logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

(O)běžník: Berlín v hvězdném oparu, Velvary ve varu

(O)běžník: Berlín v hvězdném oparu, Velvary ve varu

Zbožňuji běžecký život. I pro jeho neskutečnou pestrost, která přináší stále nové zkušenosti. Kolotoč tréninků a závodů se utěšeně roztáčí, k nezapomenutelným se přitom řadí každý další zážitek. Jsem z mnoha důvodů velice vděčný za uplynulé dva víkendy, díky nimž jsem si opět hlouběji uvědomil fenomén BĚHU.

Vlastně ani nevím, jestli stavím výše čest být (spolu)účasten berlínskému maratonu či sobotní působení našeho klubu při maratonu ve Velvarech. Není trochu troufalé srovnávat pomalu největší běžecký mejdan na světě ověnčený dalším světovým rekordem s venkovským podnikem?

... není.

Odpůrci globalizace prominou, ale díky berlínskému výletu jsem si dostatečně důrazně uvědomil kosmopolitnost běžecké komunity. Jedině ten, kdo byl nečeho podobného svědkem, ví, o čem je zmínka. Celé město v dobrovolném zajetí běhu, čtyřicet tisíc nadšenců pod Braniborskou branou, mezi nimi i ti úplně nejrychlejší. Představte si kupříkladu, že by se všichni obyvatelé mého oblíbeného jihočeského Tábora do jednoho ohákli do pestrobarevných hadříků a chtěli si něco užít společně.

Sluší se dodat, že přímo v nitru oné berlínské vřavy jsem tedy nepodupával. Sehnat startovní číslo se rovnalo malému zázraku. Jasně, že mě svrběly nohy, kdy jsme s kolegy z „Pimu“ postávali na vrcholku vyhlídkového Vítězného sloupu hned naproti Brandenburger Tor. Na druhou stranu bych každému přál zažít tu chvíli, kdy ze startovní rampy vylétly společně s výstřelem tisíce žlutých balónků. Kdy se z té bezmála kilometrové dálky rozlehl šílený řev a dav rozdělený celkem do čtyř obřích vln se vyřítil přímo k nám. Spartakiádní brána borců hadr. Vzduch se nechal krájet, a věřte, že to opravdu nebylo ranní podzimní mlhovinou. Tak silné očekávání tam vládlo.

Proč zapírat. Předem jsem očekával, že něco tak silného nezvládnu. Však jsem se ještě na hotelu rovnou nasoukal do běžeckého. Znám se. Když zhruba po půlhodince prokvačil okolo nás poslední maratonec, nevydržel jsem to nervově a vyrazil do ulic vytrvalecké metropole také (samozřejmě jinými, libovolnými směry, kam mě přískoky vedly). Je nádherná, běžcům doopravdy přející, plná parků a cyklostezek. Kilometry běžecké turistiky přibývaly na tamních hladkých rovinkách tak nějak samy. Nakonec jsem jich během nedělního dopoledne pořídil třicet a stovku památečních fotek k tomu. Z důležitých staveb jsem musel oželet snad jenom olympijský stadion... Sraz s kolegy a S-Bahn neměl slitování. Jinak tam pobíhám dodnes.

A v součtu s den předtím oběhnutým exhitlerovským letištěm Tempelhof (i tam se mi začaly klepat nohy, a to já prostě vždycky musím...), kde sídlilo mamutí předzávodní Expo, to ten maraton nakonec hodilo přesně na chlup taktéž. Nuže, s trochou nadsázky jsem tedy namísto berlínského maratonu běžel maraton v Berlíně... Holt dušička musela mít klid.

Berlín

Svým způsobem jsem dokonce poznal BMW Berlin Marathon intenzívněji, než kdyby mně to startovní číslo a čtyři sicherhajcky do ruky skutečně vrazili. To člověk většinou stíhá koukat leda tak po hodinkách nebo kde by co dobrého vypil či pojedl. A v závěru tak akorát, kdy už se, sakra, konečně vynoří ta cílová brána, neboť čas na ní kvačí. Čímž netvrdím, že se tam za rok nehodlám vrátit...

Je to maraton s velkým M.

Ten velvarský vlastně ani maratonem není. Především proto, že hlavní závod měří ždibec přes pět kilometrů. Přesto krajně obětaví pořadatelé sobotní akce užívají maratonské přízvisko právem. Celodenní program, při němž se vyřádila celá rodina, má k vytrvaleckému etalonu povážlivě blízko.

Byl to velice veselý, vtipný výlet. Třeba i díky vrchovaté pozornosti, jaké se naší pětici z PIM Běžeckého klubu dostalo, jen co jsme vyskákali z auta. Profíci tedy opravdu nejsme, leda snad, že někteří z nás milují běhání takříkajíc na plný úvazek. Přivítání každopádně bylo vřelé stejně jako vlastně všechno ostatní. Už jsem pár závodů objel, ale tak přátelské, otevřené ovzduší nepamatuji. Stejně jako hřiště plné tu pobíhajících, tam závodících dětí. Jo, nadějný pohled. Až se mi chce vyslovit přání, ať si školáčci zpátky k těm plejstejšnům raději už nesedají. Pozvání na besídku do Running Mallu mají.

Závod samotný celý den jenom vyšperkoval. Náš zbrusu nový člen, mladík Carlos dostál své pověsti bleskurychlého Mexikánce s veškerou parádou. Nejenže udělal z Velvarského maratonu mezinárodní střetnutí. Na vymetení 5,2 kilometru dlouhé trati sestávající z celkem 40 pravoúhlých zatáček opepřených kopečky a dlažbou spotřeboval pouhých šestnáct a půl minuty! Je to zkrátka sekáč obrazně i doslova. Za své prvenství obdržel kromě zlaté medaile i parádní motorovou pilu!

Ani zbytek klubistů se dočista neflákal. Sportovní mluvou řečeno, úplným opanováním horního konce výsledkové listiny jsme hodili čilým domorodým borcům a běžkyním rukavici. Příští rok nám to určitě budou chtít vrátit. Tak to má být. A protože půjde o jubilejní ročník, naměří prý Velvarští v tamních uličkách čistokrevnou desítku. Aby se to jako nepletlo.

Nastala chvíle srovnávání zdánlivě nesrovnatelného. Berlín mám pro jednou zapsaný jako ztvárnění ráje běžeckého Světa. Pravda, trochu německy chladného (teď nemíním přímo teplotu, byť ráno byla kosa fakt šílená), zato vypilovaného k dokonalosti braniborského klenotu. V bezprostředních Velvarech jsem pro změnu slyšel tlukot běžeckého srdíčka silněji než kde jinde.

Tak, nevím. Co myslíte. Jestli si napříště dopřát raději berlínský currywurst nebo velvarský pozávodní gulášek? S dovolením si vezmu od obojího. Jsem hladový.

Článek vyšel na FB stránce Running Mal a vychází se svolením autora

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 5002/4924×
(O)běžník: Berlín v hvězdném oparu, Velvary ve varu

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál VYDRA V RUNNING MALLU

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků