logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

V životě není menší jistoty, než JISTOTA

V životě není menší jistoty, než JISTOTA

Něco jako jistota v životě neexistuje. Ano, můžeme si myslet, že něco máme jisté, třeba že ráno vyjde slunce, že na ramínku budeme mít připravenou vyžehlenou košili, na stole vonící kávu, při příchodu do práce nás uvítá usměvavá a vždy dobře naladěná sekretářka, ale bude to tak vždycky? … Řekl bych v tuto chvíli, abyste slezli z hrušky milí pánové a milé dámy, protože všeho je tak akorát do času, do času, než se vaše denní jistoty změní v noční můry.

Proto je lepší si uvědomovat, že vše, co máme dnes a jsme si tím tak jistí, zítra už být nemusí. Myslíte si, že se tím sníží váš dobrý pocit, vaše uspokojení, vaše radost, vaše štěstí, vaše …, ale houby, bude tomu právě naopak, protože JISTOTA je to, co vše zabíjí. A proto jednoho krásného dne (i když toho krásného jsem asi přehnal) nevyjde slunce, všichni nás přesvědčují, že to bude až za tisíce let, ale co my víme? My si jen myslíme, že to tak bude. Stejně jako si bláhově myslíme, že každé ráno najdeme na ramínku svou vyžehlenou košili, na stole svůj šálek voňavé kávy a křupavý rohlíček, misku müsli …

Ono to slunce může klidně vyjít, ale my už ho neuvidíme, protože se už neprobudíme. To je jediná jistota v celém našem životě, že jednou usneme a už se nevzbudíme. V dnešní době, kdy nemáme na nic čas, hlavně pak na sebe, své blízké, se může snadno stát, že to přijde eins zwei. Najednou se ucho utrhne, vybijí se baterky a my se nestačíme divit, proč jsme si ustlali zrovna na tvrdé podlaze, proč jsme si prostě nelehli jako vždycky do své voňavé postýlky.
Poslouchal jsem včera cestou v autě rádio (ostatně jako vždy), mluvilo se tam o hubnutí a o tom, že lidé, když se jim řekne, že by se měli sobě věnovat alespoň 2 hodinky týdně, tak odpovídají, že na to nemají čas! Že ani ty dvě hodinky z těch 168, které každý týden má, není většina lidí ochotna SOBĚ „obětovat“.

Ten pořad se týkal hlavně nadváhy a hubnutí, prostě takové to stále aktuální téma, týká se asi 70 % lidí, vyslechne si to každý, řekne si: „Hmmm, asi bych s tím měl/měla něco dělat“ pak přepne na jiný program a tím to pro něj končí. Vzpomene si na to až v té chvíli, kdy má ty nožky nahoře a okolo něj létají bílé pláště, strkají mu do úst náhubek a pumpují do něj kyslík. Když má kliku, tak se z toho po čase vykřeše, je-li moudrý, tak mu tenhle štulec stačí, aby přešel od slov k činům a začal pro sebe něco dělat. Pro sebe a se sebou, protože když do toho nezapojí své tělo, nějakou fyzickou aktivitu – nejlépe chůzi a později běh, nebude to dělat pravidelně – tak 3x – až 4x týdně, 20 – 30 minut – může za chvíli těmi nožičkami mrskat znovu.

To samé, co se stane s naším tělem, se ale může kdykoli stát s našimi vztahy. Jednoho krásného dne ta voňavá káva, ten křupavý rohlíček na stole nebude, protože si ten/ta, co s námi sdílí náš život, řekne: „Proč já k …, proč já v …, to vlastně pořád dělám, když ten v …, ta k …, mě vlastně ani nevidí, nebo si myslí, že raději volím jistotu s ním, s ní, než abych šel a začal si žít svůj vlastní život, takový, jaký jsme si společně plánovali …
Bohužel ve vztazích je to složitější než s naším zdravím. Pokud jde o zdraví, tam je to jen o NÁS, pokud jde o vztahy, tam je to vždy minimálně o DVOU. Bohužel dost často si myslíme, že ten druhý chce to samé co já, všechno tomu sice nasvědčuje, ale pak zjistíme, že on chtěl mít jen SVATÝ pokoj, svou ráno vyžehlenou košili, zatopeno v kamnech, šálek voňavé kávy, křupavý rohlíček a naše city, tak ty mu byly úplně, ale úplně buřt.

Pokud jde o naše tělo, tam si, jak jsem říkal, vystačíme sami. Pokud jde o vztahy, tam nám nezbývá než mluvit a mluvit. Že se mluvením nic nespraví? Že byste třeba řekli, nebo slyšeli, co říci nechcete, co slyšet nechcete? Tak to máte pravdu! Ale mlčením, stejně jako seděním na zadku a nabízením voňavých káviček, křupavých rohlíčků …, taky nic nespravíte!

Velká většina vztahů nekončí proto, že by se přestali mít ti dva rádi, přestali si jeden druhého vážit, končí proto, že ten jeden už dál nemůže a proto udělá nějaký zoufalý čin. Ten čin vypadá úplně stejně, jako když nám vypoví službu naše srdce, jen nám vypoví službu naše duše, už se prostě odmítá dál ponižovat a plazit … a tak napoví svému nositeli: „Běž, běž hodně daleko a raději se vůbec neohlížej zpátky,“ ale upřímně, kdo z nás se dokáže neohlédnout? A protože se nedokážeme neohlédnout, tak nás rozchody tak bolí, trápíme se, vyčítáme si: „Co jsem to proboha udělal/udělala, nebyla ta malá naděje na to, že pochopí lepší, než to, co cítím nyní? Nebylo lepší si nalhávat, že se něco změní, než tahle jistota, že už všechno skončilo?“

Neklesejte na mysli v žádné situaci, jak už bylo na začátku řečeno, jediná jistota v našem životě je, že NIC NEMÁME JISTÉ! Myslíte, že je to deprimující, ubíjející, pesimistické? Není! Je to optimistické, protože si vždycky můžete říct: „Bude líp“, nebo taky „Hůř už nebude“, či „Hůř už bylo“. A když už je vám ze sebe a z toho všeho kolem vás úplně nanic, tak si nazujte teplé boty, natáhněte na ně nesmeky a vyjděte do té nadýchané nádhery. Nebojte se, sluníčko ještě pár tisíc let bude svítit pro každého z nás :).

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

jiřík | 23. 8. 2012 7.32 hod. | 46.174.59.x
Mě by zajímalo, z čeho autor článku usuzuje, že stav zdraví je jen o nás. Ano, my se můžeme snažit udržovat v kondici, ale kupříkladu civilizační choroby či různé jiné choroby sportem ovlivnit nemůžeme.
Přesto s většinou článku souhlasím:)

fotoMiloš Škorpil: Jiří, nejspíš si měl na mysli vrozené choroby, ne civilizační, protože u civilizačních chorob můžeme v určité míře to zda je dostaneme či ne ovlivnit a to způsobem svého života, tím že se začneme hýbat, přijdeme na jiné myšlenky, vyčistíme si hlavu, budeme si života více užívat – ve smyslu žít v harmonii. Navíc i u vrozených chorob, pokud je člověk v dobré kondici, může člověk s jejich průběhem mnohé udělat, může si „pomoci“, k tomu, že je lépe zvládá a věř, že i to je pro tyto lidi velmi moc.

Daniela | 11. 1. 2010 21.04 hod. | 213.162.66.xxx
Milosi, tak tento clanek jsem doslova zhltala:))) je moc a moc pravdivy a krasny. Uz se tesim co dalsiho napises:)))

Zuzka | 11. 1. 2010 12.44 hod. | 85.207.207.xxx
Tak ke stejnýmu závěru jsem nedávno ve svým životě došla (že nic není jisté, samozřejmé, automatické, na furt...), jen jsem to neuměla tak pěkně zformulovat! :-) a rozhodně souhlasím s tím, že je to optimistické zjištění! ;-)

Ctibor Fojtíček | 10. 1. 2010 1.29 hod. | 93.99.200.xx
Ještě za života máme jistotu, že náš život skončí. Spíše si myslím, že neexistuje pravda. Tu stále jen hledáme, a to je dobře. Ale možná jsou si ty dvě kategorie v něčem podobné.

fotoMiloš Škorpil: Ctibore, naprosto s tebou souhlasím, tedy s tím, že jedinou jistotou v našem životě je smrt, ale i to je optimistické neboť ve smrti je obsažen nový začátek :). Pokud jde o tu pravdu, tak o ní se říká, že ve chvíli, kdy jí vyslovíme už není pravdou ..., takže máš pravdu je to obdobné, směřujeme od zrození ke smrti, od smrti ke zrození a od pravdy k nejistotě čehože jsme to vlastně dosáhli :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků