logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Houstone, mám problém

Houstone, mám problém

Sedím u počítače a civím na prázdný dokument. Miloš mě požádal, abych napsala o běhání. Jak mám ale psát o běhu, když zrovna neběhám?! V břiše se mi převaluje snad kilogram čokolády. Šíji mám nepříjemně ztuhlou a poočku pokukuji po krabičce s ibuprofenem. Vím, že se tu nesluší psát o běhu jinak než optimisticky, ale já mám zrovna krizi hlubokou jako Macocha.

Když pročítám zážitky jiných běžců, jsou obvykle prozářeny sluncem a láskou k pohybu. Vstávají v době, kdy ostatní ještě spí. Vybíhají do mrazivého rána a polykají kilometry, jako by se nechumelilo (a že je občas pěkná vánice). Říkají, že vše je jen o vůli a když běh miluješ, není co řešit.

Můj vztah k běhání se opravdu podobá milostnému poměru. Znáte to. Obvykle je vám s tím druhým krásně a užíváte si euforie. A i když ho milujete, jsou dny, kdy vás nevýslovně štve. Kdy se na něj nemůžete ani podívat a kdy se objeví na pár vteřin i ta nejčernější myšlenka: S tímhle týpkem mám strávit zbytek života?

S pravidelným běháním jsem začala před rokem a půl. S jistou pravidelností se po pár měsících pohody objeví větší či menší krize. Obvykle je spojená s vyčerpáním a pochybami, jaký smysl má běhat. Třeba jsou mezi vámi tací, kteří zažívají něco podobného a ujistí se, že v tom nejsou sami. A pokud jsem opravdu jediný exot podobného ražení, alespoň si můžete oddychnout, že neřešíte stejné problémy.

První zásadní krize přišla po prvních třech měsících v okamžiku, kdy jsem pochopila, že běh není kouzelná hůlka. Četla jsem na netu zážitky jiných o euforických stavech při běhání, shozených kilogramech a novém šťastnějším životě. Začala jsem běhat, protože jsem to chtěla taky. Jenomže pokroky byly mizivé, kila neklesala a žádný chlap, kterého by pobláznila má pevnější postava, nebyl na obzoru (jak jsem si proboha mohla myslet, že běhání mi usnadní cestu k novému mužskému?!). Chodila jsem okolo svého běhátka po špičkách s hlavou svěšenou, jak jsem se před ním styděla. Bylo tenkrát ještě skoro nové. Trvalo to dva týdny.

Další velká krize přišla na začátku letošního léta. Měla jsem za sebou šrocení se na státnice, během kterého jsem běhala víc než kdykoli předtím. Bylo krásné počasí a běháním jsem čistila hlavu mezi učením. Jenomže jsem se v průběhu těch čtyř týdnů vyřídila psychicky i fyzicky. Po státnicích ze mě všechno spadlo a najednou byl běh problém. Pár desítek metrů a rozklepaly se mi nohy. Neměla jsem chuť se hýbat, neměla jsem chuť dělat vůbec nic. Nejraději bych si unavená lehla na zem a prosila ji, aby mě pohltila.

Jasně, je tam souvislost. Krize přicházejí vždy, když se více vyčerpám a to nejen sportem, ale životem celkově. Právě mám za sebou dva týdny učení se na těžkou zkoušku. Vstávala jsem v pět ráno, abych si prošla témata ještě před prací (vlastně jsem vstávala v pět i o víkendu). Utíkala jsem z kanceláře domů brzy, abych mohla ležet v knihách (jo kdybych opravdu utíkala, to by byl alespoň nějaký pohyb). Nestíhala jsem studijní plán a při běhu myslela na to, že bych se měla raději učit. A tak jsem s tréninkem přestala a nahradila ho pojídáním čokolády a dalších sladkostí (že bych měla potřebu vyrobit si dobrou náladu jinak než pohybem?). Ani nevím, kolik jsem za poslední týden přibrala a popravdě se bojím na váhu postavit. Plácám se v další ze svých krizí. Opakovaně podléhám až neuvěřitelně silné touze po sladkém. Plánuji, že konečně začnu s pohybem, ale pak se nezvednu z gauče nebo od počítače, protože donést mé tunu vážící tělo k běhacímu pásu je nad mé síly. Hlavou mi běží otázky, zda má smysl se tolik dřít? Mohla bych se pohodlně usadit do konce života před televizí, cpát se vším, co bude po ruce (lednice je od křesla nebezpečně blízko) a jediným pohybem by mohlo být přepínání programů (pomocí ovladače samozřejmě).

Ale všichni známe pohádky a víme, že láska nakonec zvítězí a já běh vážně miluji. Nechci se navždy vzdát toho úžasného pocitu, když se trénink vydaří. Rozhodně neplánuji vrátit se k původním velikostem oblečení (trvalo to rok než jsem začala hubnout, ale teď to stojí za to čekání). Vždyť někde hluboko uvnitř je stejný cvok jako jste vy, který bez běhání už nemůže žít. Jen je občas zasednutý tlustou zadnicí té části mého já, které je líné a pohodlné.

Letos na podzim mě čeká můj první maraton. Vím, že příprava na něj bude náročná a hlavně poměrně osamělá záležitost. Vzdálenosti, které se chystám v tréninku běhat, se mnou nikdo nebude jezdit ani na kole (už dneska nechápou, jak mohu běžet dvě a půl hodiny v kuse). Nečeká mě jen běhání, ale i další sporty pro budování obecné vytrvalosti. Vzhledem k tomu, že moji přátelé nesportují (mám je z doby, kdy ani já se nehýbala), nemůžu počítat s jejich pomocí. Ale úplně sama nebudu. Mám vás. Budu vám pravidelně referovat o průběhu mé přípravy a prosím: Držte mi palce :-)

"Titánka" Peggy foto
  • přečteno: 8493/8439×, 8 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

zuza | 28. 6. 2013 13.08 hod. | 217.197.156.xxx
Krasny clanek! Vsichni jsme obcas v krizi,ktera se stejne nejlepe prekona sportem ;-) drzim moc palce!

Dagmarka | 26. 1. 2010 1.53 hod. | 89.24.6.xx
Ahoj Holka,
pěkně, moc pěkně napsaný.… Možnán tomu nebudeš věřit, ale mluvíš mi z duše :-) a když „jsou dny, kdy vás nevýslovně štve. Kdy se na něj nemůžete ani podívat a kdy se objeví na pár vteřin i ta nejčernější myšlenka: S tímhle týpkem mám strávit zbytek života?“ tak je nejlepší si od „toho chlápka“ prostě odpočinout, jít se projít a ono se člověku zase zasteskne, vrátí se a běží dál :-) Je to prostě jako v tom vztahu. Utekla jsi někdy z domu? A vrátila si se pak?

Když má člověk neodolatelnou chuť na sladký, často je to nedostatem bílkovin (neboli – přejídáním sladkého), právě zvýšenou dávnkou bílkovin se dá poměrně rychla a spolehlivě přejít zpět k vyrovnanému jídelníčku.

Pokud máš doma běhátko, nebo kolo (trenažér), tak vůbec neva, můžeš si v klidu trénovat a při tom studovat – jde to stejně dobře jako koukat se na TV a jíst čokoládu :-)

Takže ti přeji v průběhu tvého dalšího startu do dalšího tréninku ať se tě drží zdraví, síla a odhodlání. A na tréninky v Děčíně určitě sama nejsi – je tam víc takových – dám jim vědět, poběží s tebou rádi :-)

páček běháček :-)

Peggy | 25. 1. 2010 20.39 hod. | 188.95.127.xxx
Díky za podporu. Vážně to strašně moc pomáhá :-) Dneska jsem dala pět kilometrů. Mohla bych i víc. Na začátku jsem ale slíbila tělu, že to bude jen pět a nechtěla jsem být za prolhaného zrádce :-) Mohlo by mi to vrátit :-)
Majko, čokoláda je stále v botníku :-) Včera to ale odnesla čokoládová hlava Mikuláše, kterého mi nabídla má neteř (ne že bych se vrhala na čokoládové zásoby dětí a likvidovala je :-)) Odpoledne jsem udělala útok na knihkupectví. Mám doma dvě knihy o výživě pro sportovce, takže zalézám do postele a jdu je studovat :-)

fotoMiloš Škorpil: Peggy, lepší než si o tom číst, je se pořádně najíst :))))

12Honzade | 25. 1. 2010 19.39 hod. | 80.243.103.x
Peggy! VSICHNI, slovy VSICHNI!! Ti drzi palce! mezi mymi znamymi mas neco jako fan-klub:)! Muzes byt uplne klidna:)!
Co se tyce krizi, co ja vim, kazdy, KAZDY zacatecnik jimi prochazi a IMHO, cim dal (a rychleji) se dostavas, tim jsou (krize) zakernejsi. Ja jsem si je pro sebe podle joginu nazval „zpetne narazy svetla“ :).
Tak at se ti dari vse odvratit! Tradicne 12:)

Daniela | 25. 1. 2010 11.47 hod. | 213.162.66.xxx
Ja teda taky drzim palce, vsechny ctyri:))) Tvoje psani mi nekoho mooooooo pripomina. Presna slova presne vety:))) Pripomina mi to meho syna Karla:)))
Ja mu vzdy rikam hlavu vzhuru a krok vpred:))) My tu bohuzel fitko nemame, tak musime do prirody za kazdeho pocasi. Behatko doma mit nesmim, ze to nejni esteticke a pry na takoveto veci v byte misto nemame. hm. Pekny den vsem:))

Hanka | 25. 1. 2010 11.43 hod. | 89.102.243.xxx
ahoj,
já mám podobný problém – tedy s tou čokoládou a „leností". Já jsem se k běhání dostala díky mýmu manžílkovi, který vždy po doběhnutí číší energií a úsměvem a já jsem prostě chtěla taky:O) Loni v létě jsem tedy práskla do bot:O) S nakoupením oblečení a bot – člověk se hned cítí líp, když je dobře vybaven – mi pomohl manžílek, netajil se radostí mého rozhodnutí. Povětšinu času totiž trávím doma nebo venku s dětmi, tou dobou půl roku po porodu, takže ve mně byla velká chuť si provětrat hlavu a hlavně ta „těla“ která dělá běh, že ano:O)
No, šlo to celkem dobře a hlavní obrat nastal po uběhnutí první půlky v listopadu – euforie, chuť běhat a běhat. Byl to úžasný pocit, že jsem zvládla uběhnout 23km v kuse – čas tedy nebyl na 1, ale já to zvládla, což jsem nečekala a bez větší újmy na nohou a zdraví:O) JENŽE – nastala zima, Vánoce, nemocné děti a já se jen přemlouvám a přemlouvám – nemluvě o těch pár kilíček, které se mi taky nelíbí:O( a aby nebyly nahoře, po těch „kilech“ čokolády!
No, už se z toho snad nějak vyhrabu – řekla jsem si od února a ještě k utvrzení mého rozhodnutí mi přišel i mejlík od PIM Women´s Challenge s názvem – Začínáme! – tak to mi fakt utvrdilo, že už bych tedy měla. Vždyť první letošní půlku poběžím už v březnu:O) Děkuji za ten článek, za Tvou upřímnost, držím Ti palce! Pěkný den.

Majka | 25. 1. 2010 9.29 hod. | 80.188.94.xx
To teda držím! Tvý články miluju! Běháš dýl a delší trasy, ale pocity máme ty samý. To tvý běhátko doma – to je pro mě záhada. Já bych se doma určitě nedonutila. V poslice musím, vždyť už jsem zaplatila vstupný, že? A taky na mě civí ti funící chlapci, tak se nesmím ztrapnit. A co ta čokláda v botníku, ještě tam je! Hádám že jo, jsi prostě silná nátura.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků