logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu!

Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu!

Je sobota ráno, snídáme a těšíme se na celodenní výlet. Čeká nás přibližně 60 km běhu z Komárova do Svitav a neběžíme jen tak, běžíme od nejlepší babičky na světě za nejlepším Taťkou Tondou, Ondrou a Zdeňkou, běžíme vstříc kamarádům, se kterými jsme toho (nejen) v běhu hodně zažili.

Snídáme vše, co nám babička podstrčí: chleba, rohlík, máslo, kus dortu, kávu nebo čaj. Na co si vzpomeneme, to máme. A začínáme se pomalu připravovat. Umýt, vyčistit zuby, zabalit batůžek, napustit camelbak, doplnit hořčík, zatejpovat, obléct a po několikáté odmítnout babiččin návrh na odvoz autem. Asi je přece jen těžké pochopit, že 55 km běhu může být pro někoho takovým lákadlem.

cesta je cíl

Naposledy zamáváme a vyrážíme, je sobota 8:40, většina obyvatel místních vesnic ještě spí, někteří mžourají z oken a popíjejí ranní kávičku, jiní začínají pracovat na zahrádce. My běžíme. Běžíme přes Komárov, Dolní Roveň, Horní Roveň a konečně se dostáváme mimo obec, čeká nás první kopeček a krásný výhled do přírody, která je ještě zalitá mlhou. Mlha předpovídá krásný den a přesně to nás čeká. (Popravdě, pro nás by to byl nádherný den, i kdyby lilo jako z konve.)

Míjíme další vesničku – Čeradice a po zkontrolování mapy běžíme dál, můj Obelix Monica vidí na dálku a hlásí stádo srnek, vyndává krátkému a krátkozrakému Asterixovi brýle, aby se mohl také pokochat výhledem na srnky v přírodě. Za pár minut na 10. km vytahujeme svačinku od babi a cpeme se houskou s máslem a salámem, kterou jsme tak neúspěšně odmítaly. Zajíc odskakuje do pangejtu a zase pokračujeme v cestě.

setkání v Litomyšli v cukrárně

Je krásný den, sluníčko svítí, čeká nás krásná část cesty po málo frekventovaných silnicích, nejčastější vozidlo, které potkáváme, je traktor. Pánové řidiči vypadají, že jim vypadnou oči z důlků a po dotazech, kam běžíme, si už jen klepou na čelo. Během dalších kilometrů mineme příznivé Uhersko, na kopci usazenou Vraclac, jednoho zdravícího cyklistu a absolvujeme i naše první kufrování (no nebyly bychom žačky Miloše, kdybychom se neztratily) – běžíme z kopce a na konci zjistíme, že jsme nahoře špatně zahnuly a tak zase cupitáme zpátky.

nezbytná svačinky

Během pár chvil, na 21. km, usedáme na schody ve Vysokém Mýtě. Zkoušíme volat babičce, aby neměla strach, ale nezvedá to, sází cibuli. Tak aspoň píšeme klukům ze Svitav, že jsme pokořily první hranici a jsme o půlmaraton blíž k nim. Teď přidáme ještě jeden a setkáme se v cukrárně! Na schodech se tedy naobědváme, padne druhá houska od babi, müsli tyčinka, oříšková sušenka a cukřík. Po pár minutách se zvedáme, nic nemůže být komičtější než my dvě, které jsme se po 1/2M posadily, neprotáhly a teď ťapkáme jako kachničky, než se nám zase vrátí síla do nohou.

Monika se loučí s babi

Proběhneme Vysokým Mýtem a čeká nás 6 km do Hrušové. V Mýtě začínala naše etapa běhu Aš – Košice, tak vzpomínáme, jak jsme vybíhaly a cesta ubíhala poněkud rychleji než tentokrát. Pro mě je tento úsek nejhorší z celé trati, mám pocit, že v nohách už toho mám dost a cítím únavu, přesto je větší úsek ještě přede mnou. Mám chuť to zabalit, ale přece v tom ségru Monicu, mého Obelixe a kobylku, všechno v jednom, nenechám! Je to úsek, kdy málokterá něco promluví. Mám chuť zastavit, přejít do chůze a po chvilce sbírání odvahy to vyslovím i nahlas. Moničina reakce je jasná a pro mě nezapomenutelná: „Poběž, lepší už to nebude. Chůzi si necháme na to, až to bude ještě horší.“ Hmm, tak si aspoň vynutím přestávku na slupnutí endura v Hrušové. Protože jestli mě nepostaví na nohy chuť kiwi a eucalyptu, tak se začnu asi kutálet.

Enduráček zabral a po pár km se mi běží zase dobře. Jsem ráda, že jsme spolu, že jsme to zrovna my dvě, že mě nenechala zastavit a vzdát to. Je to krásný. Míjíme místo, kde jsme se potkali s doprovodným vozidlem v rámci etapy a mám chuť na banán, který jsme si tam dávali. Banán nemáme, tak si aspoň cucnu pití.

nad Svitavami

Běží se krásně, vbíháme do trošku kopcovitějšího terénu. Lidem ve vesnicích už nepřijde tak strašné, že běžíme do Svitav, a když se ptáme na Litomyšl, radostně nás navigují a dokonce nám dávají vybrat trasy – volíme kratší po silnici, protože kopečky a lesní cesty mohou znamenat větší únavu a taky kufrování.

Zcela zásadní jsou Višňáry, kde nám málem nakousne zadek pes. Naštěstí jsme běžely na opačné straně silnice a díky autům se k nám nedostal, pak si ho už majitelé odchytili. Stres a strach z okousané hýždě vyplavil velkou dávku adrenalinu a tak se nám dalších pár km krásně peláší a během chvilky jsme na vyhlídce nad Litomyšlí.

Víme, že nás čeká už jen pár stovek metrů do místa setkání, do cukrárny v Litomyšli, do přestávky na pozdní obědo-svačinku. Monika nadnáší kombinaci piva a zmrzliny a ač jsem původně toužila po sachru a mátovém čaji, tahle idea mě nadchne a sbíháme na hlavní náměstí. Ale co to? Kluci nikde, pro jistotu ještě jednou oběhneme náměstí, které má úctyhodný kilometr a smutně zaplouváme do restaurace, objednáváme pivo, zmrzlinu (nevšímáme si těch zvláštních pohledů obsluhy) a žhavíme telefon, abychom zjistili, kde jsou Ondra s Tondou.

Spolu s občerstvením získáváme i informace, kluci zdatně krouží nad Litomyšlí a vyhlížejí nás... Ha, tentokrát jsme je předběhly! Během pár minut jsou taky v cukrárně a dokonce poznáváme i Mamku Zdeňku, o které jsme si začínaly myslet, že je něco jako paní Colombová. Pojíme, popijeme, seznámíme se a vřele přijímáme nabídku na odvoz autem k lesu, městem běhat nepotřebujeme, to děláme pořád.

Lesem běžíme už ve třech: Ondra – náš rytíř, Monica – Obelix a Markéta – Asterix. Hned na kraji si opět odskakuji do křoví. Tak to, prosím vás, nikdy nedělejte. Po 42 km radši čůrejte ve stoje, protože zvedat se z toho podřepu je téměř na Nobelovku. Cesta je jinak krásná, hustým lesem s krásnými výhledy, potkáváme několik obřích mravenišť, několik kopců a hejna mušek, míjíme i místo, kde se místní mládež schází na sexuální hrátky, a pomalu sbíháme do Svitav.

v cíli

Už vidíme ceduli! Jsme na konci našeho putování. Ještě doběhneme k našim hostitelům domů, kde si dáme sprchu, protáhneme se a sníme, na co přijdeme. Jsme sice v cíli našeho ultraběhu, ale krásný večer teprve začíná – večer plný vyprávění, legrácek, dobrého jídla a konečně padne i naše putovní Metaxa. Spát jdeme dlouho po půlnoci a usínáme se vzpomínkou na jeden nádherný den!

A komu se to zdá nemožné, tak vězte, že jsme obě začaly běhat teprve loni na přelomu jara a léta. Možné je totiž všechno, co si dokážete představit...

Markéta Zajícová foto
  • přečteno: 5520/5406×, 4 komentáře
Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu! Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu! Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu! Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu! Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu! Zajíc a kobyla, Asterix a Obelix v ultraběhu!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

woodman | 12. 4. 2014 7.56 hod. | 89.203.192.xxx
:-) tak právě nálada, která z vás tryská, přístup, který máte mne před 2 lety prostřednictvím textů a osoby pana Miloše Škorpila vykopla vstříc pohybu během. Mám to těžké jelikož poměrně často sklouznu do ambicí a zapomínám, že radost a úsměv!! Díky moc za "srovnání do latě" .....

zuzu | 11. 4. 2014 11.34 hod. | 85.71.35.xxx
Jste úžasný, gratuluji :-)

jitulina | 11. 4. 2014 9.27 hod. | 85.71.155.xx
Holky moje hovniválový :) Skvělý! Pro tohle jsme začaly běhat, že jo? Pro radost z překonávání (vstávání z podřepu nebo únik pejskovi), pro setkávání a seznamování (paní Colombová je třešnička, ale důležití jsou i všichni před ní) a pomoci druhým (nejen štafeta do Košic). Fotky jste mi posílaly už po doběhu a teď jsem si to nadšeně přečetla. Jste skvělé hopsoklusky a jsem ráda, že vyšlo počasí. Jen tak dál, běžounky, jen tak dál! :)

Moni | 11. 4. 2014 7.07 hod. | 85.93.116.xxx
Téda Zajíc.. <3 mně se stýská. Na naše ultraběhy nemá žádný světoznámý maraton, kdepak..

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Běhej lesy míří na Vysočinu a na Šumavu, seriál spustil registrace : Ten níže uvedený seriál nemá takovou halasnou publicitu, ale o to víc je třeba fajn :…»
  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků