logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

My, běžci a běžkyně, jsme běh!

My, běžci a běžkyně, jsme běh!

Je třeba vrátit běhu jeho krásu, jedinečnost, jednoduchost, čistotu, radost, časovou i finanční nenáročnost, tedy vše, proč většina lidí začíná běhat, než se stane nástrojem marketinku běžeckých závodů a sportovních firem, specializující se na běh.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 25.9.2014

Ještě jsem neslyšel od kohokoliv, kdo běhá nebo začíná běhat, že by na otázku: „Proč běháš, proč jsi začal běhat?" odpověděl: „Abych se mohl každý týden zúčastňovat běžeckých závodů“.

Realita je však jiná. In už není běhat, in je být všude, kde se něco běží. Nějak se mi z toho vytrácí to hlavní – radost z běhu. Poslouchám-li běžce, tak se už většinou nebaví o tom, kam si půjdou o víkendu jen tak vyběhnout, ale baví se o tom, jak dopadli na posledním běžeckém závodě a na který závod se chystají o dalším víkendu.

Dřív se sbíraly známky, obaly od žvýkaček, „Céčka“, pivní tácky a bůhví co ještě, dneska se sbírají závody. Když sesbíráme všechny cyklistické, triatlonové, tak se vrhneme na běžecké či inlinové… Přestává jít o podstatu věci, o radost z pohybu, radost ze života, začíná jít o to, mít co nejvíc zářezů! Tak nějak mi to připomíná staré dobré westerny, kdy nejlepší pistolník měl na pažbě nejvíc zářezů, než přišel jiný a připsal si na ten svůj kolt ten jeho.

Možná to přichází s věkem, ale spíš ne, popravdě nikdy jsem nerozuměl sběračům tohoto typu, nejspíš jsem v životě šťastný, protože když něco dělám, tak to dělám pro radost, ne proto, že to dělá většina. Asi nejsem stádní typ. To je i důvodem, proč již dlouhou dobu uvažuji a postupně docházím k rozhodnutí, navrátit běhu jeho: krásu, jedinečnost, jednoduchost, čistotu, radost, časovou i finanční nenáročnost…

Pokud se ptáte jak, tak docela prostě. Budu více energie věnovat lidem, budu je ještě více učit milovat běh pro sám běh, budu podporovat běžecké projekty, z jejichž podstaty bude zřejmé, že jde spíše o běžecký happening než o závod, tedy o to, společně si zaběhat a při běhu něco zažít, něco si užít, než o to, být o vteřinu rychlejší než minule či Franta. Budu se snažit vytáhnout lidi z měst do přírody a to formou různých běhů pro malé skupinky běžců a běžkyň, budeme pořádat víc běžeckých seminářů bez ohledu na to, zda se v té době běží ten či onen vyhlášený závod.

Rozhodně tím neházíme rukavici zavedeným projektům, ale chceme jen rozšířit nabídku o něco, o čem si myslíme, že to je BĚH!

P.S.
Současná neschopnost vybrat si z přemíry závodů mi připadá, jako když člověk sedí u stolu prohýbajícího se pod tíhou všech možných pamlsků a on místo toho, aby si vybral jen pár nejlepších, chce pozřít všechny. Co mu to způsobí, jak se bude cítit příští den, víme všichni. No a nemožnost vybrat si z pestrého stolu běžeckých klání stejného člověka přivede k témuž, jen s tím, že obsah plného žaludku mohu vyhodit a za den jsem v cajku. Když ale budu jen závodit a nebudu trénovat, tak budu brzo zraněný, bez energie, vyhořelý – a to se za den nespraví.

Toto už je nejbližší budoucnost, která ale vychází z devítileté minulosti Běžecké školy, toho co dělá, a kam směřuje:

A proto již brzy budete moci vyběhnout pod vedením trenérů, asistentů a běhu zvěstů Běžecké školy na CROSS RUNNING!

CROSS RUNNING ANEB BĚHÁM, CVIČÍM A HÝBU SE S BĚŽECKOU ŠKOLOU

Proč Cross Running a ne třeba hezky česky hýbání se všude, kde to jen jde? Jednak je to dlouhé a nikdo by si to nepamatoval, jednak to vypadá málo akčně a moderní člověk má rád akci, má rád adrenalin. A konečně, Cross Running je prostě více sexy :).

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (55 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Stenly | 12. 6. 2017 7.20 hod. | 88.102.5.xxx
Souhlasím s Milošem, že i posedlost během (v tomto případě běžeckými závody) by měla mít své hranice a sbírat závody jako céčka je pošetilé. Nicméně pro mě mají závody trochu jiný význam, na závodě se dokážu "zmáčknout" víc než v tréningu, jsem, schopný uběhnout lepší čas a nakonec půlmaraton bych si jen tak pro sebe nikdy nedal. Chybí mi k tomu ta atmosféra, která mě nakopne, ale pozor není to nic co by mě zničilo, ty časy nejsou lepší o víc než 10% ale pro mě je to ukazatel, že jsem schopný se zlepšit. Samozřejmě těch závodů, které jsou pro mě taky jediná možnost se potkat s jinými běžci, není víc než 10 za rok, což pokládám za rozumné číslo.

Soňa | 9. 11. 2014 20.51 hod. | 77.87.240.x
Vrátila jsem se po nějaké době k tomuto článku a přijde mi nějaký pozměněný... nebo v něm něco chybí ???

fotoMiloš Škorpil: Soňo, v článku se od jeho vydání nic nezměnilo.

Jirka | 30. 9. 2014 15.00 hod. | 195.113.181.x
Pokud jde o běžecké weby, v předchozím příspěvku jsem srovnával přístup k rekreačním běžcům dvou našich špičkových vytrvalců z různých údobí.
Jako rekreační běžec si já pro cenné rady nejvíc chodím sem ...

Jirka | 30. 9. 2014 14.49 hod. | 195.113.181.x
Ještě : před několika dny vyšel na běžeckém webu internetové verze jednoho deníku rozhovor s vytrvalcem z dnešní české špičky. Posměšně tam označil tempo km/6 min za chůzi. V reakcích pak dodal nějaký Petr "Dřív se sbíraly céčka, teď se běhá. Běhá každej šašek (a často jako šašek)."
V kontrastu k tomu jsem si vzpomněl na držitele nejlepšího našeho výkonu vůbec v maratonu a na jeho nezištné rady rekreačním běžcům na jiném webu.
Proč to tu uvádím – mě na různých závodech fascinuje sounáležitost mezi těmi vepředu a těmi vzadu. A vzájemný respekt. A v poslední době jsem zaznamenal, zatím ojediněle, opak. Zajímavé je, že ty opravdu nejlepší arogance neprovází ...

Jirka | 28. 9. 2014 9.25 hod. | 212.79.110.xxx
Ano, je běžecký boom, narůstá počet závodů ... Narůstá komercializace ... Jestli ale zvedla tisíce Čechů z gauče, tak aspoň něco pozitivního na ní je ... Druhý extrém byl před lety, když byly v podstatě jen závody pro závodní atlety (či lyžařské běžkaře v rámci přípravy na zimu apod.) ...
Mě k běhání přivedly tyhlety stránky. Ne přímo z gauče, ale od pěší turistiky. A teprve jogging mě pomohl snížit váhu i zlepšit psychiku, až s blížící se padesátkou ....
Megaakce s tisíci účastníky, zvláště ty pražské, už jsou asi fakt moc ...
Já mám taky nejradši menší závody v krásné přírodě ... Ale některé ty relativně větší se stovkami účastníků umožňují některým hobíkům (jak se teď říká) zbavit se ostychu a přijít na start ... A ani tam nebývá špatná atmosféra (možná jen občas vypjatá řevnivost mezi některými závodními atlety).
Kdysi by se potenciální hobíci často za sebe jen styděli u TV při přenosu třeba z Běchovic ... Protože závodní běhy pro ně tenkrát moc nebyly ...
A že někdo z pohledu toho kvalitnějšího borce jen "kluše" ? Třeba to není z neúcty k ostatním závodníkům, ale protože má věkové či zdravotní limity .... A i to "klusání" v sounáležitosti s ostatními mu přináší radost do duše i těla ....
Běh je fajn, pro mě nejkrásnější třeba v lese po dešti za probleskování slunečních paprsků, ale je osvěžující čas od času zažít atmosféru závodu, byť ne na předních pozicích ....

Libor_M | 26. 9. 2014 10.41 hod. | 212.158.143.xxx
Patřím k těm, kteří jsou soutěživí, Pro radost běhám regenerační běhy a dlouhé výběhy v horách. Závody jsou pro mne soutěž. Jít se na závod jen lehce vyklusat mi připadá jako neúcta k ostatním účastníkům. Vadí mi jasná a nezvratná komercializace běhu. Výše startovného nám stoupá a stoupá, přitom já osobně nepotřebuji skladovat ceny z tombol, pamětní trika, medaile a poháry, které dostanu i když se neumístím... Cennější je pro mne hezké či zajímavé prostředí, bezpečná trať, neucpaná lidmi, kteří se postaví na start bez reálného hodnocení svého tempa. Stále platí: Opravdu si každý může zatím vybrat, jaký závod mu vyhovuje. Mne jen mrzí, že některé závody s tradicí, které jsem měl vždy rád, dramaticky zdražují. Nepatřím k lidem, kteří si mohou dovolit každých 14 dní jezdit po celé republice a vymetat nejdražší akce. Je ale vůbec možné se na tak časté závodění připravit? Mám radost z běžeckého boomu, ale z toho podnikatelského v oblasti běhu ne. Myšlenka happeningů je dobrá, jsem si ale jistý, že se i na tomto nápadu pokusí někdo napakovat. Nepochybuji však, že malé a levné závody nezaniknou !!!!!

fotoMiloš Škorpil: Libore, děkuji za tvůj názor, s nímž velmi souzním.

Iva | 26. 9. 2014 8.01 hod. | 195.113.135.xxx
Ještě bych chtěla krátce k poslednímu příspěvku od Stenlyho. Běhám o něco déle, možná to souvisí i s dobou, jak se člověk běhu věnuje, že to postupem času přejde v to užívání si běhu především jako radosti. Já měla na mysli spíše velké masové závody ve městech, kdy mám opravdu pocit, že mě pohlcuje ta komerčnost, vlastně mi to brání v soustředění se na běh.Letos jsem z tohoto důvodu poprvé po letech vynechala Grand Prix v Praze. Ale je to můj osobní názor a pocit. Závodů se úplně nezříkám, ale přišla jsem na to, že jsou mi bližší menší regionální závody, se startovným za stovku a v cíli gulášek:-).

fotoMiloš Škorpil: Ivano, máš pravdu, i já měl na mysli velké mega akce, i když samozřejmě i u nich existují výjimky, jako třeba Košice, NY, Boston, tedy běhy, při nichž cítíš, že je dělají lidi pro lidi a hlavně proto, že je to baví, že v tom není prvoplánově business. Ono ostatně nezáleží na velikosti akce, ale na tom člověčenství.

Stenly | 25. 9. 2014 20.22 hod. | 81.162.192.xx
Na jednu stranu s Milošem souhlasím – čeho je moc toho je příliž. Ale já bych se na to chtěl podívat trochu jinak, běhám necelý rok a občas (už celkem 6x) se účastním nějakého regionálního závodu (cca 100 lidí). V žádném případě mi nejde o umístění – dobíhám v druhé polovině (spíš čtvrté čtvrtině) ale velmi se mi líbí ta atmosféra. Úžasný je ten předstartovní adrenalin, ta tréma i když ani nevím proč, vždyť moje tempo je jen o něco vyšší než tréningové a nečekám boj na špici. Závod mi ale nahrazuje to společné běhání s přáteli (běhám sám nebo s manželkou) o které nemá Miloš určitě nouzi, protože pokud napíše, že se tehdy a tehdy běží tam a tam, tak neběží nikdy sám. Já na vesnici a okolí takové možnosti nemám, tedy musím o víkendu zajet do většího města na závod. To že nás média neustále masírují o různých závodech má určitě pozitivní vliv na rozhodnutí dalších lidí začít běhat, jedná se o velmi pozitivní reklamu. Prostě každá mince má dvě strany a pokud se to se závoděním nepřehání, mají závody určitě smysl.

Jarka | 25. 9. 2014 19.28 hod. | 91.127.107.xx
Teším sa na každý Váš nový článok, ale tento ma zvlášť potešil. Behám si len tak pomaličky sama, bez sluchátok v ušiach, pre radosť z pohybu a z okolitej prírody. Zakladám novú kategóriu "bežcov": RADOSTNÍCI.
Miloš, ďakujem Vám za všetko, čo pre osvetu behu robíte.

Lenďula | 25. 9. 2014 14.43 hod. | 193.85.33.xxx
Už to bude rok, co jsem přestala závodit a vůbec mi to nevadí ... ba právě naopak ;-), zbožňuju cupitat osamocenou přírodní krajinou v bahně, sněhu, vskutku famózní !!!

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků