logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jdu do toho – mé motto loňského roku!

Jdu do toho – mé motto loňského roku!

Tuhle jsem se probírala diářem z loňského roku a našla v něm něco jako novoroční předsevzetí. No, upřímně tak úplně nevím, jestli je možno označit za novoroční předsevzetí třeba tetování:-), ale... V každém případě jsem si tam na začátku roku napsala několik věcí, které jsem si přála pro rok 2014. Taková jako zeď přání to měla být. Sranda je, že téměř okamžitě jsem na to zapomněla...

O to větší bylo mé překvapení, když jsem po roce provedla (vlastně náhodou, protože, jak píšu výše, jsem na to mezitím dávno zapomněla) revizi – a s úžasem zjistila, že se mi vlastně všechna přání splnila! Nebo že jsem si všechna přání splnila?? Zajímavé na tom je, že jsem (tedy kromě toho tetování, na které jsem opravdu intenzivně myslela od začátku roku) na ta přání vážně nemyslela, ke splnění některých došlo až koncem roku a navíc trošku kuriózně.

Tak třeba mé přání, vylézt na stěnu. Teda umělou, s chyty na ruce a na nohy, ne jako Spiderman na barák! I když... jak tak nad tím teď přemýšlím...:-) Vždycky se mi to líbilo, ale jak to říct – představa, jak se píďalkovitým způsobem snažím vylézt o pár centimetrů výše, úvazek se mi zařezává do zoufale se třesoucího sádla, ruce se mi klepou, všichni stojí dole a sázejí se, jestli popolezu ještě o jeden chyt, nebo už se pustím a bude po utrpení, mi příliš atraktivní nepřipadala. Bála jsem se, styděla jsem se, nechtěla se ztrapnit... no, znáte to!

A pak přišla do mého života Evička. Evička se jednoho dne nahlásila, jestli by se mohla učit s Milošem, mým milovaným mužem, běhat. Ale že běhá se psy, jestli to nevadí. Volala mi to jednou, když jsme zrovna běželi někam na oběd, a já ji poprosila, aby mi to hodila do mailu, na což ona odpověděla, že strašně nerada píše. Od té doby od ní dostávám každotýdenní písemné reporty, které hraničí s velmi neortodoxní poezií. No a tato, řekněme velmi zvláštní, Evička se jednoho dne pochlubila, že kromě běhání se psy také leze. Šokovalo mne to, protože jsem už dávno z jejích reportů zjistila, čeho všeho se bojí, a že toho je požehnaně! Když jsem se jí zeptala, jestli se tedy nebojí lézt do takové výšky, odpověděla, že bojí, ale leze. Odpověď se mi líbila, ale nic pro sebe jsem z toho nevyvozovala. Až jednou přišla rána z čistého nebe – dostala jsem nabídku, s jasným termínem, příslibem půjčení úvazku i bot, slibem, že na mne dohlédne a nekompromisním očekáváním. Eeeeeh...

Zbytek si přelezte dočíst na Více barev

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 6853/6578×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Danin (běžecký) deníček

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků