logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Všechno je to v hlavě, běželo mi při maratonu hlavou

Všechno je to v hlavě, běželo mi při maratonu hlavou

Den po maratonu: kdyby to šlo, napsala bych o maratonu knihu – mé pocity, dojmy! Protože tohle ani nejde popsat zkráceně. Ale přesto se pokusím. Obavy před startem – doběhnu to po tom zranění, co jsem v poslední době měla? Krize na 36. km, budu na to připravena? Neušlape mě ten dav – když je letos rekordní účast (10 000 běžců, ne-li více)?

Aneto, tolik máš načteno, docela dost naběháno. Vše je jen o hlavě... pořád jsem si opakovala. Navíc mi pomáhalo 99 hlášek maratonce, co jsem poctivě nastudovala. Dopředu jsem si řekla, že se na to chci i vyfiknout – je to pro mě taková oslava těch mých běhů. Už dopředu mi babička pomáhala udělat sukýnku, celá zlatá. Tak dlouho jsem se připravovala – hlavně psychicky, a najednou den D je tady! Ranní přípravy – normálně se na běh připravuju 10 minut, ale tentokrát přes hodinu. Vše muselo dokonale ladit. Cestou autem jsem měla moc humoru a žádnej stres jsem nepociťovala. Na místě jsme se ještě fotili, povídali a když se blížil start, musela jsem se rozloučit s rodinou a kamarádkou, a přemístit se tam, odkud jsem měla vybíhat. Když jsem se zařadila do svého koridoru, dali se se mnou do řeči 4 kluci – Budějičáci. Tak jsme se začali smát, povídat a nervozita vůbec nebyla. Jen jsme se už těšili na výstřel. S výstřelem jsme si vychutnávali tóny Vltavy, bylo to děsně dojemné. Měla jsem šílenou husinu, ale zakázala jsem si brečet, abych se přeci jen už koncentrovala.

Aneta na trati maratonu

A jak to vypadalo na trati? Tolik známých, kolik jsem potkala z běžeckých skupinek, Chorvatska, František, přátel... no nádhera! Pořád jsme mávali a povzbuzovali se navzájem. Když na mě mířil fotograf, vždy jsem se snažila usmívat a to samé do kamery – dokonce jsem i skákala... kdybych přeci jen náhodou byla vidět. Tolik lidí na Karlově mostě jsem v životě neviděla. Jedno velký wow! Ani si nedokážu tipnout, kolik bylo diváků, ale byla to nádhera. Fandili všichni všem. Bylo jedno, zda jste běžec amatér – běháte si pro radost, či vrcholovej sportovec. To dodávalo děsně sílu, do toho po trati různé kapely. V ten moment mi bylo jedno, co hrajou – hlavně, že hrajou. Občerstvovačky super, starali se o nás dobrovolníci skvěle. Když to šlo, podávali nám to rovnou do ruky, abychom nemuseli udělat ten krok navíc a trošku si odpočinuli.

Měla jsem s sebou úžasné fanoušky (mamku, jejího přítele, kamarádku, babičku a bráchu) – dala jsem jim befelem, kde budou stát, ale překvapili mě, když si stoupli i tam, kde původně neměli, a tak stihli být dokonce na 5 místech a přesně tam, kde jsem to potřebovala. Prostě jsou úžasní a asi museli letět! Měla jsem taky nejlepší transparent – vtipnej a byl vidět, mooooc vám za něj děkuju! Taťka mě do poslední chvíle napínal, ale nakonec i on se tam objevil... ta radost pak. Zakázala jsem si sledovat čas, tak jsem už ani moc nekoukala na hodinky a poslouchala jen své tělo. Když to vezmu zpět, vím, že jsem měla i na víc, protože na 1/2 jsem měla nějak 2 hod 5 min. a pak jsem dlouho to tempo držela. Nevím přesně, co se pak stalo, nemůžu říci, že jsem měla nějakou mega krizi. Ale postupně jsem trošku začala zpomalovat. Když jsem věděla, že 4 hod 30 min teda nestíhám, tak jsem si řekla, že do 4 hod 45 min to ale dám! I přes ten hnusnej konečnej protivítr jsem se dokázala zabejčit, a dala to ještě o 5 min lépe.

zasloužená medaile

Závěrečný finish pro diváky jsem si samozřejmě nemohla odpustit a pak mi hodně lidí říkalo, ty ses nám teda docela flákala, měla jsi na lepší čas (ze srandy). Vím to – ASI MĚLA. Ale prostě čas včera pro mě opravdu nebyl priorita. Jsem ráda, že jsem doběhla a že jsem 1. maraton s úsměvem na tváři úspěšně dokončila. A hlavně že můžu normálně chodit – tím pádem ihned začít zase trénovat. Dostávám spousty zpráv, zda maraton bolí. Ano, člověk se musí trošku kousnout a jít lehce přes bolest... ale to je jen vše o hlavě, a pak ten pocit stojí opravdu za to, moc doporučuji! V cíli na mě padla hned otázka: Poběžíš za rok? A já neváhala ani vteřinu a řekla: ANO, poběžím a už se mooooc těším.

v cíli v maminčině náruči

Jinak ještě jednou děkuji všem moc za podporu, sms zprávy, telefonáty, zprávy po fb... je to krásný pocit, když víte, že na vás ostatní myslí a drží vám pěsti! Jak by řekl Kája: Tohle bych opravdu, ale opravdu nečekal. Takže fakt díky!!! Jo a rodina vypozorovala, že jsem tam byla jedna z nejmladších, takže do budoucna to pro mě může být výhoda a naděje na zlepšování se i na těchto tratích. Už teď mě mrzí, že to tak rychle uteklo, ale aspoň se mám ten rok na co těšit. Takže zase za rok, juchuchů! Nakonec ještě real čas: 4:40:32!

Aneta Krausová foto
  • přečteno: 6578/6155×, 1 komentář
Všechno je to v hlavě, běželo mi při maratonu hlavou Všechno je to v hlavě, běželo mi při maratonu hlavou Všechno je to v hlavě, běželo mi při maratonu hlavou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Barbora | 13. 5. 2014 15.09 hod. | 188.120.194.xx
Krasne napsane, Anetu znam osobne a musim rict, ze je to velky dric, nejen v behu, ale ve vsem, do ceho se pusti. Je mi velkou inspiraci!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Podle čeho si budete vybírat běžecké boty na sezónu 2017

Během následujících týdnů budete osloveni firmami vyrábějícími, či prodávajícími běžeckou obuv s jejich vzory pro rok 2017. Podle čeho se budete při výběru orientovat?

podle značky58
podle povrchu na němž převážně běhám38
podle barvy3
podle šířky boty ve špičce14
podle výšky dropu (rozdílu mezi výškou paty a špičky)14
podle váhy13
podle počtu technických fines, které budou ve výčtu jejich vlastností4
podle toho, jak se v nich budou cítit moje nohy86

kde se diskutuje

  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale. První, co mne napadá je,čím se budeš živit (nebo jsem to v článku přehlédl ?). Ale…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale, hezky napsaný článek, jen pořád přemýšlím, co bylo tím hlavním impulsem k odchodu,…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Krasne napsany, Miso. At to vse bylo jak bylo, uzili jsme v PIMu srandy kopec ;-) A diky nejen…»
  • Životní maraton aneb proč jsem začal běhat : Ahoj Michale, super článek. Hodně mi pomohl v nalezení sebe sama a pochopení co je v běžeckém…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobrý den, na tuto diskuzi jsem narazila při pokusu se opět posunout o kousek dál při řešení svého…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků