logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maléry a já. První a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky

Maléry a já. První a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky

Letos v květnu vyšla první a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky Maléry a já (376 stran, nakl. Petrklíč). Je určena i neběžcům a pokrývá většinu autorova života, ale největší kapitola se týká běhání. Dostanete ji v knihkupectvích nebo na www.malery.cz. Jak píše autor, je to popis nejrůznějších událostí, průšvihů a malérů, které jej potkaly, jak v nich bruslil nebo se topil. Úryvek je „z dávných dob“, o nichž se již mezi běžci tolik nemluví.

Jak jsem tuneloval

Běhal jsem si jen tak pro sebe již za studií v Praze, které jsem ukončil v roce 1971. Anžto jsem bydlel na Větrníku blízko obory Hvězda, často jsem tam zamířil. Bylo to ale přímo na naší fakultě, kde jsem se jednoho dne dočetl: Otevřené Akademické mistrovství v přespolním běhu, 17. listopadu, Praha, letohrádek v oboře Hvězda. Tak blízko a ještě k tomu „otevřené“?! To znamená přístupné i běžcům, jako jsem já. (Ten omyl!)

A tak jsem tam vyrazil. Byl to vlastně můj první regulérní závod. Přišel jsem k prezentaci a funkcionář se ptal: „Vy jste akademik?“ „Samozřejmě.“ „Která fakulta?“ „Filozofická.“ „Filozofická?! Jardo, pojď sem, hele, první běžec v historii mistrovství, který přichází z filozofický fakulty.“ Byl zjevně nadšený.

Obdržel jsem startovní číslo 192 (už to mě mohlo varovat) a šel se v klidu rozklusat. Pak vystřelili a běželo se. Dva velké okruhy po oboře. Brzy jsem se ocitl na samém chvostu běžeckého pole a neuplynula ani půlka první kola a už jsem před sebou neviděl nikoho. To mi nedošlo, že sem přišli jen opravdoví závodníci, výkonnostní sportovci. Ať už otevření, nebo zavření. Leč nedá se dělat nic jiného, než běžet dál. Není důvod to zabalit (já totiž skoro nikdy nevzdávám), snad ještě někoho doběhnu. Ti mě ale pěkně doběhli! Otevřené mistrovství…

Takže si běžím a medituju a už se blížím do cíle prvního okruhu. A nastojte, vítá mě frenetický potlesk a řev přihlížejících. Tak jsem trochu vypnul prsa a stylově proběhl, když se ozval rozhodčí: „Klid, tenhle běží teprve první kolo.“ Okamžitě všichni ztichli a hanbili se víc než já. Běžel jsem do druhého kola a necelou minutu poté slyším obrovský jásot. Takže skutečný vítěz mi nadělil skoro celé kolo. Ze dvou.

Po této zkušenosti jsem trochu přehodnotil své běžecké ambice, ale i nadále se kondičnímu běhu věnoval. A vymýšlel jsem si všelijaká zpestření, například výběh z Šáreckého údolí ke kostelu svatého Matěje (prosím vyzkoušet si). Mým parádním kouskem však bylo sledování nočního autobusu číslo 134 (jen tuším, možná to bylo jiné číslo). Jezdil z náměstí Krasnoarmějců (nyní Palachovo, prostě od Rudolfina) až k nám na Petřiny, čili mnohakilometrovou štreku. Já byl prosím pěkně takový magor, že jsem se rozhodl běžet stejnou trasu. To se ví, že jsem nechtěl soutěžit s autobusem, ale prostě jsem jednou u piva prohlásil, že celou trasu dokážu absolvovat pěšky, čemuž nikdo nevěřil.

Ona tam totiž byla taková zrada – Letenský tunel. Ale neděste se, tehdy byl v Praze tak malý provoz, že když se vyrazilo opravdu pozdě v noci, tuším, že poslední spoj jezdil před půlnocí, tak tunelem nejezdilo už téměř nic. A přesně na to jsem spoléhal. Počkal jsem, až autobus odjede a pak v pohodě vyrazil za ním. K právnické fakultě, pak nevímjaký most (dnes Štefánikův) a hup do tunelu. Opravdu jsem ho celý proběhl. Byl vyvětraný a byla vlahá, klidná noc, cítil jsem se tudíž skvěle. Teda až do výběhu na Letenské náměstí, protože… protože tam, vážení, stojí odedávna Ministerstvo vnitra. To mě teda nenapadlo! Rytmicky jsem bušil do dlažby a již byl nahoře na úrovni náměstí, když se zleva ozvalo „Soudruhu poručíku, sem! Sem! Rychle, podívejte se.“ S úlekem jsem zrychlil a už to točil směr Letenská pláň, na místo slavných prvomájových přehlídek dělnictva, rolnictva a části pracující inteligence. Vzadu začaly startovat motocykly. To je průser, oni mě snad zastřelí, blesklo mi hlavou. Ještě trochu jsem přidal, jen ať vidí, že nemám čas.

A v tom již přifrčela první motorka a zastavila vedle mne. Ale co, já běžel dál, že ano, takže zůstala vzadu. Slyším zaklení, motocykl popojel, ale já byl opět vpředu. Do třetice se mu to již povedlo, dal si trochu náskok, takže stál rozkročený na ulici, když jsem k němu dobíhal. Nevypadal, že by chtěl střílet, spíš jako by mě chtěl chytit do náruče. Civilizovaně jsem zastavil. „Co tu děláte?“ „Běžím domů,“ odvětil jsem zdvořile. Měl jen výložky praporčíka, ale to víte, člověk je od přirození slušný. „Kam běžíte?“ „Na Petřiny. Na koleje Větrník,“ informoval jsem ho a zhluboka oddychoval. „Cože, až na Petřiny? A odkud?“ „Od Domu umělců.“ „Fíha, od Domu umělců. Ale víte, co? Já taky běhám, letos chci dělat maratón. V Havlovicích.“ „V Havlovicích? Tam to znám. Už jsem to běžel.“ „Fakt jsi tam běžel?“ (Výborně, už mi tyká.) „Co je to za trať? Prý je to děsná motanina.“ „No motanina ani tak ne, prostě se běhá furt dokola. Dvacetkrát. Pak se motá jen tvoje hlava, to je pravda.“ „Aha, tak díky, no dobře, tak teda, ehm, no, neměl bys běhat v noci kolem našich…“ říká střízlivě na rozloučenou. Kolem našich! To je teda skvělý obrat. Hoho, haha… „Tak děkuju,“ řekl jsem polohlasem, aby bylo jasné, že vím, že to zůstane jen mezi námi. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil dál. Směr Petřiny. Normálka, ne?

bezeckaskola. cz foto
  • přečteno: 5669/5602×

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků