logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maléry a já. První a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky

Maléry a já. První a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky

Letos v květnu vyšla první a prý i poslední kniha kondičního běžce Oldřicha Čepelky Maléry a já (376 stran, nakl. Petrklíč). Je určena i neběžcům a pokrývá většinu autorova života, ale největší kapitola se týká běhání. Dostanete ji v knihkupectvích nebo na www.malery.cz. Jak píše autor, je to popis nejrůznějších událostí, průšvihů a malérů, které jej potkaly, jak v nich bruslil nebo se topil. Úryvek je „z dávných dob“, o nichž se již mezi běžci tolik nemluví.

Jak jsem tuneloval

Běhal jsem si jen tak pro sebe již za studií v Praze, které jsem ukončil v roce 1971. Anžto jsem bydlel na Větrníku blízko obory Hvězda, často jsem tam zamířil. Bylo to ale přímo na naší fakultě, kde jsem se jednoho dne dočetl: Otevřené Akademické mistrovství v přespolním běhu, 17. listopadu, Praha, letohrádek v oboře Hvězda. Tak blízko a ještě k tomu „otevřené“?! To znamená přístupné i běžcům, jako jsem já. (Ten omyl!)

A tak jsem tam vyrazil. Byl to vlastně můj první regulérní závod. Přišel jsem k prezentaci a funkcionář se ptal: „Vy jste akademik?“ „Samozřejmě.“ „Která fakulta?“ „Filozofická.“ „Filozofická?! Jardo, pojď sem, hele, první běžec v historii mistrovství, který přichází z filozofický fakulty.“ Byl zjevně nadšený.

Obdržel jsem startovní číslo 192 (už to mě mohlo varovat) a šel se v klidu rozklusat. Pak vystřelili a běželo se. Dva velké okruhy po oboře. Brzy jsem se ocitl na samém chvostu běžeckého pole a neuplynula ani půlka první kola a už jsem před sebou neviděl nikoho. To mi nedošlo, že sem přišli jen opravdoví závodníci, výkonnostní sportovci. Ať už otevření, nebo zavření. Leč nedá se dělat nic jiného, než běžet dál. Není důvod to zabalit (já totiž skoro nikdy nevzdávám), snad ještě někoho doběhnu. Ti mě ale pěkně doběhli! Otevřené mistrovství…

Takže si běžím a medituju a už se blížím do cíle prvního okruhu. A nastojte, vítá mě frenetický potlesk a řev přihlížejících. Tak jsem trochu vypnul prsa a stylově proběhl, když se ozval rozhodčí: „Klid, tenhle běží teprve první kolo.“ Okamžitě všichni ztichli a hanbili se víc než já. Běžel jsem do druhého kola a necelou minutu poté slyším obrovský jásot. Takže skutečný vítěz mi nadělil skoro celé kolo. Ze dvou.

Po této zkušenosti jsem trochu přehodnotil své běžecké ambice, ale i nadále se kondičnímu běhu věnoval. A vymýšlel jsem si všelijaká zpestření, například výběh z Šáreckého údolí ke kostelu svatého Matěje (prosím vyzkoušet si). Mým parádním kouskem však bylo sledování nočního autobusu číslo 134 (jen tuším, možná to bylo jiné číslo). Jezdil z náměstí Krasnoarmějců (nyní Palachovo, prostě od Rudolfina) až k nám na Petřiny, čili mnohakilometrovou štreku. Já byl prosím pěkně takový magor, že jsem se rozhodl běžet stejnou trasu. To se ví, že jsem nechtěl soutěžit s autobusem, ale prostě jsem jednou u piva prohlásil, že celou trasu dokážu absolvovat pěšky, čemuž nikdo nevěřil.

Ona tam totiž byla taková zrada – Letenský tunel. Ale neděste se, tehdy byl v Praze tak malý provoz, že když se vyrazilo opravdu pozdě v noci, tuším, že poslední spoj jezdil před půlnocí, tak tunelem nejezdilo už téměř nic. A přesně na to jsem spoléhal. Počkal jsem, až autobus odjede a pak v pohodě vyrazil za ním. K právnické fakultě, pak nevímjaký most (dnes Štefánikův) a hup do tunelu. Opravdu jsem ho celý proběhl. Byl vyvětraný a byla vlahá, klidná noc, cítil jsem se tudíž skvěle. Teda až do výběhu na Letenské náměstí, protože… protože tam, vážení, stojí odedávna Ministerstvo vnitra. To mě teda nenapadlo! Rytmicky jsem bušil do dlažby a již byl nahoře na úrovni náměstí, když se zleva ozvalo „Soudruhu poručíku, sem! Sem! Rychle, podívejte se.“ S úlekem jsem zrychlil a už to točil směr Letenská pláň, na místo slavných prvomájových přehlídek dělnictva, rolnictva a části pracující inteligence. Vzadu začaly startovat motocykly. To je průser, oni mě snad zastřelí, blesklo mi hlavou. Ještě trochu jsem přidal, jen ať vidí, že nemám čas.

A v tom již přifrčela první motorka a zastavila vedle mne. Ale co, já běžel dál, že ano, takže zůstala vzadu. Slyším zaklení, motocykl popojel, ale já byl opět vpředu. Do třetice se mu to již povedlo, dal si trochu náskok, takže stál rozkročený na ulici, když jsem k němu dobíhal. Nevypadal, že by chtěl střílet, spíš jako by mě chtěl chytit do náruče. Civilizovaně jsem zastavil. „Co tu děláte?“ „Běžím domů,“ odvětil jsem zdvořile. Měl jen výložky praporčíka, ale to víte, člověk je od přirození slušný. „Kam běžíte?“ „Na Petřiny. Na koleje Větrník,“ informoval jsem ho a zhluboka oddychoval. „Cože, až na Petřiny? A odkud?“ „Od Domu umělců.“ „Fíha, od Domu umělců. Ale víte, co? Já taky běhám, letos chci dělat maratón. V Havlovicích.“ „V Havlovicích? Tam to znám. Už jsem to běžel.“ „Fakt jsi tam běžel?“ (Výborně, už mi tyká.) „Co je to za trať? Prý je to děsná motanina.“ „No motanina ani tak ne, prostě se běhá furt dokola. Dvacetkrát. Pak se motá jen tvoje hlava, to je pravda.“ „Aha, tak díky, no dobře, tak teda, ehm, no, neměl bys běhat v noci kolem našich…“ říká střízlivě na rozloučenou. Kolem našich! To je teda skvělý obrat. Hoho, haha… „Tak děkuju,“ řekl jsem polohlasem, aby bylo jasné, že vím, že to zůstane jen mezi námi. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil dál. Směr Petřiny. Normálka, ne?

bezeckaskola. cz foto
  • přečteno: 4533/4483×

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků