logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Milovy 2006 aneb Jak jsme nebojovali o Austrálii

Milovy 2006 aneb Jak jsme nebojovali o Austrálii

Už se stalo tradicí, že o posledním červnovém víkendu se koná Mistrovství České republiky v rogainingu. Mění se pořadatelé a místa pořádání, příznivci zůstávají, ba přibývají. A skoro vždy bývá část z těch 24 hodin velice teplá až horká. Centrum v roce 2006 bylo umístěno v malé vesničce Milovy, ideálním turistickém východisku do Žďárských vrchů. Už při pozdním večerním příjezdu do kempu nás přivítali nejen dříve přijezdší přátelé a soupeři, ale také mušky, mouchy a komáři, též stálí účastníci MČR v rogainingu.

Sobotní slunečné ráno nás utvrdilo v tom, že zima nám určitě nebude. V 10 hodin dostáváme mapy a začínáme plánovat, předělávat a znovu obnovovat budoucí postupy. O hodinu později startují ti, kteří běží nejkratší, 6-hodinovou trať. Vyráží také náš Tomáš (s rukou v sádře) s kamarádem Oldou a jeho tátou Jardou. Najednou je čas na poslední kontrolu baťůžku, utažení bot, převzetí startovních průkazů, hecnutí soupeřů a pak …

Pravé poledne. Startujeme. Každá dvojice (kluci, holky, mixy) rychle mizí do stínu lesa a začíná svůj 24 hodinový boj nejen s kontrolami. Zjišťujeme, že většina vyráží „naším“ směrem. Nechceme se vézt, a tak i my chvilku udáváme tempo. První lesní metry předznačují, co nás bude po celou dobu provázet. Krpály, místy polomy, všude přítomné mušky a komáři. Ale také krásný kraj, v tuto dobu téměř liduprázdný – vyjma nás, pár cyklistů a horolezců.

Poznáváme vrcholky, kóty, průseky, seníky, krmelce, prameny Sázavy a Svratky, studánky, rybníky, bažinky, skály, kameny, Boží muka, pastviny s nabitým ohradníkem. Také místní vesničky. Ve Vortové máme vyhlédnutou hospodu, opravdu je na místě a s lákavým názvem Formanka funguje. Těšíme se na studené pití a něco k jídlu. Dost je tatranek, tyčinek, čokolády. Chtělo by to změnu. Cola s minerálkou, desítka k tomu a co takhle párek, sekaná, klobása nebo aspoň tlačenka …

Ne, ne, ne, nic z toho, jedinou možností zůstala zase tatranka :-(. Po odpočinku jedeme dál. Louky, nebezpečně blízko pasoucí se krávy, zatuchlá studánka a stále ten bzučící hmyzí doprovod. Téměř za šera klopýtáme okolo nejvyššího vrcholu Českomoravské vysočiny, Devíti skal. Je tu schovaný jeden lampión a já úplně zapomínám, že jsem chtěl spočítat, jestli je těch skal opravdu 9. Za chvíli nasazujeme čelovky a přes křížení potoku a kanálu docházíme do kempu.

Rychle něco slaného k jídlu, pivo a na chvilku orazit. Dobře se naplánuje, ale skutečnost byla horší. V sousedním rekreačním středisku je totiž zábava v plném proudu a amatérská hudební skupina se snažila co mohla, aby její dosti falešně vydávané decibely vydatně zaplnily noční vysočinský klid. Sotva dohráli, zvedli jsme se a vyrazili do lehkého ranního oparu. Opět překonáváme Svratku, louky, kopečky, skupiny stromů, při průchodu jednou vsí se divím, že nevidím ani živáčka (později zjišťuji, že se jmenuje Pustá Rybná …). Nacházíme i ostrůvek pod malým vodopádem a stylem nahoru dolů se dostáváme ke Čtyřem palicím, úžasnému přírodnímu skalnímu výtvoru, kde máme též schovanou kontrolu.

Zatímco horolezci šplhají pomocí maček a lana vzhůru, nám stačí – pravda na mírnější straně – ruce, nohy, mapa a máme ji! Čas ubíhá, ale ještě by to chtělo kousek, takový bonbónek na závěr. Jo, zkusíme ji, to zvládneme. Na běh už není pomyšlení, nohy vyvinou jen rychlou chůzi. Sledujeme mapu, hodinky a jde to. Poslední průsek s posedem a do kempu. Cíl.

Děkuji Vaškovi Klosovi, že to se mnou vydržel a za výbornou spolupráci. Zpovídám Tomáše, Oldu (oba 12 let) a Jardu. Kluci byli výborní, za 6 hodin udělali 610 bodů, vůbec na nich není vidět únava. Závod dokončila i naše druhá dvojice Karel s Láďou. I oni jsou přes nečekané útrapy s botami spokojeni. S ostatními dvojicemi se shodujeme na tom, že některé kontroly moc neseděly, i mapa místy nesouhlasila, ale byly to podmínky stejné pro všechny a všichni se s tím vypořádali po svém.

Vyhlášení nejlepších dělá hezkou tečku za náročným, ale krásným závodem. Takový byl rogaining v Milovech. A proč jsme nebojovali o nominaci na MS v Austrálii? Inu, dlouhá cesta letadlem, časový posun, určitě nezvyklé jídlo a pití, dostaneme či nedostaneme dovolenou atd. Anebo jinak – protože jsme věděli, že spousta jiných dvojic je mnohem lepších a my to ještě neumíme. Ale, až jednou zvolíme správnou taktiku …

Zdeněk Kučera foto
  • přečteno: 7246/7209×

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků