logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

NYC, maraton a já. See you in New York City!

NYC, maraton a já. See you in New York City!

Na začátek musíte vědět, že NYC není pro mě jen tak nějaké město, je to láska na celý život, a běžet zde maraton bylo pro mne jako pro jiného vyhrát ve sportce! Když tedy RunCzech nabídl tuto možnost, přihlásit jsem se prostě musela.

13. 8. proběhla losovačka a nic – nevylosovali mě – no vždyť jo – co jsi čekala, uklidňovala jsem svůj vztek a beznaděj. Chodily mi sice emaily typu „Jste v pořadí náhradníků“, ale to jsem brala spíše jako formalitu, než že by vážně ještě o něco šlo. Vždyť kdo by „tam" nechtěl běžet?

1. 9. 15:20 zmeškaný hovor, cizí číslo, volám zpět a tam mi „paní z mailu" (Diana R.) oznamuje, že pan náhradník přede mnou nejede a že teda JÁ jedu na maraton do NYC a jestli stále platí můj zájem? Okamžitě jsem se rozklepala, zpotila, chtělo se mi brečet a zároveň ječet a běhat radostí, a to už mi Diana oznamuje, abych se nebála, že bude možnost koupě určitého balíčku (letenka, ubytovaní, program) a že poletíme všichni společně. Nebylo nad čím váhat. JEDU!

Následoval trochu kolotoč, shánění peněz, pojištění, ESTA. Ale hlavně jsem měla stále tupý výraz a vůbec jsem nemohla spát. Čas letěl a týden před odletem jsme měli schůzku, nás běžců a doprovod. Zde jsem zjistila, že naše skupina je parta pohodářů, a že těšení už nic nebrání. 30. 10. 11:45 sraz na letišti V. Havla, tam už na nás čekaly parádní bundy od RunCzech, pohoštění od letiště, a kamery ČT. Připadám si vážně jak hvězda;).

Let Praha-London-NYC proběhl v pořádku, a díky křiklavým bundám se bez problému držíme pohromadě. Na letiště Newark jsme dosedli cca ve 22 h místního casu, během následující hodiny jsme už stáli všichni i s kufry v hale a najednou se dozvídáme, že jednoho běžce si někam odvedli. Ty jo, co teď – jak dlouho tam bude? A proč vlastně? Petr se naštěstí během několika minut objevuje a omlouvá se, že má často problémy na letištích, protože má v pasu razítka z Uzbekistánu a tak budí pozornost.

Venku už na nás čeká bus, směr můj milovaný Manhattan, po cestě zadržuju slzy štěstí, že tu vážně jsem.

dobíjení baterek

Druhý den po snídani vyrážíme do Expa (Jacov K. Javits – kongresové centrum) pro čísla pěšky. Vyzvednutí čísel a zkontrolování čipu proběhlo až nečekaně rychle vzhledem k počtu běžců ve frontě, a tak jsme se po společném focení pustili do nákupu maratonských věcí. Nejradši bych vzala všechno:).

Parade of Nations

Odpoledne jsme se těšili na Parade of Nations v prostoru cíle (Central Park). Je to v rámci zahajovacího ceremoniálu dost pěkná akce, v podstatě jde o 200 m dlouhý průvod s vlajkami a máváním na diváky a do televize. Nazvala bych to takovou zkouškou před samotným závodem:). Nejkrásnějším momentem akce pro mě bylo setkaní se slovenskou skupinou, kdy si vcelku samozřejmě padli do náruče nás krojovaný vlajkonoš Bohouš s též krojovanou vlajkonoškou slovenské výpravy. Večer byl ještě ohňostroj, ale protože jsme byli zmrzlí, celkem pozvolna se naše skupina rozmělnila po hospůdkách či obchůdcích.

Na druhý den ráno jsme měli naplánovaný výběh s maratonským vítězem S. Baldinim v Central Parku, ale protože hodně pršelo a my skoro nespali, dohodli jsme se s holkama z pokoje, že nikam nepůjdeme, a budeme radši před závodem odpočívat. Par nadšenců se ale sešlo a ti byli „odměněni" nejen Stefanovou společnosti, ale i rozhovorem pro Českou televizi.

Počasí se nelepšilo, byla hodně zima a silný vítr, podnikli jsme tedy jen rychlou procházku kolem Grand Zero, k řece a hurá na nákupy do Century21 .Na hotel jsme dorazili brzo – vždyť zítra se běží, a i když se posunuje čas a my opět dostaneme hodinu k dobru, vstáváme ve 4:30. Jsem překvapivě v klidu, už se vážně moc těším.

Den závodu! Neprší, hurá!

Na start odjíždíme busem od knihovny v 6:15, z hotelu nejdeme pohromadě, pár kluku má zpoždění – snad nezaspali. Snažím se zklidnit a užívat si tu atmosféru ranního cupitání běžců po ulicích. Bus jede cca hoďku a půl, a tak kecáme o všem možném. Po prohlídce, podobné na letištích, se ocitáme v prostoru startovní vesnice. Hned mě překvapil ten prostor nám vymezený – no prostě Amíci mají všechno velký;).

běžci na trati NYC maratonu

Naše skupina se roztrhala, a tak zůstávám se Simonou a Kubou, ti mají sice jiný startovní koridor, ale zatím je čas se tam radit. Dáváme kafe, pečivo a toiky a tak pořád dokola, postáváme, snažíme se trochu zahřát a rozhýbat. Jsou mraky a dost fouká, ale trhá se to a s výhledem na most Verrazano jsme plni optimismu – hlavně, že neprší. U mého modrého koridoru se setkávám s ostatními běžci z výpravy a mám radost, že přece jen nebudu na startu sama.

10:30 hymna USA, výstřel a Sinatrův New York, New York, opět zadržuju slzy, loučím se s ostatními a už se rozbíháme, na mostě hodně fouká, že se až divím, že jsme ještě neodletěli:). Za mostem hned diváci křičí „Welcome to Brooklyn" a „Thank you" a „See you“… zas bych bulela… ne, ještě ne… mají i různé tabulky se vzkazy – běžecký ráj začíná!

Hlavně se nenechat strhnout k rychlejšímu tempu, dlouho jsme jen postávali a mrzli, dávám tělu šanci se pomalu prohřát, myslím na Miloše Škorpila. Hlavně pomalu, a že všechno je v hlavě, hlavně si to užít a v pořádku doběhnout!

Atmosféra závodu je famózní, lidi hodně fandí, je vidět, že se na závod připravovali, mají různý cedule, například „V cíli tě čeká pivo a sexy chlap“, nebo „Jestli sis ucvrnknul do gatí, tak se usměj“, „Maratonec je sexy" apod.

běžci na trati NYC maratonu

Kochám se tou tolerancí a vzájemným respektem všech možných národů, vždyť je tu opravdu celý svět, 130 národů a všichni jsou tak v pohodě, proč to tak nemůže být pořád? I to, že v Židovské čtvrti nikdo nefandí a nikdo nemává, je známka respektu – prostě to tak mají. Ale ten klid je mi příjemný a možná i žádoucí – vždyť to je najednou emocí!

Poté, jak když sekne, opět davy a šílení… ještě kousek a jsme v Queensu a opět vítání a děkovaní, to už bulím… asi i endorfiny. Na mostě Queensborough spojující Queens a Manhattan se zastavuju pro pár videí a fotek, čas neřeším, kochám se. Chtěla bych běžet prostě pořád, myslím na lidi doma, co mi fandí, a na Andreu, za kterou taky běžím, a vím, že to dám, a že to bude všechno v pohodě. Začínám se těšit večer na pivo.

Podél trati podobně jako na jiných závodech je spousta kapel všech možných žánrů, a tak si každý vybere. Občas se zastavuju, tančím a nejsem sama! Mávám divákům a vzájemně se burcujeme, posílám pusinky a děkuju. A to už jsme v Bronxu a hned u první kapely lidi doslova šílí, asi nějakej známej rapper – říkám si, neb je doslova obalenej běžci i diváky, co tančí – nezbývá než tančit taky. Vždyť kdy si taky zatančíte s rapperem v Bronxu:D.

Otočka a zpět na Manhattan, přijde mi to opravdu z kopce. Nevím, asi vědomí, že běžím do cíle, nohy trochu tuhnou, ale jde to, slupnu gel a myslím na Central Park. Čísla ulic rychle odsejpají, musím se brzdit a tak ještě pár foteček, a už vidím park, není možný, že by těch lidi mohlo být ještě víc.

Posledních pár metrů lidi fandí, jak kdyby šlo o zlato! Nádhera, jsem v cíli, ještě zamávat fotografovi, kterej leží na plošině nad cílovou rovinkou, první gratulace a na krku se houpe ta krásná a těžká medaile. Slzy a focení s lidma okolo, možná se i objímáme, už nevím. Při procházení koridorem píšu SMS domů. Ještě cílový pončo a hurá do metra, tam si opět připadám, jak kdybych vyhrála zlato, lidi mě chválí a usmívají se.

zasloužená odměna

Večer jsme měli sraz v Liberty baru, pár kroků od hotelu. Ta atmosféra jen umocnila zážitek ze závodu a města vůbec, všichni jsme si gratulovali a povídali si, Carlo Capalbo všem platil drinky a rozdávalo se i šampaňské. Bodejť, máme co slavit, všichni jsme úspěšně závod dokončili!

V poslední den bylo krásně, a tak jsme si konečně udělali procházku po dolním Manhattanu a ještě poslední pivko v baru a hurá na letiště. Nechce se nám z NYC, ale zároveň se těším, že budu svůj zážitek vyprávět.

Poděkovat bych chtěla všem, co se na uskutečnění teto skvělé akce podíleli, a v neposlední řadě všem lidičkám, kteří se mnou do NYC jeli, a že jsme si to náležitě užili :-*

See you in New York City!

Jana Svobodová foto
  • přečteno: 7670/7445×, 2 komentáře
NYC, maraton a já. See you in New York City! NYC, maraton a já. See you in New York City! NYC, maraton a já. See you in New York City! NYC, maraton a já. See you in New York City! NYC, maraton a já. See you in New York City!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (32 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Brigitta Císařovská | 11. 11. 2014 17.39 hod. | 90.178.93.xx
Poutavé vyprávění o báječném dni ☺A ten sportovní výkon...Respect!

Mirek Hasal | 11. 11. 2014 8.07 hod. | 37.188.229.xx
Ahoj, hezký článek..... napiš mi na tabulky@behej.com tvůj ročník narození, ať ti výsledek můžu vložit do tabulek na behej.com. New York už jsme tam vkládali, ale ne každého se nám podařilo identifikovat. Porǎdatelé neuvádějí ve výsledcích ročníky narození a běžkyň tvého jména máme víc....

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků