logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsme prožili Sportisimo půlmaraton Praha 2015

Jak jsme prožili Sportisimo půlmaraton Praha 2015

Ohlasů na letošní ročník Sportisimo půlmaratonu Praha je spousta, většina z nich je pozitivních až nadšených. Požádali jsme vás, abyste se se svými pocity svěřili prostřednictvím nás i ostatním čtenářům Běžecké školy. Tady jsou ty, které zatím přišly. Přijdou-li další, budeme pokračovat :)

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Se 140 kilogramy živé váhy půlmaraton za 2:59
  2. Zakus tu atmosféru. To dáš
  3. Neběhejte závody s příznaky virózy
  4. Sobotní závod byl pro mne báječnou procházkou Prahou
  5. Naší výzvou bylo doběhnout půlmaraton. A výsledek?

Se 140 kilogramy živé váhy půlmaraton za 2:59

Krásné nedělní dopoledne Miloši, viděl jsem Tě včera s balonkem 2:30, byl jsi obklopen spoustou krásných dam, tak jsem Tě nechtěl rušit, vypadáš stále stejně dobře a asi i ve výborné kondici. To se o mně říci nedá. Chvíli jsem se Tvého balonku držel, pak jsem ale v tempu klesal, dlouho jsem běžel bez pauzy vzadu, ale kostky mi nedělaly dobře. Kolem pivovaru to šlo, když jsem se otáčeli, ještě hodně běžců bylo za mnou, ke konci se ale dostavily strašné křeče. Zapomněl jsem si doma totiž ze své lékárny Carbosnack a i když jsem se snažil pít vzorně hodně, asi to nestačilo. Poslední 3 km mě stály hodně sil, depresívní bylo, že mě předešlo i pár chodců. A úplně mě dorazilo, když mi za mostem asi 400 m do cíle vzali čip, že už pouštějí dopravu. Ale stejně jsem si to doběhl, čas dle svých Garminů 2:59 asi není okouzlující, ale skoro na 140 kg (určitě bych měl vyhrát váhovou kategorii, to bych byl minimálně na bedně) – slušný výkon, ne? Když se u nás špatně trénuje, do minulého víkendu byl sníh a teď je bahno a louže. Mám už čelovku a budu si chodit, ale jen kratší závody, budu si číst v Tvé krásné knize, snažil jsem se za ty poslední 3 dny pochytit co nejvíce. Ale ten maraton mi asi zůstane vzdálen.
Doktor z hor

Zakus tu atmosféru. To dáš

Iryna Hashchyshyn

Loni na jaře se mi krásně běhalo a uběhla jsem 2x 20 km. Od té doby mě lákalo zkusit opravdový 1/2maratonský závod. Vybrala jsem si Sportisimo ½ maraton Praha. Měla jsem obavy ohledně tréninku v zimě. Moc zkušeností s běháním na sněhu nebo v mrazu jsem neměla. Ale odhodlání a motivace jsem měla na rozdávání. Jenže v životě nejde vše podle plánu. Chyba číslo jedna – preventivní očkování proti chřipce, mi nesedlo. Co víc, mělo opačný efekt a promarodila jsem celý listopad. V prosinci jsem začala znovu pomalu běhat. V lednu jsem zátěž zvyšovala a únor byl super. Prodlužovala jsem délku tras a cítila se skvěle. Bohužel přišlo další nepříjemné překvapení, začátkem března jsem společně s mou 2,5 letou dcerkou onemocněla a potom i manžel. S přibývající únavou, zaviněnou nemocí, jsem pomalu začala přemýšlet nad tím, že závod nepoběžím. Běhám přece pro sebe a své zdraví. Pro svůj klid jsem šla na kontrolu k doktorovi a konzultovala jsem celý stav s ním. Potěšující verdikt zněl: EKG v pořádku a plíce čisté. Jupí, zvolala jsem. Můžu běžet, ale určitě s rozumem. Doma mě podpořil manžel: „Zakus tu atmosféru. To dáš!“.

V den závodu jsem byla nervózní. Přece jen jsem měsíc před závodem nemohla trénovat. Hodně dlouho jsem váhala, co si na sebe mám vzít. Věděla jsem, že poběžím pomalu. Oblečení se ukázalo jako chyba číslo dvě. Až příliš teple jsem se oblékla a bylo mi příliš horko. Poučení pro příště.

Vzpomínám si, jak jsem se na startu usmívala. Říkala jsem si: poběžím svůj první ½maraton. Chci si to užít. Cílem byl čas kolem 2 hod 30 min. Prvních 10 km se mi běželo dobře. Mezi 13. – 14. km jsem začala zpomalovat, tep šel pomalu nahoru. Nevadí, říkám si, to se dalo čekat. Když zbývalo do cíle 2,5 km, tak jsem si všimla, že mě dohání poměrně velká skupinka běžců. Ouvej. Vodič na 2:30 je tady. Vím, že je to Miloš Škorpil. Ten Miloš Škorpil, jehož stránky čtu pravidelně. Byl obklopen mnoha běžci. V hlavě mi rezonuje jediná myšlenka, přilepit se na vodiče a brzy už bude cíl. Teď už nekontroluji svůj tep. Prostě půjdu „na krev“. Koukám se na rytmus kroků Miloše a běžím. Najednou jsem před vodičem a do cíle zbývá 1 km. Hurá, zvolala jsem, uběhla svůj první ½maraton. Výsledný čas 2:30:37.

Určitě to není čas na chlubení pro široké masy, ale i tak to je pro mě rekord. Doma mě čekali mí fanoušci. Dcerka a manžel.

Den po závodě se cítím skvěle. Ano, bolí mě trochu nohy, ale méně, než jsem očekávala. Zároveň si užívám krásný den, který jsem prožila procházkou s dcerkou. Mohu potvrdit, že běh se stal součástí mého života. Vím jistě, že ½maraton si chci určitě znovu zaběhnout.
Iryna Hashchyshyn

Neběhejte závody s příznaky virózy

Prosím, napište všem, že není vhodné a opravdu nestojí za to běžet s příznaky virózy.

Proč jsem to udělala? Celý rok jsem se těšila, jak si opět zlepším svůj čas a jak si závod s úsměvem na rtech jako minule užiju. Navíc jsem zlanařila i další lidičky, a tak mi bylo líto je v tom nechat. Celý týden jsem bojovala s virózou. A nadopovaná ibalginem , nosními kapkami a clarinasou vyrazila na start. Po třech kilometrech mi došlo, že svůj vysněný čas nesplním, takže několik kilometrů deprese, že to nezvládnu ani dokončit, po desátém kilometru utrpení a chuť skončit, ale povaha bojovníka mi to nedovolila, takže jsem ubrala v tempu, abych to udýchala, každý miniaturní kopeček mě děsil a přes tunelové vidění a absolutní utrpení s totálním vyčerpáním jsem se doplazila do cíle. Celý zbytek soboty jsem proležela, jak mi bylo zle. Od dnešního dne mam antibiotika.

Co dodat? Nebudete tomu věřit, jsem lékař, a možná proto jsem tak riskovala, laik by do toho asi nešel, no kovářova kobyla...

Shrnutí: utrpení, žádný zážitek, jen ta touha neskončit a dostat se do cíle, aspoň to jsem dokázala (ale na to bych asi hrdá být neměla).
Kobyla co chodí bosa

Sobotní závod byl pro mne báječnou procházkou Prahou

Dobrý den, ještě stále plná emocí ze sobotního půlmaratonu bych se s vámi chtěla nejen podělit o zážitky, ale v prvé řadě také poděkovat panu Škorpilovi, bez jehož harcovnických článků a tréninkového plánu bych sotva závod doběhla. Takže, ještě jednou, pane Škorpile, děkuji.

Nejsem žádný skalní sportovec, k běhání jsem se dostala vloni v červnu, kdy mne vyhecoval můj muž, abych prý také už začala něco dělat, že už mne na kole začínají předjíždět i naše děti (8 a 10 let), a tak jsem začala běhat. První měsíc to byl boj o život. Postupně se ale chůze začala měnit v pomalý běh. A protože by měl mít člověk nějaký cíl, přihlásila jsem se na zářijovou Kašperskou 10. Tehdy jsem ještě netušila, že standard na této trase je 45 minut. Já doběhla za 1:20 za mohutného tleskání ostatních již dost promrzlých sportovců, kteří museli čekat s vyhlášením vítězů na posledního „závodníka“. Nabuzena dosaženou vzdáleností jsem se následující týden přihlásila na Sportisimo půlmaraton. Jenže jak na to? Chtělo to nějaký plán. A pak jsem objevila Běžeckou školu. Moře informací, které mi ukázaly cestu. A hlavně tréninkový plán na půlmaraton. Musím přiznat, že to nebylo lehké. Ze začátku to byla pohoda, pak ale přišla část s intervalovými tréninky. Uf. Cožpak si tu budu ve 37 letech hrát na sprintera? Ale našla jsem zálibu v sobotních výbězích a tak s klidným svědomím rychloběhy umazala.

Sobotní závod byl tedy pro mne báječnou procházkou Prahou (v té záplavě ostatních běžců mi bylo jasné, že to asi ani dnes nevyhraju). Počasí vyšlo báječně, atmosféra kolem trati byla neuvěřitelná. Fandící dobrovolníci na občerstvovačkách...

Celé jsem to zvládla za pro mne krásných 2:25. Na každé občerstvovačce poctivě pila a v závěru na mne čekala medaile.

Musím říct, že jsem strávila krásnou sobotu obklopená lidmi, kteří byli neuvěřitelně pozitivně naladěni. Potkala jsem Španěly, kteří běželi a zpívali si, jakási běžící Francouzka fandila ostatním spoluzávodníkům mohutným tleskáním a skandováním.

Už se těším na červnový půlmaraton u nás v Českých Budějovicích. Ale do té doby opět najíždím do „tréninku" a tuhle sobotu opět vybíhám. Půlmaraton ale nedám, na tenhle týden má Miloš ve svém plánu jen 120 minut běhu.
Hana Böhmová

Naší výzvou bylo doběhnout půlmaraton. A výsledek?

Hosnedlová Markéta

Že se zúčastním půlmaratonu jsem se rozhodla někdy v září loňského roku, domluvili jsme se s kamarádem, který je na tom běžecky zhruba podobně jako já, že ho vezmeme jako výzvu, a že ho prostě doběhneme. Definitivním se tohle naše rozhodnutí stalo v prosinci, kdy jsem se i registrovala a začala pořádně trénovat. Můj trénink se skládal z běhů většinou okolo 10 km a měsíc před závodem jsem si zkoušela tu 21 km vzdálenost uběhnout, nakonec to bylo "pouze" 20 km, ale ověřila jsem si, že bych měla být schopná závod doběhnout.

Můj hlavní cíl byl vůbec půlmaraton doběhnout a jako dílčí cíl jsem si stanovila hranici 2 hodin. Před závodem jsem se seznámila s vodiči na 2 hodiny, protože jsem si myslela, že využiji jejich služeb, ale na poslední chvíli na startu, asi především proto, že mi přišlo, že stojí zbytečně moc vzadu, jsem se rozhodla, že se na svůj první závod vydám na vlastní pěst, a že poběžím na svůj pocit.

Atmosféra na startu byla vynikající, kolem mě natěšeně postávalo spousty lidí, všichni jsme se nemohli dočkat výstřelu, ten nakonec zazněl, ale když jsem se konečně propracovala ke startovní čáře, už jsem měla zpoždění 7 minut. Vyběhla jsem si pohodovým tempem, nechtěla jsem to ze začátku přepálit, tak jsem se snažila si vůbec nevšímat té hromady lidí, kteří se kolem mě drali dopředu. Prvních 5 km se mi vůbec neběželo dobře, měla jsem hrozně ztuhlou pravou nohu, ale pořád jsem držela stejné tempo, bylo to hrozné, říkala jsem si, jak uběhnu 21 km, když se mi prostě neběží příjemně. Naštěstí po 5 km jsem se rozhýbala a začala jsem si to užívat, nevím, jestli to bylo těmi diváky, nebo ostatními běžci, ale potom ty kilometry začaly přibývat neskutečnou rychlostí. Užívala jsem si běh, a najednou koukám, jsem už na 14. km, kde mě dostihla taková malá první krize, ale naštěstí jsem zrovna podél trati viděla mého kamaráda a to mi dodalo další síly, kousla jsem se a běžela dál. Nejrychlejší běžci už stáli na stupních vítězů, když já jsem teprve vbíhala na Libeňský most, hned za ním byla občerstvovací stanice, na které jsem si poprvé dala i něco jiného než vodu, vzala jsem si kousek banánu, s nadějí přívalu další energie, to se ale nakonec nekonalo a poslední 3 km byly hotové peklo, počítala jsem si každých 100 metrů, a to ještě nepřišlo to nejhorší, kostky, no to bylo něco, v nohách už 19 km a teď ty kočičí hlavy, to byl děs. Když jsem si pak 800 metrů před cílem všimla, že to bude těsně kolem 2 hodin, už jsem neměla dost síly na to přidat a do cíle jsem tedy doběhla s časem 2:00:15, což bylo zklamání. Když jsem ale dostala na krk medaili, zklamání mě přešlo a převládl mě pocit euforie a radosti, přece jenom jsem splnila svůj hlavní cíl a čas beru jako motivaci pro příště.

Když to tedy shrnu, byl to neuvěřitelný zážitek a ta dřina za ten pocit po doběhnutí za to rozhodně stojí, jsem nadšená dokonce natolik, že jsem si pro tento rok stanovila další cíl, a tím je oběhat všechny půlmaratony po republice v seriálu RunCzech. Tak mi držte palce!:)

Přeji spoustu příjemných běžeckých zážitků
Hosnedlová Markéta

bezeckaskola. cz foto
  • přečteno: 6453/6192×
Jak jsme prožili Sportisimo půlmaraton Praha 2015 Jak jsme prožili Sportisimo půlmaraton Praha 2015

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků