logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 27. – Zahanbující konec a výsledky

Přeběh Ameriky – díl 27. – Zahanbující konec a výsledky

Runner´s World nás pozval tři etapy před koncem na rozlučkový večer do menzy Univerzity v Kutztownu. Dostavil se dokonce i vydavatel tohoto časopisu George Hirsch a všichni běžci dostali různé dárky – cestovní tašku s různými triky a také pamětní talíř, který nám věnovali představitelé města. Runner´s World dobře vytušil, že neutrální půda tohoto města bude k tomuto účelu mnohem vhodnější než cíl v New Yorku.

Měli oprávněné obavy, že zejména uvolněné emoce by mohly toto rozloučení vážně narušit. Různými maličkostmi, tak jak to je v Americe běžné, bylo obdarováno i vedení běhu a všichni pomocníci. Dale obdržel jako zvláštní odměnu tzv. „standing ovation,“ tedy aplaus, při němž se všichni zvednou ze židle. Se vší skromností odmítl toto uznání s tím, že my běžci jsme ti praví hrdinové tohoto závodu, navíc dodal, že jeho lékařští kolegové nás budou ty poslední etapy opět doprovázet, aby nám pomohli všem dostat se do cíle a aby na závěr provedli ještě nějaké své testy. Před startem nám všem provedli ortopedické vyšetření a kdo měl zájem, tak udělali i krevní obraz a právě tato vyšetření měla být zopakována i po skončení závodu. Tato vyšetření měla pomoci zjistit, k jakým změnám dochází na těle člověka při takto enormní jednostranné zátěži a pomoci sportovní medicíně se posunout ve svých znalostech zase o kousek dál.

20. srpna jsme překročili řeku Delaware a ocitli jsme se na půdě New Yorku, jako posledním ze 13 států unie, kterými jsme probíhali. O dva dny později jsme dosáhli v New Yorku konečného cíle svého snažení.
„Milé překvapení“ jsme zažili v místě našeho posledního ubytování v South Orange, kde nám k osprchování byla poskytnuta hadice se studenou vodou. Nedá se nic dělat, zítra už všechno skončí, pomysleli jsme si s úlevou. Jako malé odškodnění jsme dostali k večeři od Runner´s World alespoň pizzu.

Poslední etapa probíhala, jako by vypadla z oka všem předchozím. Byla sobota 22. srpna a všechno dnes končí. Jen Daveho start je na přání televize posunut už na sedmou hodinu, tedy hodinu před ostatními. Oblékám si na sebe ty samé věci, jako jsem měl na startu v Huntington Beach, tedy bílé reprezentační tílko s červeným státním znakem na prsou a s nápisem „Österreich“ na zádech a k tomu běžecké kalhoty se znakem pořadatelské země. Dělám opět to samé jako při startu, běžím prvních několik desítek metrů naplno před ostatními běžci a pak se nechám doběhnout a dále běžím již ve skupině.

Emile a Serge vypadali jako by je štípla tarantule, a běží s velkým náskokem vepředu. Za nimi se vytváří skupinky. V první je Milan, Tom, Richard, Ed, Helmut, Stefan, John Wellis a já. Druhou trochu klidnější vytvořili: Peter, Marty, John, Billye, který se rozhodl i poslední etapu si doslova prožít. Úplně na konci běží Carol a Leon, ti se dohodli, že tuto etapu poběží spolu. Vedení závodu prohlásilo, že v New Yorku se nebude dít nic, dokud nedoběhne poslední závodník. Ale tak jako mnohokrát před tím bylo opět všechno jinak. Serge nemohl stačit Emilovu tempu a tak se najednou objevil před námi a stále více a více zůstával pozadu. Před námi se náhle objevuje Washingtonův most – vstup do New Yorku. Cíl je už velmi blízko.

Už ho můžeme přímo cítit a vzrušení mezi jednotlivými běžci pomalu, ale jistě narůstá. „Je to tady! Tak jsme to dokázali! Není to úžasné – New York! Přeci jenom nejsme žádný mejdla! Chlapi, je to tady!“ Výkřiky nadšení se ozývají z jednotlivých úst mých souputníků. Všechno to sledují televizní kamery, které nás doprovází skoro celou tuto poslední trasu a hrdiny se stávají všichni, nejenom Dave, který už vyběhl hodinu před námi, ale i Milan, Tom, Richard. Určitě si to zaslouží za výkony, které tady celé dva měsíce předváděli.

Emile si nemohl odpustit ani poslední den malé představení, neboť před cílem natolik zrychlil, že ho ani kamera ani fotografové nedokázali sledovat, a tak si musel doběh ještě jednou zopakovat.

Krátce před Central parkem, na jehož jihozápadní straně u Columbus Circlu, kde byl cíl, zůstala naše skupinka stát. Aby si každý mohl dostatečně vychutnat svůj vlastní triumf, tak jsme odtud už jsme běželi každý sám, v tom pořadí, jaké jsme celkově zaujímali. Pouze Stefan běžel schválně až poslední. Dobíhá s vlajkou Bavorska, za cílem si kleká, líbá zemi a nechává se polít sektem. Za ním pak přiběhl zcela vyčerpaný Serge, který se za cílovou čárou zhroutil. Vědomí, že to celé zvládl, ho natolik přemohlo, že už to dále neunesl. Za chvíli se však sebral a rozmlouval se zástupci svých sponzorů. Následovala skupinka, která běžela za námi, ta naopak dobíhá celá společně. Když jsem pak viděl dobíhat s úsměvem Billyeho, došlo mi, jaké nehoráznosti se vedení závodu i v tento poslední den dopustilo, když nenechalo doběhnout do společného cíle ty, kteří běželi v kategorii „Journey. Těm určilo cíl v jiné části Central parku. Jaká je to prasárna, bohužel nenalézám jiných slov, jsem si uvědomil, když se najednou v prostoru cíle objevily různé celebrity jako vydavatel Runner´s Worldu George Hirsch; Harry Abrams, jediný dosud žijící účastník obou ročníků Bunion Derbys, Fred Lebow, organizátor New Yorského maratonu, Ted Corbitt, otec amerických ultramaratonců. Nastalo velké filmování, fotografování a spousta interview. Člověk ani neměl čas si pořádně vychutnat, že to dokázal a má to všechno za sebou.

Vpovzdálí stojí opírající se o strom a velmi zamyšlený Al Stan, který nám tak dlouho pomáhal na trati jako pomocník. O kousek dál sedí na lavičce Bruno. Ano Bruno! K našemu překvapení nás přišel do cíle pozdravit a teď se k nám nemůže ani dostat. Sedí na lavičce a pláče jak malé dítě.

Po vyhlášení oficiálních výsledků a krátké poctě, které se dostalo vítězi závodu Davemu, obdržela ještě Kelly kytici a celá ta karavana se odebrala do O Flanagan´s, restaurace, jejímž majitelem je též jeden ultramaratonec. Název dostala restaurace podle románu Mc Neba O Flanagan´s Run, který popisuje dramatický průběh Bunion Derbys.
Alovo poslední zhodnocení celého závodu je provedeno s velkým nadhledem, přičemž se snaží vše co nejvíce převést do humorné formy. Majitel restaurace nám rozdá malé dárky a pak už se všichni hrneme na znamenité občerstvení.

Byli jsme už všichni skoro nasyceni, když vstoupili Carol a Leon. Uskutečnili to, co si předsevzali a absolvovali celou poslední etapu. Vše navíc zvládli v předepsaném čase. V cíli respektive v místě, kde byl cíl, však už nenašli zhola nic, co by ho připomínalo. My všichni jsme na ně naprosto zapomněli. Carol, která přiběhla do Central parku ještě před Leonem, pak šla rovnou k O Flanegan´s, protože před ním stálo i nákladní auto s veškerou bagáží. A Leona dovezli policajti. Když jsem je uviděl, velmi mne to zaskočilo, jak snadno jsme na ně všichni zapomněli a ponejvíce vedení, které se ještě před startem této etapy dušovalo, že dokud nedoběhne poslední z nás, tak se nic neuskuteční. Vzpomínáte, uvedl jsem to na začátku této kapitoly. Byl jsem natolik rozezlen, že bych byl schopen se kvůli tomu i pohádat. Ale co by tím člověk vlastně získal. Vše již končilo a nikomu a ničemu by už můj výlev nepomohl.

Nakonec ale naše poslední rozloučení v O Flanagans´s přineslo všem uvolnění. Konečně jsme se mohli v pohodlí usadit, dosyta se najíst a napít, v klidu si sdělit všechny své zkušenosti, své zážitky a nemuseli myslet na to, že brzy ráno nás čekají další nekonečné kilometry. Mohli jsme si dosyta prožít radost z prožitých a zvládnutých 64 dnů, které v tuto chvíli byly už minulostí. Už zůstalo jenom jediné. Byla to „Experience of a Lifetime“ neboli „Životní zkušenost, či zkušenost pro život.“ Jak je komu libo.

A nakonec odpovědi běžce, který má Transameriku 92 úspěšně za sebou.

Co jste děl, když jste dorazil do cíle?
Spal
Dobře a pak?
Spal
No dobře, ale třeba čtvrtý den?
Potom jsem si sundal běžecké boty.

A pokud se ptáte, co bylo pak? Pak jsem zase ty běžecké boty obul, běžel a běžel a běžel ….

Přehled všech 64 etap, odkud – kam, počet kilometrů, respektive mil

pořadí etap odkud -kam počet mil počet km
1. Huntington Beach – Cucomonga 49,8 80,1
2. Cucomonga – Victorville 46,5 74,8
3. Victorville – Barstow 38,85 62,5
4. Barstow – Lundow 51,75 83,2
5. Lundow – Amboy 28,4 45,7
6 Amboy – Kelso 39,5 63,5
7. Kelso – Stateline 47,55 76,5
8. Stateline – Las Vegas 35,5 57,1
9. Las Vegas – Glendale/Moapa 54,85 88,2
10. Glendale/Moapa – Mesquite 36,95 59,4
11. Mesquite – St. George 46,25 74,4
12. St. George – Cedar City 53,25 85,7
13. Cedar City – Beaver 55,3 89,0
14. Beaver – Monroe 52,4 84,3
15. Monroe – Salina 29,0 46,7
16. Salina – I-70 Camp 1 33,15 53,3
17. I-70 Camp 1 – I-70 Camp 2 29,7 47,8
18. I-70 Camp 2 – Green River 44,95 72,3
19. Green River – Cisco 48,0 77,2
20. Cisco – Fruita 44,75 72,0
21. Fruita – Parachute 55,75 89,7
22. Parachute – Glenwood Springs 42,8 68,9
23. Glenwood Springs – Eagle 40,3 64,8
24. Eagle – Frisco 57,75 92,9
25. Frisco – Idaho Springs 42,8 77,7
26. Idaho Springs – Denver/Aurora 44,9 72,2
27. Denver/Aurora – Byers 31,95 51,4
28. Byers – Anton 55,05 88,6
29. Anton – Joes 31,0 49,9
30. Joes – St. Francis 51,15 82,3
31. St. Francis – Atwood 40,9 65,8
32. Atwood – Norton 60,15 96,8
33. Norton – Kensington 47,2 75,9
34. Kensington – Mankato 43,8 70,0
35. Mankato – Cuba 41,15 66,2
36. Cuba – Marysville 43,5 70,0
37. Marysville – Haiwatha 58,85 94,7
38. Haiwatha – Elwood 36,4 58,7
39. Haiwatha – Elwood 48,4 77,9
40. Hamilton – Brookfield 49,8 80,1
41. Brookfield – Clarence 45,75 73,6
42. Clarence – Hannibal 51,0 82,1
43. Hannibal – Pittsield 33,9 54,5
44. Pittsield – New Berlin 53,0 85,3
45. New Berlin – Decatur 55,85 89,9
46. Decatur – Newman 53,3 85,7
47. Newman – Rockville 41,35 66,5
48. Rockville – Indianapilis 53,3 85,7
49. Indianapilis – Cambridge City 57,85 03,1
50. Cambridge City – Lewisburg 47,6 76,6
51. Lewisburg – South Vienna 52,2 84,0
52. South Vienna – Reynoldsburg 47,6 76,6
53. Reynoldsburg – New Concord 57,2 92,0
54. New Concord – St. Clairsville 47,0 75,6
55. St. Clairsville – Monongahela 60,25 97,0
56. Monongahela – Ligonier 43,4 69,8
57. Ligonier – Schellsburg 36,95 59,5
58. Schellsburg – McConnelsburg 44,0 70,8
59. McConnelsburg – New Oxford 55,6 89,5
60. New Oxford – Lancaster 41,55 69,9
61. Lancaster – Kutztown 48,0 77,2
62. Kutztown – Washington 49,0 78,8
63. Washington – South Orange 49,2 79,2
64. South Orange – New York City 30,1 48,4
celkem 2935,8 4723,7

Závodu se zúčastnili tito běžci

  1. Dale Beam, 45, Wisconsin, USA
  2. Billye Butler, 63, Mississippi, USA
  3. Carol Carter, 42, Kalifornie, USA
  4. Marv Christensen, 59, Waschington, USA
  5. Serge Debladis, 44, Francie
  6. James „Echo“ Edmonson, 49, Kalifornie, USA
  7. Bruno Fioretti, 50, New York, USA
  8. Peter Hodson, 37, Velká Británie
  9. Al Howie, 46, Schottland, Kanada
  10. Ed Kelley, 34, Kalifornie, USA
  11. Emile Laharrague, 45, Francie
  12. Helmut Linzbichler, 51, Rakousko
  13. John McPhee, 53, New York, USA
  14. Milan Milanovic, 32, Svýcarsko
  15. Leon Ransom, 55, Kalifornie, USA
  16. Celine Mercier, 40, Kanada
  17. Tom Rogozinski, 24, Maryland, USA
  18. Helmut Schieke, 53, SRN
  19. Stefan Schlett, 30, SRN
  20. Marvin Skagerberg, 54, New Jersey, USA
  21. Maul Soyka, 43, New Jersey, USA
  22. Marty Sprengelmeyer, 46, Iova, USA
  23. John Surdyk, 34, Illinois, USA
  24. John Wallis, 55, Michigan, USA
  25. Dave Werady, 35, Kalifornie, USA
  26. Richard Westbrook, 45, Gergia, USA
  27. Ed Williams, 63, Missouri, USA
  28. Kim Youngdahl, 56, Maine, USA

Probíhalo se těmito 14 státy

Kalifornie
Nevada
Arizona
Utah
Colorado
Kansas
Missourii
Illionois
Inidiana
Ohio
Západní Virginie
Pennsylvanie
New Jersey
New York

Konečné výsledky

pořadí jméno čas/počet km
1. Dave Warady 521:35:57
2. Milan Milannovic 527:16:21
3. Tom Rogozinski 528:48:54
4. Richard Westbrook 537:33:04
5. Emile Laharrague 542:38:03
6 Ed Kelly 545:09:45
7. Helmut Schieke 563:05:40
8. Peter Hudson 596:20:01
9. Peter Hudson 619:28:22
10. Marty Sprengelmayer 640:56:30
11. John Wallis 653:14:37
12. John Surdyk 695:30:41
13. Serge Debladis 704:09:10
14. Helmut Linzbichler 4265,7
15. Leon Ranson 3095,9
16. Carol Carter 2100,9
17. Paul Soyka 1723,3
18. Celine Mercier 648,9
Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Běh napříč Amerikou

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics109
Brooks16
Inov-847
Icebug5
Hoka One19
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming315
Salomon36
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce43
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků