logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

My, běžci a běžkyně, jsme běh!

My, běžci a běžkyně, jsme běh!

Je třeba vrátit běhu jeho krásu, jedinečnost, jednoduchost, čistotu, radost, časovou i finanční nenáročnost, tedy vše, proč většina lidí začíná běhat, než se stane nástrojem marketinku běžeckých závodů a sportovních firem, specializující se na běh.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 25.9.2014

Ještě jsem neslyšel od kohokoliv, kdo běhá nebo začíná běhat, že by na otázku: „Proč běháš, proč jsi začal běhat?" odpověděl: „Abych se mohl každý týden zúčastňovat běžeckých závodů“.

Realita je však jiná. In už není běhat, in je být všude, kde se něco běží. Nějak se mi z toho vytrácí to hlavní – radost z běhu. Poslouchám-li běžce, tak se už většinou nebaví o tom, kam si půjdou o víkendu jen tak vyběhnout, ale baví se o tom, jak dopadli na posledním běžeckém závodě a na který závod se chystají o dalším víkendu.

Dřív se sbíraly známky, obaly od žvýkaček, „Céčka“, pivní tácky a bůhví co ještě, dneska se sbírají závody. Když sesbíráme všechny cyklistické, triatlonové, tak se vrhneme na běžecké či inlinové… Přestává jít o podstatu věci, o radost z pohybu, radost ze života, začíná jít o to, mít co nejvíc zářezů! Tak nějak mi to připomíná staré dobré westerny, kdy nejlepší pistolník měl na pažbě nejvíc zářezů, než přišel jiný a připsal si na ten svůj kolt ten jeho.

Možná to přichází s věkem, ale spíš ne, popravdě nikdy jsem nerozuměl sběračům tohoto typu, nejspíš jsem v životě šťastný, protože když něco dělám, tak to dělám pro radost, ne proto, že to dělá většina. Asi nejsem stádní typ. To je i důvodem, proč již dlouhou dobu uvažuji a postupně docházím k rozhodnutí, navrátit běhu jeho: krásu, jedinečnost, jednoduchost, čistotu, radost, časovou i finanční nenáročnost…

Pokud se ptáte jak, tak docela prostě. Budu více energie věnovat lidem, budu je ještě více učit milovat běh pro sám běh, budu podporovat běžecké projekty, z jejichž podstaty bude zřejmé, že jde spíše o běžecký happening než o závod, tedy o to, společně si zaběhat a při běhu něco zažít, něco si užít, než o to, být o vteřinu rychlejší než minule či Franta. Budu se snažit vytáhnout lidi z měst do přírody a to formou různých běhů pro malé skupinky běžců a běžkyň, budeme pořádat víc běžeckých seminářů bez ohledu na to, zda se v té době běží ten či onen vyhlášený závod.

Rozhodně tím neházíme rukavici zavedeným projektům, ale chceme jen rozšířit nabídku o něco, o čem si myslíme, že to je BĚH!

P.S.
Současná neschopnost vybrat si z přemíry závodů mi připadá, jako když člověk sedí u stolu prohýbajícího se pod tíhou všech možných pamlsků a on místo toho, aby si vybral jen pár nejlepších, chce pozřít všechny. Co mu to způsobí, jak se bude cítit příští den, víme všichni. No a nemožnost vybrat si z pestrého stolu běžeckých klání stejného člověka přivede k témuž, jen s tím, že obsah plného žaludku mohu vyhodit a za den jsem v cajku. Když ale budu jen závodit a nebudu trénovat, tak budu brzo zraněný, bez energie, vyhořelý – a to se za den nespraví.

Toto už je nejbližší budoucnost, která ale vychází z devítileté minulosti Běžecké školy, toho co dělá, a kam směřuje:

A proto již brzy budete moci vyběhnout pod vedením trenérů, asistentů a běhu zvěstů Běžecké školy na CROSS RUNNING!

CROSS RUNNING ANEB BĚHÁM, CVIČÍM A HÝBU SE S BĚŽECKOU ŠKOLOU

Proč Cross Running a ne třeba hezky česky hýbání se všude, kde to jen jde? Jednak je to dlouhé a nikdo by si to nepamatoval, jednak to vypadá málo akčně a moderní člověk má rád akci, má rád adrenalin. A konečně, Cross Running je prostě více sexy :).

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (55 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Stenly | 12. 6. 2017 7.20 hod. | 88.102.5.xxx
Souhlasím s Milošem, že i posedlost během (v tomto případě běžeckými závody) by měla mít své hranice a sbírat závody jako céčka je pošetilé. Nicméně pro mě mají závody trochu jiný význam, na závodě se dokážu "zmáčknout" víc než v tréningu, jsem, schopný uběhnout lepší čas a nakonec půlmaraton bych si jen tak pro sebe nikdy nedal. Chybí mi k tomu ta atmosféra, která mě nakopne, ale pozor není to nic co by mě zničilo, ty časy nejsou lepší o víc než 10% ale pro mě je to ukazatel, že jsem schopný se zlepšit. Samozřejmě těch závodů, které jsou pro mě taky jediná možnost se potkat s jinými běžci, není víc než 10 za rok, což pokládám za rozumné číslo.

Soňa | 9. 11. 2014 20.51 hod. | 77.87.240.x
Vrátila jsem se po nějaké době k tomuto článku a přijde mi nějaký pozměněný... nebo v něm něco chybí ???

fotoMiloš Škorpil: Soňo, v článku se od jeho vydání nic nezměnilo.

Jirka | 30. 9. 2014 15.00 hod. | 195.113.181.x
Pokud jde o běžecké weby, v předchozím příspěvku jsem srovnával přístup k rekreačním běžcům dvou našich špičkových vytrvalců z různých údobí.
Jako rekreační běžec si já pro cenné rady nejvíc chodím sem ...

Jirka | 30. 9. 2014 14.49 hod. | 195.113.181.x
Ještě : před několika dny vyšel na běžeckém webu internetové verze jednoho deníku rozhovor s vytrvalcem z dnešní české špičky. Posměšně tam označil tempo km/6 min za chůzi. V reakcích pak dodal nějaký Petr "Dřív se sbíraly céčka, teď se běhá. Běhá každej šašek (a často jako šašek)."
V kontrastu k tomu jsem si vzpomněl na držitele nejlepšího našeho výkonu vůbec v maratonu a na jeho nezištné rady rekreačním běžcům na jiném webu.
Proč to tu uvádím – mě na různých závodech fascinuje sounáležitost mezi těmi vepředu a těmi vzadu. A vzájemný respekt. A v poslední době jsem zaznamenal, zatím ojediněle, opak. Zajímavé je, že ty opravdu nejlepší arogance neprovází ...

Jirka | 28. 9. 2014 9.25 hod. | 212.79.110.xxx
Ano, je běžecký boom, narůstá počet závodů ... Narůstá komercializace ... Jestli ale zvedla tisíce Čechů z gauče, tak aspoň něco pozitivního na ní je ... Druhý extrém byl před lety, když byly v podstatě jen závody pro závodní atlety (či lyžařské běžkaře v rámci přípravy na zimu apod.) ...
Mě k běhání přivedly tyhlety stránky. Ne přímo z gauče, ale od pěší turistiky. A teprve jogging mě pomohl snížit váhu i zlepšit psychiku, až s blížící se padesátkou ....
Megaakce s tisíci účastníky, zvláště ty pražské, už jsou asi fakt moc ...
Já mám taky nejradši menší závody v krásné přírodě ... Ale některé ty relativně větší se stovkami účastníků umožňují některým hobíkům (jak se teď říká) zbavit se ostychu a přijít na start ... A ani tam nebývá špatná atmosféra (možná jen občas vypjatá řevnivost mezi některými závodními atlety).
Kdysi by se potenciální hobíci často za sebe jen styděli u TV při přenosu třeba z Běchovic ... Protože závodní běhy pro ně tenkrát moc nebyly ...
A že někdo z pohledu toho kvalitnějšího borce jen "kluše" ? Třeba to není z neúcty k ostatním závodníkům, ale protože má věkové či zdravotní limity .... A i to "klusání" v sounáležitosti s ostatními mu přináší radost do duše i těla ....
Běh je fajn, pro mě nejkrásnější třeba v lese po dešti za probleskování slunečních paprsků, ale je osvěžující čas od času zažít atmosféru závodu, byť ne na předních pozicích ....

Libor_M | 26. 9. 2014 10.41 hod. | 212.158.143.xxx
Patřím k těm, kteří jsou soutěživí, Pro radost běhám regenerační běhy a dlouhé výběhy v horách. Závody jsou pro mne soutěž. Jít se na závod jen lehce vyklusat mi připadá jako neúcta k ostatním účastníkům. Vadí mi jasná a nezvratná komercializace běhu. Výše startovného nám stoupá a stoupá, přitom já osobně nepotřebuji skladovat ceny z tombol, pamětní trika, medaile a poháry, které dostanu i když se neumístím... Cennější je pro mne hezké či zajímavé prostředí, bezpečná trať, neucpaná lidmi, kteří se postaví na start bez reálného hodnocení svého tempa. Stále platí: Opravdu si každý může zatím vybrat, jaký závod mu vyhovuje. Mne jen mrzí, že některé závody s tradicí, které jsem měl vždy rád, dramaticky zdražují. Nepatřím k lidem, kteří si mohou dovolit každých 14 dní jezdit po celé republice a vymetat nejdražší akce. Je ale vůbec možné se na tak časté závodění připravit? Mám radost z běžeckého boomu, ale z toho podnikatelského v oblasti běhu ne. Myšlenka happeningů je dobrá, jsem si ale jistý, že se i na tomto nápadu pokusí někdo napakovat. Nepochybuji však, že malé a levné závody nezaniknou !!!!!

fotoMiloš Škorpil: Libore, děkuji za tvůj názor, s nímž velmi souzním.

Iva | 26. 9. 2014 8.01 hod. | 195.113.135.xxx
Ještě bych chtěla krátce k poslednímu příspěvku od Stenlyho. Běhám o něco déle, možná to souvisí i s dobou, jak se člověk běhu věnuje, že to postupem času přejde v to užívání si běhu především jako radosti. Já měla na mysli spíše velké masové závody ve městech, kdy mám opravdu pocit, že mě pohlcuje ta komerčnost, vlastně mi to brání v soustředění se na běh.Letos jsem z tohoto důvodu poprvé po letech vynechala Grand Prix v Praze. Ale je to můj osobní názor a pocit. Závodů se úplně nezříkám, ale přišla jsem na to, že jsou mi bližší menší regionální závody, se startovným za stovku a v cíli gulášek:-).

fotoMiloš Škorpil: Ivano, máš pravdu, i já měl na mysli velké mega akce, i když samozřejmě i u nich existují výjimky, jako třeba Košice, NY, Boston, tedy běhy, při nichž cítíš, že je dělají lidi pro lidi a hlavně proto, že je to baví, že v tom není prvoplánově business. Ono ostatně nezáleží na velikosti akce, ale na tom člověčenství.

Stenly | 25. 9. 2014 20.22 hod. | 81.162.192.xx
Na jednu stranu s Milošem souhlasím – čeho je moc toho je příliž. Ale já bych se na to chtěl podívat trochu jinak, běhám necelý rok a občas (už celkem 6x) se účastním nějakého regionálního závodu (cca 100 lidí). V žádném případě mi nejde o umístění – dobíhám v druhé polovině (spíš čtvrté čtvrtině) ale velmi se mi líbí ta atmosféra. Úžasný je ten předstartovní adrenalin, ta tréma i když ani nevím proč, vždyť moje tempo je jen o něco vyšší než tréningové a nečekám boj na špici. Závod mi ale nahrazuje to společné běhání s přáteli (běhám sám nebo s manželkou) o které nemá Miloš určitě nouzi, protože pokud napíše, že se tehdy a tehdy běží tam a tam, tak neběží nikdy sám. Já na vesnici a okolí takové možnosti nemám, tedy musím o víkendu zajet do většího města na závod. To že nás média neustále masírují o různých závodech má určitě pozitivní vliv na rozhodnutí dalších lidí začít běhat, jedná se o velmi pozitivní reklamu. Prostě každá mince má dvě strany a pokud se to se závoděním nepřehání, mají závody určitě smysl.

Jarka | 25. 9. 2014 19.28 hod. | 91.127.107.xx
Teším sa na každý Váš nový článok, ale tento ma zvlášť potešil. Behám si len tak pomaličky sama, bez sluchátok v ušiach, pre radosť z pohybu a z okolitej prírody. Zakladám novú kategóriu "bežcov": RADOSTNÍCI.
Miloš, ďakujem Vám za všetko, čo pre osvetu behu robíte.

Lenďula | 25. 9. 2014 14.43 hod. | 193.85.33.xxx
Už to bude rok, co jsem přestala závodit a vůbec mi to nevadí ... ba právě naopak ;-), zbožňuju cupitat osamocenou přírodní krajinou v bahně, sněhu, vskutku famózní !!!

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Víte, co je to diastáza a cvičení na pánevní dno? : Děkuji za Váš úžasný článek! Asi si najdu nějaké cviky na hluboké stabilizační systém ☺ Jste vzor…»
  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků