logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Bretaň, mlha, druidi, nebetyčná krása. Mistrovství světa v běhu na 100 km

Bretaň, mlha, druidi, nebetyčná krása. Mistrovství světa v běhu na 100 km

Událo se přesně před třinácti roky dne 26.8.2001. Cleder – Francie. Všechno začalo už při odjezdu z Prahy. Sraz jsme měli ve čtvrtek 23.8. mezi sedmou a půl osmou večer u mě doma. Bylo po dvacáté hodině a Tomáš Rusek s Jirkou Krejčím ještě stále nikde. Když okolo dvacáté hodiny konečně dorazili, zjistil Tomáš těsně před odjezdem, že nemá pas. O nic nešlo, jen o to, že ačkoliv má doma tři, stále je nosí všude s sebou, aby je náhodou až pojede ven nezapomněl, tak tentokrát neměl ani jeden. Nejlepší na tom bylo, že to „doma" u něj znamenalo v Brně. Takže nažhavil mobilní vlny a zařídil, aby mu jej Anička s paní Cafínovou dovezly k Naháči, kde jsme si na ně počkali.

Vyrazili jsme na 1700 km dlouhou cestu ve starším Fordu a bylo veselo, ale jen do chvíle, kdy se nám zhruba po deseti hodinách jízdy utrhl kus protektoru na pravém předním kole. Naštěstí rezerva byla funkční, a tak jsme si to za půl hodinky uháněli zase dál. Do Clederu jsme dorazili po 24 hodinách, o půlnoci. Město už závodem žilo a tak se Tomášovi podařilo na náměstí v jedné z četných venkovních osvěžoven ulovit jednoho z pořadatelů, který nás zavedl do startovní kanceláře, kde jsme dostali něco málo do svých žaludků a mohli se odprezentovat.

Ubytování jsme měli zajištěno v SAINT-POL-DE-LEON, v krásném pobřežním městě vzdáleném od Clederu asi 15 km. Do postele jsme se dostali okolo jedné hodiny ráno.

Ráno jsme se probouzeli do mlhy. Došli si na snídani a pak se každý věnoval, čemu kdo chtěl. Někdo šel na prohlídku města, já s Radkem Brunnerem jsme si šli trochu zaběhat. Radek zůstal u pobřeží, kde si dal několik rovinek, já pak pokračoval dál okolo pobřeží a nahoru za město. Při zpáteční cestě se mi podařilo trochu zbloudit, alespoň jsem se dostal na vyhlídku. Kdyby nebyla mlha, byl by to skvělý výhled na moře, lodě a celý záliv. Takhle jsem vzal zavděk krásnými piniemi, které zde rostly. Odpoledne nás čekal nejdříve oběd a po něm defilé zúčastněných států a běžců. Po nudel párty rychle zpět do svých dočasných pelechů, načerpat ještě nějaké síly předtím, než budeme muset ve tři ráno vstát, abychom byli v pět hodin připraveni na startu vypustit ze sebe duši.

V neděli se na startu se v Clederu tlačí na 1800 běžců a běžkyň, kteří se již nemohou dočkat, až se vydají na svou stovku kilometrů. Celým Cléderem zní spousta jazyků, vždyť na start se postavili běžci a běžkyně z 27 států světa, Francií, Německem a Spojenými státy americkými počínaje a Izraelem, Jižní Afrikou a Pobřežím slonoviny konče. Je to pestrobarevná škála a nejen co se týče barvy oblečení.

Přesně v pět hodin, po předchozím odpočítávání, zazní startovní výstřel a celý ten energií nabitý had se dává do pohybu. Z výšky to musel být úžasný pohled, neboť každý závodník dostal do ruky baterku, aby si mohl posvítit na cestu. Mimozemšťané v Saint Tropez si přišli určitě taky na své.

Vybíháme. Nejrychleji z nás vyrazí, tak jak jsme ostatně všichni očekávali, Jirka Tyahur, v závěsu za ním Radek Brunner a hned za ním Jirka Krejčí. Já s Jirkou Dědinou jsme zvolili alternativu uváženějšího rozjezdu. Honza Šourek pak následuje naše kroky. Mlha a chlad znamenají, že hned na prvním kilometru zabíháme s Jirkou k pangejtu, čehož využívá Honza a jde před nás. Na 10. km už je ale opět za námi a od té chvíle o něm nemáme až do jeho doběhu žádné zprávy. Seznamujeme se pomalu s tratí, Jirka vzpomíná, kde je jaký kopeček či seběh, byl tu již před pěti roky. Trať je vedena tak, aby měl člověk možnost poznat veškerou krásu tohoto kraje. Probíháme zámeckými zahradami okolo jejich majestátních a dobře udržovaných kamenných vládců. Z přírodních scenérií naše oči přitahují obrovské balvany, u nichž se krčí typická bretaňská obydlí, máme možnost zahlédnout i pár menhirů, které tu zanechali před dávnými staletími druidi. Na okolních polích hojně rostou modře kvetoucí a obrovské bodláky připomínající artyčoky. Vše je rámováno v prvních dvou hodinách tmou a mlhou, která se pomalu s přibývajícím dnem rozplývá. Na 33. km se dostáváme k pobřeží. Je právě odliv a tak vidíme lodě uvízlé na mořském dně, spoustu mořských racků a dýcháme svěží a slaný mořský vzduch.

Jirkovi tahle pasáž moc nesedí, neboť po pobřeží běžíme po písečných cestičkách, na nichž každou chvíli hrozí, že podklouznete. V mlze za mnou se ozývá: „Za to můžou trpaslíci," nevím, zdá to myslí jen tak obrazně, nebo jestli si staří druidi oblékli tyto převleky, aby si taky trochu užili toho lidského rojení.

Držíme tempo a cítíme se vcelku dobře. Od Tomáše se na občerstvovačce dozvídáme, jak běží kluci před námi, Jirka Tyahur, v závěsu za ním Radek Brunner, které jistí Jirka Krejčí.

Cleder

Je tu padesátý kilometr. Celý Cleder a jeho okolí žije už od ranních hodin závodem a po celé trati nás povzbuzují stovky lidí, kteří na nás pokřikují naše jména, která si našli ve startovní listině. Po padesátém kilometru dosedla na Jirku Dědinu menší krize a tak se od něj na nějakých 13 kilometrů vzdaluji, na 62. kilometru dobíhám Jirku Tyahura, který má problémy s kolenem. Zhruba po čtyřech hodinách běhu začalo pršet a trochu se ochladilo, to mělo za následek, že mi prochladlo levé koleno a nějakých pět kilometrů jsem měl problém ho rozhýbat.

Na 75. kilometru už běžíme opět s Jirkou Dědinou společně. Malá krize, která mě postihla, je překonána. Blížíme se opět k pobřeží. To už ale vychází poprvé za ty tři dny, co tu jsme, slunce. Moře má zrovna příliv a tak lodě, které byly před čtyřmi hodinkami na suchu, se ladně houpají v mořském příboji.

Zatímco se kochám, Jirka za mnou láteří na blbej písek. V jednom okamžiku šlápne na blbej šutr, což má za následek opakující se křeč v lýtku pravé nohy. Nejdřív se o mě opírá, aby mohl křeč uvolnit. Nakonec si musíme na chvíli sednout na lavičku. Nějací postarší domorodci si zřejmě myslí, že si tu chceme dopřát jen malou siestu a snaží se nás pohnout kupředu. Nějak jim nemůžeme vysvětlit, že to není oraz, ale holá nutnost.

Křeč přeci jenom ustupuje, stálo nás to jenom asi tři minuty, takže náš plán běžet okolo 8:45 je stále reálný. Okolo 90. km začínám trochu zrychlovat. O Jirku se však lehce pokouší další křeč a tak zpomaluji. On mi to pak vrací o pět kilometrů později, kdy chytil vítr, ale zase nemůžu já. Poslední dva kilometry běžíme co to jde a nakonec i díky poslednímu kilometru pod 4 minuty končíme v čase 8:41:55 na celkovém 72. – 73. místě.

Radek Brunner doběhl na 51. místě, když si zlepšil osobák více jak o 40 minut a dal skvělých 7:40:38. Jirka Krejčí si počínal neméně skvěle a doběhl na 54. místě v čase 7:47:57. I on svůj osobní rekord o několik desítek minut posunul blíže k vysněné hranici stovkařů, sedmi hodinám. Jirka Tyahur poté, co ho doběhl i Honza Šourek, přeci jenom překonal v sobě zlost a doběhl za 9:48:54 a skončil na 86. místě. Honza doběhl hned o místo za ním, a i když si tentokrát nedal osobák, tak jeho 9:49:33 rozhodně není špatných.

Tady by se možná mohlo skončit, ale nebojte se, jedeme dál.

Po doběhu jsem si nejdříve šáhnul po sklenici s pivem, abych doplnil tolik potřebné ionty, sedli jsme si s Jirkou Dědinou do stínu na trávu. Bohužel, jak se za chvíli ukázalo, ráno před startem si v tato místa někdo něco odložil, a já si sedl rovnou do toho. Navíc mě začaly střídavě chytat křeče do obou lýtek. Když jsem šel na masáž, chudák masérka si myslela, že jsem se asi po…

Když všichni doběhli, tak jsme si dali oběd, zalili ho pár malými pivy a vínem, tedy až na Honzu, který pil jen vodu, a bylo nám skvěle. Ještě v noci jsme šli chvíli v Saint-Pol-de-Leonu na pláž.

V pondělí ráno jsme po půl osmé odrazili v naší Fordce směr Praha. Tentokrát jsme nabrali kurz Paříž. Po cestě se stavili v městečku Fougéres, abychom si prohlídli zdejší pamětihodnosti a protáhli trochu nohy. Pohled na šest kulhajících obdivovatelů památek byl asi pro mnoho návštěvníků a obyvatel tohoto městečka také zážitkem, na nějž dlouho nezapomenou.

Po malých komplikacích při průjezdu Paříží jsme s úspěchem překonali i tuto překážku a jeli dál směr Lucembursko. Po cestě jsme se ještě zastavili v basilice NOTR-DAME DEL´EPINE, kterou objevíte, když budete pobývat v kraji Champagne. Nakonec jsme se ještě stavili ve Verdunu a málem dopadli jak sedláci u Chlumce, protože nám došla nafta.

Tomáš měl zase kliku, místní dobrodinec mu věnoval za dvě česká piva asi pět litrů nafty, a tak jsme mohli dojet až do Lucemburska a tam pořádně natankovat. Jak se ale ukázalo, tak dobrání nafty až do mrtě nás stálo problémy s karburátorem, který se asi ucpal, když nasával s poslední naftou i bordel ze dna nádrže. No nic, nakonec jsme dojeli po 25 hodinách šťastně do Prahy a mohli vydat zprávu o naší misi.

Miloš Škorpil foto
Bretaň, mlha, druidi, nebetyčná krása. Mistrovství světa v běhu na 100 km

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků