logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Za jak dlouho lze natrénovat a jak rychle lze běžet maraton

Za jak dlouho lze natrénovat a jak rychle lze běžet maraton

Za jak dlouho a na jaký čas se dá natrénovat, rozhodnete-li se běžet maraton? Zkušenosti z předchozích ročníků adidas Women´s Challenge říkají, že to jde poměrně rychle. Ale posuďte sami. Letos se z dvanácti účastnic rozhodly běžet maraton tři. Dvě – Hanka Havalcová a Zuzka Schwarzmaierová – se na něj připravovaly od začátku, tedy měly na to 3,5 měsíce, ale Hanka Marvanová se rozhodla pro maraton až po úspěšném absolvování půlmaratonu. Měla na to tedy cíleně jen pět týdnů, teda měla by, kdyby běželo vše, jak by chtěla.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Zuzka Schwarzmaierová
  2. Hana Havalcová
  3. Hanka Marvanová

Zuzka Schwarzmaierová

Začnu tou nejrychlejší Zuzkou. Zuzka měla hned od počátku, co se fyzických předpokladů týká, nejlépe našlápnuto. Na druhou stranu zde byla před pár lety nemoc, jejíž překonání ji velmi psychicky posílilo, ale na druhou stranu bylo nutno počítat s tím, že na fyzičce se nějak projeví, nebo že se projeví její odezvy ve chvílích velkého fyzického zatížení, tedy při zvládání stěžejních (nejdelších) tréninků. Když se ohlížím za uplynulými 3,5 měsíci Zuzčina tréninku zpět, tak musím konstatovat, že celý trénink absolvovala v podstatě bez problémů, co se zátěže týče. Jasně, po každém dlouhém běhu měla pocit, že už je na hraně toho, co je schopná uběhnout, aby se týden na to přesvědčila, že to jde zase o kousek dál.

Jediné, co nechtělo spolupracovat, bylo Zuzčino levé koleno, ale i to nakonec usoudilo, že nemá šanci a pomohlo donést Zuzku do cíle maratonu. Ale teď nechám mluvit Zuzku, protože trenérovo hodnocení, byť může obsahovat spoustu informací, nemůže jiným odhalit tolik, co osobní zpověď.

Když se vrátím na začátek svého trénování na maraton, nemohu snad stále uvěřit, že už ho mám za sebou. Strašně rychle to uteklo a já to dokázala.

Začalo to běháním 21 km, po kterém jsem byla dost unavená, ale i mile překvapená. Každý týden se dávky kilometrů zvyšovaly a mně se běhalo dobře. Dostavily se menší bolesti. Nejdříve bolela pravá kyčel, ale to odeznělo hned, jak jsem změnila styl běhu. Myslela jsem na správné držení těla a hned to šlo lépe. Bohužel začalo bolet levé koleno. Po fyzioterapii jsem se dozvěděla, že mám zkrácený stehenní sval a musím ho protahovat a natahovat. Existuje spoustu cviků, které stačí pravidelně provádět a koleno začne spolupracovat.

Tréninkový plán jsem začala brát jako součást dne, tak jako provádíme ranní hygienu, tak beru i běh. Od začátku příprav na maraton jsem neměla důvod myslet na svůj zdravotní stav, tělo spolupracovalo tak, jak mělo. Jen občas při správném dýchání do břicha přes bránici se mi točila hlava, ale mohlo to být vyšším obsahem kyslíku;-). Jinak jsem žádné problémy nezaznamenala.

Jeden nastal až při samotném maratonu, kdy jednak docházela energie, bolelo všechno a k tomu bylo zle od žaludku, točila se hlava a stav, který bych nerada opakovala, odezněl při prodýchání, změně běhu na chůzi, stačilo se napít, sníst banán a tělo znovu nastartovalo.

Od října 2012 jsem se naučila opravdu své tělo poslouchat, žádná bolest, teplota… není jen tak.

V neděli po maratonu jsem si řekla, že to jednou stačilo, ale už si pohrávám s myšlenkou, že to třeba za rok nebo možná letos s holkami z aWCH absolvuji v říjnu v Košicích.

Hana Havalcová

Druhou, která hned od začátku své účasti v aWCH mířila na nejvyšší cíl, tedy na maraton, byla Hana Havalcová. Nechci říkat, že její příprava, její zkušenosti z ní se podobaly jako vejce vejci těm Zuzčiným, ale v podstatě to tak bylo. Kdo se jednou opravdu odpovědně připravoval na maraton, tak ví, že vždy poté, co odběhne nejdelší trénink daného týdne (vzdálenost se postupně prodlužuje až na cca 32 km), má po jeho zdolání pocit, že víc už prostě nedá. Během týdne se otřepe a za týden běží zase o 2 – 3 kilometry více a opět si myslí, že teď už to nepůjde. Hanka na rozdíl od Zuzky však měla pocit, že prostě pomaleji běhat nejde, a tak vždy tempo o něco přepálila, tím víc se pak v konci tréninku se zbývajícími kilometry prala, až je přeprala. Až při samotném maratonu si řekla, že zkusí běžet pomalu, jak to říká Miloš a zjistila nejenom, že to jde, ale že to má něco do sebe. Ale nechme nyní mluvit ji.

Když jsem začala běhat, ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy poběžím MARATON. Až když jsem do ruky dostala tréninkový plán a na konci byl maraton Praha 11.05.2014, začala jsem věřit tomu, že ho dám!!! S tréninkovým plánem jsem se dost potýkala, protože se dostavovala únava z běhů 5x týdně, na což jsem nebyla zvyklá. Dříve jsem běhala maximálně 2-3x týdně, takže i časově to bylo dost náročné. Protože mi ale fandilo okolí a i můj skvělý manžel mě uměl hezky vyhecovat, tak jsem to nakonec vždycky nějak zvládla.

Někdy to byl kompromis, ale to mě zase naučilo nad tréninky přemýšlet a určit si nějaký náhradní plán, nebo mě to prostě vyhecovalo a v době, když bych nešla běhat, jsem obula botičky a běhat šla! Odměnou mi bylo stát na startu MARATONU!

Bylo pro mě důležité, že když jsem měla o sobě pochyby, Miloš mě utvrdil v tom, že nevidí důvod, proč bych to neuběhla – on ví, co říká, a tak jsem mu věřila. Je také důležité umět poslechnout dobré rady zkušených! Zní to dost otřele, ale mě to lecčemu naučilo. Když jsem v dubnu běžela půlmaraton, měla jsem příliš rychlý start a po 10 km jsem umřela. Miloš mi pak znovu vysvětlil, jak je důležité vybíhat pomaleji, takže při maratonu jsem se rozhodla ho poslechnout.

Při maratonu jsem tedy už rovnou běžela raději s Milošem, abych se v praxi naučila, jak správně zvládnout celý závod. Ze začátku se běželo opravdu pohodovým tempem (asi bych běžela rychleji a to by bylo špatné), a tak jsem měla i po 30 km dost sil. Hlavně mě však zaplavovala radost z toho, jak mi to běží a užívala si skvělé atmosféry – prostě velký zážitek. Po 30. km jsem cítila, že potřebuji zvolnit, navíc jsem si uvědomovala, že mám dobrý čas (mým cílem bylo doběhnout do 5:30 hod.), tak jsem Milošovu skupinu opustila a doběhla jsem si na pohodu. Byl to nádherný pocit být v cíli v celkem dobrém stavu.

Už nejsem jen běžec, už jsem maratonský běžec! Všem přeju, aby to zažili, je pravda, že si máme zvolit reálné cíle, ale co je reálný cíl? Někdy je potřeba toto pravidlo porušit, abychom zažili něco, co nás ani ve snu nenapadlo!

Hanka Marvanová

Hanka se rozhodla pro to, běžet maraton, až v dubnu. Jelikož jsem s tím dopředu v jejím plánu nepočítal, tak neměla v přípravě naběhány delší běhy. Po půlmaratonu bylo potřeba, aby alespoň v týdnu po něm spíš regenerovala, než začala s ostrou přípravou na maraton. Zrazovat někoho z jeho cíle, zvláště, má-li k tomu velmi vážné důvody, není mým zvykem, spíš se snažím to vymyslet tak, aby to šlo, a aby to nemělo pro dotyčného, v tomto případě Hanku, zdravotní následky.

Domluvili jsme se s Hankou, že nebudeme, co se kilometráže týče, tlačit na pilu. Že maraton je vypsán na 7 hodin, a že naším cílem bude maraton absolvovat, tak, aby jej zvládla pod 7 hodin. Připravil jsem podle toho Hance plán, jehož cílem bylo hlavně udržovat nohy v běhu, aby se jí nezačaly při maratonu po 20 kilometrech šprajcovat. Řekli jsme si, že se rozhodně nebudeme snažit, aby odběhla 32 km, že nám musí stačit, tedy jí, 25 km.

Bohužel, teorie je jedna věc a skutečnost jiná. Do plánů se nám připletlo nachlazení a tak naše plány vzala voda. Den před maratonem, po slavnostním uvedení letošních finalistek aWCH do síně slávy, rozuměj jejich představení běžecké veřejnosti na pódiu Maratonského expa, jsme s Hankou a ostatními finalistkami seděli na kávě a při tom jsme se s Hankou domluvili (pořád měla chuť běžet), že to prostě zkusí. Vyběhne s cílem, na nějž jsme se připravovali, a sice maraton absolvovat do 7 hodin, a poběží, dokud to půjde, a když to už nepoběží a ani nepůjde, tak skončí. No a ono to běželo velmi dobře. Prostě andělé běželi s Hankou a pomohli jí splnit její vytoužený cíl. Jak? Tak to už vám nyní řekne Hanka.

Příprava na maraton začala v dubnu, pár dní po prvním půlmaratonu. Dostala jsem bláznivý nápad hned za měsíc odběhnout dvojnásobnou vzdálenost. A tak moje příprava byla krátká a navíc nedostatečná.

2. týden po půlmaratonu mě zastihla nemoc, užívala jsem antibiotika, a aby toho nebylo málo, silně mě rozbolel úpon nad kotníkem, při došlapu to pnulo od holeně až do lýtka. Že se občas ozvou záda (bedra), na to jsem zvyklá, ale když nefungují nohy, jak mají, je zle.

Týden jsem měla nucenou běžeckou pauzu, pak už jsem nevydržela a vyběhla na lehký 30 min. výklus. Úpon byl relativně v pohodě, ob den jsem to navýšila na hodinu, po třetím běhu úpon zase v háji. Navíc mě dorazily osobní problémy, tak ani nebyla chuť běhat. Tréninky byly nepravidelné, podle možností a nálady.

2 dny před maratonem jsem absolvovala fyzio a hle, špatný došlap v nových botech, jsou potřeba speciální vložky, zatejpovat nohu, preventivně i bedra. Vidina maratonu se vzdalovala, všichni mě odrazovali, a já se smiřovala s tím, že Prahu letos fakt nedám. No vidíte a stačilo jedno kafe s Milošem a gazelkama, já práskla do bot a řekla „Já to dám!“. A dala:-D.

Jak sami vidíte, připravit se na maraton chce jedno jediné – a to je? Schválně, kdo na to přijde?

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jirka Cupák | 28. 5. 2014 14.35 hod. | 85.70.19.xx
Á už vím jak na maraton, musím jít na kávu s Milošem... :-)

petr | 27. 5. 2014 20.53 hod. | 85.70.219.xxx
No jo, to všechno jsem měl, akorát že jsem si 20.dubna při výklusu na osmém kilometru zlomil stehenní kost (únavová zlomenina):-). Buďto jsem trénoval hodně, nebo málo:-(

Alča | 27. 5. 2014 20.13 hod. | 78.45.243.xx
Odhodlání a víru ;-)

Jarka | 27. 5. 2014 16.08 hod. | 213.155.224.xx
Mít pevnou vůli to dokázat

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

adidas Women´s Challenge 2014

všechny články adidas Women´s Challenge 2014

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků