logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Half marathon Tromsø

Half marathon Tromsø

Hned na začátku se musím přiznat k tomu, že běhám jen pro radost, nevedu si deníček s dosaženými časy, nevystavuji je na facebooku, nevím, jaký jsem na žebříčku „behej.com“. Samotný běh mi přináší radost z volnosti a klid na přemýšlení. Časy, kterých jsem na měřených tratích dosáhl, nejsou ani dechberoucí ani obdivuhodné. A – a to je podstatné – je mi to celkem jedno.

Pak, říkáte si, proč se zrovna ty vydáváš na běh do Tromsø? Odpověď je celkem jednoduchá – a až vám to řeknu – napíši:-), věřím, že o tom budete přemýšlet také.

Začněme tím, kde je Tromsø a proč tam jet.

Stačí, když si jej najdete na mapě. Leží na severu Norska, na ostrově mezi sérií dalších ostrůvků, 400 km za hranicí Polárního kruhu.

Kousek od něj leží zbytky chlouby německého námořnictva bitevní lodi Tirpitz.

Zastavuje zde Hurtigruten, což je slavná námořní linka, která obeplouvá Norsko. (Zajímavé je, jak moc pro Nory znamená. Hodně se mluví o „reality show“, kdy na tu loď namontovali na příď kameru a přímý přenos z její pětidenní plavby běžel na hlavním kanále norské televize).

Má zajímavé architektonické prvky, velmi zajímavý kostel, polární muzeum a vysoký most.

A co je ještě zajímavé – byť je to tak daleko a vysoko – řekli byste, že je to město, kde dávají „polární medvědi“ dobrou noc – omyl, je to osmé největší město Norska.

Teď k tomu přičtěte polární noc (kdy nevyjde slunce od 21.11. do 21.1.) a skutečnost, že polární záře je v těchto letech obzvláště viditelná (díky aktivitě Slunce)…

Takže, když jsem na stůl vysypal tašku z pražského 1/2 marathonu 2013 – a vypadla z ní kartička „Half marathon Tromsø“, který sliboval běh pod Polární září… bylo jasno!

Nabuzen očekáváním přírodní scenérie, kterou se budu moci cca 2 hodiny kochat a nebude mi u toho zima:-), jsem začal obvolávat někoho, kdo by se tam vydal se mnou. Překvapilo mne, že to nebylo tak těžké a začátkem června jsme se sešli v malé kavárně a začali plánovat cestu. Trochu mne zarazilo – a Michal s Matyášem to vědí a dnes se tomu smějí, že tam vedle mého dobrého známého, Radka, napochodovali (Radkův příbuzný a jeho kamarád) dva urostlí sportovci s viditelným tetováním a v průběhu rozhovoru řešili běhy s NordicWalking holemi. Pochopil jsem, že tito kluci tam nepojedou kvůli polární záři. A také že ne – připravovali se na horský běh na Lysou horu a toto považovali za zajímavý trénink. Když se pak ukázalo, že jim je podstatně méně let, ujistil jsem se, že na mne v cíli alespoň počkají. Mám půlmarathon za hodinu padesát a tito vypadali, že by jej za ten čas uběhli skoro dvakrát. Tak jsme si to pro jistotu vyjasnili – bylo to zábavné a řekl bych, že dnes jsme přátelé se vzájemným respektem.

První otázka byla, jak se tam dostat. Ve čtyřech lidech se nabízí ekonomika auta. Mám sice VW Multivan ve verzi 4motion – ale i tak jsem byl proti. Běží se to na začátku ledna (letos to bylo 4.1.) a riziko, že někde zůstaneme „viset“, je veliké i v Německu na dálnici. Tedy letíme… Mám dobrou známou, která mi vždy dokáže najít skvělé spojení (www.hanseatic.cz) – ale tentokrát se zapotila.

Letenka byla potíž a nakonec sehrála zásadní roli v našem příběhu. Když jsme letenku rezervovali – tak letecká společnost let zrušila. Nechápu. Nakonec se cesta měnila 4x a poslední verze nás nesla z Prahy do Tromsø přes Paříž a Helsinky – zpět to bylo jen přes Helsinky – ale s 18 hodinovou zastávkou v Helsinkách.

A druhá bylo ubytování. Spoléhat na to, že tam přiletíme a něco si najdeme, může být hodně pošetilé. A zvlášť v Norsku, kde ceny budí respekt. Spoléhali jsme na to, že nám něco doporučí organizátoři běhu, ale to se nestalo, tak jsme vsadili na www.booking.com a našli hotel kousek od místa startu a v půlročním časovém předstihu i za skvělou cenu (v přepočtu cca 5000 na osobu a 3 noci). Z důvodů, které jsme popsal v úvodu, jsem navrhl půjčit si ještě auto – a s tím byli všichni v pohodě. Proč ne. I to je dobré rezervovat dopředu.

Pak jsme již jen diskutovali o oblečení, co ano – co ne. Jak se později ukázalo, bylo to úplně jedno…:-)

A pak jsme se již těšili – tedy já určitě. Na iPhone jsem si nastavil předpověď počasí v Tromsø, našel si webkameru z města a řešil, jaký si vezmu fotoaparát na tu polární záři, kudy se dostaneme na Nordkapp. Matyáš hledal optimální barevnou kombinaci oblečení.

Doma na mne koukali jako na blázna (kolem Vánoc bylo v Tromsø -17 °C a v dlouhodobé předpovědi slibovali i méně a navíc až 2 metry sněhu). Co tam jedeš dělat? Co si potřebuješ dokázat? Máš přeci rodinu… Řada výčitek nezazněla slovně, ale já je v těch očích viděl… Navíc jsem téměř celý prosinec průběžně bojoval s nějakými virózami, co nosily děti ze školy – tak jsem toho venku moc nenaběhal. Leda na běhátku v posilovně.

Konečně bylo 3.1. a setkali jsme se na letišti. Mám rád ten okamžik, kdy se odlétá… Letiště voní dálkami, letadla vyrovnaná na ploše budí představivost…

Protože počasí bylo nejisté, měl jsme s sebou spoustu věcí – variantního oblečení pro běh i pobyt. Navíc stativ, nabíječky a jak říká můj táta „serepetičky na focení“. Váhovým limitem jsem prošel na kilo přesně. To Radek měl zavazadlo, které by se do toho mého vešlo 2x… co to s sebou beru?

Let i přestupy byly v pohodě. Snad jen, na lince Paříž – Helsinky nám promítali start živě z kamery umístěné v přední části letadla. Zážitek. V Helsinkách jsme chtěli povečeřet a přišlo první setkání se severskými cenami umocněné večerním letištěm. Vynechal jsem restaurace a vydal se do prodejny potravin. Cíl jasný – losos. To, co je u nás exkluzivitka, je tady běžné zboží – doporučuji! Báječná večeře za velmi přijatelný peníz.

Letadélko, které nás z Helsinek neslo do Tromsø, bylo takové malé – asi jako má pan Kellner pro soukromé účely – ale o to větší dobrodružství slibovalo. Co jsme netušili, že do Helsinek jsme již přiletěli bez zavazadel – a měli jsme se to dozvědět chvíli potom, co jsme se nadšeně fotili na ploše letiště u toho malého proudového letadla.

Letiště v Tromsø je velikostí srovnatelné s autobusovým nádražím v Plzni. Přiletí letadlo – vystoupí cestují, vezmou si zavazadla – zavřou a zhasnou … skoro doslova. Přiletěli jsme večer (ale za polární noci je jedno, kdy přiletíte:-)) a po nás mělo přiletět další letadlo až kolem osmé hodiny ráno.

A tak jsme tam stáli, kufry nikde a letiště zavíralo. S tím jsme nepočítali. Prostě ne. Dva urostlí sportovci se vydali vysvětlit někomu, kdo měl uniformu, že nemáme zavazadla a možná tiše doufali, že se usměje, řekne „apríl“ a vytáhne je z podpultu… nestalo se. Po naléhání zjistil, že v Helsinkách nejsou a tudíž neví, kde jsou, že to zjistí – ale – až ráno – že si máme zavolat na toto číslo – a jestli nám ještě může nějak pomoci… „Jak asi“ odtušil Michal a stále jsem se nemohl ubránit pocitu, že mu chce jednu vrazit. Ten pán měl asi pocit stejný a tak rychle zavřel okénko a zmizel.

Nebylo co řešit. Zavazadla na letišti nevymodlíte. Tak jsme vyrazili hledat hotel. Cena autobusu nás také docela překvapila 20 NOKů – což představuje téměř 80 Kč… za 15 minut jízdy. Holt Norsko. Najít hotel bylo celkem snadné. Vystáli jsme si frontu na recepci a k tomu si dali kávu. Ta byla ve většině hotelů zdarma. Když jsme přišli na řadu, ukázali rezervaci – recepční znejistěl a začal nám opatrně vysvětlovat, že hotely „přebukovávají kapacitu“ a tudíž již pro nás nemá místo. Michal se zatvářil tak, že mi toho pána bylo docela líto… Naštěstí pokračoval ve vyprávění… a proto pro nás mají jiný hotel, lepší a samozřejmě za cenu, kterou jsme měli domluvenou s ním. A hotel je prý jen na druhé straně ulice. A prý nám pomohou se zavazadly. Kde je prý máme. Co mu na to řekl Matyáš nebudu reprodukovat – naštěstí to bylo česky a troufám si říci, že tomu nerozuměl. I vysvětlil jsem mu, jak to je s námi a zavazadly a on, že mu to je líto a dal nám každému nouzovou kosmetickou sadu kartáčku na zuby a mýdla. Start závodu byl druhý den odpoledne.

Hotel super a již jsme se těšili na snídani, kterou na booking.com (jak Radek rychle našel) všichni chválili.

Ještě jsme se, na mé naléhání, prošli po městě, protože bych stejně zvědavostí neusnul. Co mne překvapilo, byl výskyt obchodů s erotickými pomůckami na m2. Dokonce byly i na hlavní třídě – na druhou stranu, co dělat za polární noci…

Snídaně předčila očekávání. Vážně – a to jsem byl v mnohem dražších hotelech. Prostě hotel Thon je na snídaňové menu nepřekonatelný.

Telefonát na letiště nás ujistil v tom, že dnes žádné zavazadlo nedorazí – ale že již vědí, kde jsou. Nestačili je přeložit v Paříži. Z toho plyne první ponaučení – pokud někam letíte a v Paříži máte jen hodinu na přestup, kupte si drahou pojistku na zpoždění zavazadel. Nebudete litovat. Moje známá mi vysvětlila, jak to na tom letišti funguje a jestli má pravdu, tak technologicky není šance ta zavazadla za hodinu dostat z letadla do centrálního skladu na kraji letiště a odtud zase do dalšího. A pokud to je kolem oběda – je to prý „tutovka“.

O.K., není moc možností. V polobotkách nepoběžíme. Vyrazili jsme na místní radnici, kde byla registrace a vyrazili ke stolu s označením „Trouble Desk“ – vysvětlili jsme náš problém a dostali se k tomu, že nám mohou přehodit startovné do následujícího roku. Pak nám ale jedna paní poradila sport na hlavní třídě kde bychom mohli nakoupit potřebné oblečení a boty. Mezitím jsme se snažil dovolat na zákaznickou linku Finnair a domluvit se, jak postupovat. Po vysvětlení situace mi paní z Call centra slíbila, že nám nutné oblečení proplatí. Ten telefonát se doopravdy vyplatil, protože nám potom při řešení náhrad pomohl.

V G- Sportu byli neskutečně milí a ochotní. Dali nám maximální slevy (až 50%) a poradili s výběrem. I tak jsme každý utratili za boty, bundu, kalhoty, tričko, rukavice, čepici, ponožky a spodní prádlo cca 12 000 Kč.

Mezitím se o nás dozvěděli místní novináři a tak jsme se stali zákuskem pro jejich článek. Domluvili jsme si setkání před startem. Konečně, do toho moc času nezbývalo, tak rychle na hotel, zavodnit, rozcvičit – utrhat z oblečení cedulky a na start.

Start byl na náměstí a závod se běžel po chodníku. Upřímně – trasa nic moc. Zledovatělý chodník, který postupně lemovala nastartovaná auta, protože kvůli nám uzavřeli všechny kruhové objezdy. Otočka byla u letiště. Tedy čerstvý mořem filtrovaný vzduch byl kombinovaný směsicí benzinu, nafty a kerosinu. Z Prahy jsem zvyklý na to, že je trasa lemovaná kilometrovníky – což tady bylo až posledních 7 km – a protože jsem u sebe neměl svůj NIKE+, který mi vzdálenost odhaduje, běžel jsem na odhad. Další překvapení čekalo na občerstvovacích stanicích, kde se podávala jen studená voda. Ale možná to bylo jen tím, že místo -17 °C byly příjemné – 3°C – to by pocitově ta voda byla teplá… Abych završil všechna negativa – polární záře se nekonala…

Na druhou stranu musím říci, že měl závod skvělou noční atmosféru. Trasa byla lemovaná svíčkami (jako ty naše čajové, jen v průměru 20 cm), všude byla spousta fandících lidí – radostně nás povzbuzovali norskými vlajkami, a ve startovním poli nebyla taková tlačenice jako je v Praze. A předjezdci a časomíra jela na kole. A když si vezmu toho, co vyhrál – (ponížil mne nejen časem, ale i tím, že běžel v trenýrkách a tričku) – tak se musel cyklista hodně snažit:-).

Jak jsem říkal, nebylo to úplně jednoduché – na sobě boty staré 2 hodiny, neuměl jsem si rozvrhnout síly podle vzdálenosti, boty neměly hřeby, tak to chvílemi pekelně klouzalo a poslední 2 – 3 km byly do kopce. Závěr závodu vedl městem, ulice byly osvětlené rudými srdci (asi vánoční výzdoba… nebo to mělo spojitost s těmi prodejnami erotických pomůcek?) – o to více chutnalo posledních pár set metrů – a pak teplý čaj a banán. Pokud vás zajímají výsledky, najdete je zde. A musím říci, že medaili nám dali nádhernou – na ní ta polární záře byla alespoň vyobrazená.

Celý večer jsme zakončili večeří nájezdem do supermarketu, kde jsme nakoupili saláty a lososa ve všech možných podobách.

Zavazadla dorazila druhý den. Následující 2 dny jsme věnovali cestování po fjordech a „nahánění“ polární záře. Na focení bylo vždy jen tak 2 – 3 hodiny denně – kdy bylo chvíli vidět, ale i tak to stálo za to. Norsko je nádherné a ty, co se po závodě sebrali a hned letěli domů, nechápu (ale stejně tak oni asi nechápou mne – jak můžu 3 hodiny sedět v autě a čekat na polární zář).

Byli jsme doslova uchváceni tmou a noční oblohou, kde bylo tolik hvězd, kolik jsem jich ještě nikdy neviděl. Ne že by nad naší zemí nebyly – jsou – ale překrývá je světelný „smog“. Také nás překvapilo, jak výrazně veliká okna mají domy v této oblasti. Když jsem si jich všímal při závodu, myslel jsem, že je stavěl jeden developer (ty domy) – ale ona ta okna byla veliká na všech domech.

Polární záře se ulovit podařilo. Upřímně, nebýt fotoaparátu a dlouhé expozice, asi bych si ji ani nevšiml. Je to něco mezi duhou a bleskem. Rychlejší než duha a pomalejší než blesk. Ale bere to dech.

A ještě dvě věci musím říci k Tromsø. Tou první – nespoléhejte na to, že tam je tma a zima. Policie hlídá parkovací hodiny velmi pečlivě. 10 minut přetažení a již jsme měli pokutu – na druhou stranu, tím, že jsme doložili, že k přetažení došlo nefunkčním terminálem v hotelu, kde jsme platili kartou – nám pokutu odpustili a druhá věc – jsou tunely. Celé město je podkopané sítí tunelů, jako by je stavěli sami Trollové. Ale kdyby jen tunely – v podzemí byly i kruhové objezdy a parkoviště. Kilometry silnic, křižovatek, a co bylo po mne nejkurióznější, jsou vjezdy do podzemního komplexu – některé vypadají jako vjezdy do garáže. Možná by návštěva a inspirace těch, kdo staví v Praze tunel Blanka mohla ušetřit značné prostředky… (že jsem tak smělý).

Cesta zpět již proběhla bez problémů – legrace začala, když jsem chtěl zaplatit výlohy spojené s novým oblečením. Po měsíci dopisování si s Finnair nám nabídli refundaci 70 EUR s tím, že máme nárok na to nejnutnější. Nedal jsem se a vysvětlil, že jsme tam byli skutečně jen kvůli 1/2 maratonu a že jsem se na proplacení ptal i na jejich Call Centru. Jen jsem si pamatoval, že se ta paní jmenovala Mary. To v konečné fázi zafungovalo – možná i doložená publicita, fotografie v novinách a rozhovor do místního rádia, ale především nám pomohl pan Milan Feherváry ze zastoupení Finnair v ČR. V půlce dubna nám cca 1/2 nákladů uhradili. O to větší pak bylo moje zklamání z jednání pojišťovny Europ Assistance, kde mám pojistku spojenou s mou kreditní kartou, kde mi vysvětlili, že na sportovní oblečení se pojistka nevztahuje, a doplatili mi jen ponožky a spodní prádlo. Na dotaz, jestli by mi proplatili bundu, kalhoty a zimní boty, jsem se dozvěděl, že s největší pravděpodobností ano. Připadal jsme si jak v povídce se Saturninem… „Prima, tak já jsem si koupil bundu, kalhoty a boty“ … „To jistě pane, ale sportovní a na to se to nevztahuje.“ „Chápu, ale já tam byl běhat a to bych v zimní bundě, riflích a zimních poplobotkách nezvládl“ .. „To jistě“ .. „Dobrá, tak já si koupil to, v čem se dá běhat, protože jsem tam byl kvůli běhu, jak jsem na Váš požadavek doložil“ .. „Jistě, ale“ – a nyní cituji:

Pojištění se vztahuje pouze na odůvodněné a nezbytné náklady, kdy se za tyto náklady nepovažuje sportovní oblečení a vybavení a dále se pojištění nevztahuje na náklady, které byly uhrazeny odpovědnou osobou – dopravcem. Citujeme Všeobecné pojistné podmínky pro cestovní pojištění č. 2/2009 (dále jen VPP), Zvláštní část B, odstavec VIII. Pojištění zpoždění zavazadel během letecké přepravy, Článek 1, písm. a):

„Článek 1 Rozsah pojištění

a) V případě pojistné události uhradí pojistitel nezbytné a odůvodněné náklady, které mu z důvodu pojistné události vznikly, oproti předložení originálů účtů.

b) Pojištění se však vztahuje pouze na náklady, které nebyly uhrazeny odpovědnou osobou nebo z jiného pojištění.“[/KURZÍVA]

Odůvodněné a nezbytné náklady jsou pak specifikovány ve VPP, Obecná část A, článek 2 Výklad pojmů, odst. 2.23:

„Odůvodněné a nezbytné náklady – náklady na nákup nejnutnějšího ošacení a hygienických potřeb, náklady na přepravu mezi letištěm a místem náhradního ubytování zajištěného leteckou společností a náklady na nezbytné telefonické hovory.“

„… a proto Vám nemůžeme tyto náklady proplatit“. Vzdal jsem to a řekl si, že o tom někam napíši. Přijde mi to postavené na hlavu a tak jen doufám, že si to přečte někdo z manažerů této pojišťovny a podívá se na to.

Shrnuto podtrženo. Pokud by vaše otázka zněla – „Mám jet do Tromsø běhat?“ odpovím: „Pokud jen běhat, tak mi to přijde zbytečné – pokud chcete něco vidět, poznat, přiblížit se k lidem, kteří žijí v úplně jiných podmínkách – kochat se nekonečnou krásou přírody a zažít i nějaká nečekaná dobrodružstí – pak je běh skvělá záminka!

P.S. A ještě jednou bych moc rád poděkoval Radkovi, Michalovi a Matyášovi za společnost. Bez nich by ta cesta nebyla ani poloviční – díky, pánové!

Pokud jsem vás ještě dostatečně nenaladil, abyste si udělali výlet do Tromsø, tak to zkusím ještě třeba takhle:

Half marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon Tromsø Half marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon TromsøHalf marathon Tromsø

Petr Vyhnálek foto
  • přečteno: 9494/9225×, 4 komentáře
Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø Half marathon Tromsø

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jane | 31. 5. 2014 17.26 hod. | 89.177.56.xxx
Tak konecne som sa dozvedela ako to tam presne prebiehalo. Pretože Maty mi nepovedal ani polovicu z toho :)

Petr Vyhnálek | 24. 5. 2014 15.27 hod. | 77.48.157.xxx
Hanko, děkuji Vám za báječný komentář – ale především máte můj obdiv, pokud jde o Vaše putování. Já tomu říkám teorie "řízku" – není totiž důležité, co máte dnes k obědu (jestli řízek nebo jen kousek chleba) – to si totiž za rok nebudete pamatovat – ale to, co zažijete – to zůstane. Báječné putování a objevování! Petr

Hana | 24. 5. 2014 10.25 hod. | 77.236.195.xx
Petře, výborný článek, četla jsem ho se zatajeným dechem, jak to dopadne, četla jsem ho obdivně k Vašemu nadšení a nezkrotné vůli k překonávání překážek navíc s úsměvem! :o)) velká inspirace pro všechny :o)) a hlavně – překážky mnohdy právě dodají puncu i obyčejné události, nabídnou jiné pohledy a neopakovatelné zážitky – ba přímo nevšední! Mám s tím také svoje zkušenosti :o)) např. vloni při cestě na měsíční cyklovandr po Zambii (jeli jsme na těžko, každý měl svůj stan) jsem zapomněla v letadle nový malý 0,6 kg péřový spacák....v důsledku toho mnoho trampot, ale i naprosto famózních zážitků – 1. noc na palandě metr od diskotéky, pak hurá koupit spacák! jenže jsem byla v Afice, tak po půldenním lítání taxíkem po Lusace jsem vzala zavděk jediným k mání obrovským 3 kg dekáčem, takže jsem na kole byla za kramáře a navíc ten spacák byl krátký a nehřál, ale studil! V noci bylo od 0 do 6 stupňů – díky tomu jsem spala jen chvíli a noci trávila třeba v maličkém slaměném kurníku se slepicemi a ráno kokrhajícím přímo mně u hlavy kohoutem a hlavně pohybem pod nádhernou africkou oblohou plnou hvězd a k ránu u ohňů domorodců..... důsledkem bylo nevyspání a únava, roztěkanost....ale hřálo mě to u srdce – africký venkov a afričané na venkově jsou skvělí! :o)) doma jsem hbitě koupila spacák nový, takže mě vyšel ten ztracený na 10 tisíc kč.....ale neměnila bych...
Petře, přeji Vám mnoho krásných nejen běžeckých zážitků! :o)) a dík za článek! :o))

Jirka PM | 22. 5. 2014 12.53 hod. | 195.113.181.x
Paráda ... A je tam nejsevernější pivovar na světě (flaška s polárním medvědem na etiketě – Arctic Beer ...ujde) :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků