logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pražský půlmaraton – vzduch nabitý euforií, ale také balancování na hraně života a smrti

Pražský půlmaraton – vzduch nabitý euforií, ale také balancování na hraně života a smrti

Šlápnu do pedálů a vyrážím vstříc do pražských ulic, podpořit alespoň morálně Lucku, která dnes dává svůj první půlmaraton. Ve vzduchu je cítit příjemné napětí, ale také euforie, radost a pozitivní emoce. Pražský půlmaraton začal. U Národního divadla mě strhává dav diváků, fandím najednou všem. Pak přejíždím přes Kampu na Rašínův most do cílové rovinky, na trati jsem zahlédla i další známé, tak ať je všechny řádně povzbudím v cílové rovince. Hodinu tleskám a říkám si, že tohle by měli vysílat celý rok v hlavních zprávách a povinně. Je neuvěřitelné, jak dokáže sport sblížit a dostat z „blbé nálady“. Cizí lidé jsou si najednou blízcí. Běžci i kolemjdoucí a fanouškové. Jsou to malá gesta, silnější borec v běhu poplácá pomalejšího a povzbudí jej, rozšířené zorničky dětí, co ječí na každého „makej, makej" a plácají si s běžci, radost holky, když konečně ze zatáčky vyběhne ten její. Malé věci, které dohromady vytvářejí nakažlivou směs radosti a blaha. Vyvolává to ve mně nepopsatelný pocit štěstí. Sport miluju, je to skvělý relax, dobíječ baterek a vrací lidi ke své podstatě. Tady se mi to dnes zase potvrzuje. Ale to ještě netuším, co bude v následujících minutách.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Nedýchejte a pumpujte
  2. Ranní nespavost
  3. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě
  4. Otrlí hoši z pražské záchranky
  5. Ve třech bodech – Jak oživit člověka
  6. Moje postřehy z osobní zkušenosti
    1. Děkuji neznámým

Nedýchejte a pumpujte

Proběhli další vlajkonoši, tentokrát už s časem dvě hodiny třicet minut a myslím, že to byl Miloš Škorpil, ale fandím dál. Ted teprve budou běžci potřebovat hodně povzbudit. Za chvíli mě ale něco nutí otočit hlavu a podívat se druhou stranu směrem k cíli. A během sekundy vrážím kolo dobrovolníkovi v modré šusťákovce a běžím. Byl to mžik. Uviděla jsem staršího muže, který se na trati složil. Pár lidí se začíná zastavovat a já najednou klečím vedle něj. Naproti mně už je mladý kluk a snaží se na něj mluvit, já ho propleskávám, paní vedle mě volá záchranku, další mu nadzvedává nohy. Zdá se mi, že se na nás dívá, ale ne, už je mimo. Oči mu padají v sloup, pokryl ho studený pot a padá do šoku. Telefon si bere od paní kluk naproti mně a hlásí přesně, kde jsme a co se děje s pánem. V tu chvíli běžec už modrá a přestává dýchat. Jsou to sekundy, člověk je jak robot. Zakláním mu hlavu, kontroluji jazyk a pán už pumpuje. Skláním se naproti němu, pocity bezmoci, co se hlásí, hned zaháním, alespoň se snažím pořád držet zakloněnou hlavu, nějaká paní se snaží dát umělé dýchání, jen se slyším říkat, že se do něj nemusí dýchat, musíme jen pumpovat. Pánovi dochází síly, ale je tady další pohotový mladík, tak teď on. Tep není, vlastně co řeším. Dokud se neprobere, musíme jen dělat masáž.

Tělo pod námi je studené, občas se zachvěje, občas zachrčí a ty oči. Pořád otevřené, vytřeštěné a dívají se na nás bez výrazu. Kolik je to minut? Tři, čtyři? Musíme jen pumpovat, střídavě se o tom všichni ujišťujeme. Jsme 300 metrů od cíle závodu, kde je sakra sanitka? Druhý zachránce už je taky unavený. Najednou mám ruce na tom hrudníku já. Teď makej. Nepřestávej, vydrž. Nevnímám, co se děje okolo. Počítám sekundy. Dvě minuty a slyším houkačku. Ulevilo se mi a dodalo další sílu. Najednou před očima ruce záchranáře, slečno už jsme tady, přebereme si ho. Dvě minuty masáže, ale ruce se mi klepou a jsem zpocená až na zadku. Už jen stojím nad záchranáři. Pokračují v masáži, vidím defibrilátor, s úlevou sleduji obrazovku, kde lítá graf s křivkou pánova snad bijícího srdce.

Chce se mi brečet úlevou, ale na tváři ani kapka. Začínám zase vnímat okolí. Otáčím se okolo, hledám zachránce. Ale ti, co pomáhali, už tady nejsou. Vedle mě hlouček vystrašených dobrovolníků. Alespoň jim dávám číslo běžce, ať to nahlásí. Ptám se policajta, jestli něco potřebují. Jen mi dá ruku na rameno, usměje se a říká, že už je to v pořádku, že můžu jít. Beru si kolo a v hlavě mi naskakuje. Sakra Lucka! Volám. Veselý a šťastný hlásek, který hlásí, že je přeci už dávno v cíli, mě nakopl a vrací do reality. Jdu do davu šťastných a spokojených půlmaratonců a je mi líp. Zatím mi nedochází, co se stalo. Jsem zvyklá řešit úrazy na závodech, odřená kolena, zlomené nohy, rozseklá obočí, ale tohle bylo moc. Došlo mi, co měl na mysli doktor ze záchranky, když nám na kurzu první pomoci říkal, že to umíme pěkně, ale že doufá, že to v životě nepoužijeme…

Ranní nespavost

Jsou dvě ráno a nemůžu spát. V hlavě se mi vše neustále opakuje. Je to mžik a najednou balancujete na surové hranici života a smrti. Dnes, vlastně včera, to naštěstí dopadlo dobře. Ale jen díky pohotové reakci okolí. A to není samozřejmost. Z toho davu lidí vědělo jen pár lidí, co vlastně dělat. Je to těžké, samozřejmě. Při nehodě se v každém z nás mísí šok s pocity strachu, jedno, jestli pomáháte nebo jste zraněný. Vím to i z vlastní zkušenosti. Sama jsem si zažila pár chvil, kdy jsem byla katapultována mým tělem do světa bezvědomí. Blbá osobní zkušenost, ale může člověka posunout. Tehdy jsem si i já sama uvědomila, že vlastně také pořádně nevím, co dělat, když je někomu zle nebo se něco stane. Já na to šla po svém. Udělala jsem si pár kurzů první pomoci a pořád se nějak doškoluji, protože i díky mé práci potřebuji mít základní kvalifikaci zdravotníka. Ale zjistila jsem, že když alespoň trochu vím, co mám dělat, tak to většinou prostě bez přemýšlení udělám. Dnes jsem schopná reagovat a nebát se jít pomoci, když se stane nehoda. Neříkám, že to beru s ledovým klidem. To rozhodně ne. O tom svědčí i tohle moje soukromá terapie psaním.

Pocity bezmoci, zmatenosti, které člověk pociťuje, když se stane nehoda, jsou přirozené. Ale faktem je, a potvrdili mi to i zkušení lékaři a záchranáři, že je možné se na to připravit dopředu a tím podstatně zvýšit šanci, že budete schopni nějak pomoci než na místo dorazí lékař. Stačí základní kurz první pomoci nebo ještě méně časově náročná nabídka. Dočtěte tohle do konce.

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě

Pojďme rovnou na věc. Ideální je projít si třeba kurzem první pomoci, které asi za pět set korun pořádají pravidelně například pobočky Českého červeného kříže. Ale. Ano, už to slyším. Já nevím, kam dřív skočit a ona chytračí, že máme jít na kurz. Chápu a máte částečně i pravdu. Každý nemusí být „záchranář“. Ale za čím si stojím, je fakt, že by měl každý vědět, jak poskytnout základní pomoc zraněnému, který přestal dýchat a zastavilo se mu srdce. V tu chvíli je úplně jedno, jestli má ještě zlomenou nohu nebo rozseklé čelo, a vy nevíte, co s tím. To počká do příjezdu záchranky. Ale s čím se musí začít hned, je pokus o znovuoživení. A k tomu vám stačí vědět, že máte udělat 3 věci.

Otrlí hoši z pražské záchranky

volejte 150 nebo 112

Nedočkáte se teď žádných pouček z knížek a příruček první pomoci. Zašla jsem si rovnou za známými na Pražskou záchrannou službu. Tohle jsou profíci, nemohla jsem najít lepší rádce. Upozornili mě na projekt, který běží od loňského roku a který laickou veřejnost jednoduše informuje, jak provést srdeční masáž. Sama jsem si všimla některých plakátů v MHD. Ale opakování je matka moudrosti.

Srdeční masáž je schopno zvládnout již dítě zhruba od třinácti let věku. Statistiky ukazují, že v ČR onemocní ročně 40 000 lidí akutním srdečním infarktem. Téměř 40 % z nich však umírá dříve, než dojde k potřebnému prvnímu kontaktu se zdravotnickým systémem, a to i přesto, že ČR má jeden z nejlépe propracovaných systémů kardiovaskulární péče na světě. Většinou je to právě díky pozdě poskytnuté první pomoci.

Bohužel se také zvyšuje počet sportovců, které tato nemoc náhle postihne. „Sportovní aktivita zvyšuje riziko náhlé smrti, protože námaha a psychický stres excesivně zvyšují riziko náhlé srdeční zástavy u osob, které mají skryté kardiální problémy. Bohužel je obtížné diagnostikovat kardiální onemocnění mimo vrcholné výkony, takže teprve na závodech vznikne nečekaně akutní a fatální kardiální příhoda“, říká k tomuto tématu MUDr. Zsolt Kecskeméthy, ZZS JČK České Budějovice.

Ve třech bodech – Jak oživit člověka

Telefon – zavolejte hned na linku 155

Stabilizovaná poloha – postižený by měl být na zádech ve vodorovné poloze, zakloňte mu hlavu, zprůchodníte tak dýchací cesty.

Masáž srdce – začněte ihned s masáží srdce. Poslední průzkumy jednoznačně potvrzují, že umělé dýchání není zas tak důležité. Hlavně bez přestání masírovat srdce.

Když uvidíme osobu, která náhle zkolabovala (zhroutí se, nehýbe se) a nejeví známky života, přistupte k ní a oslovte ji," radí Anatolij Truhlář z České resuscitační rady. „Zkuste dotyčnému jemně zatřást rameny. Pokud nereaguje, tak postiženému zakloňte hlavu a zvedněte bradu. V této chvíli se přesvědčte, zda dotyčná osoba dýchá – zda je dýchání pravidelné. Když nedýchá nebo jen lapá po vzduchu, okamžitě zavolejte záchrannou službu – číslo 155. Pak uvolněte postiženému oděv a zahajte nepřímou srdeční masáž. Dlaň jedné ruky má být ve středu hrudníku. Druhou ruku přiložte přes ni a propleťte prsty. Začněte stlačovat hrudník, pravidelně a do hloubky alespoň 5 cm ve frekvenci 100 stlačení za minutu. Po každém stlačení hrudník úplně uvolněte.“

Moje postřehy z osobní zkušenosti

  • Občasné nadechnutí člověka při masáži opravdu hodně mate. Člověk si přeje, aby už to skončilo a postižený obživl a do toho stres. Jak poznáte tzv. lapavé dýchání? Podívejte se na video – lapavé dýchání.
  • Je to opravdu namáhavé. Pomáhá klečet vzpřímeně na kolenou a zapojit celou váhu těla do stlačení hrudníku.
  • Mluvte o tom s blízkými. Ač se to nezdá a říkáte si, že to je prostě život, je to velmi stresová situace a měli byste ventilovat pocity a emoce.
  • Vyzkoušet si vaše znalosti, můžete také ve hře Zachraň život.

Děkuji neznámým

Musím. Musím a chci poděkovat všem, kteří na tom mostě jakkoli pomohli. Protože, jak mi suše a jasně řekla známá: „Kačeno, nad čím zase přemýšlíš, jaké proč se stalo, sedni si, dej si panáka a pochval se. Uvědom si totiž, že jsi pomohla zachránit život." Já dodávám: „Vy" jste pomohli, smekám před Vámi a děkuji.

Záznam laické i odborné resuscitace

Článek vyšel na stránkách Dámy na kole a vychází se souhlasem autorky

Kateřina Fadljevičová foto
  • přečteno: 10018/9587×, 4 komentáře
Pražský půlmaraton – vzduch nabitý euforií, ale také balancování na hraně života a smrti

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (52 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martin Sarkisov | 8. 4. 2014 12.42 hod. | 95.173.70.xxx
Milá paní Kateřino.
My všichni, co jsme běželi, jsme na Vás hrdí. Nemám sice žádné svolení hovořit jmény dalších účastníků a pořadatelů, ale udělal jsem to. Onen běžec – kamarád nás všech, si Vás jistě najde.
Je třeba s uvědomit, jak málo stačí, aby se idský život zrodil a jak málo stačí, aby zhasl. Díky Vám a dalším, zde jeden ze životů plápolá dál. Proč si ale až v takovch chvílích my lidé uvědomujeme, že jsme lidé a jak málo stačí, abychom nebyli.....
Děkuji Vám za všechny!

woodman | 8. 4. 2014 5.19 hod. | 89.203.192.xxx
Smekám klobouk. Není úplně běžné, že někdo něco fakt umí..... Vy ano. Umíte, umíte, umíte! :-)

TomS | 7. 4. 2014 21.54 hod. | 66.249.81.xx
Podobná situace v Amsterdamu, loni v říjnu, 41. km. Na místě tři sanity, vrstevníkovi bohužel už nepomohli. Je to blíž, než by se zdálo, na každých závodech se mi to před cílem pořád vrací.
I proto mám velkou radost, že tentokrát to dobře dopadlo :)

Zdenek | 7. 4. 2014 17.28 hod. | 90.182.50.xx
Nemám slov, kam se hrabou výkony všech běžců před tím Vaším a těch dalších přítomných při záchraně života. Děkuji za další z nezapomenutelných zážitků při běhání.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků