logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když se muž obětuje, není to totéž, jako když se obětuje žena

Když se muž obětuje, není to totéž, jako když se obětuje žena

Muži běžci běží na smrt, v ženách běžkyních přetrvává odpovědnost za své blízké. Už jste někdy uvažovali o rozdílnosti pohledu mužů běžců a žen běžkyň na sebeobětování? Možná byste měli, i s ohledem na to, co se stane, když se to přežene.

Řekl bych, že s každým otřásla informace o úmrtí běžce v cíli půlmaratonu v Ústí nad Labem. Ať byly tyto důvody jakékoliv, znovu to otevřelo otázku o prospěšnosti běhání na zdraví člověka. Nejinak tomu bylo i při našich debatách na soustředění v Chorvatsku. Kde je ta hranice, kdy je běh pro člověka ještě zdravý? Kde je ta hranice, kdy už je to spíše o zdraví!?

Ačkoliv běhám padesát let, propagaci běhání a zdravého životního stylu se věnuji tak dvacet let, tak i pro mne je těžké na tyto otázky odpovědět, a to z jednoduchého důvodu: do hlavy člověk nikomu nevidí.

A je to právě o té hlavě, naší hlavě, která rozhoduje o tom, jak si nastavíme hranice svého konání, svého bytí. Zda si při znalosti sebe sama, svých fyzických schopností, dokážeme říci: tohle je ještě pro mě zdravé, nebo na to nemám, to už přesahuje mé fyzické (alespoň v tuto chvíli) možnosti. Důležité ovšem je i to, zda se pak poslechneme a hranice nepřekročíme. Překročení hranic totiž působí jako rakovina, jednou je překročíš, a už to nemáš ve své moci, už tě ovládne touha, být lepší a ještě lepší a ještě lepší, a to s použitím všech možných prostředků.

Jakmile člověk jednou překročí hranici, velmi dobře to znají alkoholici či narkomani, tak je hrozně těžké z toho vystoupit. Být lapen během do té míry, že pro mě už nic jiného neexistuje, je totiž droga, bohužel už ne ta zdravá jako na počátku, ale zhoubná.

Za ta léta, co běhám, co dělám vodiče, vždy pozoruji, co se kolem na trati děje, sleduji běžce, které míjíme v protisměru, jak se tváří, když nemají tušení, že jsou sledováni, pozoruji běžce, kteří přecenili své síly a jež předbíháme, a dosti často v tom pohledu vidím už ani ne utrpení, ale naprostou prázdnotu. Stejnou prázdnotu, jakou vidíte v očích člověka, který už ví. Prázdnotu, kterou vidíte v očích Buddhy, Ježíše na kříži, či jiných svatých. Prázdnotu a smíření se s osudem, že už tu moc dlouho nebudem´.

Letos jsem si uvědomil, že jsem vlastně nikdy neviděl ležet vedle trati ženy a to přesto, že studie uvádějí, že ženy jsou ohroženy hyponatrémii mnohem více než muži. I to má však svou logiku. Ženy jsou více ohroženy hyponatrémii, protože jsou zodpovědnější (více pijí a méně solí, protože „se to má“). Zkrátka ženy vědí, že i po maratonu tady budou muset být pro své blízké, že se o ně budou muset postarat. Naproti tomu muži jsou od přírody stvořeni jít až na hranu smrti, zajistit jídlo pro své blízké, pro svůj rod, i kdyby je to mělo stát život. V dávných dobách a v některých kulturách je to tak dodnes, muži podstupovali zasvěcovací rituály, v nichž museli prokázat, že jsou schopni a ochotni jít až na hranici smrti. To mužům zůstalo dodnes.

Bohužel když ale doběhnu se smrtí na jazyku, protože jsem přecenil své síly, tak to neudělá radost nikomu. Já se už o svém vítězství nedozvím a těm, co zůstanou po mně, zbydou jen oči pro pláč.

Takže pánové, kteří cítíte, že už běžíte na hraně, zkuste se zamyslet, než sáhnete po „I" (Ibalgin), abyste umlčeli své tělo a mohli běžet rychleji než vítr, jestli vám to za to opravdu stojí!

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (34 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radovan Zelenc | 7. 11. 2014 12.50 hod. | 193.87.75.xx
Ja si tiež preteky a tréning užijem.Navyše si vyčistím hlavu.A keďže chcem žiť anie ísť do hrobu,neberiem lieky proti bolesti,lebo bolesť je dobrý radca.

MichalCh | 25. 9. 2014 22.03 hod. | 46.13.59.xxx
To rozhodně a poslední dobou jsem zjistil, že obvzláště sladký je odpoledne. :-)

René Kujan | 25. 9. 2014 11.00 hod. | 178.77.226.xxx
Já bych k tomu chtěl říct jen jedno: Nejdůležitější součástí tréninku je sladký spánek! :)

MichalCh | 24. 9. 2014 12.50 hod. | 46.13.59.xxx
Tak toto je velice zajímavé zamyšlení, které se dotýká spousty témat. I když částečně i samotně protichůdný. Např.: " Naproti tomu muži jsou od přírody stvořeni jít až na hranu smrti, zajistit jídlo pro své blízké, pro svůj rod, i kdyby je to mělo stát život." – když to tak je, tak proč tedy o tom diskutovat? S tím se asi nedá nic dělat. Je to podobně nesmyslné jako diskutovat o kvótách žen v politice a vedoucích funkcích.
Ano, velká většina chlapů má v sobě potřebu soutěživosti, která je často vede až na (za) hranu. Zatímco velká většina žen si umí "závod jenom úžít" jak píše jezinka. Zajímavou skupinou jsou ženy, které se jednou rozhodli (nebo to mají v povaze), že svou sportvoní discíplínu berou vážně. Žádný chlap na světě ani z poloviny nevydrží a není schopen takových obětí jako tyto ženy! Navíc to "berou opravdu vážně", tzn. nutně musí být na bedně, nebo je všechno špatně, opravdu vážně nenávidí soupeřky, které jsou lepší než ony. I velmi abmiciózní chlapi mají určitý nadhled, který bych nazval "smysl pro hru", ženám toto chybí.
Osobně se přiznám, že překonat svoje hranice je asi hlavní důvod, proč se závodů zúčastňuji. Obvzlášť jako amatérský sportovec, kterému ze závodění neplyne žádná sláva nebo finanční zisk, je to možná dokonce jediný důvod. Protože překonat svoje hranice je velice osvobozující pocit. Na druhou stranu jsem natolik zbabělý, že na toto překonávání se připravuju poctivým dlouhodobým tréninkem, problém vážných zdravotních následků je spíš aktuální móda masovosti...každý si myslí, že může uběhnout maraton, i když za posledních 20 let je jeho největším výkonem trasa z gauče do ledničky.

jezinka | 23. 9. 2014 21.32 hod. | 89.103.197.xxx
všímám si toho dlouho, vlastně od prvního Nike Run, který byl v hrozném vedru, v poledne. Viděla jsem u trati ležet muže, kteří kolabovali z vedra, v křečích, ale neviděla jsem žádnou ženu. Přemýšlela jsem o tom, proč mně se běželo dobře, neměla jsem problém, a proč ho měli ti muži. Chlapi prostě mají to závodění v genech, holky si jdou závody užít,stejně si užíváme i svoje výběhy. Dnes jsem potkala na tréninkovém výběhu dva chlapy. Tvářili se sveřepě, překážela jsem jim na cestě, honili ... co? Tempo? Čas? Když potkám holku, podíváme se na sebe, usmějeme, mávneme... prostě pohoda. Nikdy by mě nenapadlo vzít si před závodem prášek, když mě něco bolí. To na ten závod nepůjdu. Bude přece další, ale další tělo a zdraví už nám nikdo nedá.

woodman | 23. 9. 2014 3.05 hod. | 37.48.34.xxx
...no ale to aby si jeden uřízl k..le skoro někdy...

dav | 22. 9. 2014 9.40 hod. | 86.49.118.xxx
...jj, poměrně snadné je pro něco zemřít, daleko těžší je pro to žít :-)

fotoMiloš Škorpil: Naprostý souhlas!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků