logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jsem ULTRA, běžela jsem Rock Point horskou výzvu

Jsem ULTRA, běžela jsem Rock Point horskou výzvu

Všechno začalo na Silvestra 2010 předsevzetím přihlásit se na závod horských kol. Dojezd do cíle závodu, když rolovali časoměrný koberec, mě neodradil. Zlepšovala jsem si fyzičku v zimě běháním. Jedno kolečko kolem sídliště. Motivaci k tréninku mi zajistila přihláška na olomoucký půlmaraton. Další rok jsem plánovala uběhnout maraton. Kolem sídliště jsem kroužila už dokonce dvakrát. Motivaci k tréninku mi tentokrát zajistila účast v projektu PIM Women‘s Challenge 2013. Podařilo se. Závod jsem si užívala a do cíle pražského maratonu doběhla s úsměvem. Jakou výzvu si dopřeji v roce 2014? Už tehdy v Praze mě napadlo, že by to mohla být Rock Point horská výzva.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Být ULTRA nebo nebýt ULTRA? To je otázka
  2. Kdo je Alena Žákovská
  3. Jdeme na to
    1. Přípravy vrcholí
    2. Startujeme

Být ULTRA nebo nebýt ULTRA? To je otázka

Rock Point horská výzva

Rock Point horská výzva je seriál závodů dvojic v horském běhu. Běhá se na vzdálenost LONG (65 km), HALF (35 km) a SHORT (15 km) v kategoriích muži, ženy, mix a dogtrekking. Běží se samozřejmě v terénu s velkým výškovým převýšením, a aby měli závodníci na zdolání nejdelší trati dost času, startují o půlnoci. Jak se na takový závod připravit? Musím zase navýšit objemy. Už nebude stačit běhat pětkrát týdně. Šedesát kilometrů týdně taky nebude stačit. Jenže jak to udělat? Kde na to vzít čas? A má to vůbec cenu? Co když to ze mě vysaje všechnu energii, odejdou mi kolena, zase praskne achilovka? Vydržím to vůbec? Stojí mi to za to? Nepotřebuji si přece nic dokazovat. Už jsem toho zvládla dost. Loni v září jsem své pochybnosti při tréninku v Lužánkách probrala s Milošem. Ujistil mě, že na to mám. Zahájila jsem svůj přerod v ultra běžkyni. Do práce a z práce běhám každý den 12 kilometrů a k tomu o víkendu přidám jeden šťavnatý trénink v Moravském krasu, dvacet i třicet. Sporttester jsem odložila. Tepy už nehlídám, tempo neměním. Běhám pomalu, ale dlouho.

První krize přišla hned v říjnu. Začalo mě bolet koleno. Sice občas, ale intenzivně. Co se dá dělat, budu zase víc jezdit na kole, když to koleno dovolí. Zázračné tablety mého ortopeda Ortho 3000 mě bolesti zbavily a vrátily naději, že ze mě přece jen ultra běžkyně bude. Druhá krize nastala v prosinci. Vybíhala jsem za tmy ráno do práce, za tmy se z práce vracela. Totální vysílení. Spíš se ploužím, než běžím. Vánoce na horách mě postavily na nohy. Plán uběhnout LONG v prvním závodu Rock Point Horské výzvy v Jeseníkách je reálný. Jenže nemám s kým běžet. Horská výzva je přece závod dvojic.

Alena Žákovská

Kdo je Alena Žákovská

Jasno jsem měla v tom, že s mužem běžet nechci. Představa, že na mě nějaký chlap ječí, že mu nestačím, mě děsila. Chtěla jsem najít ženu přibližně stejného věku a stejné výkonnosti. O jedné takové jsem věděla. Vrstevnice sice jsme, ale výkonnostně se vůbec nemůžeme srovnávat. Alena běhá dlouhé tratě víc než 30 let. Postupně se propracovala až do ultra maratonské reprezentace a v roce 2010 na MS běžela 100 km za 9:34:32! Většina z nás, co běháme, jsme četli knihu Zrozeni k běhu a víme, kdo byl Bílý kůň. Alena s Tarahumary závod v Mexiku běžela a s Bílým koněm se znala osobně. Přesvědčit se můžete ve filmu Run free – poselství Bílého koně.

Jdeme na to

Souhlasila, že se mnou Výzvu poběží. Byla jsem nadšená, že svůj iniciační závod poběžím vedle takové zkušené závodnice, ale na druhou stranu jsem se obávala, že jí vůbec nebudu stačit. Snažila jsem se o závodu najít co nejvíc informací. Dívala jsem se taky do výsledků, kdo a jak závod běžel loni. Jenže jsem udělala fatální chybu. Přehlédla jsem se a mezičas jedné běžkyně, o které vím, že máme přibližně stejnou výkonnost, jsem chápala jako cílový. Teprve týden před závodem jsem zjistila, že vítězní muži běželi loni déle než 11 hodin. Vyděsilo mě to. Počítala jsem s tím, že poběžím osm hodin. Běžet více než dvanáct, tak to jsem si nedovedla ani představit. Navrhla jsem Aleně, že bychom to mohly ještě změnit na HALF, ale rázně to zamítla. To dáme. Uběhneme to.

Přípravy vrcholí

Můj Outdoorový guru radil, abychom si vzaly hůlky. Pomohou prý do kopce a hlavně šetří kolena při sebězích. Na logu Výzvy i fotkách závodníci opravdu hůlky mají. Řešily jsme to a nakonec zavrhly. Nikdy jsme s hůlkami neběhaly. Asi bychom to ani neuměly. Ve vlaku do Kout nad Desnou jsme okamžitě poznaly závodníky. Všichni měli hůlky. Na startu bylo běžců bez hůlek minimum. Někteří měli dokonce trekové boty, goretexové bundy, velké batohy. Pojali to expedičně. My jsme měly jinou taktiku. Jdeme do toho nalehko. A hlavně stále poběžíme. Jsme přece běžkyně a nikoliv turistky. Běžecké batůžky jsme sice s sebou měly, ale nechaly jsme je v Koutech. Na sebe jsme navrstvily dvě trička, třetí vrstva byl cyklistický dres s kapsami naditými gely a energetickými tyčinkami. Kolem pasu opasek s třemi lahvičkami ionťáku po 2,5 deci, mobil, náhradní baterky do čelovky. Mapa a čepice ve výstřihu, skvělá PIMkovská bunda od adidasu uvázaná v pase. Hlavně, aby nám to v půlnoční tmě v davu mužů slušelo.

Startujeme

Už je nám jasné, proč mají hůlky. Někteří přešli do chůze už na asfaltu kolem Desné. My samozřejmě běžíme, jsme přece běžkyně. V prvním stoupání na hřeben se vytvořil had. Hudruju, že je to horší než na bajkových závodech a Alena se snažila chlapy předbíhat. Jenže záhy jsme pochopily, že to stejně nemá cenu a zařadily se.

Věděly jsme, že na hřebenu bude sníh. Jenže jsme počítaly spíše s tím, že to bude sněhová kaše. Mrzlo. Klouzalo to. Chlapi padali. Moje Salomony na horský běh držely. Na hřebenu jsme to zase rozběhly. Při seběhu na Ramzovou Aleně vypověděla čelovka a mě přepadly křeče v břichu. Máslový dort, který jsme si daly ve vlaku, nebyla asi nejlepší svačinka. Na hodinky jsem se podívala poprvé po 16 kilometrech na první občerstvovačce na Ramzové. Je 2:30, zarazí mě to. „Nepřepálily jsme to?“ „Běžíme pomalu“, zhodnotí to Alena. Výstup od Vražedného potoka přes Obří skály na Šrák je opravdu vražedný. Kolem nás to nikdo neběžel. Jen jeden husky vlekl statečně do kopce svého pána. Na hřebenu jsme to zase rozběhly. Snažím se Aleně stačit, zatím se docela držím. Seběh na Červenohorské sedlo a zase břicho. Ach jo. Druhá občerstvovačka. Tam měli dobrot. Nacpala jsem si do pusy rozinky, za výstřih sušenky a běžíme dál. Máme za sebou 25 kilometrů. Svítá. U Švýcárny stojí pán a odebírá profíkům hůlky. Mají to skvěle vymyšlené. Do cíle už je nebudou potřebovat. Pomáhají prý nejvíc v prudkých výstupech, takže byl čas se jich zbavit.

Alena na mě musela často čekat. Navrhla jsem, ať běží svým tempem, že už ji nechci zdržovat a nějak to doběhnu. Jenže na Pradědu nám řekli, že jsme asi třetí holčičí tým, který tam dorazil. Nakoplo nás to. Alena rozhodla, že mě na trati nenechá a začala mě intenzivně povzbuzovat. Jen krátce jsme se zdržely na třetí občerstvovačce na Ovčárně a zase vzhůru do kopců. Máme za sebou 45 kilometrů a na trati jsme už déle než sedm a půl hodiny. Už nás čeká jen posledních 18 kilometrů. Běžíme, jsme přece běžkyně. Alena vpředu, já za ní. Někdy se mi vzdálí, že ji ani nevidím, ale pak se zase vynoří. Čeká na mě. Je trpělivá a milá. Ani slůvko o tom, že to kazím. Běží a povídá si přitom s klukama. Já se už spíš ploužím. Jenže to nejhorší teprve přijde. Rozbitá, kamenitá lesní cesta byla jen začátek. Běžím. Pak přišlo táhlé, čtyřkilometrové stoupání a to už neběžím, ačkoliv za normálních okolností se to běžet dá. Pod horní nádrží elektrárny Dlouhé stráně je asfalt a klesání. Jenže já už neumím běhat ani z kopce. Cupitám. Alena trpělivě čeká. Z konečné stanice lanovky vidím dole Kouty. Jsou tak blízko a zároveň daleko. Hledím na ně z té výšky. Po zbytcích sněhu se v horní části sjezdovky klouzalo docela dobře. Zato střední část byla děsivá. Sbíhala jsem to v klopenkách pro šílence, co to jezdí na kole. Neskutečné. Jsme v cíli a opravdu na bedně. Dvě vědkyně, parazitoložka z Masarykovy univerzity a psycholožka z Akademie věd, dorazily do cíle závodu v horském běhu na 63 kilometrů s převýšením 5570 m Rock Point Horská výzva v Jeseníkách v kategorii ženy LONG za 11:21:25.

Martina Hřebíčková foto
  • přečteno: 8463/8202×, 6 komentářů
Jsem ULTRA, běžela jsem Rock Point horskou výzvu Jsem ULTRA, běžela jsem Rock Point horskou výzvu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (36 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

renata | 23. 4. 2014 18.27 hod. | 109.80.63.xxx
Martino, protože tě znám, tak vím, že jsi fajná zdravá ženská, ale jsi BLÁZEN...je to prostě úžasný výkon, a taky o tom hezky píšeš :)
těším se na setkání

Víťa Drtinová | 22. 4. 2014 10.24 hod. | 89.103.4.xx
Martino, smekám před Tvým výkonem, jsi neuvěřitelná :-). Držím palce do dalších ULTRA...

Tereza – Ultragazela | 19. 4. 2014 11.20 hod. | 89.103.6.xxx
Velky obdiv!!! Davas si neuveritelne cile a vzdy je splnis! Kdyz tak ctu tvou pripravu, vidim, ze bych mela zacit konecne poradne nabihat km na cervencovy ultra:)))

Ilona | 19. 4. 2014 6.01 hod. | 88.101.3.xxx
Ahoj Marti, co napsat, aby to neznelo lacine? Jsi skvela, mas muj obdiv! Pro me neuveritelne. Jsem pysna, ze te znam:))) ilona

Simona Vlasimska | 18. 4. 2014 19.28 hod. | 37.48.39.xxx
Gazely, jste neskutecne, moc gratuluji!!! Marti, zrovna dnes jsme s Vitou a Terkou kafickovaly, moje mala Terezka si hrala s minci od tebe. No a ted tento clanek, ktery bere dech. Smekam pred vami!

Silent runner | 18. 4. 2014 14.46 hod. | 37.48.54.xxx
Inspirující článek, díky:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků