logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pomoc českým dětem a jejich rodinám. Běhání s RWTTC

Pomoc českým dětem a jejich rodinám. Běhání s RWTTC

Před pražským půlmaratonem 2012 jsem se jako řada lidí potloukal v expu a očumoval. A náhodou mě zaujal stánek RWTTC, který mi nenabízel žádné mega běžecké produkty, doplňky, závody; naopak mi nabídl možnost podpořit ty, kteří sami běžet nemůžou. Pomoci jsem mohl přímo finančním darem nebo, a to bylo ještě lákavější, vlastním během s dětmi na vozíčku. U obou možností nebylo proč váhat a rychle jsme se domluvili na spolupráci – tedy tlačení na jarním maratonu. Přitom jsem se seznámil s Petrem Olivou, Georginou Agoitia a časem i několika dalšími nadšenci, zejména se Scottem Keelem, který RWTTC založil. Předchozí dva roky jsem běhal v barvách Světla pro svět, ale myšlenka pomoci českým dětem a jejich rodinám mi byla bližší. Proto jsem v dobrém „přestoupil“, se Světlem jsem i dál v kontaktu a občas navštívím jejich akce a fandím všem žlutým běžcům.

Dlouho před samotnými závody se Petr a další domlouvají s rodinami hendikepovaných dětí a organizují dostatek běžců – tlačičů, aby se děti prostřídaly a na každý vozík bylo dost běžců. Jeden běžec vždy tlačí a ostatní běží buď vedle něj nebo jako tykadla před vozíkem, aby mu dělali cestu skrz dav běžců. Tahle role se ukázala jako docela zapeklitá: řada běžců má totiž sluchátka a neslyší prosbu o uvolnění průjezdu; nebo jsou to cizinci a my musíme vyzkoušet pár jazyků, než se setkáme s pochopením; častá je kombinace obou předchozích možností – cizinec se sluchátky. Navíc s počtem kilometrů a rostoucí únavou je těžší a těžší se s běžci dorozumět a přimět je, aby se posunuli o dva kroky stranou a umožnili nám projet bez kolize. Vždycky to dobře dopadlo; člověk se dost nakřičel, občas musel vozík rychle brzdit, ale hlavně se nám během těch hodin běhu dostávalo obrovského povzbuzení od běžců, které jsme předjížděli. Několikrát za závod se běžci ptají, zda bychom je také nesvezli. Svým způsobem je to takové běžecká společenská událost – při projíždění davem prohodíme pár slov, odkud kdo je, jak se běží, popřejeme si hodně sil. S mnoha běžci a některými vodiči (viď, Miloši) se potkáváme víckrát. Je to třeba tím, že na občerstvovačkách strávíme víc času nebo se nám v polovině střídají děti, protože pro některé by byl celý maraton moc dlouhý.

Nejdůležitější však jsou ti, koho vezeme, a jejich rodiny. Za uplynulé dva roky jsem se setkal s mnoha dětmi a jejich rodiči, případně asistenty nebo pečovateli. Nevzpomenu si na všechna jejich jména ani na všechny tlačící dobrovolníky. I když se často vidíme poprvé nebo s roční pauzou, brzy nacházíme společnou řeč a spolupracujeme, jako bychom se znali už dávno. Připravujeme vozíky, startovní čísla a reklamy sponzorů. Mezitím se seznamujeme s dětmi, vyptáváme se na věk a zájmy našeho „pilota" nebo jeho rodičů, řešíme oblečení, pití, záchod a podobně. Do toho se seznamujeme jako běžci mezi sebou a říkáme si praktické rady a postřehy, jak bezpečně jet, jak často se budeme střídat, jakým tempem pojedeme. Petr do toho jednotlivé skupiny obchází a kontroluje, upřesňuje, domlouvá detaily předávek nebo střídání, telefonuje, povídá si s dětmi a šíří dobrou náladu. Je to docela cvrkot, mírná anarchie, ale všichni vědí proč a pro koho tu jsou. Mezitím se společně fotíme a Petr nebo Scott mají krátké uvítací slovo.

Potom už se pomalu suneme na start, to je v davech běžců a turistů velmi obtížné, všichni jsou v předstartovním stresu a proklouznout s řadou vozíků trvá klidně i čtvrt hodiny. Řadíme se na konec startovního pole. Nad námi létá vrtulník a zdálky je slyšet moderátora a hudbu. Podle hluku a emocí se dá rozeznat i okamžik startu, my se však suneme pomalu za běžci z poslední vlny, máme ještě čas. Krokem se blížíme ke startovní čáře, už je slyšet Vltava, řadíme vozíky pod startovní bránu a zhruba 12 minut po výstřelu vyrážíme. Staromák i Pařížská v tuhle chvíli patří jenom nám a hlavně našim statečným dětem. Moderátor, fotografové i kamery se věnují našemu zvláštnímu shluku, děti mávají, tleskají a užívají si povzbuzování tisíců lidí.

Na trati se postupně posouváme vpřed skrz davy běžců a běžkyň, při vyhýbání a předjíždění často prohodíme pár slov, potkáváme kamarády a známé. Snažíme se povídat si trochu s dětmi, které vezeme, ale hodně záleží na jejich věku a únavě. Pamatuji si třeba Pepeho, Honzu nebo Kubu, se kterými bylo pořád o čem povídat. Naopak malá Adélka nám kus trati prospala, někdy i pár kilometrů probrečela, než jsme ji na předávce vrátili tatínkovi. Letos v Pardubicích jsme vezli zapáleného hokejového fanouška, s ním a jeho tatínkem jsme diskutovali o sledge hokeji, o házené a o tom, jakou měl radost, když jeho oblíbený tým vyhrál hokejovou extraligu. Suneme se pomalu tratí, střídáme se v tlačení a ptáme se našeho pilota, jestli nemá hlad nebo žízeň. Už jsme i nandávali pláštěnku na vozík, řešili drobný defekt nebo v horku sundávali nadbytečné oblečení. Kocháme se krásnými výhledy, snažíme se přimět diváky, aby víc fandili a třeba si s našimi dětmi plácli. V Pardubicích jsme na svou stranu získali i místní policii – byli oblečeni stejně jako my ve žlutočerném, takže při opakovaném průjezdu (půlmaraton měl 3 okruhy) se stali naším početným fanklubem.

Pomoc českým dětem a jejich rodinám. Běhání s RWTTC

S blížícím se cílem nás občas děti popíchnou, že by rády rychleji, ale nám už to většinou moc neběží a jsme rádi, když předrncáme dlažební kostky nebo vyjedeme některá stoupání. Před cílem se srovnáme do řady a vychutnáváme si doběh a radost našeho vzácného nákladu. Na prvním místě jemu patří potlesk a povzbuzení. V Praze i Pardubicích jsme s některými dětmi zažili i průchod cílem, třeba s velkou pomocí tatínka nebo Scotta – víc společné radosti a emocí asi zažít nejde. Všichni pomocníci jsme rádi za dobře dovedenou práci a za to, že jsme dětem a jejich rodičům mohli zprostředkovat účast a závodění. A taky potlesk a uznání lidí, kteří se i při plném zdraví možná do podobného dobrodružství neodváží. Když se protlačíme doběhovým koridorem, sejdeme se opět s rodiči a dalšími dobrovolníky, pomocníky a sponzory. Vyprávíme si zážitky, fotíme se, Petr to shrnuje krásným proslovem a zástupce sponzorů předává rodičům nový vozík a přislibuje další podporu.

Běhání s RWTTC je neobyčejné. Během těch několika půlmaratonů a maratonů jsem potkal kolegy různých národností, různého věku a zaměření, někteří běželi svůj první dlouhý závod a i přes vlastní únavu jsme dokončili naši misi společně. Nezáleží na času, na pořadí, i bolest ustupuje a všechno je mnohonásobně převýšeno radostí z pomoci druhým. Přeji všem „našim" dětem, aby i v budoucnu mohly dál sportovat a zapojovat se do aktivit se svými vrstevníky a kamarády.

Děkuji Petrovi, Scottovi, Georgině, nejkrásnější doktorce Petře Kánské, odvážným rodičům a jejich dětem, všem dobrovolníkům, se kterými jsme se potkali při tlačení. Na viděnou na jaře.

P. S.: Když se mě studenti nebo kolegové ve škole ptají, zda jsem běžel a za kolik, tak mi nechtějí věřit a vyzvídají, jestli jsem se nezranil. A já jim říkám, že jsem tlačil a že to byl jeden z mých nejkrásnějších běhů.

Jaroslav Tomeš foto
  • přečteno: 4865/4747×
Pomoc českým dětem a jejich rodinám. Běhání s RWTTC

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice93
Více času na sebe11
Více času na rodinu5
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků