logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Antarktická míle. Žádný sportovní výkon ani cíl nestojí za to, aby se kvůli němu umíralo

Antarktická míle. Žádný sportovní výkon ani cíl nestojí za to, aby se kvůli němu umíralo

Začátek léta a Zermatt Marathon znamenají pro mě už několik let nerozlučné spojení. Již mnoho let se těším, že začátkem léta všechno zabalím a vydám se vstříc novému běžeckému dobrodružství a skvělé dovolené strávené v jednom z nejkrásnějších míst švýcarských Alp. Těšil jsem se na to jak malý kluk i letos, ostatně byl tomu už rok, co jsem zde trávil poslední dovolenou. Těšil jsem se i proto, že jsem cítil narůstající běžeckou formu, kterou jsem si ozkoušel výběhy většiny dlouhých kopců na signálce při Poutním ultramaratonu.

Ještě před týdnem vše vypadalo skvěle, pak mě ale z ničeho nic začalo škrábat v krku, přidal se chrapot, průdušky se začaly zanášet odporným hnusem. Říkal jsem si: „To bude dobrý, za týden jsem z toho venku, ještě mám čas, běží se až za deset dní“. Včera jsem si musel přiznat, že zas tak dobrý to není, a že letos na Zermatt Marathon musím zapomenout. Tak jsme zrušili ubytování a já zalezl do postele s knížkou Antarktická míle, kterou mám doma už nějaké čtyři měsíce, ale pořád nebyl čas si ji přečíst.

Na přebalu knížky se dočtete: „Příběh Lynne Coxové si nic nezadá s běžeckým příběhem Christofera McDougalla Zrozeni k běhu. Její příběh ocení i ti, kdož mají rádi příběhy Antoine Saint-Exuperyho o létání“.

Říkám si: „Americký způsob, jak lapit čtenáře" a trošku nedůvěřivě se nořím do prvních stránek. Každou další stránkou jsem vtahován do příběhu hlouběji a hlouběji, stejně jako Lynne Coxová – neskutečně houževnatá žena, o níž celá kniha je, přidává jeden odvážný pokus za druhým, jimiž překonává dosud známé hranice plavání.

Nejdříve jde o rekordy vytrvalecké, což je mi velmi blízké, i když se vše odehrává ve vodě, kterou zrovna nemusím, a pak doslova a do písmene přituhuje, když své pokusy směřuje do čím dál tím studenějších vod, až nakonec plave míli ve vodě „teplé" 0 stupňů Celsia. Brr. Je mi zima, jen když si tu situaci představím.

Srovnávat ale Born To Run a Antarktickou míli mi přijde jako snažit se spojit vodu a oheň, adidas a Nike, Coca-Colu a Pepsi, či jakékoliv dva nejsilnější hráče různých komodit soupeřící o přízeň váženého publika. Nejde jen o to, že Born To Run je o běhání a Antarktická míle o plavání, jde i o to, že Lynne, na rozdíl od Christofera McDougalla, se nám nesnaží nic podsouvat, její příběh, to je křišťálově čistá voda a to i tehdy, když plave v Nilu plném splašků, mrtvých krys či jiných tvorů.

Popravdě mě nikdy nenapadlo, že dálkový plavec může prožívat stejné pocity odhmotnění a odpoutání se od „reality" kolem sebe, jako běžec. Přečtením téhle knížky se mi ještě více „zhmotnila" trojrozměrnost světa, kterou tvoří země – voda – vzduch. Ještě více jsem si uvědomil, jak geniální dílo je Člověk, jaké jsou jeho schopnosti, když přistupuje k životu s pokorou, mírou a odhodláním. Když si je vědom, že vše v životě má jen ve svých rukách, že nejdříve musí přesvědčit sám sebe, že bez sebedůvěry a udělání prvního kroku nemohou přijít jeho kroky další, ani se nemohou další k němu připojit, by mu na jeho cestě pomohli.

Antarktická míle je i skvělou studnicí pro trenéry všech možných sportů, jednak si uvědomí, že věci, které používají ve svých trénincích, fungují i v jiných sportech – jsou prostě přenosné, neplést si s obecným, protože jakmile si člověk věci zobecní, má velkou tendenci je ihned zlehčovat, nepřikládat jim takovou důležitost, takovou váhu, jakou si zaslouží. Dobrý trenér od špatného se pak mimo jiné pozná i podle toho, že je schopný hledat i mimo okruhy své disciplíny a přenášet věci, které fungují jinde, do svých schémat, protože to je teprve ten správný adrenalin i pro něj, mít odvahu zkoušet nové věci, nové impulsy, nedržet se striktně osvědčeného, protože to znamená dříve či později stagnaci jeho i jeho svěřenců. Lynne ve svém příběhu představuje několik takových přenosů, kvůli kterým stojí za to si její knížku přečíst.

V Antarktické míli skoro na každé stránce, minimálně v každé kapitole, najdete pro sebe nějakou inspiraci. Já jsem si pro sebe vybral těchto pět:

Nenáviděla jsem selhání. Ještě jsem plně nepochopila, o čem jsem se měla poučit z událostí v Egyptě: Žádný sportovní výkon ani cíl nestojí za to, aby se kvůli němu umíralo. Prostě jsou chvíle, kdy se musíte vzdát.

Víc, než kdy před tím, jsem si uvědomila, že člověk nemůže ničeho náročného dosáhnout sám. Novozélanďanům bylo jedno, že nejsem z jejich země. Důležité bylo jen to, že se pokouším přeplavat Cookův průliv. Povzbuzovali mě celé hodiny a zároveň jako by tím oslavovali svého ducha. Při tom pokusu jsem poznala, že plavání může znamenat mnohem víc, než jen sportovní dobrodružství. Může se stát mostem překonávajícím vzdálenost mezi lidmi a státy. Právě při plavání v Cookově průlivu jsme se všichni spojili při boji lidské vytrvalosti a hranicemi mezi národy.

Dokážu to, opravdu to dokážu bez neoprenu a čehokoliv, co by mě zahřívalo. Je úžasné, čeho všeho je lidské tělo schopné. Umí se dostat za hranice každodenního života, umí být výjimečné a silné a zároveň sloužit jako sídlo ducha, naděje a čiré vůle.

Na konci dvouhodinového tréninku mi Larry přehodil přes rameno ručník a do ucha mi křikl: „Tohle byl opravdu těžký trénink. Odvedla jsi vynikající výkon." „Skoro jsem to nezvládla, Larry. Díky, že jsi mě doprovázel." Usmál se. „Kdysi jsem běhal na dráze. Hodně let jsem pak trénoval dráhové běžce v Oregonu. Zjistil jsem, že někdy pomůže jen to, že člověk není sám. Někdy ti pomůže dostat se tam, kam chceš, jen rutinní opakování. Takže zase zítra ráno."

Dva roky jsem na tento výkon tvrdě trénovala. Navíc úplně jinak než v minulosti. Místo abych pracovala na vytrvalosti, jako jsem to dělala dřív, staly se mými cíli: síla, rychlost a celkové posilování srdce. Trénovala jsem procházkami za svítání s Barrym Binderem, kamarádem a šéfem organizačního týmu, a s Codym. Každý den jsme průměrnou rychlostí nachodili pět až šest mil. Pak jsem navštěvovala tělocvičnu a třikrát týdně tam hodinu cvičila se svým osobním trenérem Jonathanem Mochem. Jonathan moje cvičení rozdělil na čtyři části. V první jsme pomocí činek pracovali na síle, v druhé jsme na gymnastickém míči nacvičovali rovnováhu. Třetí sestávala z kombinace rovnováhy a síly a na míči jsem při ní cvičila s činkami. Poslední jsme věnovali vytrvalosti, síle a rovnováze – až do úplného vyčerpání.

Antarktickou míli jsem přečetl během dvou dnů. Chvíle na Zermatt Marathonu a výšlapy v Alpách mi to nevynahradilo, ale na druhou stranu jsem si opět uvědomil, že žádný sportovní výkon ani cíl nestojí zato, aby mu člověk obětoval svoje zdraví, a že nemá cenu nadávat na osud a Bůh ví na co, prostě vše v našem životě má svůj důvod a smysl, takže já si jdu užívat postele, ale před tím si najdu další knížku, která tu již dlouho čeká na to, až mi bude moci zjevit tajemství, která v sobě ukrývá, a když už nic jiného, tak si po dlouhé době užiju válení se s knížkou.

Antarktickou míli vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

momina | 1. 7. 2014 20.01 hod. | 77.48.87.xxx
...i nemoc má mnohdy neviditelná těžko uchopitelná pozitiva...je mnoho skvělé literatury...brzské uzdravení a prozření, proč ta bezmoc???...

dav | 1. 7. 2014 9.34 hod. | 89.176.226.xxx
Díky, už jsem si dal v knihovně rezervaci :-) A brzo se uzdrav!

Anry | 1. 7. 2014 8.16 hod. | 94.199.197.xx
Preji brzke uzdraveni Milo ... :-) .......>

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků