmě to však mohlo souviset i s jinými faktory, například větším množstvím přijímaných tekutin apod. Na 79. km jsem dostal ještě trochu soli, a bral si i nějaké jídlo, pak už jsem bral jen vodu. Měl jsem hodně chuti závod po 5. kole (83,3 km) ukončit a už do posledního kola nenastoupit, protože mi test dal informací dost a považoval jsem za zbytečné se na trati dále trápit, ale pak jsem si říkal, že by byla škoda to nedokončit, zejména pak proto, že jsem na trati měl podporu. Hodně jsem vzpomínal i na lidi ve fóru, a hlavně mé kamarády, Vlastu a Janu, také jsem se modlil a celkově se snažil pozitivně naladit. Tepy byly přiměřené, ale vnímal jsem až pocity úžehu či úpalu, navíc jsem na 83. km neměl již na občerstvovačce svou vodu a jen se polil dvěma kelímky jejich vody, což bylo málo.

Při stoupání do posledního kola se mi už nechtělo běžet, střídal jsem tedy běh a chůzi. Toto bylo i trochu úmyslné, abych vysledoval, jakým tempem jsem schopen jít po delší námaze, bylo to kolem 9:00/km (6,7 km/h), což nebylo špatné. Doploužil jsem se k občerstvovačce na 87. km, kterou jsem už jen prošel, a odmítl přejít do běhu i přes Alenino pobídnutí. Naopak, v ten okamžik jsem vzdal, že bych mohl dát čas pod 10 h a rozhodl se závod jen dokončit, třeba za 10:20. Pak jsem se ale přece jen rozběhl, i když jsem zařazoval i chodecké části a dorazil na poslední obrátku, kde jsem vzal od Mirka vodu, a pak nějakou čokoládu a možná i ovoce, opět s tím, že na jeho poznámku, že mohu mít čas pod 10 h, jsem reagoval dost odmítavě, že už to není možné a že se mi běžet nechce. Ani toto občerstvení mi bohužel neudělalo dobře a žaludeční problémy se zhoršovaly. Ještě další 1-2 km jsem jen šel, občas popoběhl, a neměl moc chuti, pak jsem ale ještě zkusil nějaké další změny techniky běhu, které opět předcházelo krátkodobé cvičení na zemi. Bylo to riskantní, protože jsem se nemusel zvednout, ale pomohlo to, zrychlil jsem pak výrazně, dokonce natolik, že jsem měl znovu šanci dát stovku pod 10 h, stačilo „jen" udržet sedmičkové tempo.

Před 96. km, kde byla poslední občerstvovačka, jsem našel na zemi svou žínku, kterou jsem odhodil předtím, a kterou Alena nenašla, a na občerstvovačce diskutoval s Alenou, aby mi ji pak vzala, až ji zase odhodím, protože ji chci vzít domů. Bohužel přitom měla zakázáno běžet kus se mnou, protože by to bylo považováno za nedovolenou podporu. Vzal jsem jen vodu na polití a trochu napití, ale už před občerstvovačkou mě začalo píchat v boku a po mých zbytečných řečech se toto prohloubilo. Alena mi správně radila, ať nemluvím, ale to už bylo pro mě pozdě... Hned po ní jsem navíc měl problém s orientací, tak jsem se prý na silnici celkem motal, správně na mě ale zavolali, ať běžím podle středového pruhu silnice, což jsem dělal i předtím. Viděl jsem, že ještě pořád mám šanci na čas pod 10 h, ale při rychlejším běhu bylo píchání v boku silné, tak jsem nechtěl riskovat, i když jsem zkoušel jinak vše možné, například i prudce kašlat, tlačit na břicho rukou apod.

Na 98,5. km mě pak předběhli dva lidé a po nich další slečna. Myslel jsem, že všichni běží stovku, a to na čas 10 h, ale jen jeden běžel stovku, druhý je pro mě záhadou, slečna běžela padesátku. Na tu dvojici jsem rychlostně neměl, ale slečny bych se udržet mohl. Zkusil jsem to pár desítek metrů, tepově i dechově bych to zvládl dobře, i nohy by to zvládly, ale píchání v boku bylo tak silné, že jsem nechtěl riskovat, tak jsem ji nechal utéct. Na druhou stranu jsem ale nechtěl závod úplně zabalit, tak jsem ho se ctí střídáním běhu a chůze dokončil, v čase 10:02:09! Tvar výsledku není přitom úplně nepodobný mému prvnímu maratonu, který jsem měl za 5:02:12. :-) Každopádně bylo dobré, že jsem se i v posledních kilometrech snažil, protože hned tři lidé doběhli v čase 10:04, takto jsem byl na 14. místě z 29 zúčastněných, i když doběhlo jen 26, tedy v první půlce.

Doběhnutím můj závod neskončil, protože jsem dobře věděl z minulosti, co mám dělat, abych urychlil regeneraci. Předně jsem se nezastavoval, jen vzal trochu vody a pokračoval pomalou chůzí. Pozdravil jsem se s Alenou a Mirkem, kteří mezitím dojeli z občerstvovačky, a požádal Alenu o zjištění pořadí a poskytnutí další vody. Pak mi Alena nabízela svezení autem na hotel, to jsem ale odmítl s tím, že se potřebuji „vychodit" a požádal ji, ať jde se mnou. Nešlo se mi úplně dobře, šli jsme 1,25 km dost pomalu, ale velmi mi to pomohlo. Na hotelu jsem pak i do schodů už vyšel dobře a po hodinovém odpočinku měl chuť pokračovat v regeneraci jízdou na hotelovém rotopedu, kde jsem strávil 10 minut. To mi tolik pomohlo, že jsem dostal i chuť zaběhnout si zpět 1,25 km na večeři určenou pro účastníky, kupodivu jsem běh zvládl, i když velmi pomalý (8:45/km).

Po bohaté večeři jsem se rozhodl vyčkat na vyhlášení výsledků přímo tam, avšak opět aktivně, tentokrát chůzí kolem školy. Mezitím přišla i Alena a přesunuli jsme se na vyhlášení. To probíhalo jen maďarsky a bylo celkem dlouhé, hlavně tam dost dlouho mluvil organizátor. Byl jsem ale velmi překvapen, že po vyhlášení prvních 10 lidí pak následovalo nějaké další vyhlášení, kde jsem byl vyzván, abych přišel a postavil se na stupně vítězů, dostal jsem medaili, diplom s uvedením 3. místa u 100 km za 10:02:09 (bohužel ale neuvedli, v jaké kategorii – 2 dny po závodu jsem zjistil, že to bylo v open závodu mimo jejich mistrovství, startovalo v něm 10 mužů a 2 ženy), hrníček a nějaké vitamíny:-). Neměl jsem ani kameru, ale požádal jsem Alenu, aby mě vyfotila aspoň mým mobilem. Opravdu jsem toto nečekal, takže se mé doběhnutí do cíle vyplatilo:-). Pak jsme se vydali chůzí zpět na hotel. V noci jsem pak spal celkem špatně, mnohokrát jsem se budil, hlavně kvůli nabuzení z celodenního závodu a dozvuku organismu na něj. Jinak jsem se cítil psychicky dobře, k čemuž mi pomohly i pozitivní reakce Aleny, Mirka a kamarádů přes SMS či fórum.

Další den po závodu jsem měl chuť si zaklusat, tak 3 km volně. Klusal jsem tempem kolem 8:00-9:00/km, ale běh mě bavil, tak jsem si postupně prodlužoval vzdálenost, poznal okolí místa závodu i hotelu a naběhal skoro 10 km. Když jsem se přiblížil k hotelu, tak zrovna kolem běželi Alena s Mirkem, tak jsem se k nim přidal a dal s nimi dalších 6,5 km, celkem jsem tak místo 3 km dal 16,7 km, přitom ke konci už celkem svižně, kolem 5:40/km, chvílemi i 5:00, ve více než 2 h běhu. Při tomto běhu jsem měl úžasné pocity, připadal jsem si jako „Born to run“. Z různých blogů jsem totiž měl informace, jak špatně se lidé po ultra cítí, jak mají různé následky apod., a já se z běhání pár hodin po ultra těšil a běhal v pohodě. Dobře vím, že únava přichází hlavně až obden, ale i tak jsem byl příjemně šokován. Celkově jsem v týdnu naběhal rekordních 201 km. Také celý výlet hodnotím velmi pozitivně, a jsem rád, že jsem ho spolu s kamarády uskutečnil. Je přitom úžasné, že před 7 lety jsem neuběhl ani 100 metrů a nyní jsem uběhl stovku kilometrů, přitom rychlostí 10 km/h, což není úplně málo. S ohledem na horší podmínky jsem spokojen i s výkony na 50 km a 6 h. Ani maraton za 3:22:40 nebyl špatný, jednalo se o můj dvanáctý nejrychlejší čas v mé běžecké historii, jen o minutu pomalejší než maraton na podzim loni v Ostravě, přitom jsem po něm byl schopen běžet dalších 58 km.

Pokud se jedná o predikci mého výkonu na 100 km, pokud se zohlední úmyslné přepálení, tak dle mých výpočtů, počítaných z mezičasů závodu, vychází na čas 9:07. Důležitý poznatek přitom je i ten, že jsem 100 km absolvoval na tepovém průměru 148, což není málo. Také jsem si vyzkoušel občerstvování a další aspekty ultra závodění, což je fajn. Přestože jsem pár minut po doběhu říkal, že už další ultra závody nebudou, tak nyní mám chuť ještě nějaké zaběhnout, samozřejmě však v lepších podmínkách, než v Maďarsku. Problémem nebylo jen teplo, ale třeba i ztížená možnost komunikace s pomocníky na občerstvovačkách, protože 2x8,33 km dlouhý okruh je až příliš. Také zvlnění trati bralo dost sil. Konečně, na závod jsem neměl vyladěnou formu, naopak jsem jen 14 dní před ním dal zmíněný maraton, týden před ním závod na 7,75 km v Lužánkách a ještě 4 dny před ním pětku za 19 minut. Ani kilometráž jsem neměl úplně malou, tento týden mám i se závodem rekordních 200,75 km. Celkově i s ohledem na tyto aspekty hodnotím svůj výkon jako velmi dobrý a nadějný pro budoucnost, ať už se jedná o maraton, 6 h, 100 km či 12 h. Děkuji všem za podporu!

Petr Kaňovský foto
  • přečteno: 4185/4080×, 1 komentář
Ultramaraton v Kisberu (Maďarsko) 100 kilometrů Ultramaraton v Kisberu (Maďarsko) 100 kilometrů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Kaňovský | 7. 4. 2014 7.11 hod. | 62.245.112.xxx
8 dní po ultramaratonu jsem v Bratislavě běžel maraton pod 3h, konkrétně za 2:59:42, viz www.kanovsky.cz/komentare.php?Cislo=282 , což mě příjemně překvapilo

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics114
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike49
Salming328
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků