logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík

Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík

Československá olympijská výprava dorazila z Melbourne do Prahy až v lednu 1957. Po harcování přes půl světa se Emil vrátil o osm kilo těžší a pevně rozhodnut ukončit svou závodní kariéru. Doma ho čekal španělsky psaný dopis s pozváním na konec ledna na přespolní běh v San Sebastian. Nabízí se mu tím možnost rozloučit se v jiném duchu, než na maratonu v Austrálii. Váhá, zda přijmout.

Ještě teď ho bolí nohy, když si na olympiádu vzpomene. Jediné, co cítil, když proběhl cílem, byla úleva, že už nemusí nikam dál běžet. Pravda, i v Helsinkách nemohl po maratonu chodit, ale to již měl v nohách závod na pět a deset kilometrů. Nepamatuje ale druhé takové martýrium, jako na australských silnicích. Nohy ho už neposlouchaly, v jednu chvíli chytil takové křeče, že už to chtěl zabalit. Jako všichni ostatní i on umíral vedrem. Na trať se vydalo dvacet běžců srovnatelné kvality, kterýkoli z nich mohl za těchto podmínek zvítězit. Ale jen on jediný si nemohl při běhu pomáhat břišními svaly, jizva po operaci kýly byla ještě cítit, všechno musel odtahat přes stehna. Byl to vlastně malý zázrak, že vůbec doběhl, že dopadl, jak dopadl. Hned za cílovou čárou klesl na kolena do trávy a rukama se musel opřít o zem. Nemohl se ohnout, udělat dřep, několik dnů poté se vyhýbal schodům. On, který se při závodech vybavoval se soupeři a bezprostředně po doběhu dával rozhovory novinářům. Všichni byli ten den po doběhu jako zbití, ještě teď před sebou vidí ležícího Mihaliče, který ho ani nepoznával, kousek vedle Karvonen s pěnou u úst, totálně vyšitý jen monotónně opakoval: „Třetí, jsem třetí!"

Ví, že se svojí současnou formou by mohl ve Španělsku dopadnout podobně, pozvání k závodu odmítne, protože ale nechce pořadatele zklamat, nabídne možnost účasti na příští leden. Kdo ví, co bude za rok, říká si a celou záležitost pustí z hlavy. Baskové ho ale vezmou za slovo a nadšeně souhlasí. Co on teď s tím, vycouvat nyní by mu přišlo hloupé. Ve Španělsku zatím ještě nikdy nezávodil. Nazuje znovu tretry, oblékne tisíckrát propocené tepláky a začne pomalu nabírat kilometry.

státní znak, za nějž se Emil Zátopek celý život bil

V listopadu 1957 umírá Antonín Zápotocký, druhý československý komunistický president, celkově pátý od vzniku našeho samostatného státu. Na počátku svého úřadování roku 1953 zavedl měnovou reformu, deset měsíců před svou smrtí na základě intervence Emila Zátopka povolil svatbu Olgy Fikotové a amerického kladiváře Harolda Connollyho, rovněž olympijského vítěze. Obecně se očekává, že do prezidentského křesla usedne Viliam Široký, dokonce už se tisknou oficiální portréty. Československá delegace je v tu dobu na návštěvě v Moskvě, Nikita Chruščov, když obdrží zprávu o Zápotockého smrti, doporučí na jeho místo Novotného. Doporučení generálního tajemníka komunistické strany SSSR se neodmítá a tak se na základě jednotného hlasování všech 353 poslanců Národní fronty stává novým prezidentem Antonín Novotný. Chruščovovy sympatie může vysvětlovat jistá povahová podobnost obou mužů, oba jsou to v podstatě nevzdělaní ignoranti, jediné, v čem se orientují, jsou zákulisní boje a stranická politika. Oba jsou v podstatě burani, Novotného jazyková kultura je katastrofální, není prakticky schopen veřejného projevu, přestože směšně komolí cizí slova, rád je používá. Své projevy musí číst, není schopen mluvit spatra. Stydí se před vzdělanými lidmi a k inteligenci se chová tvrdě a přezíravě. Svědectví jeho neteře popisuje situaci z konce padesátých let, Novotný si drží hlavu v dlaních a stěžuje si, jak na svou funkci nestačí a nemůže v ní obstát.

Ale najde se i něco dobrého, Novotný nesouhlasí s umístěním sovětských vojsk na našem území, v době nástupu Brežněva k moci se přikloní na stranu Kosigyna, jeho protivníka. Není mu to moc platné a v budoucnu se mu to vymstí. Oficiálně připustí význam T.G. Masaryka a Edvarda Beneše na vzniku a obnově Československa, dochází k prvním rehabilitacím nespravedlivě politicky odsouzených. Také rád hraje mariáš. V době nástupu do funkce je mu pouhých 53 let a je ve světě vrcholné politiky nejpohlednější mužem hned po Kennedym. Velmi dobře se vyjímá na poštovních známkách, v době jeho prezidentování dostane naše republika nový státní znak.

Do vážného trénování se Zátopek pustí až na podzim. V sezóně se účastnil několika závodů, nezáleželo mu už tolik na každé vteřině, běh si více užíval, výsledky, kterých dosahoval, tomu odpovídaly. V Stockholmu a v Oslu ho porazil náš mladý a nadějný vytrvalec Jurek. Emil přijal pozvání Herberta Shadeho na závody v Solingenu, za návštěvu se mu však jeho hostitel odvděčil porážkou na 10 kilometrů. Reprezentoval naši atletiku na armádním utkání se Sověty v Oděse a zvítězil na pětce a na desítce, tento úspěch ovšem devalvovala skutečnost, že Kuc tou dobou překonal v Římě rekord na pět kilometrů vynikajícím časem 13:55. Emil ví, že pokud nechce svou kariéru zakončit v San Sebastian ostudou, bude muset zase zabrat. Ví, že se nemůže vrátit ke svému osvědčenému způsobu tréninku, není připravený na objemy, které běhával. Zaměří se více na sílu a na zanedbávaný odraz. Běhá dvoustovky do kopce, každou třetí se odráží co nejdelšími skoky. Tréninku obětuje celou zimu. Dobře ví, že do Španělska nepojede jako favorit a docela ho to těší. Je ve formě a není již svázán povinností vítězit.

Baskové ho čekají už na hranici v Irunu. Obletují ho jako vzácného hosta, spíše z respektu k jeho dřívějším zásluhám, jako by ani příliš nevěřili v jeho účast na závodě. Skoro se zdá, že předpokládají, že přijel pouze jako doprovod našeho Jurka. Vykulený mladík z Uherského Hradiště, působící nyní v Rudé Hvězdě Praha, o třináct let mladší než Emil. Třináct let je ve sportu dlouhá doba, Miroslava ještě jeho nejlepší léta čekají, v letech 1960 až 1962 se třikrát stane mistrem republiky na pět kilometrů. Emil pořadatelům nic nevysvětluje, nechá jim jejich přesvědčení, jen skromně podotkne, že by si také rád zaběhl: „Jen pro tu radost z pohybu!" Pořadatelé chápou: „Ono se pořád také nedá jen vyhrávat!“

Kros v San Sebastian

Kros v San Sabestian nepatří mezi lehké běhy. Pět okruhů po dvou a půl kilometrech, kilometrový úsek v otevřeném terénu proti větru, následuje krátké ostré stoupání, pak prudký seběh, pod ním bahniště, ve kterém část běžců pohřbí své boty. Už od startu má Emil režii závodu pevně rukách. Favorizovaným Angličanům Perkinsovi a Knightovi sice na chvíli přepustí vedení, když je ale protivítr zatlačí do hloubky startovního pole, převezme sám vedoucí pozici. Diktuje tempo, šlape co může, zároveň ale nepřipustí, aby se za ním kdokoli vezl. Přidává v místech, kde závod nejvíce bolí. Nemá sice bývalou rychlost, těžký terén dává ale vyniknout pracně budovanému odrazu a síle, s věkem jako by se prohloubila schopnost snášet bolest lépe než ostatní. Jeho pronásledovatelé se pomalu začínají propadat, jako jeden z posledních odpadá i Jurek, až do posledních metrů se ho jako klíště drží francouzský závodník Ameur, i on ale v cílové rovince odpadne. Baskové jsou nadšeni, jejich skrytá očekávání z loňska se splnila, pohádka skončila přesně jak všechny správné pohádky končí. Nosí Emila na ramenou, připíjí si s ním těžkým španělským červeným z kožených guard a objímání nebere konce. Na hotel se vrátí až pozdě večer a celý omačkaný. A není sám. Nadšení diváci ho zahrnuli dárky, mezi kterými vyniká papírová krabice s malým bílým chundelatým štěnětem. Marně se Emil snažil vykroutit se a živého dárku se zbavit, jako by náhodou ho zapomněl v hotelovém pokoji, ale poslali ho za ním až k odjíždějícímu vlaku. Cestou do Paříže má o zábavu postaráno, musí černého pasažéra krmit a i loužičky utírat. Vedení v hotelu v Paříži zavře obě oči, stejně tak francouzské úřady.

Návrat ze San Sebastianu s Jurkem

Na pražském letišti už při výstupu z letadla vystaví oba s Jurkem na odiv své poháry, aby odpoutali pozornost od zavazadla s živým kontrabandem. Štěně roste jako z vody, Emil pravidelně kontroluje, jak přibývá na váze. Dostane jméno Pedro a zamilují si ho všechny děti v okolí.

Pedro, největší přítel velkého člověka Emila ZátopkaEmil Zátopek si váží Pedra

Pejsek má ale ze všech lidí na světě nejraději Danu, běhá za ní všude, doprovází ji i na stadión, kde je brzo jako doma. Emil už na stadión nechodí. Závod v San Sebastianu byl jeho poslední a po návratu pověsil své závodní tretry na hřebík.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 9778/9460×, 8 komentářů
Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík Kterak Emil Zátopek pověsil tretry na hřebík

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Rosťa | 30. 6. 2016 20.59 hod. | 89.177.43.xx
Výjimečný článek, vřelé díky!

dan | 3. 2. 2016 7.30 hod. | 78.111.126.xxx
doporuciji knihu-o zatopkovi emil bezec:)

don Miro de Sitges | 14. 5. 2014 14.52 hod. | 80.254.154.xx
Též mi to schází a to hodně......

running turtle | 13. 5. 2014 12.20 hod. | 193.228.234.xxx
Bude ještě pokračování? Vždyť tretrama na hřebíku to přece neskončilo.
:-(

Robert | 15. 4. 2014 14.41 hod. | 195.39.64.xxx
paradni cteni, take bych se primlouval za kompletaci vcetne fotek.

Michal | 10. 4. 2014 20.04 hod. | 213.192.12.xx
Pěkné. Opravdu bych si to všechno velice rád přečetl v jednom svazku.

dav | 10. 4. 2014 15.27 hod. | 89.176.226.xxx
...díky:-)

MartiNo | 9. 4. 2014 12.23 hod. | 89.250.109.x
Bezva, jako vždy pěkné čtení, a vítězství nakonec!
Díky :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Emil Zátopek

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků