logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Desítka zaběhnutá na chlast

Desítka zaběhnutá na chlast

Když jsem se hlásila na plzeňský závod ze seriálu RunTour (hlavně proto, že mají letos tak strašně krásné medaile!), věděla jsem, že to nebude sranda. Od loňské Dámské pětky na Kladně jsem nebyla běhat snad ani desetkrát, z toho jednou asi 8 kilometrů a zbytek vždycky kolem pěti. Myslím, že tento trénink lze limitně popsat jako nulový...

Dlouho jsem se rozhodovala mezi pěti a desetikilometrovou tratí. Nakonec jsem si řekla, že když už nemám natrénováno na slušný čas na pětce, zkusím se alespoň při své premiéře na desetikilometrové trati co nejvíc přiblížit hranici jedné hodiny. Střízlivý odhad byl něco kolem hodiny a pěti minut. Teda jestli vůbec vydržím tak dlouho v kuse běžet!

Navzdory veškerým předsevzetím jsem se ani v posledním týdnu před závodem neodhodlala vyběhnout. Aby toho nebylo málo, měla jsem večer předtím směnu ve vysokoškolském klubu, kde pracuji. Nedostatek spánku byl tedy zaručen. Večer jsem si otevřela lahvinku červeného a povídala si s kamarády, kteří se mi tam sešli. Kamarádi měli bohužel chuť pít a já musela s nimi. Teda, nemusela, ale když vás zákazníci zvou, přece je nepošlete do háje... Do postele jsem se tedy dostala až za světla v dosti podroušeném stavu.

Řvoucí budík jsem odkládala snad desetkrát. Když už jsem se konečně rozhodla ho definitivně vypnout a jít spát, protože přece nejsem masochista ani sebevrah, ozval se z mobilu jiný tón. Volala mi maminka, abych se s ní podělila o předzávodní pocity. Nevím jak, ale podařilo se jí vytáhnout mě z postele. Během necelých deseti minut jsem se umyla, nasoukala do připraveného běžeckého oblečku, přes legíny přetáhla džíny, zavrtala se do pětiprstů (na kterých se mi vytvořila silná závislost a brzy vám o nich něco napíšu), na záda hodila batoh s běžeckými botami a pár drobnostmi a vyrážela jsem na tramvaj.

Nohy jako z olova, o to lehčí hlava, která ale překvapivě nebolela. Přece jenom jsem zvyklá předcházet dehydrataci dostatečnou konzumací vody. To bylo ale asi jediné v pořádku. Jinak jsem se cítila tak slabá, že mi dělalo problém i chodit...

Přes pozdní příchod k registraci proběhlo vydání startovního balíčku bez problému, a zatímco se okolo mě všichni rozklusávali, jen jsem seděla v trávě a nechápavě je sledovala. Kde berou tu energii ještě běhat před samotným závodem? Takhle brzo ráno! (Startovalo se UŽ v jednu odpoledne!!!) A co tam sakra těch deset kilometrů budu dělat já, když si nedokážu představit, že bych udělala jediný rychlejší krok?!

Má rozcvička tedy spočívala v tupém civění na cvrkot okolo, konzumaci nafoukané sladké tyčinky ze startovního balíčku kvůli absenci jiné snídaně a pomalého vytrvalého ucucávání vody. Z této letargie mě vytrhlo až prohlášení moderátora, že do startu zbývají dvě minuty. Vyrazila jsem tedy směrem, kde jsem tušila start. Několik stovek běžců bylo namačkaných za startovní čarou, jen vyrazit. Startovní výstřel se ozval záhy poté, co se mi podařilo úplně vzadu najít vodičku na jednu hodinu.

Po počáteční chůzi v davu se skupina maličko roztáhla a vyběhli jsme. Skupinka okolo vodičky udržovala celkem příjemné tempo, takže jsem se jich rozhodla držet, dokud to půjde. Problém nastal hned na první občerstvovačce, kde jsem se chtěla napít v klidu za chůze, zatímco všichni ostatní zkoušeli něco z kelímků vysrknout v běhu. Po chvilce jsem je ale zase doběhla, což se opakovalo příštích několik občerstvovaček.

Nečekaně chladné počasí bylo pro běh velmi příjemné, noční déšť spláchl pyly, běžně poletující ve vzduchu, do oranžových proužků u krajů cest, takže se i mně, alergikovi, dýchalo moc dobře. Tak dobře, že jsem se nijak zvlášť nezadýchávala a prvních asi sedm kilometrů jsem dokonce dýchala jenom nosem, vrhajíc nechápavé pohledy na kolegu vedle, který funěl jako lokomotiva. Myslím, že takhle zadýchaná bych vydržela běžet maximálně pět minut, ale rozhodně ne hodinu. Jak se k tomu ten člověk dokáže donutit?! Nechápu.

Někde kolem poloviny jsem měla pocit, že vodička zrychlila. Jak se později z mezičasů ukázalo, nebyl to jen pocit. Přičítala jsem to únavě a pokoušela se držet hubu a krok;-). Na začátku sedmého kilometru přišla mírná krize. Padla na mě únava, musela jsem začít dýchat pusou a celkově už se mi prostě nechtělo běžet. Dokonce jsem uvažovala, že bych se na to prostě vykašlala a šla domů. Nepředstavujte si žádnou katastrofu, ani jsem nemusela přejít do chůze nebo zpomalit, prostě se mi jenom nechtělo...

No a pak, ani nevím jak, tu byla cílová rovinka. Skupinka s vodičkou mi na poslední občerstvovačce kousek utekla, ale pořád byli na dohled. Pokusila jsem se zrychlit a nečekaně zjistila, že to jde. Nejen, že to šlo, ale mně se to dokonce líbilo! A asi jsem nebyla sama, protože několik žen u trati mě začalo vydatně povzbuzovat, ať koukám předběhnout toho chudáka vyčerpaného mladého muže pár metrů přede mnou. To samozřejmě nebyl žádný problém, ani se nepokoušel klást odpor a pokračoval dál poklidným tempem.

Další překvapení mi přinesl pohled na časomíru. Oficiální čas pod hodinu?! To snad ani není možný! Vybíhala jsem až mezi posledními, to znamená, že v reálném čase jsem musela mít docela slušnou rezervu! A skutečně 59:07. Navíc jsem v druhé polovině závodu překonala svůj osobák na pět kilometrů. A pak mi někdo říkejte, že trénink je k něčemu dobrý! Ne, dělám si samozřejmě legraci a už plánuju, jakých časů bych mohla dosahovat, když přece jenom občas trošku potrénuju a nepřevrátím naruby všechna předzávodní doporučení!

Kristýna Chrbolková foto
  • přečteno: 5848/5652×, 8 komentářů

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (27 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Honza Růžička | 27. 6. 2014 10.56 hod. | 62.141.0.xxx
V té části, kde se popisuje, jak ráno už přišlo, ale únava dosud neodešla, se může poznat i mnohý abstinent, není-liž pravda? Snad tedy nezpůsobím nikomu nevolnost, když po pravdě přiznám, že lehká ironie, schopnost žertovat na svůj vlastní účet a barvitost popisu jsou mi na tomto článku sympatické.

Javor | 26. 6. 2014 14.41 hod. | 89.103.58.xx
Když to tady tak čtu, nemohu se ubránit smíchu. Nejlíp se mi běhá s 5 lahváčema na zádech a jedním v ruce. Rád se pobavím, rád si zasportuju a nadevše miluju, když můžu podat dobrej výkon a ještě se u toho pobavit. A že je Vám z toho nevolno? To asi bude tím žitím ode zdi kde zdi. zkuste je někdy rozbít a brát věci tak jak jsou (nejlépe s heslem:" jsme mladí a žijeme rádi". S pozdravem Javy :-P

Kristýna Chrbolková | 19. 6. 2014 19.13 hod. | 109.80.145.xxx
Pokud vím, "redakce" článek, napsaný původně pro můj blog na Dámském běžeckém klubu, zveřejnila, protože je pobavil... Asi nikdo z nás nečekal takhle bouřlivé reakce. Ani při čtení vašich komentářů si nejsem úplně jistá, co vám na výše napsaném tolik vadí. Asi každý, kdo si někdy v životě vyzkoušel práci barmana, vám potvrdí, že při této práci se prostě pije. Tečka. Neříkám, že to samé dělám, když mám volno. Děkuji Petrům a Želvě za vstřícnější reakce. P.S. Ano, skutečně si může KDEKDO napsat KDECO, ale někdo se u toho ještě schovává za trapné přezdívky ;-)

springfield nuclear | 19. 6. 2014 13.36 hod. | 46.227.171.xxx
Nepatrim mezi kritiky dnesnich pomeru a beru, ze doba je proste takova, ze KDEKDO muze napsat KDECO. Co mi ale hlava nebere je to, ze takovy clanek nekdo normalne zverejni. Kdo vic by mel patrit mezi propagatory behu nez stranky jako jsou tyto? Zajim by me duvod redakce, proc toto vubec zverejnila. P.S: Nejsem abstinent a nebeham denne.

running turtle | 16. 6. 2014 7.12 hod. | 193.228.234.xxx
Pane Smutný, ať hodí kamenem ten, kdo je bez viny. Kristýna to určitě nemyslela tak, že toto je její běžná předstartovní příprava.

Petr_B | 15. 6. 2014 21.30 hod. | 89.24.135.xxx
Krásně napsaný článek. Tímto nechci nikterak velebit neřízenou konzumaci alkoholu před závodem. Ale proč se chovat jako asketa, když svět kolem nás má i jiná zákoutí než jenom ta, která jsou součástí koridoru závodní trati.

Petr | 15. 6. 2014 21.16 hod. | 178.255.168.xx
Jak já Vám rozumím... :o)

Anatol Smutný | 15. 6. 2014 19.57 hod. | 78.80.69.xxx
Z posledního příspěvku Kristýny Chrbolkové je mi na zvracení. Jen doufám, že Váš článek byl pouhý a velmi trapný žert. Vaše opilecké anabáze většinu běžců,doufám, nezajímají. Něco, tak trapného jsem už dlouho nečetl! Dejte si radši lahvinku červeného, to bude pro Vás nejvhodnější poloha. Pro dobré rady si zaběhneme jinam. Vy jste velmi trapná a smutná postava.
"Pro redakci-reakci jsem napsal jenom proto, aby vznikla nějaká polemika na téma běh a chlast."

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas102
Asics149
Brooks21
Inov-861
Icebug6
Hoka One25
Mizuno59
Newton6
NB24
Nike65
Salming390
Salomon44
Scott3
Vibram Fivefingers10
Vivobarefoot7
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce51
Běhám bos, bot netřeba14
ON9

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Achilovka je samozřejmě s měkkým i :-) ani nechci věřit tomu, že jsem napsala 2x y. EvaS »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Na tuto diskuzi jsem narazila náhodně a neznám pravidla. Pokud to nebude pro někoho…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Já chtěla loni běžet za 110 min. a kamarádka mi řekla, že se mám držet vodiče s parukou. Omylem…»
  • Jak se obléci na běh do teplého počasí : Díky za tipy! Já mám oblíbená funkční tílka s podprsenkami a přes ně tílko s obrázkem běhu (aby…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Ta pozadí .... upřesňuji na 3. čtvrtinu. A možná bych se nechal přesvědčit i na 2. Žádný extrém…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků