logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co dnes dávají v televizi?

Co dnes dávají v televizi?

Pár vět o tom, jak naladit kvalitní TV program, brilantní 3D obraz, excelentní zvuk a hlubokou černou barvu, jakou vám nenabídne ani ta nejkvalitnější plazmová kysna, o ostatních vjemech ani nemluvě, a přitom nemuset televizi ani zapínat.

Je středa, čili den v týdnu, kdy se tradičně vydávám na svůj odpolední, lehce prodloužený běh z práce domů. Autem to mám z práce 20 km, běžmo přes les 17 km. Vzdálenost na popracovní výklus ideální. Pracovní povinnosti mě ale dnes o trochu zdržely, takže na trasu vybíhám o hodinu a půl později než obvykle. Hodiny ukazují pár minut po 16. a mně je jasné, že za světla se domů nedostanu, ani kdybych oplýval rychlostí keňského běžce.

Bez delšího otálení nedočkavě vybíhám. Po jednom kilometru sfouknu alespoň pár cviků z běžecké abecedy a pak už nerušeně začínám ukrajovat první metry z cesty, na kterou se celý den těším. Začátek je zprvu po vrstevnici, pak dolů k rybníku, a poté mě čeká 3 km stoupání s převýšením 200 m na nejvyšší bod celé dnešní trasy, no a potom už „jen" kličkování kdesi kamsi a nahoru a dolů po krušnohorských kopcích, zakončené seběhem do města.

Končící den, otevřená krajina, bahýnko na cestě – užívám si pomalý, leč vytrvalý klus do kopce. Při protínání hlavní silnice vidím oči řidičů, jak říkají: „Chudák, je zima, za chvíli bude možná pršet, a on musí běžet. Ještě, že nejsme v jeho kůži." A já si o nich říkám v principu to stejné: „Chudáci, já jsem pěkně venku, počasí má netradiční atmosféru, skvěle se dýchá, a vy musíte sedět na zadku v autě. Za žádnou cenu bych s vámi neměnil.“

Je zataženo a o to rychleji se stmívá. Když před nejprudším stoupáním vbíhám do lesa, je to jako kdyby někdo otočil vypínačem a zhasl. Snažím se co nejdéle běžet bez rozsvícené čelovky, ale brzy vyměknu a už si to štráduju s kuželem světla před sebou. Vyfuním kopec a nekonečný hustý les mi nabízí tmu tak přeukrutně černou, že bych si bez čelovky ani neškrtnul i přesto, že to tady znám jak své boty. Není divu. I za světla se tady pohybuju po sotva znatelných cestičkách – natož pak za tmy. Je to tu krásně strašidelné, ale přesto mnohonásobně bezpečnější než kdekoliv v civilizaci touto dobou. Užívám si samotu, pohyb, život. Nevidím zhola nic, kromě pár osvětlených metrů země pod sebou.

Krása. Les je sice utopený v absolutní tmě, ale je plný života. Každou chvíli slyším prapodivné zvuky čehosi, co se šmrdolí blízko mé pěšinky. Netuším, co to je, ale určitě se ta stvoření snaží nestřetnout se s tím běžeckým návštěvníkem, který je na chvíli v jejich domově vyrušil. Dávám trpělivě nohu před nohu a vychutnávám vnitřní klid. Náhle slyším několik metrů od sebe úprk čehosi velkého. Pak ticho. Jeho i moje kroky se zastavily. Posvítím čelovkou tím směrem a v odrazu světla na mě září velké oči ve tmě. Dívají se na mě a jsou blízko. Ticho, nejistota, přitom klid, mír a souznění. Není kam spěchat, tahle setkání jsou vzácná… zastavila se nejen naše těla, ale i čas…

Po několika minutách opět pokračuju tmou, plný dojmů ze setkání s velkým obyvatelem lesa, z něhož jsem viděl jen zářící oči. Přeskáču bažinatý úsek cesty a ke své nelibosti neodvratně klesám svahem k civilizaci. Vyběhnu z tmavého lesa k prvnímu lidskému obydlí, kde na mě obvykle čekají dvě pasoucí se pohodové kozy, očekávající ode mě nějaký pamls. Tentokrát tu ale moje dvě milé kozenky nejsou a místo nich teď na mě zuřivě vrčí a štěká velký pes, volně pobíhající před domem svého pána. Z běhu raději přejdu do rázné chůze, abych si získal respekt a abych svým během tohohle vlkodlaka ještě víc nenamíchnul, a zároveň trnu, aby nedostal chuť na moje lýtko. Tohle je příliš velký kontrast mezi tím, co jsem před několika minutami prožíval v pohádkově strašidelném lese a tím, co zažívám teď. Návraty do civilizace nebývají někdy z nejpříjemnějších. V duchu zakleju nad všudypřítomnou lidskou bezohledností a mizím v dáli, kdesi v té lidské džungli…

A jak s tím souvisí název článku a ty bláboly o televizi? Zcela jednoduše. Během té hodinky a půl, co jsem si poklusával z práce domů, jsem totiž shlédl a na vlastní kůži prožil filmy s těmito názvy: „Stmívání u rybníka“, „Na samotě u lesa“, „Funění na vrchol“, „Oči ve tmě“, „Už zase skáču přes bažiny“, „Pes baskervillský“… A to všechno ve 3D kvalitě, s excelentním zvukem. A ještě něco: ten les byl celej jen a jen můj.

Mám tisíc důvodů proč běhám – a tohle je pouze jeden z nich.

Já někdy běhám i pro srandu králíkům, tedy ing. Králikovu, který na mě dokonce bere hole, a aby to nebylo málo, tak si mě bere do pastelky i Mirek Vostrý, který nakreslil během Františkolázeňské 24hodinovky pro Hospic Sv. Jiří, plných 130 běžeckých vtipů,jejich aukce probíhá až do 9. prosince 2015. Výtěžek aukce pak půjde celý na konto Hospice Sv. Jiří, kromě toho, jeden každý z těch vtipů může být originálním vánočním dárkem, kterým potěšíte hned dvakrát.

Pepa "Pomalý" Cupal foto
  • přečteno: 4667/4514×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Natália | 29. 11. 2014 13.24 hod. | 90.179.140.xx
Dražba vtipov na fb nie je prístupná :(
U nás sa v lesoch strieľa. Na jeseň väčšinou 4-10 výstrelov na trénink. Zmenila som šatník na tie najkrikľavejšie farby.

Pepa "Pomalý" Cupal | 29. 11. 2014 10.29 hod. | 217.117.217.xxx
Ríšo, ve městě se bojím mnohem víc... :-)

Richard Boček | 29. 11. 2014 9.12 hod. | 194.228.20.xxx
Dobrý den,
běhání po tmě je strašně fajn... Vždycky si připadám, že mi patří celý svět a že jaksi splývám s okolní krajinou. Ani nejde rozlišit, kde končí moje kůže a co už je lehce mrazivý vzduch :-).
Každopádně se snažím vyhýbat lesům, protože mám velký respekt z právě takových setkáních s divočáky... Nemáte trochu strach? Jsou to opravdu nebezpečná zvířata. Zvlášť, když má baška mladé...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Zdravý životní styl

všechny články Zdravý životní styl

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice95
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou31

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků