logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít

Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít

Ne, že bych tím chtěl něco naznačovat, to vůbec ne, zvláště pak o Velikonočním pondělku, ale včera jsme si s Danou vyjeli na jeden z našich obvyklých výletů. Tedy Dana je v současné době nějak zaměřená na dobu před třiceti lety, tak jsem jí řekl, že jí zavezu na Krakonoš, hotel nad Mariánskými Lázněmi, kde před třiceti roky pracovala.

Co však čert nechtěl, nějak jsem odbočil nad Marjánkami na opačnou stranu a dojeli jsme na Smraďoch. To velké S není chyba, neb je to název přírodní rezervace, skutečnost je však taková, že název je to opravdu trefný, tedy ucítíte ho, jakmile si to ze silničního odpočivadla namíříte jeho směrem.

Smraďoch

Dana, jak vidno z pořízené fotografie, krčila na Smraďochu nos, ale řekněte, kde už jinde si má člověk ulevit, než zde. No ale k příjemnějším chvilkám naší vlastivědné vycházky. Když už člověk je jednou na Smraďochu, tak má koukat z toho něco vyrazit, tudíž jsme odtud vyrazili po modré, směr Prameny. Pak se nám sice do cesty připletla ještě červená, která mířila tamtéž, ale já už byl rozhodnut, že modrá je ta správná barva.

Nejdříve šly červená s modrou jako dvě sestry stejným chodníčkem. Ale to netrvalo dlouho, najednou šla dále modrá vpravo a my s ní. Vydrželi jsme na ní sotva pár metrů a byla fuč, což jsem však zaznamenal až po nějaké stovce metrů. Vrátili jsme se ve svých stopách a hledali, kde se nám ztratila. Na místě, kde to bylo, odbočovala drobná cestička vlevo. Bohužel ten, kdo značil, šel zjevně z druhé strany a tak zapomněl udělat značku, ještě že můj ostříží zrak ji zachytil asi o 50 metrů dál v lese.

Cesta to nebyla nijak kvalitní, pravda, byla trošku vlhkáCesta to nebyla nijak kvalitní, pravda, byla trošku vlhká

Cesta to nebyla nijak kvalitní, pravda, byla trošku vlhká, což Dana jdoucí v pětiprstkách záhy zjistila, ale bylo i hůř. Ušli jsme sotva kilometr, cesta se rozšířila, což bylo chvályhodné, ale zároveň se na ní objevilo kamení, Daniny nohy dostaly kvalitní masáž. To ale bylo pořád ještě dobrý. Po dalších 500 metrech kamení ustalo, ale zato přibylo bahna, neboť lesáci si to tudy trajdali s těžkou technikou. Člověk si na takové cestě říká, že ji alespoň nepřehlédne. Na druhou stranu, čumíce pod nohy, si nevšimne odbočky, že jo. Tak se i stalo. Najednou jsme stáli uprostřed lesa, cesta nikde, já alespoň zahlédl zadky prchajících laní, Dana neviděla ani je.

Nezbylo nám, než to vzít zase zpět. Dneska už podruhý. No ale objevil jsem uzounkou zvěří stezku a jako správnej stopař vyrazil po ní. Co myslíte, že se stalo? No ano, našli jsme svou modrou a po ní šli dál. Aby to však i teď neztratilo na napínavosti, začalo bouřit, obloha nad námi dostala barvu kvalitní oceli a shůry začaly padat velké kapky.

Došli jsme na vrchol kopce VlčekDana přestala hrabat (nebo to bylo jiné zvířátko?

Došli jsme na vrchol kopce Vlček, kde je další přírodní rezervace a tam Dana v panice začala sobě hrabati noru.

Naštěstí ta bouřková přeháňka skončila stejně rychle, jako začala, Dana přestala hrabat (nebo to bylo jiné zvířátko?) a my mohli pokračovat v cestě. Odtud už to nebylo moc zajímavé, došli jsme k silnici, po ní k autu a autem pak dojeli na Krakonoš. Tam si dali kafe, co nebylo kafe, Dana přezrálý sladký banán s ještě přeslazenější čokoládou, já lívance s lesními plody, které byly alespoň před zmražením skutečně lesními plody.

Konečně jsme našli cestua Dana se rozjasnila

No, tak to byl náš výlet na Smraďoch a zpět a pak na Krakonoš. Mějte príma pomlázku a užijte si pohodové a veselé Velikonoční pondělí.

Miloš Škorpil foto
Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít Smraďoch. Výletničení je tak fajn, když jeden ví, kam má jet, teda jít

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Zdravý životní styl

všechny články Zdravý životní styl

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků