logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh mi zachránil život

Běh mi zachránil život

Tento příběh jsem se rozhodla napsat, abych ukázala všem, kteří již ztratili vůli a motivaci k tomu, aby zcela změnili svůj život – a to i těm, které ostatní zcela odepsali a mají na sobě nálepku „nějak dožít“.

Můj příběh začíná na ledě

Můj příběh začíná ještě v době, kdy náš národ svíral totalitní režim, což se projevovalo i ve sportu, který zcela podléhal tehdejším pravidlům jednotlivých tělovýchovných svazů. Bylo mi teprve 5 let, když se moji rodiče rozhodli, že by dítko s mírnou obezitou mohlo začít sportovat. Byla zima, takže volba padla na ledovou plochu a kurzy krasobruslení. Neuvěřitelné nadání pro tento sport ze mě udělalo během následujících pár let několikanásobnou šampiónku a to i na republikové úrovni. Jedno vítězství stíhalo druhé a s tím i nároky na kondiční přípravu. Třífázové každodenní tréninky zahrnující až 6 hodin tréninku na ledě i v tělocvičně mě provázely celých 10 let – od doby, kdy jsem se stala členkou krasobruslařské reprezentace. Velká zátěž a každodenní pobyt v zimě (mnohdy až v -20°C) způsobily časté angíny a zápaly plic, které mi zdevastovaly plíce. To, že se muselo na důležité tuzemské či mezinárodní závody i ve stavu nemoci a horeček, ani popisovat nemusím. Cítila jsem se zdravotně zcela vyčerpána.

V 18 letech konec

V 18 letech jsem ze dne na den s touto zátěží skončila. Vrcholový sport mi vzal vše – dětství, zdraví, nervy a chuť do sportu. Diplomy jsem spálila, medaile vyházela, desítky pohárů porozdávala. Rozhodla jsem se vynahradit si vše dokonalým odpočinkem a užíváním si všeho, co jsem si musela do té doby odepírat. Nicnedělání a dobré jídlo, které mi bylo dosud odepřeno, způsobily nárůst váhy o 15 kg a ta neustále stoupala. Šok organismu zvyklého na zátěž a pohyb na sebe nedal dlouho čekat. Začalo se mi hůř dýchat, nemohla jsem vyjít schody, přidaly se potíže se srdcem a strach, že se mi udělá venku zle, mě přinutil být neustále doma. Lékařská diagnóza po roce tohoto životního stylu zněla katastroficky: obstrukční choroba, persistující těžké astma bronchiale, chronický kašel, tachykardie. Za rok se k tomu přidala trombóza, takže jsem žila pod nánosy léků, které způsobovaly desítky vedlejších účinků, a já byla nucena ležet doma a každý den doufat, že se dožiju dalšího rána. Ležením a jídlem, které bylo jedinou mou radostí, mi váha skočila z původních 45 kg na 75. Ležící tučná troska připomínající mrože v posledním tažení jsem přežívala den po dni. Lékaři měli pro mě jedinou radu – vyhýbat se jakékoli zátěži a doufat, že nebude hůř.

lesní cesta

A vtom se to stalo! V době, kdy jsem byla zcela na dně fyzických i psychických sil, obklopena léky a útrpnými výrazy blízkých, jsem se rozhodla jít se projít. Vyšla jsem z domu a vydala se k nejbližšímu lesu. Na úzké cestě vedoucí do mírného kopce jsem ho uviděla. Starší muž (odhadem 70 let) svižně vyklusával po lesní pěšině a z jeho výrazu byla patrná neuvěřitelná radost z pohybu. Nemohla jsem uvěřit, že i v tak pokročilém věku se může někdo věnovat sportu jako je běh. Vzpomněla jsem si na životní motto své babičky: „Jestli budeš někdy na dně, nezapomeň, že jsi tam jen proto, aby ses mohla znovu odrazit vzhůru!“ Ten okamžik mi změnil život – hned druhý den ráno jsem se nasoukala do tepláků a vyrazila. Nejprve to byla jen nesmělá půlhodinová chůze lesem s inhalátorem a léky v ruce. Za týden jsem přidala další půlhodinu. Za měsíc se z téměř 80 kil stalo 65, začala jsem i mírně vyklusávat a lékařka mi snížila dávku léků. Po půl roce jsem již vtahu uběhla 5 km a zahodila inhalátor a všechnu chemii. Váha se ustálila na 53 kg. Jsem jedním z mála pacientů s těžkým astmatem, kterému se podařilo zcela vyléčit. Lékaři to považují za zázrak či náhodu, já ale vím své – stálo mě to hodně úsilí a hlavně pevné vůle vydat se každý den pro špetku toho zdraví do lesa a překonat lenost a pohodlí, které tak moc sváděly k tomu, sednout si před televizi či notebook a rozdělat si křupavé brambůrky či oplatky.

Je rok 2014. U lékaře jsem byla naposledy před rokem s menší virózou

Je rok 2014. U lékaře jsem byla naposledy před rokem s menší virózou, kterou jsem chytla od svých žáků ve škole, kde učím. Neberu trvale žádné léky, nemám diagnostikováno žádné chronické ani akutní onemocnění. Každou sobotu a neděli si jdu zaběhnout svoji hodinovou a mnohdy i časově delší trasu překrásnou lesnatou krajinou. Každé ráno ve všední dny vybíhám v 5:45 na svoji svižnou půlhodinovou trasu lesem a po osvěžující sprše se vydávám do práce za svými žáky. I těm svůj příběh vyprávím a mnohé z nich motivuji k tomu, aby pohybem zlepšili nejen svoji postavu, ale hlavně zdraví, kterého se některým moc nedostává. Počítačová generace si začíná totiž vybírat svoji daň. Vždy mě potěší, když vidím, jak někteří z nich vybíhají na svoji první běžeckou trasu a plni emocí se mnou probírají běžecká témata.

Běh se stal mou nedílnou součástí a vděčím mu za záchranu svého života. A co napsat na závěr? Držte se svých snů a nebojte se udělat ten první krok!

Roční tréninkový plán pro absolutní či notorické běžecké začátečníky

Martině běh zachránil život. Lidé, kteří chodí na Běžeckou školu, většinou o prospěšnosti a životodárnosti běhu nepochybují, ale možná znají ty, které mají rádi a již dlouho se je snaží přesvědčit, že by to měli alespoň zkusit. Pro ně, ale hlavně pro ty, jež chtějí definitivně přesvědčit, že se nemusí běhu bát, že stačí nejdříve začít chodit, tak jako Martina, a pak už se jim to postupně rozeběhne samo, je určen Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat. Zkuste jim jej nabídnout, ostatní už nechte na nich, semínka budou zaseta a to by bylo, aby z nich něco nevyrostlo :).

Martina Skalková foto
  • přečteno: 55442/50213×, 20 komentářů
Běh mi zachránil život Běh mi zachránil život Běh mi zachránil život Běh mi zachránil život

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (191 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Hanzl Václav | 8. 7. 2014 20.13 hod. | 90.176.30.xxx
Ani nevíš Marti, s jakou chutí jsem Ti dal tu největší hvězdičku. Tu jsi si ale už dávno dala Ty sama a nejen tu. Tak ať se Ti daří, užívej si života, dcerky, Ilji, žáčků a přátel. Jsi super človíček a přeji Ti vše dobré. ♥ Vašek ;)

Roman Hýsek | 8. 7. 2014 13.13 hod. | 78.80.69.xxx
Tak tohle není propaganda! To je nádherný příběh vzkříšení, kdy se znovu a znovu potvrzuje, že začít člověk může vždycky. Vnitřní síla a obrovská lidská vůle je schopna zlomit i ten nejhorší životní vývoj. Běh je určitě vynikající léčivkou, která postavila na nohy nemálo nemocných. Má však malý háček. Člověk musí najít sám v sobě sílu a začít znovu žít. V tomto případě běhat. K takovým to lidem mám velky obdiv a smekám před nimi.
Martino, teď už to nesmíš vzdát. S každou životní nepřízní se dá bojovat a získat zpět svoje zdraví není málo.

Marcel | 8. 7. 2014 12.57 hod. | 88.102.147.xxx
Úžasný článek!!! Také mi zvlhly oči možná i proto, že prožívám momentálně něco podbného, i když v menší míře. Takže i za sebe moc děkuji za povzbuzení k tomu, že se zase vracím po vážných zdravotních problémech přes intenzivní chůzi k běhu. Před půl rokem jsem v 47 letech zaběhl za 12 minut 2950m a včera už alespoň1850... Ale přátelé, v únoru jsem se modlil, abych mohl i jen chodit a stěží se ploužil po bytě.! Lékařské rady byly zcela mimo a kontraproduktivní, jen informace z Internetu mě postavily znovu na nohy! Jsem zvědav, kdy dám za 12 minut opět 3000 a více metrů :-) !

Mirka Divisova | 8. 7. 2014 12.25 hod. | 93.93.36.xx
zalily se mi lehce oči....klobouk dolů Martino :-)

Jirka | 8. 7. 2014 11.06 hod. | 195.113.181.x
Úžasný příběh ...........

Robert Míka | 8. 7. 2014 10.53 hod. | 62.168.9.xx
Laskavost, vůle, aktivita, radost – to sálá z Vašeho článku. Až k slzám. Díky! Ať Vás štěstí provází!

Jitka | 8. 7. 2014 9.38 hod. | 37.48.35.xxx
Paní Martina má můj obdiv a smekám před ní klobouk.

Lada Bízová | 8. 7. 2014 9.34 hod. | 109.80.54.xxx
Velký obdiv! Jste úžasná Martino. A příklad pro mnohé, kteří tak rádi říkají, že to nejde a nedá se s tím nic dělat. Také jsem učitelka a je moc dobře, že se o váš příběh dělíte s dětmi :-) Držím vám palce a mějte se krásně :-) Lada B.

Petr Kaňovský | 8. 7. 2014 7.26 hod. | 62.245.112.xxx
Velký obdiv a respekt, držím palce a přeji hodně pohody.

running turtle | 8. 7. 2014 7.15 hod. | 193.228.234.xxx
Hluboký obdiv. Nádherný článek. Jste třída.

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Salming enRoute, další důvod, proč běžet Františkolázeňskou 24hodinovku : EnRouty dosud nemám,ačkoli se mi velmi líbí.V článku mi však několik věcí nesedí.První verze,která…»
  • Salming enRoute, další důvod, proč běžet Františkolázeňskou 24hodinovku : EnRouty mám a jsem s nimi nadmíru spokojen. Dá se říci, že jsou to z mého portfolia…»
  • Běh nechtěného : Ani nevíš, jak důvěrně znám tenhle pocit... A to že na mě kouknul zrovna dneska asi nebude náhoda…»
  • Udělal jsem si výron kotníku, natrhl či přetrhl jsem si vazy kotníku. Co s tím? : Dobrý den, podvrtla jsem si ošklivě kotník, obrovský otok se objevil do několika vteřin, hematom po…»
  • Česká naděje pro Tokio: Sympatická sprinterka svůj handicap nevnímá : Jakube díky! Opraveno :) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků