logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsme honili Krakonošovu sedmdesátku

Jak jsme honili Krakonošovu sedmdesátku

Krakonošova sedmdesátka se konala druhý srpnový víkend v Krkonoších. Závod jsem absolvoval s kolegou Štěpánem Boháčkem, který je vynikající běžec. Já osobně běhám dost, ale Štěpánových kvalit pravděpodobně nikdy dosahovat nebudu. Každý pocházíme z jiného konce republiky. Štěpán je ze západních Čech, já z pomezí Čech a Moravy. Rozdílné podmínky, rozdílné životní cesty, rozdílné priority, avšak společná vášeň – běh a zdravý životní styl.

Setkáváme se v Praze, dáváme rychlou večeři v Loving Hutu a obsluha nám dává jako bonus desert gratis. Jako by tušila, že každý gram cukru a tuku se nám za pár hodin bude náramně hodit.

V 23:55 je závod v Peci odstartován. Na start jsme přišli s nulovou časovou rezervou a startujeme jako poslední. Po necelých 400 metrech se běžecký balík zastavuje a začíná se drobit na menší jednotky. Můstek přes řeku a následné přírodní schodky v kombinaci s několika sty běžců a běžkyň znamenají zdržení 10 minut. Štěpán zdržení peprně komentuje, já chci běžet. Odměnou za zdržení a následné několikakilometrové stoupání nám je výhled na noční oblohu posetou tisíci hvězd a jasný měsíc. Na první občerstvovačku dorážíme po necelých 2 hodinách. Doplňujeme vodu do batohu, dáváme meloun. Vyrážíme dál, špatně odbočujeme. Naštěstí na nás jedna z dvojic volá, že kufrujeme. Vracíme se správným směrem a zjišťujeme, že několik dvojic vidělo, jak běžíme mimo trať, ale nikdo neupozornil.

Ve stoupání mi těžknou nohy a lehkost se vytrácí. Na 25. kilometru zjišťuji, že jsem od startu nic nejedl. Nemám hlad. Zlé znamení. Následně mi začíná píchat pohrudnice a mám strach i jen pít, abych nedráždil žaludek. Na druhé občerstvovačce měním baterky v čelovce a doplňuji vodu. Soukám do sebe suchý rohlík a ionťák. Stále nemám hlad. Vyrážíme vstříc Luční boudě, kde nás čeká občerstvovačka č. 3. Bohužel v nejméně vhodnou chvíli se u mě přihlašuje „hlaďák“ doplněný pícháním v horní části břicha. Ideální kombinace na zbývajících 37 km. Rychlost padá, rovinky a seběhy běžíme, kopce jdu, Štěpán je většinou 100 metrů přede mnou. V údolí Bílého Labe začíná pravé peklo, pomalu svítá a mé tělo začíná stávkovat. Chce jíst, ale mám strach mu cokoliv dát. Loňský maraton mě v tomto vyučil. S každým metrem, který stoupám vzhůru, jsem blíž vzdání závodu. Trpím. Štěpána již nevidím, je přede mnou.

Propadáme se polem, paradoxně Štěpán stoupá po kopcích a já ho ve výsledkové listině táhnu dolů. Z Korába se stal lodní kufr. Začínám mít výjevy, vidím auru lesa, z kamenů se stávají lišky. Několik kamenů mi slouží jako sedátko. Snažím se držet vždy nějaké dvojice, ale dlouho nevydržím. Přemýšlím nad podstatou bytí. Najednou se kopec láme a vidím Luční boudu. Snažím se parodovat běh. Dobíhám k boudě, Štěpán mě vítá mezi ultraběžce, skládá mi pochvalu, že vypadám, jako bych vylezl z hrobu a dodává radu o trénování. Říká, že svoz do Pece jezdí od Výrovky. Jsem morálně na dně. Loučíme se, Štěpán vybíhá sólo a já jdu na občerstvovačku. Teplý čaj s cukrem a suché rohlíky mi dělají dobře, sním jich snad 5. Po 20 minutách vyrážím dál. Z ničeho nic začínám brečet, vzpomínám na dědu. Je kolem 6:30, slunce stoupá oblohou a na loukách se probouzí flora. U památníku obětem hor se zastavuji a vzdávám poklonu těm, kteří v horách navrátili přírodě zpět své tělesné schránky. Běží se mi dobře, cestou do Pece předbíhám 16 dvojic a cítím příliv energie. Odstoupení jsem zahnal na Luční boudě. Žene mě vpřed vidina blízkosti mé přítelkyně, která na mě čeká. Následující 4 hodiny trávím na trati v polo-přítomnosti. Dobíhám do cíle po 11 hodinách a 15 minutách. Štěpán dokončil hodinu a půl přede mnou. Odpojil se na 43. km a zbytek závodu běžel sám. Spojili jsme své síly na 43 km běhu, abychom byli důkazem, že těžkou zátěž může podávat člověk, který se rozhodne přistupovat ke své stravě jinak, než je mu od kolébky předkládáno.

John Drummond foto
  • přečteno: 5499/5386×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

fabian | 24. 9. 2014 20.24 hod. | 89.102.196.xxx
Obdivuji vaši odvahu se s takovým způsobem doplňování energie, pustit do tak dlouhého závodu. Mám-li si vybrat mezi vaším příkladem a tímhle vzorem: lc-triathlete.com/2014/slovenian-journal-of-low-carb-endurance-2014-02-010-019/ (178 km na škvarkách a buchtě z tuku), volím zahraniční inspiraci. Přeci jen mi připadá zdravější.

MartiNo | 24. 9. 2014 10.54 hod. | 89.250.109.x
Určitě silný zážitek. Přidávám se k otázce Zdeňka – jak tedy přistupujete ke své stravě? Během závodu se mi to nezdálo zrovna se stravou moc vychytané ;o)

Zdenek | 24. 9. 2014 9.19 hod. | 90.177.229.xxx
Co znamená zdravý životní styl? Čeho jste byli důkazem?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Víte, co je to diastáza a cvičení na pánevní dno? : Děkuji za Váš úžasný článek! Asi si najdu nějaké cviky na hluboké stabilizační systém ☺ Jste vzor…»
  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků